Studio Dreamworks, které má ve své stáji už mnoho úspěšných animovaných snímků (Shrek, Madagaskar, Příběh žraloka apod.) se letos rozhodlo zaútočit na špičku tohoto žánru poměrně nezvyklým mixem rodinného filmu, komedie a…kung-fu. A výsledkem je rozhodně příjemné překvapení.  
 
Nemotorný tlustý panda Po je velkým fanouškem kung-fu. To se ovšem moc neslučuje s jeho prací v rodinném bistru s nudlemi, a tak je pro všechny velikým překvapením, když prst guru Ugveje neukáže na nikoho z Pětice bojovníků (Tygřice, Opičák, Jeřáb, Kudlanka a Zmije), mistrů kung-fu, ale právě na Poa, který se tak má stát vyvoleným Dračím bojovníkem. K tomu však vede dlouhá cesta, na které ho bude doprovázet mistr Sifu, který musí z jídlem posedlého lenocha vycvičit bojovníka, který se má postavit strašlivému Tai Lungovi, který uprchl z vězení a vrací se do poklidného Údolí pro pomstu a Svitek Dračích bojovníků.  
 
Už v úvodu jsme nastínili, že „Kung Fu Panda“ se od ostatních „animáků“ liší především zajímavou kombinací žánru „animovaný rodinný film“ a „regulérní kung fu“ (tedy pokud jsme u kolonky „regulérní kung fu“ ochotní připustit, že bojují zvířátka). Výsledná směs je tak velmi pestrá, velmi akční (pro někoho možná až moc) a především velmi atmosférická. Duch staré Číny, mystéria prastarého bojového umění, buddhistická podobenství, jistá východní poetika a další atributy kung fu filmů na plátně doopravdy fungují a ač vyrobeny zcela na počítači poskytují velmi působivý zážitek. Tyto prvky dokonce občerstvují děj natolik, že je divák ochoten skousnout i jeho přímočarost a předvídatelnost (na druhou stranu nesmíme zapomínat, že jsme pořád u filmu koncipovaného především pro dětského diváka).  
 
Do pěkně vybudované východní atmosféry si dosaďte neohrabaného cvalíka s černým flekem přes oko a košíkem plným vtipných hlášek, a máte přibližnou představu o „Kung Fu Pandě“. Tím se dostáváme ke složce „humor“, která hraje ve filmu jednu z hlavních rolí. Nečekejte snad hodinu a půl v křeči smíchu, ale od srdce se zasmějete, a co je nejsympatičtější – ne parodování provařených kung fu snímků (ačkoliv pár narážek se také objeví), ale původnímu humoru.  
 
Samostatnou kapitolou je vynikající animace (která se nezříká ani stále populárních matrixovských „bullet time“ módů), parádní choreografie soubojů (aneb jak udělat klasické kung fu zase trochu jinak) a grafika celkově - pánové z Dreamworks se zkrátka doopravdy vytáhli. Opomenuta rozhodně nemůže zůstat ani skvělá hudba zkušených skladatelů Johna Powella a Hanse Zimmera dodávající filmu další body do tabulky.  
 
A když už jsme u audio stopy, zmiňme jedno zásadní upozornění - pokud budete mít možnost vidět film v původním znění s titulky, rozhodně to udělejte. Že hlasy animovaným hrdinům propůjčila taková jména jako Angelina Jolie, Dustin Hofmann, Lucy Liu, Jackie Chan a především vynikající Jack Black není jen dobrým marketingovým tahem. Zejména posledně jmenovaný v originále naprosto válcuje ostatní kolegy a díky hlasu a způsobu, jakým podává hlášky, přidává Pandě zcela nový rozměr. Český dabing si sice nevede špatně, ale ve srovnání s originálem zůstává jen slabým odvarem původní energetické bomby.  
 
Jak tedy tuto recenzi uzavřít? Třeba takhle: dá se říct, že „Kung Fu Panda“ je velmi zdařilým počinem, který vnáší do světa animovaných rodinných filmů zase něco nového, a který pobaví jak rodiče, tak jejich ratolesti (které nezřídka budou cestou z kina nacvičovat kung fu kopy proti neviditelným nepřátelům). Není to sice „totálně pandastické“ jak prohlašují tvůrci (například Pětka bojovníků mohla dostat větší prostor), ovšem díky zábavnosti a akčnímu spádu si novinka z dílny Dreamworks v ranku „animáků“ plnohodnotných osm hvězdiček určitě zaslouží. Ačkoliv je dvojice Mark Osborne a John Stevenson na poli režie celovečerních animovaných filmů debutantem, tohle zkrátka zvládla na výbornou.