fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

55% 18 hlasů
5.5 10 18
animovaný / fantasy / rodinný, Česká republika, , 86 min.
Kinopremiéra v ČR 20.10.2016 v SK 12.1.2017, DVD od 22.3.2017 Magic Box

Film v kinech
kina  
PrahaKinobus Psychiatrická nemocnice Bohnice 20:30
Hradec KrálovéBio Central 18:00
OstravaLuna 10:00
MělníkMasarykův kulturní dům 15:00


Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
02:07


Držte si ponožky!
LICHOŽROUTI jsou malí neviditelní tvorové, kteří mohou za to, že nám lidem z každého páru ponožek vždy zůstane jen jedna - ta lichá. Ponožkami se totiž živí!
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Na českou tvorbu je to slušná práce po všech směrech, ale jednou a dost a jednou za pět let v TV jako křoví. 44%
Všechny komentáře k filmu 5+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Lichožrouti

Osudy hlavních protagonistů LICHOŽROUTŮ a jejich největšího protihráče, podivínského a opuštěného PROFESORA, spojuje příběh hlavního hrdiny, malého LICHOŽROUTA HIHLÍKA, na kterého čekají ve filmu velká dobrodružství. Dny jeho dědy LAMORA, který ho vychoval, jsou u konce a HIHLÍK musí překonat strach, vylézt z okna a vydat se hledat strejdu PADREHO, o kterém neměl doteď ani tušení. Svou odvahu čerpá z toho, co mu vštípil dědeček - lásky k rodině, dobré výchovy a lichožroutího „desatera“. Ani v novém lupičském domově u mafiánského strýce a dvou poťouchlých bratranců své ideály a zásady neopouští. A to i přesto, že ho zavedou do nebezpečných situací. Když nakonec s těžkým srdcem přeci jen poruší dvě základní lichožroutí pravidla „ Nikdy nevezmeš celý pár“ a „Drž se lidí, ale drž se od nich dál“, pak jenom proto, že věří, že vyčerpal všechny možnosti, aby došel ke svému vytouženému cíli - rodině.


Galina Miklínová (rozhovor)
obrazek
Lichožrouti mají svůj první film, kterému předcházely tři dnes už kultovní knihy plné lichožroutích dobrodružství od Pavla Šruta s vašimi ilustracemi. Co ale předcházelo knihám? Kde se vzali a kdo vymyslel postavu pleteného zloděje lichých ponožek?

Lichožrout jako literární postava se objevil ve sbírce básniček Příšerky a příšeři, kterou jsme s Pavlem Šrutem v roce 2005 vydali v Pasece. Hledali jsme materiál pro všemožné příšerky, a protože nemám moc ráda nesmyslně vymyšlené pohádkové postavičky bez logiky, tak jsem se poohlédla kolem sebe doma. Baví mě, když se poezie dotýká reálných věcí, které navíc člověk, či dítě zná a může se lépe s jejich poetikou ztotožnit. S Pavlem jsme vzpomínali na to, co nás v našich domovech jako děti strašilo a straší jako už dospělé. No, a mezi prašouny a flaškouny, mucholapkou, kdybychem a jinými příšerkami se objevilo i něco, co nám lidem bere fusekle. Oba jsme zajásali a Pavel s poetikou sobě vlastní „tomu něčemu“ dal jméno... a zrodil se Lichožrout. Lichožrout se později ukázal jako nesmírně zábavný tvor a hlavně téměř jako mazlíček do každé rodiny. Protože ponožky se přece ztrácí napříč světem.

Vás mizející ponožky nerozčilují, nikdy jste se nesnažila, jako většina z nás, najít způsob, jak je donutit zůstat v páru?

Vůbec ne. Naopak, snažím se po domě nechávat jen tak pohozené chutné páry ponožek, aby Lichožrouti, kteří u nás přebývají, moc nehladověli. A když se nějaká ztratí, je to přece báječná příležitost obstarat si nové. Ponožky mě totiž dost baví.

Kdy se zrodil nápad převést Lichožrouty do filmové podoby?

Nápad vzešel od našeho kamaráda, nakladatele Ládi Horáčka, který Lichožrouty vydal. Kniha byla záhy velice úspěšná, takže se o té možnosti uvažovalo prakticky od prvního dílu. Už jsme s Pavlem o „rozanimování Licháčů“ mluvili, ale až Láďa dal ten impuls. Jednou jsme jeli společně s ním a Pavlem do Litomyšle a on povídá, proč z toho vlastně neuděláme film, když animované filmy sama vytvářím. A s energií sobě vlastní, hned zavolal producenta, kterého znal a se kterým občas spolupracoval. Za pár dní nás už vedl za producentem Ondřejem Trojanem a bylo to. Tedy... až za sedm let.

Postavičky Lichožroutů prošly velkou proměnou. Nebyl problém se po třech knížkách odpoutat od původních černobílých ilustrací a vytvořit v podstatě nové hrdiny?

Ani moc ne. To bylo naopak velmi zábavné. Největší změnou jsou právě barvy. Barevná podoba mých hrdinů se opírá o jejich charaktery. V knize to má důvod, proč jsou barevné jen ponožky a Lichožrouti nikoliv. Ale film je podívaná. Takže bylo třeba najít vhodné ponožkové dekory pro pletené hrdiny. Prošla jsem veškeré dostupné e-shopy s ponožkami a je to nádhera, kolik bláznivých designů mají fusekle po celém světě! Nejvíc jsem si to užila u party divokých Lichožroutů - Kojotů. Jsou to takoví pankáči - fuskáči.

Jste výtvarnicí a režisérkou filmu, ale s Pavlem Šrutem i spoluautorkou scénáře. Je u animovaného filmu taková kumulace profesí běžná?

Občas ano, ale u nás je to běžnější spíš u krátkometrážních snímků. Objem práce na celovečerním filmu je nekonečný a je skoro nemožné ho při takové kumulaci zvládat s odstupem, který je nezbytný. Na druhou stranu v něčem to výhoda byla. Kupříkladu jsem se nemusela ke všem ostatním diskuzím dohadovat ještě s výtvarníkem. Nebo se scénáristou... tedy někdy s Pavlem, ale to se nepočítá, práce s ním byla a je vždycky velmi zábavná.

Animovaný film se nenatočí za třicet čtyřicet dní. Kolik let trvaly přípravy a jak dlouho samotné natáčení.

Námět vznikl před sedmi lety. První verze scénáře asi za půl roku. Poté jsme jej dva a půl roku přepisovali, až jsme se dobrali k desáté. Rok se chystala výtvarná příprava a probíhal development. Samotná ostrá výroba včetně animatiku, což je rozpohybovaný literární scénář, trvala něco málo přes tři a půl roku.

Kolik lidí se podílí na vzniku tak velkého a dlouhého projektu?

Třeba v Pixaru několik set. Lichožrouti měli ovšem daleko subtilnější tým, cca 25 lidí, což mě z počátku zatížilo pořádnou noční můrou, ale k mému překvapení a nadšení musím konstatovat, že parta kolem Petra Horáka ze studia Alkay Animation Prague dokázala nemožné. Třeba texturáři, kteří ručně pokreslili celý film, byli jen tři. Modeláři také. Animátorů bylo deset a takhle bych mohla pokračovat napříč všemi profesemi. Tady zafungovalo to, že spousta z nich umí víc profesí najednou, nebo se je doučila a tým se „přelíval“, jak bylo potřeba.

Co bylo během těch sedmi let vzniku Lichožroutů nejtěžší, a která fáze naopak nejradostnější?

Nejradostnější fáze byla vždy ta, která se uzavřela. Alespoň pro mne. A také první hotové testy, které se povedly. A nejtěžší? Krom spousty dílčích problémů bylo nejtěžší udržet projekt pořád nad stanovenou laťkou kvality. Neustále se vracet, opravovat, čekat, vypiplávat, motivovat, přijímat kritiku, rozdávat ji, padat, zvedat se a jít dal. Zní to trochu pateticky, ale bylo to tak. Člověk není stroj, vedle práce, byť sebemilovanější, žije život se svými blízkými, kterých se to všechno chtě nechtě dotýká.

Skloubit rodinu a natáčení je obtížné a vám ke starší dceři přibyl během prací na filmu ještě syn. Jak jste to zvládala vy i zbytek rodiny?

Vlastě se v jednu chvíli jen stalo všechno to, co si člověk hodně přál. Takže teoreticky to byla paráda. No a prakticky? Prostě jsme to všichni přežili a už se těšíme do kina.... Ale teď vážně. Pomáhalo mi hodně přátel a nejstatečnější byli samozřejmě ti nejbližší. Ale to je tak vlastně vždycky, když to funguje.

Film je rodinný a dobrodružný. Takže se v kině pobaví i dospělí a děti se budou o své hrdiny trošku bát?

Děti se budou smát i bát určitě. Ale děti se bojí rády. Obzvláště, když to dobře dopadne. Věřím, že si na své přijde každý divák. Poetika lichožroutského světa se z filmu nevytratila. Navíc to, že je to akční velkolepá podívaná, vyplynulo přirozeně už při tvorbě scénáře. Chtěli jsme se odlišit od českých povídkových celovečerních animáků a vytvořit kompaktní, napínavý, ale svým způsobem dojemně komický příběh malého Lichožrouta ve velkém světě.

Testujete film v průběhu natáčení na dětech i dospělých? Nebo si musí i vaši blízcí počkat na hotové Lichožrouty až do kina?

Moje děti Licháče milují. Ale ony neměly moc na výběr. Film jsem si často v různých fázích pouštěla i doma, a děti přirozeně byly při tom. Kupodivu, pořád je to baví. Ale třeba můj muž film viděl v rozdělané fázi pouze jednou a pak už si chtěl počkat do kina. Producent filmu čas od času dělal testovací projekce s lidmi, které jsem neznala, což pro mne byla nová a nezvyklá zkušenost.

Co bylo rozhodující při výběru herců, kteří zloděje ponožek namluvili?

Některé postavy byly jasné už od počátku, jiné jsme složitě hledali. Proběhly dva veliké castingy, vytipovat správné typy bylo opravdu těžké. Důležitá je smozřejmě barva hlasu, splynutí s charakterem postavy, ale navíc ještě nějaký zvláštní druh chemie, který způsobí, že se herec začne při práci postavičce podobat, i když tomu tak při výběru nebylo. Kupříkladu Marek Taclík Kudlovi Dederonovi. Jsem s vybranými herci velmi spokojená, věřím, že diváci se potěší stejně.

Ve filmu zazní i několik písniček. Svěřili jste je profesionálním zpěvákům, nebo jste vsadili na herecký zpěv?

Je to malinko mix, ale převažují spíš herci, z nichž někteří zpívají velmi dobře. Nemám moc ráda, když postavu, kterou mluví někdo konkrétní, nazpívá jiný člověk - zpěvák, byť skvělý. Raději jsem vsadila na jemné režijní týrání herců v hudebním studiu.

Jaký máte po tolika letech „společného“ života k jednotlivým Lichožroutům vztah? Kdo je váš oblíbenec nebo naopak, kdo vás štve tak, že ho v případě dalšího filmu už určitě „neobsadíte“?

Už ve scénáři nám hezky ožil pod rukama Padre, ten by mohl být, na rozdíl od knih, kde v prvním díle odejde „podél řeky za sluncem“ a už se nevrátí, veliký adept na hybatele děje do případného druhého dílu. A neštve mě nikdo. To je na Lichačích báječné. Jsou jako děti. Mohou člověka pozlobit, ale ne štvát.

Knižní pokračování Lichožroutů prý není v plánu. Uvažujete o pokračování filmovém, nebo se chystáte vypustit Lichožrouty do světa a na chvíli změnit téma?

U knížek jsme si s Pavlem Šrutem řekli, 3x a dost, či v nejlepším přestat. Když jsme psali scénář, už jsme v té době pracovali na druhém díle knihy a o možnosti pokračovaní ve filmu jsme uvažovali. Teď si ale potřebuji chvíli odpočinout, uklidit si po těch letech trochu v sobě a hodně na stole a třeba si nakreslit knížku, která bude hotová už za rok. Nebo upéct koláč, který bude hotový hned. Pak si sednu a budu pozorovat, jak se mým chráněncům ve světě daří.

Ondřej Trojan (rozhovor)
obrazek
Jak jste se dostal jako producent a režisér hraných filmů k produkování celovečerního animovaného filmu?

Někdy v roce 2009 bez ohlášení zaklepala na dveře naší kanceláře dosti pitoreskní partička: spisovatel Pavel Šrut, majitel nakladatelství Paseka Ladislav Horáček a výtvarnice, ilustrátorka a režisérka animovaných filmů Galina Miklínová. Měli plné ruce knížek, pexes, plyšáků a jiných podivuhodností. Pozval jsem je dál a oni mi vyjevili nápad udělat animovaný film Lichožrouti. Jelikož jsem ty knihy neznal, neb moji synové jsou již poněkud odrostlí, vzal jsem si týden na rozmyšlenou. Knihy jsem prolistoval a načetl první díl, který měl být předlohou scénáře. Následně jsme si plácli.

Čím vás oslovil právě tenhle námět?

Láká mě pouštět se do nových věcí, zatím jsme dělali jen hrané nebo dokumentární filmy, takže mě zajímalo, co asi bude toto dobrodružství obnášet. Vůbec jsem netušil, do jaké úmorné a piplavé práce se pouštím a kolik mě to bude stát času.

Jak se shánějí peníze na takový projekt. Je lehčí u nás zafinancovat film hraný nebo animovaný?

Je to podobná, úmorná a dost netvůrčí práce. Rok jsme jednali s rakouským koproducentem, který by nám pokryl více než třetinu nákladů. Vše se slibně vyvíjelo a pak to skončilo na jedné dramaturgyni dětských filmů z veřejnoprávní televize ORF. To je pak docela rána, celoroční schůzky, papírování a cestování hodit do koše. Naštěstí už jsem dost otrlý… Ale i tak jsme museli na půl roku přerušit přípravné práce, což je pro tvůrce hodně těžká situace. Naštěstí mi věřili, že se k rozdělané práci budou moci vrátit.

Přibližte nám, co všechno obnášela a obnáší vaše práce producenta Lichožroutů za těch sedm let, které film vznikal.

To je docela pestrá směska. Většina lidí si myslí, že je to práce okolo shánění peněz. Ale to je jen malá část práce. Musíte se umět obklopit schopným štábem, který po tak dlouhou dobu dokáže držet pohromadě, spolupracovat na scénáři, přípravných pracích, což kromě výtvarné podoby jednotlivých postaviček, dekorací, rekvizit, obnáší i celou řadu technologických testů. V průběhu této etapy též upravujete rozpočet a snažíte se šetřit tam, kde nebude trpět kvalita práce, tedy snažíte se jednotlivé etapy provázat a maximálně zefektivnit. To vyžaduje jisté komunikační schopnosti a někdy i dost pevnou ruku. Následuje spolupráce nad režií filmu od samotného natáčení, tedy stavbou jednotlivých scén, aby film jako celek působil kompaktně a měl tah na branku. Totéž mi zabírá hodně času i při postprodukci při spolupráci na výběru hlasů jednotlivých postav, při koncipování zvukové a hudební složky a konečné podoby obrazu. Jelikož jsem vystudovaný režisér, tato kreativní část mé práce mne baví, navíc jsem se za pochodu učil výrobu animovaného filmu, což oproti hranému filmu vyžaduje víc trpělivosti a sebekázně ba pokory, protože výsledek práce celého týmu vidíte až s velkým odstupem a je třeba se za pochodu flexibilně poučovat z dílčích chyb, kterých se nelze vyvarovat, zvláště když spolupracujete s debutující režisérkou celovečerního 3D animovaného filmu.

Zúročil jste při téhle práci i své režisérské zkušenosti?

Snažil jsem se je přenášet na ostatní.

Po Hřebejkovi, Tycovi a svých filmech jste poprvé produkoval film, který režírovala žena. Bylo to v něčem jiné?

Režiséři obecně bývají dost často hysterky, chovají se občas dost iracionálně, tedy tak, jak je to tendenčně přisuzováno ženám. Galina Miklínová je ale překvapivě spíš buldočí a klidná povaha, takže on se ten rozdíl dost stíral. Navíc já mám ženy v kolektivu rád, jejich úsudek je emočnější, na první dobrou, muži mají tendence o všem špekulovat ze všech stran.

Jaké jsou ty nejzásadnější rozdíly mezi výrobou animovaného a hraného filmu?

No ten nekonečně piplavý a časově náročný výrobní proces, když udělá animátor dvě vteřiny filmu denně, je to docela solidní výkon. U hraného filmu vidíte výsledek prakticky v reálném čase.

Za kamerou u Lichožroutů stál Tomáš Sysel. Přitom film vzniká celý v počítači. Jak si mámě představit kameramana?

Postavit kamery a rozzáběrovat scénu je prakticky stejné jako u hraného filmu. Na Lichožroutech bylo zábavné, že vidíme náš lidský svět z perspektivy ani ne třiceticentimetrového pidižvíka. No a taky se musí jednotlivé záběry nasvítit, aby působily přirozeně.

Střih filmu jste svěřil přednímu českému střihači Vladimíru Barákovi. Je střih hraného a animovaného filmu to samé?

Před samotnou animací vzniká takzvaný animatic, tedy taková hodně zjednodušená 2D animovaná maketa výsledného tvaru. Už tady musí režisér i kameraman vystavět a rozzáběrovat jednotlivé scény a určit i tempo vyprávění. K tomu je potřeba namluvit veškeré hlasy, které v mluvených scénách určují dynamiku filmu. Jelikož je každá vteřina animace velice nákladná, musí být tato příprava velice precizní, jednotlivé záběry by měly mít ideálně takovou délku, aby se do nich takřka nemuselo stříhat. Střih animovaného filmu je tedy docela filigránská práce, kde se pracuje s okýnky. Podoba filmu se buduje při výrobě, nikoli ve střižně, což ovšem neznamená, že by práce střihače neměla pro finální výsledek zásadní vliv. Kdysi se takto po záběrech, za časů, kdy byla filmová surovina velice drahá, natáčely i hrané filmy. Ty se dnes často točí po celých scénách z různých pohledů kamer a scény se pak vytvářejí ve střižně.

Tušil jste před těmi sedmi lety, co vás až do finální verze a premiéry Lichožroutů všechno čeká?

Ne. Ale těšil jsem se z jedné každé hotové etapy výroby. Byly ovšem i chvíle, kdy jsem propadal beznaději a proklínal jsem den, kdy jsme si plácli, ale vždycky se nám ze všech trablů podařilo se ctí vybruslit, za to je třeba poděkovat celému výrobnímu štábu, za jejich úsilí a snahu o co nejlepší výsledek.

Dá se předem odhadnout divácký úspěch a návštěvnost?

Nevím, dneska se na české filmy moc nechodí, ale náš film je velmi specifický, rodinný, výtvarně jedinečný s napínavým dobrodružným příběhem, takže věřím, že osloví hodně diváků. Navíc hodně dětí zná knižní podobu Lichožroutů. Šel byste do podobného projektu znovu? Teď hned zrovna ne, rád bych si odskočil k režii vlastního filmu, ale třeba za půl roku… Uvidíme, teď když už jsem načerpal tolik zkušeností, by byla škoda je do budoucna nevyužít.

Co plánujete po Lichožroutech?

Svůj celovečerák, jmenuje se Zdeněk Toman, ale protože tento rozhovor je o Lichožroutech, o čem film pojednává, bych si nechal pro nějaký příští rozhovor.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Středa 23. 8. 2017 Svátek má Sandra
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz