To máte tak. Když se těšíte víc než by bylo zdrávo, můžete se i šeredně popálit. Věděly to už generace před námi, teď to ví i někteří Chowovi fanoušci. Předchozí Shaolin Soccer má u mě cejch geniality a spolu s Jayem a Tichým Bobem i předplacenou pozici skvělého „rozesmívače“ do jakékoliv nálady. Dokonalé vtípky a kung-fu s triky vlastně až na druhém místě, tak vypadal Chowův strhující fotbalový mač. Jenže s větším rozpočtem, krásnou výpravou a elegantnějšími vizuálními efekty došla Chowovi komediální míza, takže tam kde Shaolin Soccer vypouštěl jeden mistrovský fórek za druhým, Kung fu mela mlčí a vlastně ani sama neví, chce-li být znovu tou absolutní ztřeštěností, nebo prostě touží oslňovat svět opulentní akční řežbou. Proto nastupuje více digitálních soupeřů, více natahovaných bitek a trestuhodně málo gagů, které Chowovi (prostřednictvím Shaolin Soccer) udělaly jméno po celém světě. Napočítal jsem vesměs tři dobré fórky (nože, klacík a na třetí si nevzpomenu), což je na kung-fu komedii naposledy tak invenčního srandisty zatraceně málo. K čemu je potom dobré, že Chow mnohem víc odkazuje k západní kultuře, že zapojuje do své hry velkolepé vizuální vtipy a docela slušnou choreografii bojových scén, když to nejdůležitější, tedy bláznivá zábavnost, skončilo někde za autovou čárou. Dobrý komentář 