fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

54% 63 hlasů
5.4 10 63
Česká republika, , 113 min.
Kinopremiéra v ČR a SK 17.5.2012, DVD a Blu-Ray od 24.10.2012 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ukázka
01:12



Volné pokračování úspěšné komedie Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh.
Příběh romantické komedie Líbáš jako Bůh začíná ve chvíli, kdy staré manželské svazky jsou definitivní minulostí a Helena s Františkem se pokoušejí začít nový život. Ovšem pouto s tím bývalým nelze zpřetrhat jen tak jednoduše. Stále je tu vaše rodina, vaše okolí a vaši dřívější partneři do společného soužití nutně patří. Helenin bývalý manžel, úspěšný spisovatel Karel se sice konečně odstěhoval ze společné domácnosti, může žít naplno svůj život svůdníka, ale začíná zjišťovat, že mu cosi chybí. Na Františkovu exmanželku Bohunu, energickou dámu, zvyklou vše řídit, pak situace dopadá ještě tíživěji. Oba hledají cesty, jak partnery znovu získat pro sebe. František s Helenou zvolí z nastalé situace jediné rozumné východisko - rozhodnou se být chvíli sami a daleko, a tak vyrážejí na romantickou exotickou dovolenou do Maroka. Ale i zde je dostihnou nejen potíže, ale i jejich bývalí partneři, kteří ve Františkových a Heleniných cestovních lapáliích, k nimž patří ztracená zavazadla, ukradené doklady a řada dalších problémů, vidí příležitost, jak se vrátit do jejich života. Pro náš pár teprve teď nastává opravdová zkouška jejich vztahu.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu O třídu lepší než jednička, hodně vtipných scén a dialogů, hlášek. Na rozdíl od jedničky mi nevadila téměř dvouhodinová stopáž, vše dobře odsýpalo.
Všechny komentáře k filmu 57+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Líbáš jako ďábel

Lékař záchranky František se odstěhuje od své ženy Bohuny ke své nové lásce Heleně. Ta má za sebou několik let trvající manželství s úspěšným spisovatelem Karlem. V něm však díky manželovým záletům nebyla nikterak šťastná. Zdá se, že Františka i Helenu čekají konečně poklidné dny a budou moci teď, na prahu padesátky, konečně prožít svou spokojenou lásku. Jejich nadšení však nesdílejí jejich minulí partneři. Karel i Bohuna si totiž uvědomují, že jim jejich bývalí manželé začínají chybět. A tak se oba, každý způsobem sobě vlastním, snaží vztah milenců rozbít. Když už toho má František dost, opatří pro sebe a Helenu zájezd do Maroka. Je přesvědčen, že zde prožije pěknou dovolenou po boku své milované, a tak doslova ze dne na den oba odlétají. Jenže v Maroku oba přijdou o kufry i s penězi a doklady a každého z nich nenapadne nic lepšího než zavolat svému minulému partnerovi o pomoc.


O natáčení

obrazek
Natáčení komedie Líbáš jako ďábel začalo 28. srpna 2011. Po měsíční práci v Praze a okolí se štáb přesunul do Maroka, kde vznikla zásadní část celého příběhu. Natáčení v Maroku včetně příprav trvalo šest týdnů a 12. listopadu mohl štáb Marie Poledňákové konečně ohlásit: dokončeno. „Maroko je divukrásná země, plná kontrastů a mně bylo od začátku jasné, že pokud se má děj posunout do nějaké exotické země, nemůže to být nikde jinde než v Maroku, “ vysvětluje režisérka, proč se rozhodla umísti děj právě do Maroka.

Štáb filmové komedie Líbáš jako ďábel čekalo velmi náročné natáčení v okouzlujících exteriérech, ale také v podmínkách, které domácí týmy nemají příliš vyzkoušené. Přestože marocké lokace hostily řadu významných zahraničních štábů, především hollywoodských produkcí, pro většinu českých filmařů byla práce v Maroku naprostou novinkou. Také proto štáb musel využít služeb místní produkční společnosti, která dlouhodobě poskytuje servis právě hollywoodským štábům.

První záběry padly na pobřeží v přístavní Essauiře. Podobně jako drtivá většina dalších scén se zde pracovalo za plného provozu, protože se filmaři snažili využít ruchu a atmosféry všech lokalit a přenést je do filmu. Což s sebou neslo i prekérní situace. Pro příklad a charakteristiku toho, čemu musel český štáb čelit, uvádíme několik z nich:

1) Na pobřeží architekt Martin Vačkář vytvořil pro jednu romantickou scénu zátiší s lodí, kterou si filmaři zapůjčili od místního rybáře. Ve chvíli, kdy se začalo točit, se však zřejmě jeho konkurent, rozhodl, že vyjíždí lovit ryby, dostával se do záběrů a přerušoval natáčení. Samozřejmě vše se dělo v době, kdy k lovu nebyly vhodné podmínky a žádný jiný rybář se na moře nechystal. Až s pomocí finančního odstupného se podařilo rybáře od jeho úmyslů odradit.

2) Dva dny před koncem celého natáčení na Spice marketu v samém srdci Mediny v Marrakéši český štáb po příchodu z polední pauzy na oběd na place zjistil, že se tutéž lokaci rozhodl využít jiný filmový štáb s velkým kamerovým jeřábem a asi pětistovkou komparsistů. Zábory pozemků a vyhrazení prostoru jsou pro marocké lokace téměř neznámé pojmy a tak vůbec nikomu nebylo jasné, jak takovou situaci vyřešit. Vypadalo to jako před bitvou, proti sobě stojící dvě produkce a nechybělo málo a došlo i na inzultace. Po příslibu cizího štábu, že si jen natočí jeden záběr a z lokace do půl hodiny odejde, Češi ustoupili.

obrazek
3) Přesto, že natáčení předcházelo více než rok a půl příprav, troje technické obhlídky v Maroku, jednání s marockou produkcí, neobešly se především počátky natáčení bez několika dramatických situací. „Jednu ze scén jsme točili na nádraží a přestože několik týdnů ležela na místních úřadech žádost o povolení, ještě den před začátkem natáčení na zmíněné lokaci jsme stále marně čekali na odpověď. V té době nám již pomáhal český konzulát v Rabatu - především náš ambasador v Maroku pan František Med, který po své linii kontaktoval příslušné orgány, ale navzdory jeho snahám byl na marocké straně stále klid, který tady každý pojmenuje jedním slovem - inshalah - „je to v rukou božích“ vzpomíná producent Jan Bradáč. Hned na začátku se tedy musel operativně měnit natáčecí plán třikrát během pěti natáčecích dnů. Štáb se ocital v časovém tlaku, protože herečka Tereza Kostková, která se ve scéně hraje, musela nutně odletět zpět do Čech, kde měla další závazky. Nakonec se povolení podařilo získat ráno toho dne, kdy byla poslední šance scénu natočit. Štáb okamžitě změnil dispozice a přesunul se na nádraží. „A ve chvíli, když jsme celí šťastní přijeli na místo, že konečně scénu natočíme, zjistili jsme, že v pronajatém vagonu je takové vedro, že by se Tereze Kostkové a Kamile Magálové roztekl make up asi po pěti minutách,“ vypráví Jan Bradáč. Naštěstí se podařilo asi po hodině donutit místního technika připojit zvláštní agregát, vagón ochladit a scéna se za jedno odpoledne natočila. Štáb měl při natáčení možnost vidět, jak výrazné kontrasty se Maroku potkávají - například když se točilo v prostředí luxusního hotelu v Marrakéši a za zdmi jeho zahrad začínala chudinská čtvrť plná slumů. Pro herce i štáb byl připraven marockou produkcí catering, který vycházel z místního jídelníčku, takže si všichni zvykali na odlišné chutě. A tak například Jiří Bartoška se nejvíce těšil, až si po návratu domů dá řízek.

Oldřich Kaiser musel zase ve své roli prokázat řadu dovedností - podle vlastních slov se stal doslova akčním hrdinou - čekaly ho honičky, rvačka o Helenu a řada dalších scén, ale pod dohledem Petra Maláska se také naučil správný prstoklad pro skladbu, kterou má ve filmu zahrát na piano. „Ze všech se z nás stali akční hrdinové, až na Jiřího Bartošku - on je rovinový herec,“ poznamenala Eva Holubová. Napínavé bylo především natáčení v centru Marrakéše v Medině, kde se opět pracovalo za běžného provozu a také velkého zájmu místních. Na vstup do Mediny byl místní štáb velmi opatrný, každou skupinku musel provázet místní člen týmu, protože ztratit se v křivolakých uličkách by bylo velmi snadné. Právě Eva Holubová si nejvíce užila spolupráce s místním štábem, ale i herci. S marockým partnerem dokonce točila romantickou scénu. „Byl velice pozorný a galantní,“ chválila kolegu. Pro Kamilu Magálovou nebyla naopak návštěva Maroka žádným překvapením, protože shodou okolností zde trávila již dříve několik dovolených. Naopak Tereza Kostková měla program velmi krátký. „Mám novou zkušenost, s divadlem třeba jezdím na otočku do Ostravy, teď jsem byla natáčet na otočku v Maroku,“ smála se herečka při své druhé návštěvě s tím, že zatímco její první natáčení bylo na den, nyní je zde mnohem déle - celé dva dny.

Marie Poledňáková (rozhovor)
obrazek
Co bylo hlavním impulsem pro vznik pokračování filmu Líbáš jako Bůh?

Rozhodnutí napsat pokračování příběhu Heleny a Františka, tedy dvou lidí, kteří se zamilují v padesáti letech, bylo zcela spontánní. Líbáš jako Bůh má otevřený konec a jak diváci, tak i herci se mě ptali, jak to s nimi bude dál? Zvláštní bylo, že názory se naprosto lišily. Nebylo těžké se domýšlet, že každý by fabuloval příběh sám podle své životní situace a podle svého přání. To se mi zdálo zajímavé. A navíc jsem na tuhle otázku nedovedla jednoznačně odpovědět ani já sama. A abych se to dozvěděla, musela jsem příběh prostě napsat. Druhým významným momentem, který mne bezpochyby ovlivnil, byl fakt, že jsem měla rozehrané čtyři zajímavé charaktery, obsazené čtyřmi výbornými herci: Oldou Kaiserem, Jiřím Bartoškou, Evou Holubovou a Kamilou Magálovou.

Jak jste se rozhodovala kudy pokračování filmu vést - a to jak žánrově, tak dějově, aby nevznikla jen jiná variace na stejné téma?

Převážná většina druhých dílů vzniká na základě komerční úvahy navázat na předchozí úspěch a těžit znovu z popularity filmu. To ale vede k tomu, že pokračování jen omílá a rozmělňuje to, co už bylo napsáno a natočeno a podle toho to taky dopadá. Já rozhodně nejsem přítel druhých dílů a nikdy bych se jen z komerčních důvodů do práce nepustila. Taky mne producent neoslovil. Naopak. Když jsem přinesla synopsi druhého dílu, upřímně se zděsil!

To mně vysvětlete!

Prostě něco takového nečekal. Vycházela jsem totiž z úvahy, že divák postavy a jejich charaktery zná, a tudíž dovede předvídat a lehce uhádne, co se bude dál odehrávat. Proto druhý díl obvykle bývá vnímán jako horší. Když nechci diváka strašit tím, že někdo onemocní nebo zemře, protože tahle témata jsou u mě tabu, tak jsem celý příběh posunula více do polohy komedie, přesněji situační komedie. A napsala jsem něco, co diváky, ale ani moje postavy nenapadne ani ve snu! Tohle byla základní úvaha. Takže ve výjimečné, vypjaté situaci podrobuji svoje hrdiny zkoušce. Ale přitom ty situace se mohou přihodit každému z nás. Mnozí jistě znají, jaké trable nás mohou potkat na dovolené. Ale právě to Maroko, to byl pro producenta v první chvíli mírně řečeno šok. A já se mu ani nedivím.

Žánrově je film spíše situační komedie, zůstalo podle vás dost prostoru na romantiku a pohodu, kterou si diváci zamilovali u prvního dílu?

V romantické pohodové náladě příběh začíná. Oba dva hrdinové Helena i František jsou už rozvedení a nic nebrání tomu, aby spolu začali žít. Jenže každý má své zvyky a taky rodinu, která jim první idylické chvíle nového soužití s gustem kazí. Bohunka, Eva Holubová se rozhodně nesmíří s tím, že je sama a opuštěná. A Karel, exmanžel Heleny v podání Jiřího Bartošky si z „našich mladých“ dělá legraci. Z banalit a nedorozumění se rychle vyklube mezi Helenou a Františkem první konflikt. Velká romantika má samozřejmě svůj prostor v Maroku, kde ovšem malé pražské maléry vystřídají maléry velké…

obrazek
Odkud se vzal nápad s marockými exteriéry?

František přijde s báječným nápadem, jak svým ex partnerům uniknout. Někam daleko. Tak daleko, aby byli nedosažitelní, kam se nedá dojet autem. A protože je pan doktor v hloubi duše romantik, vybere Maroko, které nejenže zní exoticky, ale Casablanka evokuje velký příběh lásky.

Absolvovali jste šestitýdenní náročné natáčení v Maroku. Jaké bylo jeho největší úskalí?

Úskalí na nás číhalo každý den, vždy jiné a hlavně nepředvídatelné. Měli jsme servisní organizaci, zkušenou firmu Dune, která točí filmy s Američany i různými štáby z celého světa. Ale byly tu obavy našeho producenta, aby všechny dohody platily. Až na výjimky tohle většinou fungovalo. Samozřejmě se vyskytly problémy, ale ty se přihodí i v Praze, jenže na domácím hřišti si vždycky spíše poradíte. Natáčecí program byl nesmírně náročný a každý den jsme točili jinde a museli splnit plán. Počasí filmaře potrápí i v Čechách, v Maroku je většinou krásně, ale zažili jsme i písečnou bouři a vichr, který nás odnášel i s batohy.

Znala jste Maroko už dříve třeba z turistické cesty?

Ne. Maroko mi vyšlo ze selekce řady zemí. Naše destinace nesmí být příliš daleko, ale zase ne blízko. Hledala jsem atraktivní zemi a Maroko mělo i další bod navíc: není příliš známé. Neskutečná výhoda internetu mně umožnila seznámit se nejen s touto zemí, kupříkladu jsem si mohla udělat předvýběr hotelů, riádů (hotýlků v Medině), a dalších míst natáčení. Pak přišly obhlídky, už spolu s marockým štábem. V roce 2010 jsme byli už v Maroku dvakrát. Vloni, když už se plánovalo jarní natáčení, začaly v únoru revoluce v Egyptě, v Tunisu. Se strachem jsme sledovali, co se stane v Maroku. Utěšovalo mne, že z celé této oblasti má Maroko nejvyšší životní úroveň a při obhlídkách jsem se dozvěděla spoustu věcí, třeba že marocký král je mezi lidmi oblíbený. Jaký to byl šok, když v květnu, kdy jsme už měli točit, přímo v Marrakéši vybuchla na náměstí bomba. Znala jsem tu restauraci, několikrát jsme tam byli na večeři… Okamžitě se rozdrnčely telefony, jednak mezi námi a taky jsme žhavili linky s marockým štábem. Nakonec všichni zůstali v klidu. Dospěli jsme k tomu, že dneska pomalu není bezpečné už nic. Není to ani veselé ani uklidňující zjištění, ale je to tak.

Jaká byla spolupráce s místním štábem?

Především jsme zjistili, že filmové štáby v Maroku se sestavují na míru Američanům. I když jsme je přesvědčili, že nejsme žádná velká produkce a náš rozpočet má své limity, stejně marocký štáb měl asi devadesát lidí. Všechno leželo na mém pomocném režisérovi. Vynikající Roman Bartoš prostřednictvím marockého pomocného režiséra Yena řídil ten velký cirkus. Yen Mani mimochodem pracoval se slavným americkým režisérem Ridley Scottem a kromě toho točil spoustu náročných filmů. Samozřejmě ne všechny profese byly obsazeny tak kvalitně, ale za vypjatého nasazení skvělého českého štábu natáčení probíhalo bez větších problémů. Organizace dopravy, nástupů probíhala bezchybně, na palce se začínalo podle plánu. Každou klapku rozjížděl Roman v angličtině, Yen Mani ve francouzštině a jeho asistent v arabštině. Větší problémy nebo menší zmatky, které nás provázeli, měly různé důvody: od banálního jazykového nedorozumění po ten, který má jeden společný jmenovatel - jiný kraj, jiný mrav. Já jsem si ale mnoho lidí z marockého štábu oblíbila.

obrazek
Respektovali vás jako ženu- režisérku?

Během svých několika návštěv v Maroku jsem na každém kroku viděla, že tu panuje zcela samozřejmá nadřazenost mužů nad ženami. Já jsem ale nic takového nepocítila. Drtivá většina členů marockého štábu byli muži. Byli ochotní, úslužní a respektovali mne. Možná vycítili, že náš štáb je sehraný, že víme, co chceme a pracujeme s vypjetím všech sil. Na mnohé z nich opravdu ráda vzpomínám.

Kromě štábu jste měli na place i řadu místních herců - jaká byla s nimi spolupráce a jakou mají profesionální úroveň?

Maročtí herci, to bylo pro mne velké a příjemné překvapení. Měla jsem castingové zkoušky, a když jsem vyloučila ty, kteří měli seriálové manýry, našla jsem několik vhodných herců, kteří reagovali citlivě na připomínky. Všichni byli příjemní a ochotní. Ale stane se kdekoliv, i doma, že herec onemocní, a to se mi přihodilo v Maroku. Den před začátkem našeho natáčení odvezli jednoho herce se záchvatem do nemocnice. To je samozřejmě vždycky obrovský problém. Jenže doma v Čechách znáte herce a rozhodně ani tady není lehké roli ze dne na den přeobsadit. Ale v Maroku? Děs! Byl to jeden z mých nejhorších okamžiků. Následující den mi přivezli několik dalších herců z Casablanky. Podívala jsem se jednomu z nich do očí a věděla jsem, že nemám jen náhradu, ale že je to ještě lepší herec. S naprostým přehledem ovládal nejen svoji mateřskou řeč - arabštinu, ale francouzštinu a angličtinu. Teprve později jsem se dozvěděla, že studoval herectví v New Yorku. Jazykové znalosti marockých herců jsou velmi dobré. Francouzština je samozřejmostí, ale protože v Maroku točí často Američané, umí mladší herci i anglicky. To jim čeští herci mohou jen závidět!

Jak snášely náročné natáčení v Maroku naše české hvězdy - vymyslela jste pro ně situace, které asi běžně netočí - vyskytl se nějaký moment, který byl nad jejich síly?

Jak je mým zvykem, píšu hercům role na tělo. Psát pro Oldu Kaisera je potěšení. Nevím, jak je to možné, ale on umí všechno, a pokud neumí, tak se to hravě naučí. Hrát na klavír, zpívat, řídit džíp, naskakovat do rozjetého vlaku a všechno to dělá tak lehce, s naprostou samozřejmostí. Jirkovi Bartoškovi jsem napsala scénu na golfu, to mu výrazně šlo a dělat si legraci z druhých, v tom je mistr. Kamila Magálová měla tentokrát obtížnější roli, protože jediná zůstává nohama na zemi, je z těch svých chlapů někdy na mrtvici. Eva Holubová se svým komediálním talentem zvládla všechno. Nicméně pro všechny bylo natáčení náročné, někdy vedro k uvaření, v noci zima. Protože jsme točili v říjnu a listopadu, byly krátké dny a abychom využili světlo, produkce nasadila směny tak, že jsme vstávali v půl páté ráno, aby za svítání jsme už byli na place.

obrazek
Na své hrdiny jste přichystala veškeré cestovní trampoty, které mohou člověka na dovolené potkat - ztrátu věcí, zmeškaný vlak, vystěhování z hotelu… Potkalo vás osobně na cestě nějaké podobné nečekané dobrodružství?

Jedna z klíčových scén filmu je přímo z mého života. Kdysi jsem jela s přítelem na Sardinii. Do Říma jsme letěli a odtud jsme se museli dostat vlakem do přístavu. Nádraží v Římě není průjezdné, všechny koleje tady končí. Přes varování přítele, že vlak za chvíli odjíždí, jsem si šla koupit pohledy. Byla jsem už trochu nervózní a když jsem se vracela, najednou vidím, že vlak se dal do pohybu! Rozběhla jsem se jako šílená, ale vlak jsem nechytla. Byly to vteřiny naprostého zoufalství, protože jsem měla v ruce pár drobných, žádné peníze, doklady, prostě nic! Najednou vidím, že přítel na mne mává z okénka vlaku, který se už chystal k odjezdu. V tom zmatku jsem si spletla kolej! Takže já jsem vlak naštěstí nechytla, ale Oldovi Kaiserovi jsem dopřála, aby vlak dohnal a tak Helenka a František jedou na dovolenou každý jiným vlakem…

Splnilo Maroko vaše filmařské očekávání ? Projevilo se to na konečné verzi filmu?

Maroko je jedním slovem nádherné. Kameraman Vladimír Smutný, velký mág filmového plátna, měl velkou radost, že točíme právě v Maroku. Je tady pohromadě tolik výtvarně krásných motivů! Vybrali jsme nádherné lokace, které měly jen jednu nevýhodu, že byly v plánu nezaměnitelné a vždycky - ať už u moře, v Marrakéši, nebo v poušti nebyly žádné rezervy. Sáhli jsme si na dno svých sil. Nejen my dva, ale celý český štáb. Ale na ty obrázky z Maroka - bez ohledu na děsivé sny, které si mi zdály ještě po návratu do Prahy,- se vydržím dívat hodiny. Vzpomínám si, jak naši herci přišli poprvé do riádu, (hotýlek uprostřed Mediny) a byli uchvácení, jak je to půvabné a útulné místo, na terase se nedokázali odtrhnout od foťáků. Producenti mně zpočátku trochu vyčítavě předhazovali, proč jsem si vybrala zrovna Maroko, všude jinde by to bylo lacinější, dokonce s podporou cestovek. Když Honza Bradáč přijel na poslední obhlídku do Marrakéše, ještě ten večer došel na Jaámu, což je obrovské náměstí uprostřed Mediny a řekl: „Už to všechno chápu!“

Česká linie filmu více rozpracovává příběh Heleniny sestry Kristýny. Na co se v tomto směru můžeme těšit?

Hlavní dějová linie sleduje osudy našich čtyř hlavních hrdinů, ve vedlejším motivu tentokrát rozvíjím příběh Heleniny sestry Kristýny. Kristýna, povzbuzená příkladem Heleny, že lze najít lásku v každém věku, se vydává na lehce zrádnou cestu seznamky po internetu. Jenže s třemi dětmi najít partnera není snadné. Jak si komedie žádá, ani tady nebude nouze o překvapení. O co menší prostor Nela Boudová a Jirka Langmajer, o to víc svoje role naplňují.

Ve filmu se objeví i nové tváře - Tereza Kostková, Jiří Langmajer. Jak se jim podařilo zapadnout do sehrané party z prvního filmu?

Není těžké zapadnout do sehrané party, když výborným hercům obsadíte stejně skvělé partnery. To platí o Tereze Kostkové, která má menší roli, a Jirka Langmajer je v roli sympatického, lehce prolhaného nápadníka vynikající. Byla to radost s nimi pracovat.

Bude i třetí díl nebo chystáte nějaký jiný příběh?

Teď se těším, jak se diváci budou bavit a na třetí díl nemám ani pomyšlení. Přesněji: třetí díl už rozhodně nebude. S natáčením určitě končím.

Jiří Bartoška (rozhovor)
obrazek
Ve filmu Líbáš jako ďábel posílá Marie Poledňáková kvarteto hrdinů z filmu Líbáš jako Bůh do nových situací. Jaký je největší rozdíl v obou filmech?

Líbáš jako Bůh byla romantická komedie, druhý díl je akčnější a klade větší důraz na komediální situace. Páry z prvního filmu jsou minulostí, ale oba bývalí partneři se snaží do života svých „ex“ vrátit. Přece jen vztahy, které existují tak dlouho, nelze jen tak ukončit…

Marie Poledňáková pro film vymyslela řadu doslova akčních situací, jak jste se nimi vyrovnával?

Již u prvního filmu jsem paní režisérku upozornil, že já jsem „rovinový“ herec, takže se snažila mé postavě podobné scény odpustit a u tohoto filmu to platilo podobně. V obou filmech je spisovatel Karel spíš takovým ironickým glosátorem situací, do nichž se všichni dostávají a tato poloha mi vyhovovala. Opravdu nejsem akční hrdina.

V Maroku jste strávili několik týdnů. Jak se vám tam líbilo a co vás třeba na Maroku zaujalo, překvapilo?

Natáčení v Maroku bylo náročné především proto, že jsme měli hodně nočních sekvencí, takže jsme část pobytu žili v obráceném režimu - když jsme se vraceli do hotelu, ostatní hosté zrovna odcházeli na snídani. Ale díky tomu, že začátek té marocké části jsem měl trochu volnější , měl jsem možnost si prohlédnout i Marrakéš, zdejší vyhlášené tržiště a staré město. Hlavní náměstí se každý večer mění v obrovskou jídelnu pod širým nebem, kde se podávají místní speciality a to je skutečně zážitek. Je to zvláštní setkání s jinými světem, než na jaký jsme zvyklí.

Ve štábu pracovala řada místních lidí, jak to fungovala spolupráce?

V Maroku točí poměrně často americké produkce, takže zdejší štáby mají hodně zkušeností a jsou na spolupráci s cizinci zvyklí. Samozřejmě, rozdíly v evropské a arabské mentalitě zůstanou. Největším problémem asi bylo zvyknout si zdejší catering, je něco jiného marockou kuchyni ochutnat jako zvláštnost a nebo ji mít několikrát denně. Ale naštěstí i v Marrakéši najdete řetězce známých supermarketů, takže nám produkce nakonec dokázala obstarat i chleba s paštikou.

Hlavní hrdinové filmu se dostanou do situací, které běžný turista nenávidí - ztráta peněz, pasů, kufrů. Vy sám jste hodně a daleko cestoval - potkala vás někdy také podobná situace?

Naštěstí mě podobná situace zatím nepotkala a doufám, že také nepotká.

Eva Holubová (rozhovor)
obrazek
Jaká byla vaše bezprostřední reakce, když vám Marie Poledňáková řekla, že plánuje pokračování komedie Líbáš jako Bůh a že vás tedy čeká návrat do role Bohunky?

Já hodně žiju přítomností a koukám spíše do budoucna, navíc moje zatěžkávaná pamět vypovídá často službu, takže si přesně nepamatuju, jak mi to Marie řekla a co jsem na to odpověděla, ale určitě to byla radostná reakce.

Marie Poledňáková měla od počátku jasno, že nový film musí mít mnohem silnější komickou linku. Tu naplňuje právě Bohunka, bavilo vás tohle její nové pojetí?

Pojetí mne bavilo moc, realizace byla dřina. Nikdy jsem se necítila jako akční hrdinka, jsem jen o poznání méně pohodlná, než Jirka Bartoška. Ale musím říct, že byly chvíle, kdy mne to bavilo, jet v plné rychlosti přivázaná ke korbě, když mi vlály vlasy a vůz řídil charismatický marocký herec...., i když je pravda, že s ním mám příjemnější scény, ale zrovna ty se točily na zahradě v noci a byla ukrutná zima. Většinou jsem ale přemýšlela, co dát Marii do kafe, jaký uspávadlo, ona je nezmar a na place vůbec necítí únavu, nezná překážek.

Příběh LJD zavedl nejen postavy, ale i vás herce na delší natáčení do Maroka. Jaký dojem si odtud odvážíte?

Copak o dojmy, jež jsem si odvezla, já jsem si přivezla i zranění nohy a s tím se peru do dneška. Ne, dojmů je opravdu mnoho a jak čas plyne, musím říci, že nejsilnější vzpomínky se netýkají Maročanů či jejich země, nebo jenom okrajově, ale našich lidí z českého štábu, jak jsme v tom Maroku vytvořili skvělý český indiánský kmen. Jsem moc ráda, že jsem tam byla s nimi a oni se mnou, ráda jsem opět pracovala s Jirkou Klenkou, a vůbec se všemi, kteří už dělali na Líbáš jako Bůh. Jsem vděčná osudu a Marii, že jsem mohla pracovat s Vladimírem Smutným, už jsem to jednou ochutnala při natáčení Mazaného Filipa, ale to byl jen jeden natáčecí den, tady šlo o delší časový horizont. Vladimír je nejenom skvělý kameraman, ale je i herecký kameraman a pro mne byl velká opora. A stejně Tánička Kovaříková, která dělala návrhy kostýmů, ale v Maroku fungovala jako hlavní a opravdová kostymérka, protože maročtí hoši, kteří jí byli přiděleni, byli milí, ale vyznali se lépe v tom, jak ovládat velblouda, než v povinnostech filmového kostyméra, a tak se o mne starala hlavně Táňa a nejen co se týče kostýmů, ale byla i mou terapeutkou, když jsem čekala na záběr a když nás přepadla v poušti menší písečná bouře a kameny kolem lítaly a vítr nás odnášel, chránila mne svým tělem. Když jsem si zranila nohu, ona mne na pokoji ošetřovala a dělala mi společnost. A vůbec se tam všichni naši o nás starali a na place pomáhali i producenti, se vším, aby vše klapalo, v takový míře, že jsem to ještě nezažila. A poslední, co jsem si odvezla, je poznání, kolik toho ještě nevím o různých kulturách, stylech života a náboženství, která se uctívají a vyznávají ve Světě, o kterém jsem si myslela, že v něm naše pojetí života má většinu.

Vy jste měla si nejvíce ze všech herců scén s marockými herci. Bylo to složité natáčení? Co bylo největší překážkou?

Nebylo jednoduché, ale nikoliv proto, že jsem Češka a oni Maročané. Jak už jsem řekla, nejsem žádná akční herečka, jsem oproti Bohunce, kterou jsem hrála, posera a nejsem nijak fyzicky zdatná a šikovná, to byla největší a jediná překážka. Ale mám dobrodružnou povahu a jsem docela, někdy až hovadsky, disciplinovaná, tak do toho jdu, jak nejlépe umím. Film jsem neviděla, nemohu posoudit, zda se mi to povedlo.

Marie Poledňáková si pro vás v Maroku připravila doslova řadu akčních scén. Co bylo pro vás nejobtížnější?

A na to nemohu odpovědět, protože bych prozradila příliš mnoho, bude lepší, když bude divák překvapen, v čem všem se Bohunka ocitla.

Jiří Langmajer (rozhovor)
obrazek
Dá se s režisérkou Marií Poledňákovou smlouvat o tom, jak by se dala postava, kterou vám napsala, vylepšit či přizpůsobit vašim představám?

Není důvod s Marií smlouvat. Ona ví, co chce a proč to dělá. Takže smlouvat - to ne. Možná jí něco nabídnout nebo navrhnout. Pracoval jsem s ní strašně rád a hrozně jsem se na natáčení s ní těšil.

Je známé, že seznamky jsou od toho, aby se v nich všichni prezentovali případnému partnerovi v ideálním světle.Ten váš hrdina to ale trochu přehnal, ne?

Proč si myslíte, že to přehnal? Já bych to tak neviděl, myslím, že lidi často to přehánějí mnohem víc. On není žádný podvodník. Snad s těmi dětičkami, to je trochu problém. Mně to ale bylo sympatický. A dokonce si troufám tvrdit, že to bude sympatický i divákům.

Váš hrdina má - jako ostatně většina mužů - slabost pro pěkná auta. A co vy? Je vám jedno, v čem jezdíte?

Není mi to úplně jedno, protože je pro mě kvalitní auto důležité. Občas trávím na cestách tolik času, že mě to až štve. Třeba zrovna teď jezdím do Bratislavy na divadelní zkoušky. Mám dobrý, silný auto, ale nikdy jsem to neměl tak, že bych musel mít pěknou káru proto, abych se cítil jako větší chlap. To rozhodně ne. I kdybych třeba měl na Ferrari, tak bych si ho nekoupil.

Většina mužů nesnáší romantické komedie, kde se řeší vztahové propletence. Patříte k výjimkám?

Ale i romantická vztahová komedie může být sranda, nebo film, který mě pobaví. Problém je, že nemám moc času sledovat televizi nebo chodit do kina. Když výjimečně čas mám a dívám se na film, buď mě zaujme, nebo ne. A nezáleží na tom, jestli je to komedie, sci-fi nebo kriminálka, to je pro mě podružná věc.

Jak se vám pracovalo s Nelou Boudovou, se kterou tvoříte v Líbáš jako ďábel takovou sympaticky potřeštěnou milostnou dvojici?

S Nelou hraju asi osm nebo devět let mimo jiné v komedii A do pyžam, takže se minimálně jednou dvakrát měsíčně potkáváme na zájezdu. S Nelou jsme letití kamarádi, takže já věděl, co mě čeká, a ona taky.

Nela Boudová (rozhovor)
obrazek
V prvním filmu Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh měla vaše postava Kristýny, dcery hlavních hrdinů Heleny a Karla, spíš jakousi vedlejší roli. V komedii Líbáš jako ďábel jste se dočkala vlastního milostného příběhu. Potěšilo vás to?

Mám vždycky radost z hezké role. Tak mě to samozřejmě potěšilo, ale mrzelo mě, že zatímco v tom prvním filmu jsme všichni společně strávili asi týden na horách, takže jsme tam měli moc hezké večírky, teď jak ta celá hlavní parta točila většinu filmu v Maroku, jsem si užila jen Jirky Langmajera. A to, vzhledem k tomu, že s ním už několik let hraju v jedné divadelní komedii, pro mě až tak vzácné nebylo.

Kristýna stojí pevně nohama na zemi, je to pragmatická ženská, a přesto na chvíli jako by podlehla iluzi, že i jí se může stát zázrak s princem. Dokážete vysvětlit takové romantické „zatmění mozku“?

Ona je hlavně zaslepená láskou a taky touhou si ještě něco hezkého užít. Je ve věku, kdy děti pomalu odrůstají a chce ještě takzvaně urvat ještě ze života. Jinak je ta moje Kristýna bezvadná ženská, která dobře vychovala děti a obětavě se starala o celou rodina, ale zapomněla tak trochu sama na sebe. Tak se to snaží dohonit.

Čím se vám Kristýna podobá a v čem je naopak úplně jiná, než vy?

Na rozdíl ode mne je výborná hospodyňka. A společné máme naopak to, že i já jsem tak dobrá organizátorka, jako ona. Však toho taky celá její rodina zneužívá, všichni na ní navalej své starosti a problémy a chtějí, aby se starala.

Věříte v seznamování přes internet, jak se pokouší najít partnera vaše hrdinka?

Sama na to moc nevěřím, ale mám kolem sebe páry, kterým to vyšlo. Takže určitě na tom něco je. Já osobně bych se takhle neseznamovala, protože mi to připadá takové hodně násilné, mám ráda, když věci přirozeně plynou a když se lidi někde potkají a osud je dá nějak dohromady. Na druhé straně ale chápu, že lidi, kteří jsou pracovně vytížení, nikam nechodí, tak jak se mají seznámit?

V Líbáš jako Bůh navrhovala kostýmy výtvarnice Věra Kocová, v Líbáš jako ďábel Táňa Kovaříková. Jak jste si užila ty pěkné modýlky?

Táňa je bezvadná, znám ji už roky a mám ráda její tvorbu. Jenže v tom filmu jsou to spíš než šaty Táni Kovaříková modely Marie Poledňákové. Protože tentokrát byla Táňa spíš takový dobrý vykonavatel režisérčiných představ. Marie měla totiž naprosto přesnou představu, jak by ty kostýmy měly vypadat. Na jedny šaty, ve kterých si vyráží Kristýna na první rande se sháněla látka dokonce v cizině. Marie měla vizi, že budu mít na téhle první schůzce podobné šaty jako Julia Roberts v Pretty Woman na dostizích - tedy hnědé s bílými puntíky, ale látku jsme nesehnaly. Takže nakonec mám takové vanilkové. Musím říct, že když ty šaty Marie vymyslela, tak jsem nevěřila, že budou vypadat dobře, ani jsem se v nich dobře necítila, ale musím přiznat, že nakonec na plátně vypadají výborně a přesně tak, jak si je Marie představovala.

A jak jste si užila filmovou svatbu?

Svatbu jsem si užila, už proto, že jsem vlastní nikdy neměla, i když se leckde na internetu dočítám, že mám manžela. Takže svatby hraju moc ráda. Nebylo to ostatně poprvé - už předtím jsem se před kamerou párkrát vdávala.

Vy sama máte ráda romantické komedie?

Moc, v podstatě mám tenhle lehčí žánr nejradši.

Jak se točí s Marií Poledňákovou?

Já tedy nemůžu říct, že by se s Marií točilo úplně nejlíp. Marie není úplně příjemná paní režisérka. Myslím, že při prvním natáčení byla příjemnější... Možná si to ani sama neuvědomuje, ale asi jí o tenhle film ještě víc šlo a taky to bylo v jistém směru náročnější. Marie je tak umanutá, a musí taková být, jinak by to nedotáhla tam, kam chce, má tak utkvělou a přesnou představu, že musí být vždycky po jejím, jinak se s ní nedá vydržet.

Čili moc diskuse o postavách s ní není?

Tady ty postavy naštěstí nebyly tak složité, aby se o nich muselo sáhodlouze diskutovat. Ale chci říct, že Marie je naprosto nekompromisní. A to říkám s vědomím, že ji mám moc ráda a velmi si jí vážím. Myslím si ale, že točit s ní nějakou velkou roli je velice náročný.

Tereza Kostková (rozhovor)
obrazek
Potěšilo vás, že právě vás si vybrala Marie Poledňákové do role lásky protřelého bonvivána a úspěšného spisovatele Karla neboli Jiřího Bartošky v pokračování své úspěšné komedie Líbáš jako Bůh?

Představte si, že potěšilo. Jednak rozhodnutí takové osobnosti, jakou je Marie, je potěšující i zavazující současně - a to je můj oblíbený koktejl pocitů, pak společenství kolegů bylo rozhodně příjemné, stejně jako natáčecí lokace - tedy frankofonní Maroko.

Jak se točí s Marií Poledňákovou?

Potvrdila mou představu o zkušené velice profesionální režisérce, osobité autorce i osobnosti a upřímné přímé ženě. Jsem ráda za to setkání.

Mohla jste mluvit do výběru své garderoby, kterou navrhovala módní výtvarnice Tatiana Kovaříková?

V případě Táni není potřeba do ničeho mluvit a hlavně: mluvily si do toho dámy spolu (Táňa a Marie). Role ve filmu není módní přehlídka a názor i představu měla paní režisérka jasnou.

Většina vašich hereckých kolegů strávila velkou část natáčení v exotickém Maroku. Vy jste si tam jen zaletěla na otočku natočit jednu scénu. Nezáviděla jste?

Nikoli jednu scénu, ale tři. A letěla jsem tam na otočku v jednom týdnu 2x. Bylo to neobyčejně pestré probuzení z tehdy nadcházejícího českého podzimu. Takže jsem si užila lety, teplo, velbloudy, posezení s kolegy i celou tu pestrost, aniž bych více méně vypadla ze svého domácího režimu, což ocenil hlavně syn Toník. Ale to víte, že dva měsíce v Maroku by měli něco do sebe!

Natáčíte jeden seriál za druhým, ale šancí točit pro velké plátno jste v posledních letech moc neměla. Vnímáte nějaký zásadní rozdíl v herecké práci pro televizi a film?

To jako že jedno je cennější než druhé? Tak to rozhodně, alespoň paušálně, není. Dobrý scénář a téma vám může či nemusí poskytnout to i ono. Jistě, že film v tom lepším případě disponuje většími časovými možnostmi, koncentrací na jedno podstatné téma apod. Což ve výsledku může být i pecka. A na druhou stranu jsou režiséři, kteří i za omezených časových podmínek u seriálu pracují tzv. technikou filmovou. Ať tak či tak se ale podstata herecká práce nemění...tedy neměla by se měnit...

Líbáš jako ďábel je romantická komedie o propletencích milostných a rodinných vztahů, ale nechybí tam ani akční crazy. Jaký typ filmového humoru máte ráda vy?

Fungující.

Martha Issová (rozhovor)
obrazek
Vaše hrdinka Bela nedostala ve druhém díle komedie „Líbáš“ tak velký prostor, jako v prvním, ale rodinné eskapády kolem tchyně Heleny ji neminou… Jaký byl pro vás návrat do týmu Líbáš?

Byl téměř nepostřehnutelný. Měla jsem dva natáčecí dny, ale i za takhle krátkou dobu jsem to od Marie Poledňákové stihla schytat za vyrušování při natáčení, z čehož jsem pochopila, že Marie formu neztratila, naopak, má ji ještě vrcholnější.

V Líbáš jako Bůh jste byla před těmi třemi lety maminkou dvou dětí, ačkoli jste sama žádné neměla. Dokonce jste si před kamerou prožila jeden dramatický porod. Teď vás mateřská role čeká v realitě…Může ta filmová „příprava“ být k něčemu užitečná?

Proboha! Doufám, že můj zážitek z porodu v sanitce za asistence doktora Kaisera mi nikdy v životě k ničemu užitečný nebude! A co se týče mateřství jako takového, předpokládám, že hrát matku ve filmu je mnohem jednodušší, než být jí ve skutečnosti, takže tato příprava zřejmě nebude úplně směrodatná.

Ve své filmografii moc komedií nemáte. Baví vás komediální role? A jaký typ filmového humoru je vám nejbližší?

Komediální role mě jednoznačně baví! A věřím, že ve své nastávající roli matky budu své okolí bavit velmi kvalitně. Co se týče mého oblíbeného filmového humoru, nikdy jsem se v kině zatím nesmála víc, než na filmu Monty Python- Život Briana. Z českých filmů mě v poslední době hodně bavil Největší z Čechů Roberta Sedláčka.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Úterý 21. 10. 2014 Svátek má Brigita
    Vyhrávej v casino.cz   Ušetři na UkažSlevy.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz