Po třech letech se režisér Andrew Adamson, který si vydobyl respekt snímky Shrek a Shrek 2, vrací se svými příběhy z Narnie. První díl „Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň“ se v půdě připravené megaúspěšnou fantasy trilogií Pán prstenů možná až překvapivě uchytil. Podaří se však novozélandskému umělci zopakovat úspěch i s novinkou „Letopisy Narnie: Princ Kaspian“? Bohužel spíš ne.  
 
Od prvního dobrodružství v Narnii uplynul už rok a Lucinka (Georgie Henley), Edmund (Skandar Keynes), Zuzana (Anna Popplewell) a Petr (William Moseley) žijí svým běžným životem v Londýně. Tedy alespoň do doby, kdy jsou do kouzelné země znovu povoláni kouzelným rohem prince Kaspiana (Ben Barnes), kterému mocichtivý strýc Miraz (Sergio Castellitto) usiluje kvůli trůnu o život. Čtveřice mladých hrdinů se tak podruhé vrací do Narnie, kde mezitím uběhly stovky let, aby za pomoci kentaurů, skřítků, minotaurů, mluvících zvířat a dalších kouzelných přátel pomohli zastavit Miraze a vrátili lidu čarovné říše jejich původní životní prostor.  
 
Jak už bylo naznačeno v úvodu, kromě zapálených milovníků příběhů z Narnie asi zfilmovaný druhý díl mnoho diváků nepotěší. Opět tu máme mix fantasy světa s nádechem pohádkového žánru, a setkáváme se i se známými tvářemi hrdinů (kteří v minulém díle zestárli a znovu omládli), alespoň částečné kvality „jedničky“ se však nedocílilo. Prvním kamenem úrazu by mohl být těžkopádný a přímočarý scénář. Tomu nepřidají ani některé logické kiksy (např. děti si stěžují, že „když byli starší, tak jim jejich oblečení v Narnii bylo“ a v dalším záběru už je vidíme v těch samých přesně padnoucích šatech apod.) a momenty, kdy se stavba děje otřese jako po zásahu katapultem (podivný zvrat v politikaření hlavního záporáka a jeho kompliců…).  
 
Ani akční scény nepatří mezi inovativní, a ty nejsilnější z nich připomínají (kvalitativně o mnoho úrovní lepšího) Pána prstenů daleko více, než by bylo zdrávo (jezdci ženoucí Kaspiana přes brod, o oživlých stromech zachraňujících situaci nemluvě). Tentokrát nečekejte ani strhující soundtrack z prvního dílu, neboť hudba je zde natolik „nijaká“, že si jí vlastně ani nevšimnete. Atmosféru se přes dobrou snahu také nedaří příliš vybudovat, a pokud už dojde k nějaké potenciálně silné situaci, naráží na herecké limity většiny zúčastněných. To je nejlépe patrné zejména u „drsných“ bojových momentů (na souboj Petr vs. Miraz se však dá koukat), které nezřídka nutí spíše k smíchu, nebo naprosto toporného „jiskření“ mezi Annou Popplewell a Benem Barnesem.  
 
Ze čtveřice hlavních hrdinů se tak dá pořádně věřit leda Georgie Henley, k lepším výkonům patří práce Sergia Castellitta. Jediným okamžikem, kdy se pošmourné nebe hereckého průměru a podprůměru doopravdy rozzáří charismatem a uměleckou grácií je několikaminutová sekvence hypnotické Bíle čarodějnice Tildy Swinton.  
 
Veliké, opravdu veliké štěstí měli však tvůrci ve výběru velmi šikovných lidí ve výpravě, maskérně a především animátorském studiu. Díky nim má film klady, které tahají Prince Kaspiana nad hladinu podprůměru a dávají i běžnému divákovi alespoň nějaký důvod vypravit se na něj do kina.  
 
Rozpočet zhruba dvě stě milionů dolarů udělal svoje, a tak je veškerá výprava (od lokací přes budovy až k bitevním strojům a oblečení) velmi působivá. K tomu přidejte vynikající masky a práci animátorů, před kterou není hanba smeknout klobouk. Všechny postavičky, ze kterých vynikají myší rytíři, jsou přivedeny k životu naprosto parádně, a kombinaci se skvělou kamerou poskytují labužnické vizuální orgie. Paradoxně nejhůř vypadá lev Aslan, který jakýmsi podivným způsobem spíše ruší malebnost obrazu (jako kdyby mu chyběl jeden z rozměrů, nebo byl příliš „kreslený“).  
 
Čtveřice výprava/masky/kamera/animace spolu s Tildou Swinton a skrytým patriotstvím nepotopit film, který částečně vznikal v Barrandovských ateliérech, tedy nakonec dávají z pohledu běžného diváka Princi Kaspianovi pět hodně, hodně otlučených hvězdiček.

Zuzka, Lucka, Edmund a Petr se vrací do Narnie, v té však během jednoho lidského roku uběhlo 1000 let. Muselo se toho za tu dobu stát hodně a od prvních momentů je jasné, že změny nebyly vždy k lepšímu. Stačí se podívat na zříceninu královského hradu Cair Paravel ...  
 
V Narnii už totiž dávno nevládnou fantaskní bytosti, ale vlády se ujali lidé, resp. Telmaríni, jak se jim zde říká. Nemají sice krále, ale zákeřný Miraz přesto vládne pevnou rukou. V královské korunovaci mu brání přímý dědic království, princ Kaspian. V den, kdy se Mirazovi narodí první potomek je jasné, že je Kaspianův život v ohrožení. Princ na nic nečeká a vydává se za pomoci svého mentora na útěk. Jeho jedinou šancí se stávají lesy, kde podle pověstí stále žijí původní obyvatelé Narnie. Jeho učitel mu svěří kouzelný roh, který má použít pouze v případě nejvyšší nouze. Na tu ale není třeba dlouho čekat a tak se na scénu dostávají dávní králové a královny Narnie, výše zmínění sourozenci Pevensiovi.  
 
Nastává seznamování s novými postavami, neb po tisíci letech nikdo nepřežil. Bohužel toto seznamování s novou Narnií zabírá větší část první poloviny filmu a já se během té doby opravdu cítil jak v trochu v jiném světě. První díl jsem si oblíbil pro jeho něžnou poetiku, kde do sebe všechno s krásnou přirozeností zapadalo. Tentokrát jsem měl ale trochu jiný pocit. Žádná z nových postav mi nepřirostla k srdci jako v minulém případě pan Tumnus. Nebyla tu navíc ani svůdně zlá bílá čarodějnice nebo dobrotivě moudrý Aslan a ani poměrně dobře vybraný Kaspian nemohl vše zachránit.  
 
Mé rozčarování nedokázaly zachránit ani světlejší momenty jakým bylo například představení bojovného myšáka. Chápu nezbytnost uvedení do nové situace, ale osobně bych uvítal nějakou dějovou zkratku (podobný pocit jsem měl i při čtení knihy). Když ale dítě, které sedělo vedle, řeklo svému kamarádovi že „přijde masakr“, film nabral na obrátkách. Ne, že bych byl primárně zaměřen na boj a odmítal lyrické filmové pasáže, ale akce byla v tomto případě opravdu živou vodou. Od momentu, kdy se postavy rozhodly konat, chytl film druhý dech a já si už dál nejsem vědom žádného hluchého místa. Dojde sice i k proklamovanému masakru, ale nemusíte se bát, v Narnii krev neuvidíte ani v případě useknutí hlavy, takže vše zůstává přístupné i pro mladší diváctvo. Nejedná se samozřejmě jen o účelový boj, v sázce je svoboda narnijského obyvatelstva.  
 
Postupně se u mě začalo objevovat ztotožnění s hlavními postavami, které mi předtím chybělo a já ke konci prožíval podobné pocity jako v případě prvního dílu. Všechny postavy se totiž zapojují do závěrečného rozuzlení. Petr s Kaspianem se v boji rozhodně neztratí, Edmund se taky nemá zač stydět a i Zuzka ukazuje, že je zdatnou lučištnicí. Když se navíc Lucinka vydá na nebezpečnou cestu za Aslanem, film graduje. Škoda jen, že nepřišla lví pomoc o něco dříve, pomohlo by to hrdinům i filmu….  
 
I přesto, že kvality filmu celkově hodnotím o úroveň níže než minule, jedná se stále o velmi zajímavou exkurzi do světa, kde žijí mluvící zvířata, kentauři a další nadpřirozené bytosti. Ani tentokrát to nebylo špatné, ale doufám, že se příště dočkáme kvality srovnatelné s prvním dílem. Už se těším.