Každý dobrý obchodník ví, že v showbussinessu jsou hlavní kupní silou především dospívající. Zatímco pubertální chlapce je možno nalákat do kina na akční drsňáky, s dívkami je horší pořízení. Jednou z variant je zkombinovat romantiku a hudbu, jako to kdysi vyšlo Hříšnému tanci. Udělá druhý díl amerického snímku Let’s Dance podobnou díru do světa?  
 
Andi (Briana Evigan) je členem street dance party 410, která je veřejností považována za výtržníky. Po jedné médii proprané performance se Andina pěstounka Sarah (Sonja Sohn) rozhodne poslat svou chráněnku k tetě do Texasu, aby jí uchránila zhoubnému vlivu svérázných kamarádů. Mladé tanečnici zbývá jediná možnost, jak zůstat v rodném Baltimore - Marylandská škola umění. Časově zvládat jak studium, tak zkoušky na streetu nejde, a tak je Andi ze své „crew“ brzy vyloučena. Vášeň pro pouliční tanec však hlavní hrdinku neopouští, a tak se nechává přesvědčit svým spolužákem Chasem (Robert Hoffman) a zakládá na škole svou vlastní taneční skupinu. Střet Andina bývalého a současného života má brzy vyvrcholit, neboť se blíží nejvyšší soutěž The Streets, ve které se tanečníci Marylandské školy utkají v battlu s crew 410.  
 
Po relativně úspěšném (přesněji řečeno „poměrně slušně prodaném“) snímku Let’s Dance tu máme o dva roky mladší pokračování. Tentokrát však nejdeme z ulice k „vážnému tanci“, ale spíše naopak, a právě v tom je hlavní síla tohoto filmu. Street style, breakdance, hip hop, graffitové pouliční prostředí – to vše dává snímku švih, barvu a energii. Je poznat, že se na Let’s Dance 2 podíleli hned tři choreografové (Jamal Sims, který pracoval už na prvním dílu, Nadine Ruffin a Dave Scott) jejichž pečlivě připravená, nápaditá a dynamická práce dodala filmu asi nejlepší taneční čísla, která jsou poslední dobou k vidění. Skvěle si debutující režisér (sám bývalý tanečník) Jon Chu poradil i s hudbou a kamerou. Pokud bychom vnímali Let‘s Dance 2 pouze jako jakýsi street dokument, zasloužil by si díky vynikajícímu tanci, pěkně fungující hudbě a celkové atmosféře zařadit do škatulky „koukatelné“. Jelikož je ale snímek koncipován jako regulérní film, výše zmíněné bonusy nestačí.  
 
Koráb celku, hnaný kupředu uměleckým potenciálem, se totiž nemilosrdně tříští na scénáristických útesech, neboť nitka příběhu, která má pospojovat sled tanečních vystoupení, je chatrná až kýčovitá. Ačkoliv člověk chápe, jaká je cílová skupina diváků a že Let’s Dance 2 je především o tanci, scénář je předvídatelný jako výsledky prezidentských voleb na Kubě a tak hned od prvních minut víme, kdo s kým a jak dopadne. A nevyhneme se bohužel ani stokrát okoukaným archetypům - outsideři, ze kterých se stanou borci, kamarádi, ze kterých se stanou milenci, přísný „dospělák“, který v dojemné situaci zjihne a „ti zlí“, kteří nakonec dostanou napráskáno. Situaci nepřidává ani fakt, že až na výjimky jsou všichni ve filmu sice talentovanými tanečníky, ale z hlediska hereckého mají jisté rezervy.  
 
Takže odpověď na otázku z úvodu zní: „ Let’s Dance 2 díru do světa sice neudělá, ale pokud potřebujete prostě jen vypnout mozek, vnímat beaty ulice a kochat se bravurními výkony tanečníků zachycené videoklipovou kamerou, jste tu správně.“