Zlatý věk pandy se blýská jasněji

Režisérka Jennifer Yuh Nelson pracovala při prvním díle na třech různých pozicích - vedoucí scénáře, supervizorka akčních scén a režisérka snových pasáží. Stejně jako Po na cestě k Dračímu bojovníku i ona si musela svoji cestičku vyšlapat.

Melissa Cobb vysvětluje: “Jen byla u projektu od samého začátku, pomáhala příběh vytvořit. Jestli někdo zná ten materiál dobře, tak je to ona. Zvolení jí za režisérku dalšího dílu byl nejpřirozenější možný výběr.”

Sama režisérka říká: “Vyrostla jsem na hongkongských akčních filmech a to jsem se snažila přenést do příběhu prvního dílu. Svoje nadšení, že můžeme ten projekt dělat, jsem přenášela na ostatní ve štábu a v tom jsem pokračovala i ve druhém filmu. Všichni jsme chtěli zvednout Kung Fu Pandu a Poa na další úroveň.”

Nové dobrodružství ukazuje, jak se z Poa stal lepší bojovník, a že ho umění kung fu zajímá víc a víc. Od uvedení Kung Fu Pandy do kin diváky pálila jedna otázka, a to: Proč je Poův otec houser? Po logicky došel k tomu, že jeho otec není jeho biologický předek, a proto teď chce dohledat svůj původ. Při tom zjistí, že jeho minulost je nějak spojena s lordem Shenem. A až když Po zjistí pravdu, dokáže se postavit Shenovi a jeho armádě.

Producent Nelson pokračuje: “V prvním filmu jsme se dozvěděli, že hrdinové mají různé tvary a velikosti. V pokračování si uvědomíme, že je určeno, kam vede náš osud, a že do našeho života přináší lidi, kteří nás ochraňují, a kteří nás nutí se jim postavit… a plně využít náš potenciál.”

Poova cesta začala v létě 2008, kdy studio DreamWorks Animation uvedlo první díl do kin po celém světě. Příběh pandího medvěda, který při výrobě nudlí sní o tom, že se stane mistrem kung fu, oslovil široké spektrum diváků, kteří pandího hrdinu doprovázeli na jeho cestě k přerodu z fanouška kung fu na mistra v kung fu. Dobrodružstvím nabitá rodinná komedie vydělala více než 633 miliónů dolarů, byla nominovaná na Oscara pro nejlepší animovaný film a získala 10 cen Annie, což je nejvyšší ocenění v odvětví animovaného filmu.

Producent Cobb dodává, “S prvním filmem se nám podařilo natočit nadčasový snímek, který se divákům bude líbit i za mnoho let. Točili jsme ho s vědomím, že ne ve všem můžeme jít do hloubky. Proto teď v pokračování vidíme další vývoj hlavní postavy - což není rovná, ušlapaná cestička nebo standardní vývojový oblouk. Kung Fu Panda 2 je přirozený vývoj příběhu, který jsme v prvním díle začali.”

Scénáristé Jonathan Aibel a Glenn Berger si pochvalují, že lidé, co pracovali na prvním filmu, se chtěli účastnit i pokračování. To je prý v Hollywoodu vzácná věc.

Kromě výše zmiňovaných se na pokračování filmu opět podíleli filmový architekt Raymond Zibach, hlavní animátor Dan Wagner, střihačka Clare Knight, umělecký šéf Tang Kheng Heng, skladatelé John Powell a Hans Zimmer a supervizor animace, choreograf kung fu scén a kreslič storyboardů Rodolphe Guenoden.

Tajemství dračího bojovníka odhaleno

Jak se Po víc a víc ztotožňuje se svojí novou rolí jako Dračí bojovník a vůdce Pěti postrachů, události ho vedou k tomu, že si musí začít klást otázky týkající se jeho minulosti. Odkud pochází? Jak se sem dostal? A proč je jeho otec houser a on panda? Bohužel jeho otec nemá moc možností, jak mu sdělit odpovědi. Takže Po stráví zbytek filmu tím, že se snaží tyto odpovědi najít. A to, co zjistí, změní jeho vztah s otcem jednou provždy.

Když autoři začali vymýšlet první scénář, o žádném otci nebo matce neuvažovali. Ale jak se příběh vyvíjel, cítili, že v něm rodiče potřebují. Proč tedy vybrali právě housera? Scénárista Jonathan Aibel vysvětluje, “Logické by bylo, aby i Poův otec byl panda. My jsme ale vždycky chtěli, aby náš hrdina byl jediným pandou ve vesnici.”

Glenn Berger pokračuje, “Tak jsme se ptali animátorů, ‘Jaká další zvířata máte?’ Ukázali nám králíky, kachny a pak tam byla husa. Říkali jsme si, ‘Tak co když bude jeho otec husa? Ale jak to vymyslet? To pak vedlo k dalším otázkám: Možná Po neví, že to není jeho biologický otec nebo možná ano?”

Po má nyní takzvané flashbacky neboli nečekaně se mu vybavují záblesky z doby než žil se svým otcem, houserem. Díky tomu zjistí, že ho otec adoptoval. Nemá ale tušení, kde jsou jeho skuteční rodiče nebo co se stalo s dalšími pandami. Proč se ho zřekli? Takže kromě toho, že vidíme příběh hrdiny, který zachrání svět, sledujeme příběh sebepoznání.”

I zběžným pohledem je evidentní, že pan Ping není Poův biologický otec. Když si to Po uvědomí, konfrontuje svéh otce, který přizná, že ho našel, když byl maličký. Namítá ale, že jej vychoval jako svého syna a za něj ho také považuje. Po uznává, že to cítí stejně, přesto ale potřebuje znát další odpovědi. To vše se odehrává ve chvíli, kdy se na scéně objeví nový zloduch, páv, lord Shen. V prvním díle nebylo moc příležitosti rozvést příběh ostatních hrdinů, tzv. Pěti postrachů, což se ale mění v druhém díle.

Hrdý jako páv, drsný jako bojovník

Ve světě starověké Číny, která je domovem našich hrdinů, vládnou mírumilovní pávové. To až do chvíle, kdy se následník trůnu Shen vzhlídne v destrukci a nenávratně protne svoji cestu s pandou jménem Po.

Jonathan Aibel přibližuje vývoj postavy Shena: “Když jsme začali přemýšlet o pokračování, byli jsme si vědomi, že v prvním díle se nám padouch Tai Lung opravdu vydařil. Byl mistrem v kung fu a Poovo vítězství nad ním bylo vítězství jemnosti nad tvrdostí. Věděli jsme, že nemůžeme překonat Tai Lunga, co se drsnosti týče. Proto jsme vymysleli padoucha, který je více nebezpečný emocionálně a intelektuálně. Tak vznikl albínský páv, lord Shen.”

Zajímavostí je, že filmaři, tedy hlavně animátoři, kteří tvořili Poův svět, skutečně odjeli do Číny, aby zde čerpali inspiraci a mohli věrohodně zachytit prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Většinu času strávili v přírodní rezervaci Sičuán, která je přirozeným domovem pand. V současné době zde žije 80% čínských pand.

Animátoři dostali, jak sami říkají, od scénáristů obtížný úkol. S novou postavou páva, lorda Shena, je čekal nelehký úkol. Museli animovat peří, což je prý mnohem obtížnější než animaci srsti.

A co bylo při animaci Kung Fu Pandy 2 nejdražší? Když naší chlupatí kamarádi zmokli. Scénárista Jonathan Aibel připomíná starý vtip, podle kterého nejdražší věta, jakou může scénárista vyslovit, je „A teď začne pršet.“