fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

76% 80 hlasů
7.6 10 80
biografický / hudební / romantický, Rusko/Francie, , 126 min., od 12 let
Leto
Kinopremiéra v ČR 16.8.2018 s titulky

Film v kinech
kina  
Hradec KrálovéBio Central 17:30


Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka


Rock, láska a Leningrad.
Leningrad, začátek osmdesátých let. Neoficiální hudební scénou hýbají místní následovníci Lou Reeda, Iggyho Popa, Bowieho nebo Talking Heads. Patří k nim i mladý Viktor. Když se setká se svým idolem Mikem a jeho krásnou ženou Natašou, začíná léto plné hudby, přátelství a zakázané lásky. Film o začátcích skutečných kultovních kapel Kino a Zoopark měl premiéru v hlavní soutěži festivalu v Cannes, zatímco režisér Kirill Serebrennikov trávil čas v domácím vězení v Moskvě.
Uprav informace o filmu

+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Léto



obrazek
Vyjádření režiséra
Kirill Serebrennikov sepsal toto prohlášení v roce 2017, předtím, než film natočil. Podmínky jeho domácího vězení mu neumožňují žádná další vyjádření.

Léto je rokenrolový příběh odehrávající se v osmdesátých letech dvacátého století v Petrohradu. Zachycuje milostný trojúhelník tří velmi odlišných osobností na pozadí velmi podivného, místy exotického Sovětského svazu. Celé toto prostředí bylo velmi nepřátelské vůči rokenrolu i západní kultuře, i přesto dalo vzniknout nové vlně ruského rocku.

Náš příběh se zabývá vírou nezbytnou k překonání tohoto společenského kontextu a bezstarostným postojem hrdinů tváří v tvář útlaku, do nějž se narodili. Je to především příběh o jednoduché a neochvějné lásce, óda na tyto budoucí rockové ikony, na jejich způsob života, na vzduch, který dýchají. Je to příběh posledního léta před perestrojkou, před konečnou změnou jejich okolí na současné uspořádání panující v Rusku.

Právě to mě zpočátku k tomuto příběhu táhlo. Jeho nevinnost a čistota. Moje generace má na energii spojenou s perestrojkou, tedy na období, které přišlo bezprostředně po událostech zachycených ve filmu, silné vzpomínky. Ve skutečnosti ale o generaci před námi, o jejích přirozených vlohách k rebelii, o jejím vnitřním ohni nic nevíme. Perestrojka tuto generaci úplně vymazala, udělala z nich metaře a kotelníky a brzy po nich nezbyde už vůbec nic.

Ale tento příběh nás zavádí na počátek osmdesátých let. V impozantním černobílém provedení, protože jinak příběh této generace vyprávět nelze vzhledem k tomu, že se koncept barvy v kolektivním ruském povědomí objevil až později. Je to brutální a alternativní epocha, v níž všichni ještě žijí naplno: Mike Naumenko i Viktor Coj - kterého sovětský tisk po jeho tragické smrti v roce 1990 překřtil na „posledního rockového hrdinu“. Vše, co o nich víme, se stalo až po událostech zachycených v našem filmu, je to teprve budoucnost našich postav. Ve filmu jsou ještě nedotčeni, nevinní. Vypůjčili jsme si stroj času a v minulosti se zastavili jen nakrátko. A v tom krátkém období dělají naši hrdinové to, co mají ze všeho nejradši. Dělají hudbu. Bez ohledu na prostor a čas, chvíle spočinutí. Nesmím se zabývat třetím dějstvím skutečných životů našich postav, tím, jak to celé skončilo. Mým cílem je natočit film o lidech, kteří jsou šťastní, kteří si vychutnávají naprostou uměleckou svobodu navzdory vládnímu útlaku. Dělali hudbu a nedokázali si představit jiný způsob tvůrčího vyjádření. Cokoli jiného by bylo proti jejich přirozenosti.

Dokáži se s nimi snadno identifikovat, pochopit jejich motivaci, překážky, které jim stály v cestě. U nás v Gogolově centru, které vedu, nám nejsou jejich metody neznámé. Navzdory velmi zpolitizované době tvoříme moderní, antiestablishmentové divadlo, které může někdo považovat i za hnutí. A nejdůležitější ze všeho je, že je toto hnutí živé. Vdechujeme život kultuře, která je nepřijatelná pro současné mocenské kádry i vládní kulturní dogmata, stejně tak jako Leningrad roku 1983 nepřál rockové kultuře.

Chci tento film natočit pro generaci i o generaci, která vnímá svobodu jako osobní volbu, jako jedinou možnou osobní volbu. Mým cílem je zachytit a vyzdvihnout skutečnou hodnotu této svobody.

obrazek
Viktor - Viktor Coj
Viktor Coj byl zpěvákem a tvůrcem písní, který se podílel na založení skupiny Kino, jedné z nejpopulárnějších a hudebně nejvlivnějších kapel v ruské hudební historii. Je považován za jednoho z průkopníků ruského rocku a bývá mu připisována zásluha za popularizaci tohoto žánru napříč Sovětským svazem.

Coj se narodil a vyrůstal v Leningradu a písně začal psát už jako teenager. Za celou svou kariéru se podílel na řadě hudebních a uměleckých děl včetně deseti alb. Poté, co se kapela v roce 1987 objevila v sovětském filmu Assa, její popularita vylétla a odstartovala období, kterému se říká Kinománie. Nakonec byl díky tomu Coj v roce 1988 obsazen i do hlavní role kazašského filmu ve stylu nové vlny Jehla.

V roce 1990 po úspěšném koncertě na stadionu Lužniki se Coj na čas přestěhoval do Lotyšska, kde s kolegou z kapely Jurijem Kasparjanem pracovali na dalším albu. O dva měsíce později zahynul Coj při autonehodě.

Smrt Viktora Coje byla pro mnohé jeho fanoušky šokem, někteří dokonce spáchali sebevraždu. 17. srpna 1990 vyšlo v jednom z předních sovětských deníků Komsomolskaja pravda toto:
„Coj pro naše mladé lidi znamená víc než nějaký politik, celebrita nebo spisovatel. To proto, že Coj nikdy nelhal a nezajímaly ho peníze. Byl a zůstává sám sebou. Je nemožné mu nevěřit… Coj je jediným rockerem, který byl stejným člověkem na pódiu i ve skutečném životě, žil tak, jako zpíval… Coj je posledním rockovým hrdinou.“

Mike - Mike Naumenko
Mike Naumenko byl rockovým a bluesrockovým muzikantem, zpěvákem, který si písně sám skládal, frontmanem rockové skupiny Zoopark. Narodil se v Leningradu a v sedmdesátých letech byl členem ruské rockové kapely Akvarium. V roce 1981 založil kapelu Zoopark, která se stala jednou z nejvýjimečnějších bluesrockových skupin v SSSR. Naumenko je považován za jednoho z nejlepších tvůrců písňových textů ruského rocku, přestože výrazně čerpá z Boba Dylana a dalších britských či amerických autorů. Je dokonce autorem některých jejich ruských cover verzí. Naumenkovy písně jsou více méně věrnými překlady nebo remaky anglických originálů - koncept autorských práv a plagiátorství v tehdejším Sovětském svazu v podstatě neexistoval, především pokud šlo o díla, která vznikla na druhé straně železné opony. Přestože byl spíše imitátorem, Naumenkův přínos byl důležitý v tom, že narouboval západní rockovou tradici na ruskou kulturu a leningradské městské prostředí. Kvůli výraznému pití začal Mike na konci osmdesátých let trpět zdravotními problémy a příčiny jeho smrti nejsou zcela jasné. Říká se, že v roce 1991 ve věku 36 let zemřel doma na infarkt.

Roma Zver hraje ve filmu Mika Naumenka. Založil také poprockovou skupinu Zveri, Zvířata. Zveri získali devětkrát ruskou cenu Muz-TV v kategorii rockových kapel a v Rusku patří ke skupinám, které mají nejvíce koncertů po celé zemi. Nejenže Roma se svou kapelou ve filmu účinkovali, ale nahráli i několik písní, které v něm zazní. Sám Roma se i s partnerem Germanem Osipovem zhostili role hudebních producentů tohoto snímku.

Nataša - Natalia Naumenko
Žena Michaela Naumenka, s nímž má syna Jevgenije. Postava Nataši je hlavní ženskou protagonistkou. S Cojem ji poutalo velmi silné přátelství a hrála významnou roli v životě i kariéře svého muže.

Hudba ve filmu
obrazek
Léto, příběh o rocku, lásce a přátelství, se odehrává v Leningradu v době, kdy začala vzkvétat undergroundová rocková scéna ovlivněná západními rockovými hvězdami jako Led Zeppelin a David Bowie. Film je jakousi momentkou zachycující tuto pulzující dobu a hitparády, dospívání a vzestup mladých rockových zpěváků včetně Viktora Coje, budoucího průkopníka ruského rocku, a Mika Naumenka, zakladatele skupiny Zoopark.

Hudební producenti Roma Zver a German Osipov: zvuk Léta

„Ve filmu můžeme slyšet originální písně Zooparku i Viktora Coje. Museli jsme je zahrát autenticky a ohlídat si přitom, aby zněly jako tehdy v osmdesátých letech, aby odpovídaly podmínkám, vybavení a hráčským schopnostem, které tenkrát muzikanti měli. Proto jsme v některých písních schválně museli ubrat. Museli jsme zůstat věrni duchu tehdejší doby.“

German Osipov

Jedním z našich úkolů bylo zajistit, aby byl zvuk ruských kapel v souladu se zvukem zahraničních muzikantů, kteří je ovlivnili. Smíchat ve filmu již existující skladby, které jsme použili, s našimi vlastními nahrávkami. A zprostředkovat atmosféru Leningradu osmdesátých let a nebýt při tom anachronický. Chtěli jsme tedy dodat těmto materiálům společný styl, a proto jsme věnovali veliké úsilí tomu, aby spolu tyto velmi odlišné zdroje působili jednotně. Řekl bych, že se nám to povedlo.

Roma Zver

Abychom získali „starý zvuk“, hledali jsme staré nástroje, opravovali je, ladili další staré nástroje, abychom z nich dostali ten samý zvuk. Z moderních kytar bychom ho nedostali. Zažívali jsme také to, čemu říkám syndrom demo nahrávek! Udělal jsem pár demo verzí, aby si mohl režisér udělat představu, jak různé skladby tehdy zněly. Ale tyhle ukázky se nám natolik vryly do podvědomí, že když jsme pak měly hotové finální verze s čistým zvukem, nepřišly nám tak dobré jako ty původní, syrovější. Takže jsme se vrátili k některým z prvních demo verzí a použili je ve filmu. Některé hudební fragmenty se musely nahrát ještě během stříhání. Stojí za zmínku, že když nemáte s filmovým režisérem žádný kontakt, dělá se to dost těžko. Stalo se to přesně s písní Mojo nastrojene - Má nálada, která začíná v bytě obyčejnou kytarou a přechází ve zvuky kompletní kapely hrající na střeše budovy. Udělali jsme sedm nebo osm verzí: se smyčcovým orchestrem, s dechovkou a zkoušeli jsme ještě pár dalších věcí. Ale pořád to nebylo ono. Všechno znělo špatně a my nemohli komunikovat přímo s režisérem. Je opravdu velmi těžké, když nemáte s režisérem kontakt. Fakt to bylo na prd. Nakonec jsme se dali do pohody, šli do studia a nahráli verzi, která konečně fungovala.

Rock v sovětském svazu
obrazek
Co se skutečně odehrávalo v leningradském rockovém undergroundu osmdesátých let? To je jedna z hlavních otázek, která přitahuje diváky k filmu Léto. Jací byli zblízka hrdinové, kteří mají v Rusku a ex-sovětských zemích dodnes vášnivé fanoušky? Zahraniční publikum se pak ptá: dusila sovětská cenzura hudbu, která by jinak oslovila i nás? V čem byla leningradská scéna originální a nakolik sdílela univerzální horečku z rock’n’rollu a rebelie?

Začátek 80. let

Léto se odehrává na počátku osmdesátých let, koncem období stagnace pod generálním tajemníkem strany Brežněvem. Rockeři měli za sebou chmurné zkušenosti. Režim byl tvrdě proti nim, občas našel záminku, jak někoho natvrdo zavřít za mříže - včetně ženských osobností, jakou byla novovlnná zpěvačka Žanna Aguzarova. Kapely byly na řadu let vytlačené do undergroundu - od moskevské Mašiny vremeni přes uralské Nautilus Pompilius až po leningradského klasika, jednoho ze skutečných zakladatelů ruského rocku Borise Grebenščikova s kapelou Akvarium.

Import západu

V centru snímku Kirilla Serebrennikova Léto jsou dvě kapely: Zoopark a Kino. Zoopark vedl Mike Naumenko - a je to skutečně skvělá postava pro filmové drama. Naumenko miloval Boba Dylana, Lou Reeda nebo kapelu T. Rex: nechával se jimi inspirovat, občas psal dost přímé ruské překlady světových písní, ale taky nasál jejich atmosféru do svojí vlastní tvorby. Čas od času byl tak blízko angloamerickým originálům, že vlastně vytvářel plagiáty. Ale na tehdejší scéně se tím nikdo netrápil. Importovat západní písničky, džíny a nárok na stylový odvaz - to se bralo jako přinášení svobody. A nezapomeňme, že propašovat západní nahrávky do SSSR byla vzácná a riskantní věc. Lidé originály téměř neznali.

Scéna jménem Rock-klub

Sám Naumenko natočil první album společně s Borisem Grebenščikovem na magnetofon na břehu Něvy: skutečná nahrávací studia by si dovnitř rockery nepustila, stejně jako média. Zoopark vznikl v roce 1981 a byl nejvýznamnějším Naumenkovým projektem. Bluesrockové melodie nebyly tím nejdůležitějším: v centru všeho byla cool atmosféra, odtažitý “Majk” věčně skrytý za černými brýlemi a jeho oprávněná pověst jednoho z nejlepších textařů v zemi. V Leningradě bylo možné koncertovat - po schvalovacích procedurách - na scéně jménem Rock-klub. Publikum muselo ukázněně sedět a nerušit výkřiky či dokonce vstáváním z místa: crazy atmosféra subkultury spoutané totalitou…

  Rock’n’rollový hrdina Mike Naumenko

Zoopark a Naumenko vydali jen pár nahrávek. O to cennější je - jak to ukazuje film Léto, že Mike Naumenko vycítil, že jeho doba pomalu odchází a rozhodl se podpořit mladšího, progresivnějšího Viktora Coje. Jeho kapele Kino domluvil natočení alba. Film už neukazuje další zajímavou kapitolu pro Zoopark a ruský rock vůbec. Když s nástupem Gorbačovovy perestrojky v roce 1985 přišlo uvolnění a potlačované kapely se dostaly do televize a ke slávě - a Sovětský svaz, připomeňme si, byl při své velikosti velkolepým trhem pro pop!, Mike Naumenko se téhle nové éry nechtěl účastnit. Jednak byl na to moc hrdý, a pak mu zdraví podlamovaly drogy a alkohol. Zemřel v roce 1991, bylo mu pouhých 36 let. Posmrtně mu vyšlo mnohem víc alb než za života.

Popkulturní ikona Viktor Coj

Druhý z hlavních hrdinů filmu, Viktor Coj, zůstává dodnes v Rusku skutečnou popkulturní ikonou. Zemřel v ještě mladším věku než Naumenko, v osmadvaceti letech. Film ale ukazuje hudebníky dřív, v době, kdy psali své velké hity. Coj byl po matce Rus a po otci Korejec - proto ho v Létu ztvárnil korejský herec Teo Yoo. Psal silné písně, a když sovětský režim odvelel bubeníka na povinnou vojenskou službu, nahradilo ho Cojovo Kino bicím automatem. To bylo na scéně, kde se vyznával hard rock, nezvyklé a kurážné. Sound se posunul k elektropopu - a totálně oslovil nastupující generaci. Nihilistické texty se sexy motivy lidem najížděly s neskutečnou silou. Viktor Coj zažil vzestup z undergroundu do mainstreamu. S perestrojkou se Kino dostalo do médií. Coj si zahrál hlavní roli v drogovém thrilleru Jehla, což mu jen posílilo hype a nastala skutečná Kinománie. Při koncertu Kina na moskevském stadionu v Lužnikách v roce 1990 poprvé od olympiády zaplála olympijská pochodeň. Téhož roku osmadvacetiletý Coj usne za volantem a umírá při autonehodě. Jeho dílo od té doby mnohokrát vyšlo, na zdech v Rusku je jeho tvář se šikmýma očima vidět v nespočtu graffiti verzí.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 21. 8. 2018 Svátek má Johana
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz