V dobách, kdy mnozí z nás byli ještě na houbách se za velkou louží rodil fenomén skateboardingu, který přetrval do značné míry dodnes. Málokdo z dnešních „skejťáků“ asi dnes tuší kdo zažehl „skejťáckou jiskru“ v polovině 70. let. Lidé jako Tony Alva, Stacy Peralta (autor scénáře) nebo Jay Adams přitom tento sport i životní styl ovlivnili zřejmě víc než mnozí jejich slavnější následovníci, ale nejsem „skejťák“, takže se třeba mýlím a existují „Alva“ nebo „Adams“ fankluby:o).  
 
Přiznám se, že na skateboardu jsem stál jen párkrát v životě (a nebylo to moc přesvědčivé stání), nicméně na film, který předcházely velice kladné ohlasy jsem se těšil a čekal co si na mě filmaři připraví. Nezastírám, že mám rád sportovně laděné filmy a nepohrdnu rozhodně ani filmy natočenými na motivy skutečných událostí. Také jsem si už zvykl, že „filmařská licence“ často nenechá z původního příběhu kámen na kameni, ale to mně příliš nevadí pokud je film dobře natočený (a to mnohdy je). Přesto musím říct, že závan opravdovosti tohoto filmu pohladil moje srdíčko. Je to dáno tím, že Stacy Peralta, který je jednou z hlavních postav filmu, napsal scénář a my tak vidíme skutečnost bez velkých přikrášlení a to včetně toho jak si mladé legendy užívaly slávy (samozřejmě naplno jak to šlo) a také, že sláva a ambice vedly k narušení vztahů, růstu ega apod. Prostě, dokud to byla „jen“ zábava, tak to bylo jiné, než když se do toho dostaly „velký prachy“ a jména jako Alva nebo Peralta byla jistotou zisku. Už nešlo o to kdo se pokusí o nejlepší kousek, ale o to, kdo dokáže předvést nejlepší, který ustojí. Pravidla, obchod, vypočítavost lidí v pozadí, to vše se dostalo do sportu, který byl hlavně o zábavě a o rebélii a to nechalo šrám na duši každého z těchto legend.  
 
Tento film bych popsal jako věrně podaný příběh, který má co říci a sděluje to zajímavým a lidským způsobem.

Byli jiní, stali se legendami, musíme je brát takové jací jsou, byli to oni.  
 
Upřímně řečeno nepatřil jsem na základní škole ještě k těm, co je uchvátila pophipová kultura v rytmu skáčka a volný every freestyle skateboardingu, nehledě na to že mé prostředníčky na obou rukách, byly asi nejpoužívanějším školními pomůckami. Nejen z tohoto důvodu by mohl film být zaměřen pouze na tuto subkulturu.  
 
Jeho dalším a nejdůležitějším lákadlem pak, samozřejmě až po ženských poprsích, zůstává dějová linie postavena dle výpovědí svědků o skutečných událostech tohohle léta 70.tého Kalifornského.  
 
Hlavním tahounem je příběh, ten spojil partičku čtyř kluků z různých vrstev, aby je za pár let opět osud nemilosrdně poslal každého jiným směrem. Třebaže film tohoto typu svádí k tomu, aby se stal nablýskanou přehlídkou značkového oblečení a sportovních pomůcek, Legendy z Dogtwonu je precizní studie o počátcích skateboardingu a koncích několika nerozlučných přátelství. Režisérka Hardwickeová (Třináctka) navíc film obdařila jistou melancholií, s níž sleduje smutné a zároveň dojemné příběhy postav jejichž bohémské založení a nedostatek praktického ducha proměňujíce se z atraktivních společníků v životní ztroskotance.  
 
Podotýkám, že ač nikdo neholduje tomuto typu sportu , či povolání , je pouze otázkou času, jak tuto zálibu budeme nazývat, neměl by opomenout nic z toho co dokázali mladí ambiciózní kluci, kteří si sebevědomě šli za svým cílem během chudého období sedmdesátých let v Kalifornii a změnili nejen svůj pohled na svět i na jejich sport jednou provždy, ačkoliv jim ironie osudu přichystala těžká zklamání. To je jeden z mála důvodů, proč byste si tento film neměli nechat ujít.