Středoškolská profesorka francouzštiny a literatury Helena Altmanová patří k oblíbeným pedagogům. Díky svému zdravému nadhledu si rozumí se studenty i s kolegy ve sborovně. V pracovním životě se jí sice vede skvěle, ovšem v tom osobním ji čekají nepředvídatelné zvraty - ostatně její rozvětvená rodina jí k tomu poskytuje dostatek příležitostí. S bývalým manželem, úspěšným spisovatelem Karlem, žije ve společné domácnosti, navíc pomáhá řešit problémy ovdovělé sestry Kristýny, manželské karamboly syna Adama i pozdní lásky babičky Alžběty. To všechno Helenu zaměstnává natolik, že jí na vlastní osobní život a vlastní city jaksi nezbývá čas. Ale přesto jednoho dne přijde to, co obvykle přichází, když to už ani nečekáme. Helena se za pohnutých okolností seznámí s lékařem záchranné služby Františkem. A bláznivě se do něj zamiluje! Začíná bouřlivý příběh plný vášně, rozchodů a návratů, v němž zamilované dvojici komplikují vztah plánovitě či neplánovaně jak partneři, tak i další členové rodiny.

Muž mezi dvěma ženami a žena mezi dvěma muži - to jsou motory komedie, poháněné pošetilostmi, sebeiluzemi i sny, kterým podléhají zamilovaní, nemilovaní i žárliví… Na otázku, kde hledá náměty, scenáristka a režisérka Marie Poledňáková zpravidla odpovídá: „Je to jednoduché, náměty leží na ulici, stačí se shýbnout,“ ale v zápětí dodává: „Já už jsem si plánovala jen bezstarostné užívání života, těšila se na cestování, na nové zážitky a objevy. Opravdu jsem neměla zájem chodit po ulici, natož se shýbat! Jenže pak tam leželo … Něco… čemu neodoláte, co musíte uchopit, musíte do toho jít, bezhlavě a naplno. A to byl začátek projektu Líbáš jako bůh.“

S humorem, nadhledem, temperamentem, laskavou ironií a pochopením vypráví Marie Poledňáková příběh, který mohl prožít kdokoliv z nás. Nebo ještě prožít může. Vždyť lidské toužení po lásce je nekonečné, stejně jako naděje, že nás láska přece jen potká. „Už léta jsem nepsala tak rychle, spontánně a všechno se mi vybavovalo tak jasně. Inspirací mi byly situace, které se odehrály dnes, včera nebo před třiceti lety a na které nikdy nezapomenu,“ přiznává se scenáristka Marie Poledňáková. „Ve scénáři se obtiskly moje zážitky, příběhy přátel, kamarádů i dětí a dokonce i situace, jejichž tvůrcem je můj vnouček.“

Do hlavní ženské role si režisérka vybrala slovenskou herečku Kamilu Magálovou. „Mám pocit, že Helenu nehraju, že ji žiju a nejen na plátně,“ usmívá se herečka. „Je to krásná, báječná role, která mi opravdu vlezla pod kůži a jsem strašně ráda, že jsem ji mohla hrát.

Slovenské herečky se průběžně vracejí do českého filmu. Jak si režisérka vzpomněla právě na Kamilu?

„V některých případech jsem už při psaní scénáře viděla v roli konkrétního herce, jindy to byl proces zvažování, tedy příjemný úkol vybrat nejlepší alternativu. Pocit zoufalství, že nemám a nenajdu herečku pro hlavní roli Heleny skončil jednoho večera, kdy jsem se dívala na Banánové rybičky, kde byla hostem Kamila Magálová. Znala jsem ji ze slovenských inscenací v 70. a 80. letech a věděla jsem, že je to znamenitá herečka, ale to nám bylo o dvacet let méně a najednou jsem uviděla zajímavou zralou ženu, která má vnitřní jiskru a vyzařuje z ní energie. Byl to pro mne objev. Helena má mnoho podob a poloh a Kamila je dokonale naplňuje,“ říká Marie Poledňáková.

S Marií Poledňákovou pracuje Kamila Magálová, poprvé. „Myslím, že jsme si padly do oka,“ přiznává herečka a říká: „Já jsem člověk, který má docela dost energie, ale tolik energie, kolik má v sobě Marie, to prostě obdivuji. Je to báječná režisérka, dáma a jsem moc ráda, že s ní mohu spolupracovat, protože mě toho během hodně naučila.“

Jejího exmanžela, úspěšného spisovatele Karla hraje ve filmu Jiří Bartoška. „Karel má ve scénáři větu, která ho, myslím, plně vystihuje: Já byl svobodnej, i když jsem byl ženatej! Jako populární spisovatel a hvězda televizní talk show samozřejmě přitahuje řadu žen, před nimiž však i po rozvodu předstírá, že je ženatý, aby si uchoval svobodu na všechny strany,“ představuje herec svou postavu a říká: „Karel prožívá to, co potkalo hodně mužů při ukončení dlouholetého manželství. Vztahy s bývalou manželkou to paradoxně obohatilo. Karel a Helena už dokáží brát situace s nadhledem. Jejich spojení je nyní jaksi nepovinné a všechno, co děláte dobrovolně vám přináší větší radost.“

Objektem Helenina nenadálého citového vzplanutí je lékař František v podání Oldřicha Kaisera. „Když nenatáčíme, tak je Olda spíš takový vážný, uzavřený. Ale, jak se ocitneme na place, tak toho okamžitě zneužije a rozesmává mě. A já se moc ráda směju, není těžké mě rozesmát a Olda mi to občas dělá naschvál,“ vyprávěla Kamila Magálová v průběhu natáčení.

I František je „tak trochu ženatý“, jeho ženu hraje Eva Holubová. „Bohuna je dost razantní ženská, která zvládne bagr i četu stavebních dělníků. A bagrem jde i na vztahy a na city. Chlapi jsou ovšem křehké bytosti, a tak není divu, že se Bohuně s jejím přístupem občas podaří sem tam něco rozbořit. A opravování pak chce nějaký nápad. Naštěstí Bohunka je ženská, která má řešení pro každou situaci, i když to chce hodně tolerance a nadhledu,“ přibližuje svou postavu herečka.

Do života Heleny však zasahují i problémy dalších členů rozvětvené rodiny - především trampoty syna Adama, ale i sestry Kristýny, která se jako vdova musí sama poprat s péčí o děti. Ve filmu se objevuje řada herců v dětských rolích ve věku od miminka, které se v průběhu děje narodí Adamovi a jeho ženě Bele, až po školáky a dospívajícího chlapce Kristýny. Martha Issová se, zdá se, konečně začíná zbavovat rolí „puberťaček“. „Ono se to začíná překlápět,“ směje se Martha, „teď mě zase začínají potkávat právě ty rodící matky…“

Nejvýraznější z dětských rolí je Bastík, podle scénáře pětiletý syn Adama a Bely, které hrají Roman Vojtek a zmíněná Martha Issová.

„Konkurs na dětské role je vždycky sázka do loterie,“ říká režisérka Marie Poledňáková. „Pro roli malého Bastíka jsem měla dvě alternativy. Jednoho pětiletého šikovného kluka, který by roli bez problémů zvládl, a pak tam byl Filípek, dítě, které má v sobě nepopsatelné kouzlo. Jenže Filipovi jsou teprve čtyři roky a pochopitelně jsem měla obavy ho obsadit, navíc na konkursu mluvil tiše, vlastně dostat z něj slovo byl problém! Přišla jsem domů s vytištěnými fotkami, dívám se na něho se smutkem, že si ho netroufnu obsadit a najednou jsem si všimla, že má číslo 23. To samé pořadové číslo měl Tomáš Holý! Bylo to jako znamení a tak jsem do toho obrovského risku šla. I když rozsahem je role Bastíka nesrovnatelně menší, ten čtyřletý Filípek je talent, srovnatelný s Tomášem.“ Ani Roman Vojtek nemá o veselé historky s dětskými partnery nouzi: „Děti jsou naprosto úžasné. Je vidět, že paní režisérka má na dětské hrdiny neomylný čich. Musím se ale přiznat, že natáčení s nimi je dost těžké…a to doslova. Když se točily scény, ve kterých své děti pořád nosím na rukou, tak na druhý den museli málem nosit mě. Měl jsem ústřel v zádech.“

Natáčení probíhalo Praze a okolí, ale také v Krkonoších. Marie Poledňáková obsadila i menší úlohy známými herci i zajímavými osobnostmi - takže uvidíme například Milana Šteindlera jako řidiče sanitky a v týmu záchranářů - Báru Hrzánovou, Míšu Maurerovou či Sandru Pogodovou. Další role si zahráli Jaroslava Adamová, jejího partnera Arnošt Lustig, dále Václav Postránecký, Naďa Konvalinková, Karel Šíp a řada dalších. Písničku k filmu, k níž hudbu napsal Petr Malásek a text Gabriela Osvaldová nazpívala Lucie Bílá.