Nuza Kuchianidze
Narodila se ve Tbilisi v roce 1983. O deset let později se s rodinou přestěhovala do Atlanty ve Spojených státech. Svůj všestranný umělecký talent zatím rovnoměrně dělí mezi hraní, malování, tanec fotografování a psaní. Léto ztracených polibků je její první velkou filmovou příležitostí.

V zapadákově kdesi v Rusku panuje chronická společenská nuda a erotické vakuum. Tohle léto bude ale jiné. Do městečka s malebným názvem "Krásné Kachny" přijíždí na prázdniny čtrnáctiletá Sibyla. Dívka se šíleně zamiluje do čtyřicetiletého vdovce Alexandera, astronoma z místní zapomenuté observatoře, zatímco jeho čtrnáctiletý syn Míša na oplátku beznadějně touží po Sibyle. A tak, zatímco kultivovaný gentleman Alexander statečně vzdoruje temperamentu mládí a jeho rafinovaným výzvám, Sibyla si krutě pohrává s city jeho syna. Podobný milostný trojúhelník může, ale nemusí dopadnout dobře. Už proto, že po Alexanderovi hází očkem všechny ženy v městečku a jindy uondané emoce jeho obyvatel jsou rozohněny tajným promítáním staré dobré Emmaneulle v místním kasinu. Nový film gruzínské režisérky Nany Džordžadze (nominace na Oscara za Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře), který fascinuje bezbřehou imaginací a poetickým humorem, byl v premiéře uveden na letošním MFF v Cannes.

Do stále tajemnějších krajin vydávají se dnes milovníci ženské krásy. Unaveni každoroční půvabností Indických Miss World a Universe, přesyceni exotickými mulatkami i chladnými seveřankami, obrací se do oblastí, kam noha civilizace a ruka trhu dosud vkročily jen zlehoučka. Do měst, vesnic a vinic oddělených od okolního světa když ne ostnatým drátem, tedy alespoň přísností matek a neústupností otců. Právě z takového kraje pochází mladičká kavkazká kráska Nuza Kuchianidze, herecká hvězda smyslné komedie "Léto ztracených polibků", kterou do našich uvedla koncem ledna distribuční společnost Artcam.

Nový film režisérky Nany Džordžadze (nominace na Oscara za "Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře") byl v premiéře uveden na MFF v Cannes, kde vyvolal mimořádný ohlas svou bezbřehou imaginaci a smyslný půvab dnes sedmnáctileté Nuzy, která před dvěma lety (kdy se film natáčel) fascinovala objektivy kameramana i fotografa nestydatou přímostí předčasně vyspělého dítěte. Nuza se narodila v gruzínském Tbilisi, ale už deset let žije ve Spojených státech. Ke svému půvabu a mládí navíc disponuje výrazným, zvolna se profilujícím uměleckým talentem a tak se stejnou vervou jako hraní věnuje ještě tanci, psaní, malování a fotografování. O tom, že Nuza skutečně patří na obě strany kamery svědčí i tento autoportrét.

Phedon Papamichael
Narozen v roce 1962 v Athénách. Poté co, rodina emigrovala do Německa, studoval umění na univerzitě v Mnichově. Od roku 1983 působil v New Yorku jako fotoreportér předních evropských časopisů. Jeho první krátký černobílý film Spud získal cenu za nejlepší kameru na festivalu v irském Corku. Krátce poté začal Papamichael pracovat jako kameraman pro producenta Rogera Cormana v Los Angeles a rychle se propracoval mezi uznávané hollywoodské tvůrce.