fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

73% 1850 hlasů
7.3 10 1850
film / drama, Životopisný, historický, válečný, USA/Indie, , 150 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR a SK 24.1.2013, DVD a Blu-Ray od 22.5.2013 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2012, Oskar, Mužský herecký výkon (D. Day-lewis), Film
starNastavit upozornění

V TV televize st. 18.12. ČT2 22.15 /ST/
ČT2 22.15




Ukázka
02:14



Není-li špatné otroctví, pak není špatné nic.
Film "Lincoln" Stevena Spielberga popisuje období posledních čtyř měsíců života největšího amerického prezidenta Abrahama Lincolna. Odhaluje nejriskantnější a nejodvážnější rozhodnutí amerického vůdce v době, kdy se vyostřuje otázka otroctví a zemí zmítá válka. Silné lidské drama se odehrává na jejím konci. Lincoln může konflikt ukončit, ale rozhodne se hrát vyšší politickou hru, kterou je snaha zrušit otroctví. Sám sobě musí zodpovědět, zda za ni další promarněné životy stojí. V ten hvězdný okamžik dějin musí Lincoln využít veškerý talent, odvahu a morální sílu. Musí učinit rozhodnutí, díky němuž se stane legendou. Postava Abrahama Lincolna odnepaměti osciluje mezi mýtem a historickou postavou. Stále zaměstnává představivost veřejnosti, dnes snad ještě víc než kdy jindy. Možná protože se stal globálním symbolem uvážlivého nakládání s mocí.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Že je to oscarový film, tak to byl trošku slabší průměr. Ale dalo se na to koukat.
Všechny komentáře k filmu 25+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Lincoln

Film vznikl podle scénáře nositele Pulitzerovy ceny Tonyho Kushnera, dalšími klíčovými hráči jsou Steven Spielberg a představitel titulní role Daniel Day-Lewis. Příběh proniká k jádru Lincolnových posledních úspěchů. Znázorňuje muže plného paradoxů: baviče a vážného muže, hravého vypravěče a nelítostného politického hráče, prozíravého vůdce a zranitelného otce, který v nejtemnější hodině svého národa, kdy si doba žádá od všech to nejlepší, předčí všechna očekávání. "Odjakživa jsem chtěl vyprávět Lincolnův příběh. Je jednou z nejvíce strhujících postav historie i mého života," říká Spielberg. "Vzpomínám si, že když jsem ve čtyřech nebo pěti letech poprvé uviděl Lincolnův památník, velikost té sochy na židli mě vyděsila, ale když jsem šel blíž, uchvátila mě její tvář. Na ten okamžik nikdy nezapomenu. Přiměla mě o tom muži, sedícím na židli vysoko nade mnou, začít přemýšlet." Čím víc se toho Spielberg během svého života o Lincolnovi dozvěděl, tím víc vzrůstal jeho obdiv a touha vzdát hold této výjimečné osobnosti, její příběh si nesmíte nechat ujít ani vy.


O filmu

obrazek
Velikost Abrahama Lincolna - jeho zanícení a lidskost - se plně projevila v posledních měsících jeho života a působení v prezidentském úřadě. V rozhodující bitvě musel, navzdory nesmírným překážkám a krajnímu veřejnému i osobnímu tlaku, určit budoucí směr zdrceného národa.

Film „Lincoln“ Stevena Spielberga je hlubokou sondou do nejriskantnějších a nejodvážnějších okamžiků amerického vůdce v době, kdy se rozptyluje temný stín otroctví a země rozpolcená válkou musí být scelena.

Silné lidské drama se odehrává v době, kdy Lincoln vede ke konci pustošivou občanskou válku a bojuje za prosazení 13. dodatku k Ústavě Spojených států amerických, která natrvalo ruší otroctví. Půjde o čin skutečné národní odvahy. Využije k tomu veškerý svůj talent, odvahu a morální sílu, a díky tomu se stane legendou. Bude se potýkat s dopadem svých činů na celý svět a na ty, které miluje. Ve hře je však něco, na čem Lincolnovi vždy záleželo nejvíc: přimět americký lid a své oponenty ve vládě, aby směřovali k vyššímu cíli, jímž je blaho celého lidstva.

Film vznikl na základě mnohovrstevnatého scénáře nositele Pulitzerovy ceny Tonyho Kushnera, lidského vyprávění Stevena Spielberga a hereckého výkonu Daniela Day-Lewise a dalších skvělých protagonistů. Proniká k jádru Lincolnových posledních úspěchů. Znázorňuje muže plného paradoxů: baviče a vážného muže, hravého vypravěče a nelítostného politického hráče, prozíravého vůdce a zranitelného otce, který v nejtemnější hodině svého národa, kdy si doba žádá od všech to nejlepší, dosáhne něčeho významného a trvalého.

obrazek
Nalezení Lincolna

Postava Abrahama Lincolna dlouho osciluje mezi mýtem a mužem z masa a kostí.

Stále zaměstnává představivost veřejnosti, dnes snad ještě víc než kdy jindy. Možná protože se stal globálním symbolem naděje v to, že s mocí lze nakládat uvážlivě. Možná protože jako jediný americký prezident čelil reálné možnosti, že ambiciózní experiment v podobě Spojených států amerických by mohl být navždy zrušen. Nebo možná protože jeho samotný život je důkazem toho, že i nedokonalé a složité lidské bytosti mohou dosáhnout nemožného a přimět dokonce i ty, kteří žijí v zajetí války a temného odkazu, aby změnili směr a spojili své síly.

Postava Lincolna a jeho většinou skrytá, přitom však podmanivě lidská stránka jeho osobnosti pronásledovala filmaře Stevena Spielberga už od dětství. O Lincolnovi četl, přemýšlel a postupně došel k tomu, že Lincolnův nabitý život je plný příběhů, které nejenže jsou ze své podstaty filmové, ale současně jsou stále relevantnější pro naši dobu.

„Odjakživa jsem chtěl vyprávět Lincolnův příběh. Je jednou z nejvíce strhujících postav historie i mého života,“ říká Spielberg. „Vzpomínám si, že když jsem ve čtyřech nebo pěti letech poprvé uviděl Lincolnův památník, velikost té sochy na židli mě vyděsila, ale když jsem šel blíž, uchvátila mě její tvář. Na ten okamžik nikdy nezapomenu. Přiměla mě o tom muži, sedícím na židli vysoko nade mnou, začít přemýšlet.“

Čím víc se toho Spielberg během svého života o Lincolnovi dozvěděl, tím víc vzrůstal jeho obdiv. Pokračuje: „Lincoln vedl naši zemi v jejích nejhorších okamžicích. Díky němu přežily ideály americké demokracie a bylo zrušeno otroctví. Chtěl jsem však ukázat i Lincolnovu mnohostrannost. Byl státník, vojenský velitel, ale současně otec, manžel a muž, který se neustále obracel hluboko do svého nitra. Chtěl jsem vyprávět příběh o Lincolnovi bez zbytečného cynismu a uctívání hrdiny, který by postihl intimní stránku jeho osobnosti v celé její šíři.“

Spielbergovi a scénáristovi Tonymu Kushnerovi, kteří v minulosti spolupracovali na filmu „Mnichov“, trvalo deset let, než našli ten pravý příběh a způsob, jakým ho vyprávět. Výsledkem je film, který se překvapivě věnuje jen několika krátkým, avšak významným měsícům Lincolnova života. Těch pár měsíců odhaluje podstatu tohoto muže - jako politického génia, jako ztrápeného otce rodiny a především jako statečného obránce Spojených států amerických.

Spielberg říká: „Zaměřili jsme se na poslední čtyři měsíce Lincolnova života, protože v té době dosáhl něčeho památečného. Chtěli jsme ale ukázat, že on sám byl především člověk, nikoliv památník. Pevně jsme doufali, že když ho zobrazíme v nejsložitějším okamžiku jeho života - uprostřed boje za prosazení 13. dodatku k Ústavě ve Sněmovně reprezentantů - vzdáme této složité osobnosti hold.

Tento zhuštěný a do hloubky pronikající koncept filmu Spielberga zaujal. Zavedl jeho filmařský instinkt na odlišnou úroveň než kterýkoliv předchozí film z jeho dlouhé a rozmanité filmografie.

„Moje filmy jsou častěji vyprávěny prostřednictvím obrazů než slov. Ale v tomto případě stojí obraz až na druhém místě za velkými slovy Abrahama Lincolna,“ vysvětluje Spielberg. „Nezáleželo mi tolik na toku obrazů, jako spíš na tom nechat ty nejlidštější okamžiky příběhu odvíjet se před našima očima.“

Při analýze Lincolnových posledních dní až k nejvíce vzrušujícím a současně drsným okamžikům debat, politických machinací, rodinných vazeb a osobních strachů a nadějí, odhalili Spielberg a Kushner napínavou - a nečekaně lidskou - podstatu největší bitvy o demokracii. „Film nepostrádá napětí,“ tvrdí. „Místy může být dokonce vnímán jako jistý druh politického thrilleru.“

Podle Spielbergovy dlouholeté produkční partnerky Kathleen Kennedyové je film zajímavým obratem ve vývoji režisérovy kariéry. „Steven vždy miloval příběhy a natočil mnoho filmů s historickým kontextem - Říši slunce, Šindlerův seznam, Zachraňte vojína Ryana - a myslím, že pochopil, že jedny z nejzajímavějších postav se skrývají v historii,“ říká. „Ale věděl, že tento film nebude tradičním životopisným filmem. Místo toho se s Tonym pokusili najít ten nejdokonalejší způsob, jak ukázat velikost úspěchů Lincolna jako prezidenta, a sice prostřednictvím zrušení otroctví a dalších klíčových událostí, které se staly během jeho prezidentského období.“

obrazek
Tým soupeřů

Spielberg si byl od začátku dobře vědom, že existuje nekonečná řada knih, pojednávajících o Lincolnovi ze všech možných úhlů pohledu. Toužil nicméně po neotřelém a lidštějším pohledu. Zjistil, že kniha Doris Kearns Goodwinové „Team of Rivals: The Political Genius of Lincoln“, která se po svém vydání v roce 2005 stala bestsellerem, mezi ostatními biografiemi vyniká a že je to strhující kniha, kterou je nutné přečíst.

Spielberg začal s Goodwinovou knihu probírat už několik let před tím, než ji dokončila. Setkali se u příležitosti oslavy nového milénia ve Washingtonu, kde se ji zeptal, na čem právě pracuje. Projevil tedy o knihu vážný zájem už několik let předtím, než byla dokončena. „Pracoval na ostatních filmech a jednou za čas zavolal a zeptal se, co dělá Lincoln. Až jednoho dne získal přednostní právo,“ vzpomíná Goodwinová.

Plamená reakce čtenářů na právě vyšlou knihu potvrdila, že Goodwinová kápla na tu část příběhu o Lincolnovi, která všechny zajímala nejvíc, a sice jak dosáhl tak zásadních změn k lepšímu v tak krajně protichůdné době. „Tým rivalů“ v názvu knihy odkazuje ke třem Lincolnovým oponentům, s nimiž se Lincoln utkal v prezidentských volbách roku 1860, aby nakonec pozval všechny zatrpklé poražené soupeře do svého kabinetu. Tento smělý tah je příkladem Lincolnových mimořádných kvalit: schopnosti vycházet se svými oponenty, nadání pro politiku a neměnného kompasu, který vždy ukazoval k univerzálním hodnotám spravedlnosti, občanským právům a dokonalejším Spojeným státům americkým.

To stojí i za jeho možná největším úspěchem - přiměl národ, aby podpořil „znovuzrození svobody“ a skoncoval v závěru války s hanebnou praktikou otroctví, a to nejen symbolicky, nýbrž cestou ústavního dodatku, který ze zrušení otroctví dělá součást právního základu Spojených států amerických.

Jak to dokázal? Goodwinová tvrdí, že hnacím motorem mu bylo vědomí toho, jaké důsledky by měl jeho neúspěch. „Myslím, že pro Lincolna bylo přijetí 13. dodatku klíčové, jelikož věděl, že pokud se stane součástí Ústavy - kterou tolik ctil -, s otroctvím bude ve Spojených státech jednou provždy konec. Proto zapojil veškeré své nadání pro politiku a využil všech svých vztahů ve vlivných kruzích, aby byl dodatek schválen. Teprve tak si mohl být jistý, že otroctví jednou provždy odzvoní.“

Dodává: „Myslím, že uvěřil, že Spojené státy mohou být, jak často říkal, nositelem naděje po celém světě.“

Spielberga kniha Goodwinové fascinovala. „Skoro každá stránka Dorisiny knihy obsahuje námět na celovečerní film,“ tvrdí režisér. „Ale nejdůležitější byl duch muže, který zachytila. Cítil jsem, že je zásadní zachovat mu věrnost ve všem, co budeme dělat.“

Brzy na to pozvala Goodwinová Spielberga a Tonyho Kushnera ke kulatému stolu odborníků na Lincolna, aby viděli, jak je oblast, do které se chtějí pustit, náročná. Překvapilo ji, jak dobře zapadli. „Bylo to neuvěřitelné,“ vzpomíná. „Později jsem dostala e-maily od všech přítomných historiků, ve kterých psali, jak je udivilo, kolik toho Steven ví o Lincolnovi, občanské válce, zrušení otroctví, Mary, zkrátka o všem. Vzápětí jsme si s Tonym začali vyměňovat e-maily a probírat všechny stránky Lincolna, a já jsem byla přesvědčená, že nikdo jiný nemůže odvést lepší práci než oni dva.“

obrazek
500 stránkový scénář a průlom

Spielberg věděl, že Tony Kushner - který v roce 1993 získal Pulitzerovu cenu za hru „Andělé v Americe“ a který proměnil výbušné dějinné události ve scénář k filmu „Mnichov“ nominovaný na Oscara - uvažuje spletitě a chová hlubokou lásku k americké historii a bude schopen napsat podle knihy Goodwinové scénář.

I Kushnera kniha zaujala, ale byl přesvědčen, že 800 stránková bichle nemůže být zhuštěna do jednoho filmu. „Její kniha je úžasné a napínavé vyprávění,“ říká. „Zároveň je to živoucí definice něčeho, co nemůže být shrnuto do dvouhodinového filmu. Je tak nabitá silnými okamžiky a krásnými postavami, že nebylo možné najít způsob vyprávění, který by to vše postihl.“

Najít jinou cestu k „Lincolnovi“ se pro oba stalo výzvou. Kushner upustil od původního záměru zkoumat Lincolnův život od roku 1863 do jeho smrti o dva roky později, protože i tak by stále šlo o epopej.

Pustil se do práce a výsledkem byl 500 stránkový scénář, který předal Spielbergovi. Režisér vzpomíná: „Byla to jedna z nejbrilantnějších věcí, co jsem kdy četl, ale byla příliš rozvleklá, výpravná a pro film nevhodná. Když jsem ji četl, říkal jsem si, že nejpodmanivější část Tonyho práce je 70 stránkový úsek o boji za prosazení 13. dodatku.“

Kushner se pustil do psaní na další dva roky a snažil se pracovní scénář zeštíhlit. Pak mu zničehonic zavolal Spielberg.

„Byl jsem na cestě do Connecticutu, když v tom mi zavolal na mobil,“ vzpomíná Kushner. „Řekl: ,Možná ti to bude připadat bláznivé, ale co kdybychom se zaměřili jen na leden a na schválení 13. dodatku?‘ Vzpomínám si, že jsem musel zajet ke krajnici, protože se mi zatočila hlava. Steven řekl: ,Tahle část příběhu mi přijde mimořádně vzrušující a dojemná.‘ A čím déle mluvil, tím víc jsem cítil, že jde o odvážné rozhodnutí, které všechny překvapí. Bude to příběh o Lincolnovi, jak ho většina lidí nezná.“

Pokračuje: „Oba jsme věděli, že nápad přišel v ten pravý čas, tedy v době, kdy mnozí ztratili víru v ideu vůdcovství. Tento příběh ukazuje, že pomocí demokracie lze dosáhnout velké a krásné věci. Měsíc leden byl čočkou, která ukazovala Lincolna v celé jeho kráse. Nechyběla v něm žádná ze součástí jeho života - rodina, citový život a politika. A napětí skutečné krize. Čelil velkému dilematu: může dosáhnout zrušení otroctví a zároveň zachovat Spojené státy americké? A může tak učinit ještě před kapitulací Konfederace?“

Zúžení zaměření umožnilo Kushnerovi ukázat Lincolna tak, jak si vždy přál, tedy jako skutečného muže brodícího se den za dnem, minutu za minutou, v politickém blátě, hnaného vizí lepší budoucnosti jeho národa a dětí.

Nová verze scénáře zároveň Kushnerovi umožnila zaměřit se na některé kontroverze, týkající se Lincolnových metod a přesvědčení. Nechtěl například pominout Lincolnovu ochotu podpořit čas od času otroctví za cenu zachování Spojených států amerických. Zdůrazňuje však, že Lincoln se pohyboval na tenkém ledě. „Velmi balancoval, když se snažil prosadit myšlenku konce občanské války společně se zrušením otroctví a zároveň přesvědčit obyvatele Severu, že jejich děti neumírají kvůli zrušení otroctví. Myslím, že toto domýšlení věcí do konce je jednou z věcí, který z něj dělá velkého prezidenta.“

Kushner nechtěl pominout ani mimořádná opatření, které Lincoln během války zavedl - nejvíce drakonické zákony, co byly kdy ve Spojených státech použity, včetně zrušení výnosu Habeas corpus a uvalení naprosté cenzury na sdělovací prostředky. „Lincoln nesporně bezprecedentně narušoval rovnováhu sil - ale podle jeho slov to bylo nutné pro efektivní vedení války a udržení Spojených států amerických. Myslím, že občas dokonce překročil hranice toho, s čím by souhlasil soud. To jsou další otázky prostředků a cílů, skrývající se v samé podstatě filmu,“ vysvětluje.

Tyto otázky ožily v Kushnerově scénáři prostřednictvím přízemního realismu a pohroužení se do atmosféry Lincolnova Washingtonu. Do intimního portrétu Lincolna je zapleteno přes 140 postav. Mnohé z nich jsou právem považovány za velké osobnosti a fascinující postavy. „Proces výstavby příběhu byl velmi záludný,“ přiznává Kushner. „Ale baví mě interpretovat. Skládat jednotlivé kusy dohromady připomíná duševní puzzle. Vsadil jsem na bystrost diváků a také na to, že můj scénář bude v rukou jednoho z největších stavitelů filmového vypravěčství v historii.“

Kushner věnoval deset let vyčerpávajícímu studiu a vložil postavám do úst řadu skutečných frází, získaných z historických pramenů. Avšak mnohé z toho, co napsal, je směs výsledků studia a představivosti. „Ačkoliv víme, že k určitým událostem došlo, nevíme moc o tom, co bylo řečeno. To mi dalo jistou míru volnosti a byl jsem za ni rád. Psát tento scénář byl především proces interpretace,“ shrnuje.

„To byla jedna z věcí, která byla na scénáři krásná,“ říká Spielberg. „Tony se ponořil do jazyka té doby a pak ho interpretoval po svém. Stal se z něho hybrid historického bádání a Tonyho nevšedního umění práce s jazykem,“ poznamenává.

Kushner byl obzvlášť opatrný při vykreslování kardinálních rozdílů mezi stranickou politikou v roce 1865 a 2012. „Dnes nám může připadat matoucí, že demokraté byli v té době konzervativní stranou, složenou z jižanských separatistů, zatímco republikáni byli progresivní, provládní a dokonce radikální,“ vysvětluje. „Je zajímavé, jak si vyměnili pozice.“

Při psaní scénáře využíval Kushner jako spolehlivý zdroj Goodwinovou. I ona byla rozhodnutím zaměřit se na Lincolnův mikrokosmos nadšena. „V tomto příběhu najdete všechno, co jsem se snažila sdělit ve své knize,“ poznamenává. „Jeho melancholii, smysl pro humor a hluboké přesvědčení o důležitosti dodatku. Ochotu nést tíhu vědomí, že válka bude pokračovat, protože v otázce otroctví nedojde k žádnému kompromisu. Jeho vnitřní boj se sebou samým. Osoby, které ho obklopovaly a kterým důvěřoval. A konečně, v centru toho všeho, jeho diplomatické umění, které v této bitvě uplatnil. Volba 13. dodatku jako hlavního tématu příběhu dovoluje filmu zachytit vše najednou - Lincolnovu lidskost, politickou vizi a nesmírnou tíhu výkonu prezidentského úřadu.“

Konečná verze scénáře strhla každého, kdo ji četl. „Tonyho styl je naprosto úchvatný,“ říká Kathleen Kennedyová. „Má tolik vrstev, že vás vtáhne do každého detailu Lincolnova světa.“

Kushner si byl jistý, že Spielberg dokáže tento svět přivést k životu, i přestože to bude vyžadovat neobvyklý přístup. „Steven často přetváří sám sebe. Existují jisté spielbergovské prvky, které najdete ve všech jeho filmech, ale jednotlivé filmy se od sebe zároveň stylově velmi liší. Vždy se plně přizpůsobí příběhu, který vypráví,“ říká. „Přesto, když jsem viděl výsledný film, jeho strohost na mě velmi zapůsobila. Jde o precizní práci. Je tam skutečný vhled do toho, co Lincoln viděl a cítil. Má velmi lincolnovského ducha - skromného, tichého a soustředěného -, což současně dobře vystihuje i herecký výkon Daniela Day-Lewise.“

Goodwinová, která zná Lincolnův svět lépe než kdokoliv jiný, souhlasí. Podle ní Spielberg dokázal vytesat živý příběh - niternou realitu, která přiblíží lidem ikonu, jak to do té doby nikdo nedokázal. „Nikdo jiný by nemohl ,Lincolna‘ režírovat a přivést ho k životu s veškerou jeho lidskostí a současně vypovědět příběh, který osloví tolik lidí, přestože nejde o životopisný film. Myslím, že Steven si byl po celou dobu této zodpovědnosti vědom,“ říká. „Tento film dává lidem Lincolna trvale. Doufám, že inspiruje lidi k tomu, aby opět začali věřit v možnost vůdcovství.“

obrazek
Daniel Day-Lewisovo ztvárnění

Muž, kterého v „Lincolnovi“ uvidíme, je hrdina v kladném slova smyslu, ale složitý, rozporuplný, který má své chyby. Boj za prosazení 13. dodatku nebyl jen klíčovým okamžikem pro národ, ale i propastí, nad kterou Lincoln stál. Zatímco v Kapitolu vyhrává mocenský boj, na domácí frontě čelí ztrátě syna, neshodám se svou složitou ženou a strachu ze ztráty dalšího syna kvůli konfliktu, který ho denně tíží.

Obě tyto polohy Lincolna ztvárňuje dvojnásobný držitel Ceny Akademie Daniel Day-Lewis. Spielberg říká: „Daniel, stejně jako Tony Kushner, pochopil Lincolna na subatomární úrovni, která překračuje hranice čehokoliv, co já dokážu vyjádřit. Nikdy jsem se Daniela neptal na jeho postup, nikdy jsem ho nezpochybnil, nikdy jsem se nedíval darovanému koni na zuby. Jen jsem ho s nevýslovným vděkem přijal. S Danielem a Tonym jsem se cítil jako mezi dvěma velikány v krajině divadla a představení a neustále jsem si říkal: ,Nepřekážej, veleb tato slova, zachycuj tyto výstupy, jak nejlépe dovedeš. A nechej herce vrhat jejich dlouhé stíny.‘“

Day-Lewis vycházel při ztvárnění Lincolna z Kushnera a ten zase čerpal při vytváření osobnosti Lincolna z Doris Kearns Goodwinové. „Filmové pojetí Lincolna je hodně v duchu Dorisiny počáteční představy o něm,“ vysvětluje Kushner. „Četl jsem o Lincolnovi bezpočet knih a článků, ale cítil jsem, že Doris ho vnímá komplexně. Viděla ho jako pragmatického politika, který dokázal být až děsivě vypočítavý a obětovat přátelství, když bylo třeba, ale zároveň jako poetického člověka, který měl smysl pro humor. Jak řekl Walt Whitman: ,Měl mnoho tváří.‘“

Stejně jako mnozí jiní znal Day-Lewis zpočátku Lincolna jen velmi zběžně, převážně z projevů, jako byl ten v Gettysburgu. „Ale jako o člověku jsem o něm nevěděl zhola nic, dokud jsem nezačal číst scénář,“ říká. Scénář odstartoval učící proces. „Tony popisoval toho muže barvitě pomocí jeho intelektu, humoru a melancholie, a to jak doma, tak v úřadu. Tento kontrast pro mě byl zásadní. V Tonyho scénáři vidíte Lincolna jako soukromou i jako veřejnou postavu.“

Pak se pustil do čtení „Týmu rivalů“ a dalších děl o Lincolnovi nebo od něj. To však uvolnilo cestu něčemu mnohem organičtějšímu. „Dorisina kniha byl dobrý začátek,“ říká Day-Lewis. „Ale číst vyprávění o životě samo o sobě nestačí. V určitém okamžiku jsem začal usilovat o subjektivní pochopení Lincolnovy osobní zkušenosti. A v tomto ohledu byl odkaz jeho vlastního díla velmi důležitý. Uděláte si o něm skvělou představu nejen na základě jeho projevů, ale i příběhů, které vyprávěl.“

Dalším klíčem k Lincolnovi se Day-Lewisovi stalo něco, co nazývá „rytmem člověka“. Vysvětluje to následovně: „Dělal všechno svým tempem a jinak to ani dělat nemohl. Musel dospět k rozhodujícím závěrům prostřednictvím logického procesu, na který spoléhal. To, co mohlo ostatním připadat jako nečinnost nebo paralýza, bylo jen fyzické zdání, které budil. Ve své mysli cestoval tak, jak potřeboval, procházel všechno krok za krokem, a potom viděl věci jasně.“

Jiná stránka Lincolnova rytmu spočívala ve způsobu, jakým s chutí spřádal příběhy se záměrem ulehčit lidem v těžkých okamžicích nebo je nasměrovat jiným směrem. „Existoval jeden člověk, který mi byl tuze drahý a který už nežije a který měl obdobné vypravěčské kvality. Znám pár dobrých vypravěčů, ale já sám vypravěčem nejsem,“ říká Day-Lewis. „Z toho jsem měl velké obavy. Lincolnův důvtip byl bezprostředně břitký a to bylo krásné. To bylo něco, co jsem na něm miloval.“

Zaměření na Lincolnův humor potěšilo Goodwinovou, která přikládala během vlastního bádání této Lincolnově stránce velkou důležitost. „Bylo pro mě opravdu důležité, že se ve filmu objevuje Lincolnův humor,“ říká. „A že je součástí scénáře a Danielova ztvárnění. Říkalo se, že Lincoln třeba seděl v místnosti a vypadal velmi smutně a pak začal vyprávět příběh a najednou ožil a byl čím dál tím zábavnější a v očích mu jiskřilo a jeho hlas nabíral na síle nezávisle na tom, co vyprávěl. Tak jsem ho vždy chtěla vidět: v pohybu, jak vypráví příběhy.“

Zatímco podle některých moderních historiků jevil Lincoln známky deprese, Kushner míní, že jeho rozpoložení bylo odrazem tehdejších událostí. „Byl to nesmírně empatický člověk,“ tvrdí. „Dokázal vyjádřit lidský zármutek velmi lidským a milým způsobem. Zároveň byl prezidentem během krvavé války, která změnila vztah amerického lidu ke smrti. Takže v něm byl stín, ale to bylo dáno okolnostmi.“

Kushner dodává: „Myslím, že to je jedna z věcí, kterou Daniel Day-Lewis dokázal vyjádřit: nesmírné břímě zodpovědnosti a také osamělost vysoce postaveného člověka, který chápe tuto zodpovědnost a ví, co musí udělat.“

Pak tu byla Lincolnova hubená, špičatá postava a hlas, který nebyl baryton, jak si lidé často představují, ale spíš vysoký tenor, obzvlášť tehdy, když se rozohnil. Day-Lewis ztělesnil obojí a propůjčil postavě hrubě tesanou, nepřikrášlenou lidskost, která ho zpřístupňuje. „Daniel odráží Lincolnovu fyzičnost opravdu pozoruhodným způsobem,“ říká Kathleen Kennedyová. „Ale zároveň pronikl tak hluboko, až máte dojem, že věděl, jaký byl Lincoln člověk. Navíc vztah souznění, který mezi ním a Stevenem během natáčení vznikl, se ničemu nevyrovná. Nikdy dřív jsem neviděla Stevena pracovat s někým tak úzce a intimně.“

„Náš vztah byl založený na sdílené úctě k Lincolnovi,“ říká Day-Lewis. „Bylo mi nesmírným potěšením, že mi Steven a Tony umožnili studovat život tohoto muže. Žádnou lidskou bytost jsem nikdy neměl tak rád a pochybuji, že kdy mít budu.“

O svém pracovním vztahu se Spielbergem Day-Lewis říká: „Je velmi otevřený. Otevřenost je nejlepší vlastnost, kterou může člověk v tvůrčím pracovním prostředí oplývat. A míra jeho otevřenosti společně s jeho smyslem pro strukturu je působivá kombinace. Zároveň je velmi sebejistý. Ale jeho sebejistota zohledňuje potřeby a energii všech kolem něj.“

Spielberg a Day-Lewis se shodli na tom, že prostředí natáčení by mělo být jistým druhem oázy, kde ožívá jen Lincolnův svět. Aby udržel celistvost tohoto světa, požádal Spielberg herce a členy štábu, aby zcela přijali za svůj Washington 19. století. „Abychom dosáhli tehdejšího rozpoložení národa, museli jsme na natáčení vytvořit pocit autentičnosti,“ říká Spielberg. „Jedinými prvky moderní doby byla kamera a monitory. Všechno ostatní bylo součástí Lincolnovy reality.“

Filmový architekt Rick Carter vzpomíná na pocit, že se přesunul v čase, když Day-Lewis poprvé přišel na natáčení. „Nemohl jsem se z toho vzpamatovat, když jsem ho prvně uviděl,“ uvažuje. „Nestál přede mnou Daniel Day-Lewis, ale prezident USA v roce 1856. Stál přede mnou Abraham Lincoln. Neshledával jsem mezi nimi žádný rozdíl.“

obrazek
Lincolnova rodina

Za neobyčejným nadáním pro politiku a víru v demokracii, která vedla Abrahama Lincolna k prosazení 13. dodatku, se skrývala i osobní, neméně fascinující stránka jeho osobnosti. V době, kdy čelil svým protivníkům v Kapitolu a na bitevním poli, čelil i sporům doma se svou silnou, ale žalem zdrcenou ženou, a synem, rozhodnutým jít do války, kterou se Lincoln snažil ukončit.

Významnou roli, kterou hrála první dáma Mary Todd Lincolnová v politickém i osobním životě svého manžela, svěřil Spielberg herečce Sally Fieldové, dvojnásobné držitelce Oscara? za nezapomenutelné výkony ve snímcích „Norma Rae“ a „Místa v srdci“. Ve filmu „Lincoln“ na sebe bere podobu ženy, která nebyla o nic méně komplikovaná osobnost než její slavný manžel. Pocházela z bohaté a politicky vlivné rodiny z Kentucky. Když Lincolna poznala, okamžitě rozpoznala jeho potenciál stát se budoucím prezidentem, a po bouřlivých námluvách se za něj ve dvaceti třech letech provdala. (Jednou o Lincolnovi řekla: „Jednoho dne se stane prezidentem Spojených států. Kdybych si to nemyslela, nikdy bych si ho nevzala, protože jak vidíte, je pramálo pěkný.“)

Její manžel se stal prezidentem, úspěch však vnesl do jejich společného života i plno zmatku, zármutku a sporů. Jen jeden z jejich čtyř synů se dožil dospělosti. Mary navíc pocházela z Jihu, a její rodina a srdce tak byly občanskou válkou rozpolcené ve dví. Jakmile se stala první dámou, stala se terčem kritiky za to, že přehnaně utrácí za renovaci Bílého domu, který byl v zoufale zchátralém stavu, a za svou osobní výstřednost. Její utrpení dosáhlo po Lincolnově zavraždění neúnosného vrcholu. Zmíněná událost a smrt jejího nejmladšího syna Tada srazily Mary na kolena. Byla krátce umístěna do psychiatrické léčebny a zemřela jako osamocená žena, jejíž vybledlý obraz skrýval skutečně neobyčejný život.

Úkolem Fieldové bylo vysvobodit Mary ze světa mýtů a udělat z ní skutečnou ženu a matku, žijící ve velmi náročném manželství. „Sally měla v mnoha ohledech jednu z nejobtížnějších rolí,“ říká Kathleen Kennedyová. „Hodně toho bylo napsáno o Maryině bolesti nejen ze ztráty dětí, ale i z nesmírné smutnosti války. Sally s tím mohla naložit velmi předvídatelně. Namísto toho ukázala Maryinu ukázněnost a komplikovanost. Pochopíte, že to, čím procházela, bylo nesmírně náročné, ale zároveň uvidíte, jak tvrdě na sobě pracovala, aby byla dobrou oporou svému manželovi a první dámou USA.“

Fieldová se pustila do intenzivního studia pramenů o Mary v naději, že pronikne za závoj zvěstí a polopravd. Přečetla řadu knih, navštívila místa, kde Mary žila, a setkala se s historiky a sběrateli memorabilií. „Všude jsem se snažila najít střípky toho, čím byla,“ říká.

Herečka se domnívá, že Mary byla ve své době tak ostře kritizována mimo jiné i proto, že lidé velmi milovali Lincolna. „Myslím, že ji lidé démonizovali, protože tím vyzdvihovali jeho,“ uvažuje. „Lincoln byl ušlechtilý člověk a v krvavé válce ze sebe dával vše, a podle mě se pomluva, že byl ženatý se semetrikou, sama nabízela. Lidem se líbilo myslet si: ,Ubohý muž, podívejte se, co musí snášet.‘ Něco na tom určitě bylo, ale ani život s ním nemusel být žádný med. Je možné, že byl odtažitý a nepřístupný. Mary ale vždy věřila v jeho genialitu a nikdy nepochybovala o tom, že změní svět. A to se také stalo.“

Jako Jižané bojovali členové Maryiny rodiny za Konfederaci a někteří politici proto zpochybňovali její loajalitu. Mary nicméně zůstala věrná Unii a manželovu boji za prosazení 13. dodatku. „Především ale byla věrná Lincolnovi,“ říká Fieldová. „Byla to velmi chytrá žena, ale tenkrát nebylo u žádného stolu, kromě toho jídelního, místo pro ženy, takže podporovala Lincolna v zákulisí. Dobře se vyznala v politice a od počátku byla jeho důvěrnicí. Ale myslím, že jakmile se ocitli v Bílém domě, o své místo po Abrahamově boku přišla. Jeho poradcem se stal Seward a ona se začala cítit méněcenná. Willyho smrt pak pro ni byla velká rána. Její zármutek byl nesmírný. Ale myslím, že ji dodávala sílu naděje na znovunavázání vztahu s jejím mužem, což ostatně můžete ve filmu vidět.“

Fieldová velmi ocenila šanci ztvárnit spolu s Danielem Day-Lewisem na plátně podstatu dlouhého a vášnivého manželství, se všemi jeho smíšenými pocity. Hned zpočátku si začali oba představitelé textovat v roli postav. „Posílal mi třeba malé limericky nebo glosy a tak se mezi námi začalo vytvářet intimní pouto,“ říká Fieldová.

obrazek
Před začátkem natáčení se setkali jen jednou, v Richmondu. Místo projížďky v kočáře, jak to často dělávali Mary s Abrahamem, šli Fieldová a Day-Lewis na procházku, aby mezi nimi vznikl vztah muže a ženy. Ačkoliv formálně spolu nikdy nezkoušeli, tak Fieldová od prvního dne natáčení cítila, že: „je to muž, za nějž jsem už dlouho provdaná a do nějž jsem jednoduše blázen“.

Day-Lewis to vnímal obdobně. Říká: „Plně jsme se odevzdali práci a snaze odkrýt jejich vztah. Za celou dobu nenastal jediný okamžik, kdy bych zapochyboval o tom, že Sally je osoba, s níž sdílím svůj život.“

Fieldová poukazuje na to, že celému procesu velmi napomohla autentičnost každého detailu ve výpravě filmu a fakt, že Spielberg vytvářel na natáčení časovou bublinu, do které nepronikalo 21. století. „Nikdy jsem se při natáčení filmu nesetkala s tak úžasným produkčním detailem,“ říká. „Dávalo naprostý smysl zůstat uvnitř tohoto světa a zároveň to byl nejdokonalejší způsob práce.“

Obzvlášť ji bavila spolupráce se Spielbergem. „Měla jsem to štěstí, že jsem mohla spolupracovat s několika skvělými režiséry a Steven je ten nejlepší,“ říká. „Je neústupný ve své vizi, ale zároveň je ochotný ji změnit, když vidí něco lepšího. Neustále hledá a promýšlí různé způsoby natáčení a nabízí hercům různé možnosti.“

Přestože film přenesl Fieldovou hluboko do americké minulosti, nemohla přestat myslet na to, jak relevantní je pro dnešní dobu. „Je neuvěřitelně současný,“ tvrdí herečka. „Myslím, že bude mít odezvu nejen ve Spojených státech, kde jsou lidé velmi zakotveni v individuálních politických přesvědčeních, ale i po celém světě. Do popředí vystupuje komplikovaná podstata demokracie - její obtížnost a složitost, to jak je těžké udržet její fungování. Připomíná nám všem, že ušlechtilá myšlenka toho, že lidé vládnou sami sobě, je nejdůležitější věc na světě.“

Lincolnovo manželství bylo vystaveno dalšímu tlaku v podobě touhy jejich nejstaršího syna Roberta vstoupit do armády Unie a přispět tak k válečnému úsilí. V jednadvaceti letech byl slibným studentem Harvardu a nemusel povinně narukovat jako tolik jiných mladých mužů, ale cítil nutkání se na tomto dějinném okamžiku podílet. Jeho rodiče to viděli jinak. Byli si vědomi závratné úmrtnosti a dosud se nevzpamatovali ze smrti syna Willieho. Oba, každý po svém, se ho proto snažili udržet v civilu.

Představitelem prezidentova nejstaršího syna (jediného, který se dožil dospělosti) je Joseph Gordon-Levitt, který se představil ve snímcích „500 dní se Summer“, „Počátek“, „50/50“, „Temný rytíř povstal“ a „Looper“. Snažil se vžít do dilematu Boba Lincolna. „Myslím, že Bob si uvědomoval, jaké má štěstí, že je privilegovaný. Protože kdo chce bojovat ve válce, ve které umírá tolik lidí?“ říká Gordon-Levitt. „Kvůli svému postavení byl však z událostí v zemi vyňat. A těžce to nesl, protože opravdu věřil v důvod války, věřil v práva lidí a chtěl za ně bojovat.“

Stejně jako Fieldová i Gordon-Levitt komunikoval s Danielem Day-Lewisem prostřednictvím vymoženosti 21. století, textových zpráv. „Je trochu zvláštní posílat si smsky s někým, koho celý život zbožňujete,“ uvažuje, „ale činilo mi to potěšení. Jeho slova jsou milá a ušlechtilá. Hodně pro mě znamenalo, když řekl: ,Ty jsi byl první, kdo mě napadl.‘“

První den natáčení poslal Day-Lewis Gordon-Levittovi krátký dopis, který se podobal Lincolnově rukopisu. „A pak jsem ho potkal jako prezidenta těsně předtím, než kamery začaly natáčet a byl jsem rád, že k tomu došlo tímto způsobem,“ říká herec. „Svět, který jsme vytvářeli, tak zůstal nedotčený.“

Gordon-Levitt říká, že nejvíc ho těšilo probouzet nejistou stránku Lincolnova charakteru, kterou mnozí nikdy neviděli. „Líbí se mi, že film nedělá z Lincolna svatého,“ říká. „To, čeho zrušením otroctví dosáhl, bylo skvělé, ale film zároveň ukazuje kompromisy, které musel udělat. Aby dosáhl svého cíle, musel udělat rozporuplné věci. Bob je toho názorným příkladem, protože jeho vztah s otcem nestál za moc. To byla velká oběť a je ukázkou toho, jak složitý měl Lincoln život. Dějiny jsou psané lidmi a mně se líbí, že tento příběh představuje Lincolna jako lidskou bytost se všemi jeho nedostatky a přednostmi.“

Stejný dojem měl Gordon-Levitt i ze Sally Fieldové. „Chovali jsme se k sobě realisticky, oslovovali jsme se ,mami‘ a ,synu‘ a tak podobně. Vím, že to může znít divně, ale když to berete takhle vážně, všechno je mnohem skutečnější,“ shrnuje.

obrazek
Lincolnova nejmladšího syna Tada - křehké a izolované dítě, pro které měl údajně prezident Lincoln největší slabost - hraje herec australského původu Gulliver McGrath, který se nedávno objevil ve snímku „Temné stíny“ s Johnny Deppem. Gulliver byl nadšený z humornosti i dojemnosti role. „Tad má několik vtipných a taky několik vážných scén se svým otcem,“ říká. „Odhaluje ze svého otce to nejlepší: jeho ohleduplnost a laskavost.“

Spielberg s Gulliverem poctivě pracoval na tom, aby pronikl do Tadova světa, který byl neobvyklý, protože Tad se mohl podle libosti procházet po Bílém domě, často během otcových jednání s nedůležitějšími osobnostmi. „Steven vyzdvihl Tadovu svobodomyslnou povahu a jeho rozpustilost, když byl s otcem. Říká se, že Steven to s dětmi umí a já s tím souhlasím. Choval se ke mně skvěle.“

Mezi ním a  Day-Lewisem vzniklo pouto jako mezi otcem a synem. „I když jsme zrovna nehráli, choval se ke mně jako otec, objímal mě a hladil mě po hlavě,“ říká Gulliver. „S Danielem i Sandy jsem si připadal, jako bych se vrátil v čase o sto padesát let a byl ve stejné místnosti jako Lincolnovi. Nebylo to jen odříkávání textu, bylo to mnohem skutečnější a krásnější.“

Existoval ještě jeden člen rodiny, který nebyl s Lincolnovými pokrevně spřízněn, ale tvořil nedílnou součást jejich domácnosti: Elizabeth Keckleyová, bývalá otrokyně, která se po různých životních peripetiích stala švadlenou v Bílém domě, důvěrnicí a krejčovou Mary Lincolnové. Byla zároveň bojovnicí za práva žen, dětí a osvobozených otroků. V „Lincolnovi“ ji hraje Gloria Rubeová, kanadská herečka a zpěvačka známá svou rolí v televizním seriálu „Pohotovost“.

Reubenová nazývá Keckleyovou „neobyčejnou ženou“. Vysvětluje: „Narodila se jako otrokyně a ve svých 39 letech si koupila vlastní svobodu za 1 200 dolarů. Byla velmi nadaná v oblasti umění a krejčovství, kterému se přiučila od své matky. Postupně si vytvořila vlastní klientelu, kterou tvořily ženy z vyšší společnosti a ženy politiků. Pak se přestěhovala do Washingtonu, kde se spřátelila s Mary Todd Lincolnovou a stala se její osobní švadlenou.“

Když Reubenová studovala Elizabethin pozoruhodný život, překvapilo ji, jak úzce byla propojena s Lincolnovou rodinou a jak blízko měla k Mary, navzdory jejich krajně rozdílnému původu. „I Elizabeth přišla o syna v armádě Unie a myslím, že Mary a ona sdílely hluboký zármutek matek, které přišly o dítě,“ říká Reubenová. „Stala se její útěchou v Bílém domě.“

Možnost spolupracovat blízce se Sally Fieldovou bylo pro Reubensovou potěšením. „Okamžitě se z nás staly dobré přítelkyně,“ říká. „Vzniklo mezi námi pouto a myslím, že role Mary byla pro Sally perfektní, protože stejně jako ona je chytrá, zábavná a citlivá na to, co se kolem ní děje. Má v sobě Maryinu dravost.“

Jednou z nejdojemnějších scén bylo pro Reubenovou schválení 13. dodatku, které Keckleyová sledovala v Kongresu. „Natáčení schválení 13. dodatku v hlavním městě Richmondu ve Virginii byl velmi silný zážitek,“ říká.

obrazek
William H. Seward a Lincolnův tým

Možná nejzajímavější vztah ve svém politickém životě měl Lincoln ke svému tajemníkovi, který byl současně jeho bývalým soupeřem. William Henry Seward prohrál v roce 1860 spornou republikánskou prezidentskou nominaci s Lincolnem, který byl na tehdy vzestupu, a nějaký čas byl jeho zavilým nepřítelem. Jakmile však přišel do nového prezidentova kabinetu, stali se z nich nerozluční spojenci v boji za záchranu Unie.

Jejich bystré mysli se občas dostali do sporu, ale jeden druhého choval v hluboké úctě. Doris Kearns Goodwinová vysvětluje: „Seward začínal jako velký Lincolnův rival a zpočátku si myslel, že on bude prezidentem a Lincoln jeho podřízeným. Ale v roce 1865 začal mít Lincolna rád a stal se jeho nejbližším poradcem a dobrým přítelem.“

Pro roli Sewarda, který věřil, že i on sám má dobré předpoklady stát se prezidentem, vybrali tvůrci Davida Strathaima, který získal nominaci na Oscara? za ztvárnění jiné věhlasné historické postavy - hlasatele zpráv Edwarda R. Murrowa ve snímku „Dobrou noc a hodně štěstí“.

Strathairna zaujalo osobní hledisko filmu. „Vytvořit okno do Lincolnovy duše je v tomto historickém čase výjimečné,“ říká. „Myslím, že Steven a Tony odkryli podstatu Lincolna, takže uvidíte střet velké osobnosti s velkým cílem. Také uvidíte, co to Lincolna stálo. Musel projít temnou nocí, netušíc, zda účel světí prostředky.“

Během studia pramenů o Lincolnovi přišel Strathaim na to, že Sewardovo vnímání Lincolna byl proces, který začal údivem a skončil náklonností skrytou za slovy. „Sewarda udivilo, jak se tento muž, o kterém si myslel, že nemá žádné sociální dovednosti, mohl stát prezidentem. Ale nakonec ho velmi respektoval,“ říká Strathain. „Jednou napsal domů své ženě: ,On je ten nejlepší z nás.‘ Ke konci choval Lincolna ve velké úctě.“

Když začal Strathairn pracovat s Day-Lewisem, okamžitě věděl, že obsazení je osudové. „Výběr nemohl být jiný,“ trvdí. „Daniel vnesl do natáčení kouzlo a Lincoln se v jeho podání stal ladičkou, kterou se řídili všichni ostatní.“

Stejně tak obdivoval Spielbergovu režii. „Steven byl velmi velkorysý, pozorný a plný života. Zdálo se, že vytváříme něco nového,“ říká Strathairn. „Ve svém záměru vyjádřit úctu 13. dodatku byl nekompromisní, ale současně neustále hledal drobné nuance, což bylo velmi vzrušující.“

Do role Francise Prestona Blaira, mocného jižanského politika a republikánského reformátora, který byl blízkým, často až útočným Lincolnovým poradcem, vybral Spielberg zkušeného herce, na Cenu Akademie? nominovaného Hala Holbrooka, který sám několikrát ztvárnil postavu Lincolna, například v televizním seriálu ze sedmdesátých let. Jako milovník historie, který studoval 19. století ze všech možných úhlů, včetně dlouhodobé role Marka Twaina, projektu okamžitě propadl.

„Není to jen příběh Lincolnových posledních dnů, nýbrž i morálního a politického konfliktu, který má přesah do americké současnosti,“ říká Holbrook. „Film je velmi osobní, myslím, že diváci se v srdci, mysli a oděvu tohoto neobyčejného muže najdou.“

Holbrook si byl plně vědom toho, že třiasedmdesátiletý Blair nestál na straně dějin. Nesouhlasil s Lincolnovým bojem za 13. dodatek, místo toho dával přednost okamžité mírové dohodě s Konfederací. S Lincolnovým souhlasem se v lednu roku 1865 tajně sešel s prezidentem Konfederace Jeffersonem Davisem, aby zjistil, je-li možné dosáhnout rychlého konce války.

„Blair byl mocný, bohatý a zajímavý muž, který se během války stal Lincolnovým kritickým poradcem,“ vysvětluje Holbrook. „Ale byl více ovlivněn postojem Jihu, takže nebyl pro úplné zrušení otroctví. Upřednostňoval střední cestu. A když přišel čas čelit čtvrtému roku masakrování mladých mužů, byl jeho hlavní prioritou mír. Viděl, že válka by mohla skončit, a cítil, že je to důležitější než zrušení otroctví.“

Holbrook, který má sám s rolí Lincolna zkušenosti, byl Day-Lewisovým podání uchvácen: „Dívat se, jak ztvárňuje Lincolna, pro mě byl velmi osobní zážitek,“ tvrdí Holbrook. „Rád jsem ho studoval, pozoroval jeho obličej. Má pro tu roli nejlepší předpoklady a zároveň mu nechybí srdce, což je velmi důležité.“

Ještě jedna skupina postav v Lincolnově týmu měla na prosazení 13. dodatku velký podíl. Byla to Sewardova zadní vrátka, přátelští političtí vyjednavači - rané formy dnešních lobbistů. Ve filmu je ztvárňují tři herci s komickým půvabem: John Hawkes, James Spader a Tim Blake Nelson.

Podle Hawkese, který hraje Roberta W. Lathama, je trojice zapletená do praktické politické špíny, do něčeho, co dnes lidé velmi dobře znají. „Tito muži pracovali v zákulisí a jejich cílem bylo přemluvit dosluhující demokraty, aby hlasovali pro 13. dodatek,“ vysvětluje. „Měl jsem ten příběh rád o to víc, že jsem viděl, s jakým zapálením ho Steven Spielberg vypráví.“

Spader, který hraje neshvillského právníka W. N. Bilboa, byl okamžitě vtažen do scénáře. „Tony Kushner zvládl zúžit Sewardovo lobby do velmi zábavné trojice,“ říká. „Vytvořil velmi zajímavou postavu Bilboa, který do svých scén vnáší úžasnou kinetickou energii.“

Tim Blake Nelson, který spolupracoval se Spielbergem na snímku „Minority Report“, viděl při natáčení „Lincolna“ ve Spielbergovi jiného režiséra. „Myslím, že Steven přizpůsobí režii příběhu, který vypráví. V případě ,Lincolna‘ vyzdvihl organické interakce mezi postavami. Pro mě to bylo jako pracovat se dvěma různými režiséry, až na to, že Steven je dokázal ztělesnit oba.“

obrazek
Sněmovna reprezentantů

Výsledek hlasování o 13. dodatku ve Sněmovně reprezentantů byl nejistý až do posledního okamžiku a vyvolal vlnu ostrých debat, politického tlaku a názorových změn, které byly kdy ve Sněmovně reprezentantů viděny. Zobrazením Kongresu roku 1865 se „Lincoln“ stává živým portrétem americké politiky v celé její majestátnosti a excentričnosti, v zalíbení v umění přesvědčování a v neoblomné víře, že lidé různých názorů mohou spolupracovat.

Klíčovým hlasem v rozbouřené debatě je hlas Thaddeuse Stevense, reprezentanta z Pensylvánie a takzvaného „radikálního republikána“, který prosazoval nejen emancipaci otroků, ale i kompletní zrušení otrokářského systému, na kterém stálo hospodářství Jihu. Byl známý pro svůj plamenný důvtip a byl jednou z dalších nadživotně velkých postav v Lincolnově středu. Filmoví tvůrci proto příhodně obsadili do jeho role Tommy Lee Jonese, známého z nezapomenutelné řady rolí, včetně Oscarem? oceněné role zástupce Samuela Gerarda ve snímku „Uprchlík“.

„Tommy Lee Jones ztvárnil roli Thaddeuse Stevense dokonale,“ říká Kathleen Kennedyová. „Nemohli jsme se z toho vzpamatovat. Dokola jsem se ptala Tonyho Kushnera: ,Skutečně Stevens tohle řekl?‘ Myslím, že Tommy Lee Jones okamžitě pochopil, kdo byl Thaddeus Stevens. Ocenil jeho inteligenci a to, že byl člověk z masa a kostí, který bojoval za správnou věc. Pochopil také, že když přišlo na 13. dodatek, byl ochoten podstoupit osobní boj. Dělal kompromisy, aby získal prostředky ke svému cíli.“

Day-Lewis o Jonesovi říká: „Společný pracovní den mě velmi nadchl, protože byl dokonale připraven.“

Sally Fieldová měla s Jonesem obzvlášť zajímavou scénu, ve které se Mary Lincolnová střetne se Stevensem, který se ji jako šéf Rozpočtového výboru snaží uvěznit za přílišné utrácení za renovaci Bílého domu. „Myslím, že Mary Thaddeusem opovrhovala,“ vysvětluje. „Pro ni byl ztělesněním ďábla, nejen protože se ji pokusil uvěznit, ale protože to byl radikál, který často šel proti jejímu muži, přestože byl členem stejné politické strany. A přesto v případě 13. dodatku pomohl vše zvrátit. Byla to velká postava!“

Stevensovo nejlépe střežené tajemství byla jeho hospodyně, Lydia Hamilton Smithová, vdova, která pro něj pracovala pětadvacet let. Během této doby nashromáždila kontakty, které jí později pomohly nastartovat - v 19. století vzácnou - kariéru barevné obchodnice. Byli si prokazatelně blízcí a pravděpodobně byli partnery ve společnosti Underground Railroad, která převážela otroky na svobodu. Podle mnohých historiků byli Stevens a Smithová zároveň tajnými milenci. V roli Smithové se představí držitelka Zlatého Globu? a Ceny Emmy? S. Epatha Merkersonová.

Byl to scénář Tonyho Kushnera, který ji přesvědčil, aby se do projektu zapojila. „Miluji Tonyho lidskost, jeho dialogy, jeho srdce a humor,“ říká. „Když zavolal a zeptal se, jestli nechci hrát Lydii, začala jsem se o postavu zajímat. Stala se výjimečnou obchodnicí v době, kdy barevné ženy nesměly obchodovat. Uchvátila mě.“

Merkersonová obzvlášť ocenila příležitost číst na plátně nahlas 13. dodatek. „Steven neustále říkal, že když Lydia čte, je to posvátná chvíle - a to mě dokonale nasměrovalo. Máme před sebou barevnou ženu v době, kdy jsou její lidé biti, znásilňováni a vražděni, a jejich děti vytrhávány z rodin. Všeho toho byla jako spolumajitelka společnosti Undeground Railroad svědkem, takže tento okamžik pro ni musel být ohromnou úlevou.“

Dalším významným hlasem v tehdejší Sněmovně reprezentantů byl buřičský kongresman z New Yorku Fernando Wood, který byl sympatizantem Konfederace. Wooda ztvárňuje Lee Pace, kterého uvidíme v Jacksonově filmové adaptaci „Hobbita“. Pace tvrdí, že inspiraci k jedné z Lincolnových slavných odplat objevil nejen v historii, ale také v současnosti. „Role Wooda jsem se ujal s myšlenkou, že je velmi podobný dnešním politikům. Chce, aby boj pokračoval a vyvíjel se, protože, dokud je jeho jméno na papíře, je důležitý‘.“

Mezi ty, kteří na poslední chvíli volili jinak, patří kongresman z Ohia Clay Hawkins, kterého ztvárnil Walton Goggins, známý z televizních seriálů „Policejní odznak“ a „Strážce pořádku“. Hawkins byl demokrat, který sice nebyl zastáncem otroctví, ale byl přesvědčen, že hlasovat pro 13. dodatek by mohlo být politicky nebezpečné. Goggins k jeho dilematu říká: „Pro někoho to byla pouze otázka morálky, ale moje postava zároveň čelila výhrůžkám smrtí, když bude hlasovat pro. Musel vzít v úvahu vše, co se v zemi dělo - možný mír, nabízený zástupci Konfederace, a k tomu jeho osobní bezpečnost - a nakonec se řídil tím, o čem byl v hloubi srdce přesvědčen, že je správné.“

obrazek
Lincolnův svět

„Lincoln“ zavedl Spielberga nejen do jednoho z nejpoutavějších momentů v historii USA, ale zároveň do nové vizuální oblasti, kde pracoval stylem, který je barvitý a přitom surový, silný a přitom minimalistický. Do těchto nových vod se pustil se stejným týmem uznávaných tvůrců, s kterým spolupracuje desetiletí, včetně kameramana Janusze Kaminského, střihače Michaela Kahna, filmového architekta Ricka Cartera, kostýmní výtvarnice Joanny Johnstonové a hudebního skladatele Johna Williamse. Přestože všichni se Spielbergem v minulosti pracovali, uvědomovali si, že toto bude zásadně jiná zkušenost.

„Byla to velmi důvěrná a klidná produkce, protože Steven kladl důraz na slova a herecké výkony,“ říká Kathleen Kennedyová. „Byla to především osobní zkušenost.“

Janusze Kaminského, držitele Oscara? za snímky „Zachraňte vojína Ryana“ a „Schindlerův seznam“, zaujalo hledání obrazu pro příběh, který tkví převážně v síle vyřčeného. „Je to příběh, který vyžaduje, aby divák naslouchal,“ říká. „Takže když jsem četl scénář, okamžitě jsem začal přicházet s nápady, jak zachytit všechna ta slova obrazem. Mně i Stevenovi bylo jasné, že kamera by měla být zdrženlivá, že by měla co možná nejelegantněji zaznamenávat vývoj událostí a nechat slova a výkony v centru pozornosti.“

Pokračuje: „Chtěli jsme, aby divák objevil Lincolna, kterého nezná. Film ukazuje Lincolna nejistého, zranitelného. Myslím, že Stevenova dramatizace společně s umírněnou kamerou odrážejí prezidentovu lidskou stránku.“

Kaminski usiloval o citlivost, strukturu a paletu, které by na diváka působily současným dojmem. Kathleen Kennedyová říká: „Steven a Janusz dlouze probírali užití barvy a světla. Steven nechtěl dělat černobílý nebo sépiový film, místo toho použili sytou saturaci barvy, která má některé kvality černobílé. Ve filmu bylo 145 mluvicích postav, takže bylo důležité uzpůsobit každou scénu tak, aby vás k další části příběhu zavedly postavy, nikoliv kamera. To bylo pro Stevena něco nového.“

Přestože Kaminski a Spielberg pečlivě studovali historické malby a fotografie, tak jakmile začalo natáčení, zvolili převážně instinktivní přístup. Šlo o to najít absolutní sílu v klidnějších momentech - když Lincoln a Grant hovoří na verandě, zatímco vojáci jako přízraky jedou vstříc neznámému osudu, nebo Lincoln stojící mlhavém světle okna, když zjistí, že 13. dodatek právě ukončil otroctví ve Spojených státech. „Steven se nebojí silného obrazu,“ říká Kaminski. „Je ochotný používat ve vyprávění transcendentní momenty, jako jsou tyto.“

Některé z Kaminského oblíbených scén se odehrávají uvnitř chaotické Sněmovny reprezentantů. „Jsou to scény založené na hereckých výkonech a myšlenkové rozpravě. Je tam několik zajímavých pohybů kamerového vozíku, charakteristických pro Stevenovu vizuální citlivost, ale všechno je to velmi neokázalé,“ vysvětluje.

Zmíněné scény nadchly i Kathleen Kennedyovou: „Kamera se v těchto scénách nepohybuje, nevyžaduje-li to vyprávění. Steven chtěl ukázat, jak pracuje demokratická vláda, takže nešlo o to přeskakovat z jedné mluvicí hlavy na druhou, ale ukázat divákovi, jak se argumenty vyvíjejí,“ říká. „Víc než cokoliv jiného chtěl zachytit pomíjivost toho, o co v této politické bitvě šlo.“

V průběhu celého filmu usiloval Kaminski o dobově naturalistické osvětlení. „Je rok 1860, takže Lincolnův svět je osvětlen plynovými a olejovými lampami,“ říká. „Použili jsme mnoho přítomných zdrojů světla, světlo pronikající okny, světlo z lamp, ale zároveň jsme vytvořili zdroje světla, která by lépe sloužila vyprávění. Použili jsme i kouř, který dodal filmu tu správnou atmosféru. Lincolnovo okolí muselo být plné kouře, lidé neustále kouřili dýmky, doutníky a nebyla tam žádná ventilace, takže místnosti byly zakouřené.“

Pro Kaminského nebyl „Lincoln“ pouhým odhalením jiné stránky prezidenta Spojených států amerických, ale i jiné stránky režiséra, s kterým spolupracuje již řadu let. „Nebyl to jen další film,“ říká. „Žádný z filmů, který jsem se Stevenem točil, není jen dalším filmem, ale na ,Lincolnovi‘ je něco příznačného. Je to zábavný kus, ale zároveň je to příběh velké důležitosti.“

Kaminského kamera tvoří celek s výpravou Ricka Cartera. Ten jako palčivý symbol národa, který se dostal zpět na začátek, vybral tehdejší hlavní město Konfederace, Richmond ve Virginii, a do něho zasadil Washington roku 1865.

Carter byl dojat portrétem Lincolna ve scénáři a bylo mu hned jasné, že bude muset ve výpravě postupovat velmi obezřetně. „Příležitostí a výzvou pro mě bylo, že ačkoliv jde o velký příběh, je zároveň velmi osobní,“ říká. „Odehrává se uvnitř Lincolnova světa, jeho kanceláře, obývacích pokojů, v ulicích, po kterých chodil. Pestrost toho světa musela být vyjádřena do nejmenšího detailu. Společně s filmovými designéry jsme museli vyvinout velké úsilí, aby byl každý moment co nejrealističtější a zároveň trochu expresionistický.“

Stejně jako v případě kamery byla i v jeho pojetí ústředním bodem elegantní jednoduchost. „Film je pečlivě navržen, takže to, co vidíte ve Washingtonu, nebo na bitevních polích, neodvádí vaši pozornost od toho, na co se film skutečně zaměřuje: na Lincolna a jeho přátele, rodinu a rivaly, kteří ho obklopují,“ říká Carter.

Brzy začal Carter hledat lokaci, která by dobře sloužila rozličným potřebám filmu. Jezdil po Tennessee a Virginii a navštěvoval zachovaná dějiště občanské války, aby nasál atmosféru těchto míst. Ze všech potenciálních lokací to byl nakonec Richmond ve Virginii, který ho nejlépe přenesl v čase. Zjistil, že tamní dobře zachované budovy nejlépe poslouží k vytvoření reality 19. století.

obrazek
„V Richmondu je historie živá jako nikde jinde v zemi,“ vysvětluje. „Richmond byl v polovině 19. století aristokratickou verzí Spojených států. Byl ve středu kulturního střetu, který vyústil v občanskou válku. A je to místo, které Lincoln poznamenal víc než kterékoliv jiné. Narodil se sice ve Springfieldu ve státě Illinois, ale v Richmondu změnil a scelil národ.“

Spielberg byl výběrem lokace nadšený. „Richmond nám otevřel svou náruč a vytvořil nám výborné podmínky, abychom mohli přijít a vyprávět náš příběh,“ říká. „Byl cítit i jistý hojivý účinek, který přinášela možnost vyprávět tento příběh v srdci tehdejší Konfederace.“

Doris Kearns Goodwinová věří, že Lincoln by ocenil, že centrum moci Konfederace zastupuje Washington. „Myslím, že by ho potěšilo, že film o něm byl městem Richmond tak vřele přijat,“ říká. „Navíc se na to perfektně hodí, skutečně vypadá jako staré Spojené státy americké. Jeho Kapitol dodává debatě v Kongresu velmi intimní atmosféru.“

„Skutečně dávalo smysl natáčet film tam,“ pokračuje Carter. „Jsou tam bitevní pole, je tam budova státní legislatury, která z jistého úhlu až neuvěřitelně připomíná Bílý dům, v Petersburgu jsou panská sídla, která se od té doby téměř nezměnila, a měli jsme volné ruce natáčet všude, včetně sídla guvernéra.“

Lokace byly jedna věc, ale nezbytné bylo také vytvořit interiéry, které by divákům přiblížili tehdejší časy. Jednou z nejoblíbenějších scén byla pro Cartera v tomto ohledu Lincolnova pracovna, kterou v Bílém domě dělila od obytné části hala. S týmem spolupracovníků vytvořili precizní detail minulosti. „Bylo velmi důležité, aby se Lincolnova pracovna co nejvíc podobala pracovně, kterou známe,“ říká, „včetně všech barev a struktur. Chtěli jsme dosáhnout hloubky detailu, ať už šlo o mapy bitev, dopisy na jeho pracovním stole, obrazy na zdech nebo samotnou tapetu. Chtěli jsme, aby byly přesně takové jako ve skutečnosti. Interiér musel posloužit vyprávění a zároveň vytvořit obraz Lincolnova Bílého domu, který v představách lidí přetrvá.“

Carter chtěl zprostředkovat víc než jen dobu. „Chtěl jsem vyjádřit atmosféru a strašidelnost chodeb, kterými Lincoln chodil, takže na mé práci bylo i něco impresionistického,“ říká.

Budova Kapitolu v Richmondu, postavená v roce 1788 v klasicistním stylu jejím zakladatelem Thomasem Jeffersonem, vytvořila atmosféru interiéru Sněmovny reprezentantů Spojených států. Ačkoliv je prostorově menší než skutečná sněmovna ve Washingtonu, pro detailní scény v „Lincolnovi“ se dobře hodila. „Líbilo se mi, že vytvářela pocit těsnosti, protože jednání mezi kongresmany bylo velmi náruživé,“ říká Carter. „Navozuje skutečný pocit třenice a debaty.“

Navození pocitu autentičnosti bylo zásadní i pro kostýmní návrhářku Joannau Johnstonovou, která reprodukovala oblečení přímo z historie. Pro Sally Fieldovou byla práce Johnstonové zásadní. „Je úžasná umělkyně,“ říká Fieldová. „Téměř všechny Maryiny kostýmy jsou neuvěřitelně věrné repliky kusů, které najdeme na fotografiích a obrazech, včetně šatů, které má Mary na sobě, když Lincoln umírá. Úzce jsme spolupracovaly a byla to báječná spolupráce.“

David Strathairn o práci Johnstonové říká: „Dala nám něco neobyčejného, vytvořila kostýmy ze zachovaných originálních kusů. Jsou to šaty, které vás změní, a když vidíte všechny kolem sebe v těchto relikviích, připadáte si, že jste v té době.“

Rick Carter a Joanna Jonstonová sladili svou práci. Kathleen Kennedyová říká: „Joanna a Rick po umělecké stránce spolupracovali, protože chápali důležitost palety barev. Krásné kostýmy, které nosí Mary nebo Elizabeth Keckleyová, se sytou hnědou a červenofialovou, odrážejí zemitost Rickovy výpravy a společně a každý zvlášť odrážejí Januszovo osvětlení.“

I maskérka Lois Burwellová studovala jednotlivé postavy. Při spolupráci s Danielem Day-Lewisem si uvědomila, jak moc se boj prezidenta Lincolna vepsal do jeho tváře. „Pro Lincolna to bylo krajně náročná doba, a když se díváte na dobové fotografie, vidíte, jak postupně chátral. Chtěli jsme, aby byl tento stres na Danielově tváři vidět. Chtěli jsme dát Stevenovi jeho představu Abrahama Lincolna, včetně struktury jeho kůže a bolesti v jeho výrazu a zároveň udělat Danielovi make-up, který mu nebude překážet při výkonu,“ shrnuje.

Day-Lewis si nechal narůst vlasy do věhlasného Lincolnova vlnitého účesu a také vousy, ale ty byly současně dodatečně dokresleny do tvaru, který známe z Lincolnových nejznámějších fotografií. Ke konci dokázala Barwellová zhustit to, co byl zpočátku tříhodinový proces, do efektivní hodiny a čtvrt. Fungovalo to, i protože Day-Lewis byl velmi zabrán do své role. „Maskér může být sebedovednější, ale make-up bude vypadat uměle, pokud se herec do role nevžije,“ říká. „Daniel do make-upu mnoho vnesl, byla to skutečně týmová práce.“

Mezitím Burwellová najala několik parukářů, kteří pracovali na nekonečném počtu účesů a vousů, od licousů až po kotlety. Nejpozoruhodnější paruka ze všech byl asi neblaze proslulý příčesek Thaddeuse Stevense, který byl kvůli své nemoci plešatý. Přestože si mohl vybrat umělou pleš, Tommy Lee Jones dal přednost tomu oholit si hlavu, aby byl v jednom zcela odhaleném okamžiku ještě blíž skutečnému Stevensovi.

Všechna pozornost věnovaná detailu se ukázala v plné kráse ve střižně, kam se Spielberg zavřel se svým dlouholetým spolupracovníkem, Oscarem? oceněným střihačem Michaelem Kahnem. Kahn měl za úkol najít tempo pro narůstající emoční sílu. „Nechtěli jsme nic uspěchat, protože ,Lincoln‘ je ten typ filmu, u kterého chcete, aby divák skutečně naslouchal a rozuměl,“ říká. „Hledali jsme momenty, které dávají lidem čas si postavy prohlédnout a přemýšlet o tom, co říkají. A obsazení je tak skvělé, že jsme si to mohli dovolit.“

obrazek
Šlo o jednu z nejintenzivnějších spoluprácí těchto dvou tvůrců. „Steven bojoval s tím, co ve filmu nechat a co vypustit. Byla to důležitá rozhodnutí, protože se tam děje mnoho psychologických a politických věcí. Neustále jsme si kladli otázku: ,Je na tyto scény později odezva?‘ Byl to složitý proces,“ říká Kahn.

Kahn věří, že „Lincoln“ mezi Spielbergovými díly vyniká. „Sám Steven uznal, že nikdy netočil film s tolika dialogy, film, ve kterém má každá věta velký význam. Byli jsme si plně vědomi faktu, že musíme držet krok s emocemi,“ říká střihač. „Myslím, že je to jedna z nejlepších věcí, které udělal. Oživuje postavy, které známe z historie. Dozvíme se mnohé o Spojených státech, o demokracii a o tom, jak speciální člověk Lincoln byl.“

Tyto prvky se odrážejí i ve filmové hudbě Johna Williamse, amerického skladatele, který během své kariéry nasbíral pozoruhodných 47 nominací na Oscara? a pět Cen Akademie?. „Byla to pro mě velmi odlišná zkušenost než ostatní spolupráce se Stevenem v posledních letech,“ říká. „,Lincoln‘ je hudební mozaika s několika velmi odlišnými a decentními tématy, které se navzájem nepřekrývají. Liší se i z hlediska struktury a instrumentace. Je to klidná hudba s mnoha variacemi, ale také se zřetelnými a impozantními hudebními výrazy.“

Williams začal s nejnáročnějším kusem - hudbou, která provází Lincolnův projev při druhém uvedení do úřadu, který čte Daniel Day-Lewis. „Výzvou bylo najít něco, co by bylo hodno doprovázet tato velká slova,“ vysvětluje. „Začal jsem s hymnickým kusem a pak jsem na něm pracoval s cílem najít jednoduchost, která by podpořila Danielův výstup, který je uměleckým dílem sám o sobě.“

Efektivní jednoduchost je charakteristická pro hudbu v celém filmu. Pro jinou zásadní sekvenci, kde Lincoln jede City Pointem ve Virginii po poli zlámaných těl vojáků, zvolil Williams klavírní sólo. „Nechtěli jsme zdůrazňovat mrtvá těla, pouze navodit pocit úcty a podpořit nadcházející okamžik přemítání o bezprostřední tragédii a výzvu pokusit se urovnat lidské vztahy,“ říká.

Jinde se hudba rychle mění. Když se Sewardovi lobbisté chystají mámit hlasy, Williams vnáší do filmu rytmické lidové housle, a když první Afroameričané v historii vcházejí do Sněmovny reprezentantů, nadchází lyričtější moment plné hudební orchestrace.

Pro nahrání hudby vybral Williams orchestr, který chtěl využít pro Spielbergovy filmy už řadu let: proslulý Chicagský symfonický orchestr, jehož je čas od času hostujícím dirigentem. „Je to jeden z nejlepších amerických orchestrů a vždy jsem Stevenovi říkal: ,Jednoho dne bychom s nimi měli něco udělat.‘ Když jsme začali pracovat na ,Lincolnovi‘, řekl Steven: ,Není to skvělá příležitost pro spolupráci s Chicagskou symfonii?‘ Nejenže Illinois je domovem Lincolna, ale Chicago je centrem národa, a myslím, že Stevenovi se představa vnést do filmu nějakým způsobem energii ze srdce národa líbila.“

Spielberg shrnuje: „Vždy jsem věřil, že vysvětlovat minulost pomáhá utvářet přítomnost, uvědomit si, kam chceme směřovat. V tomto ohledu nemůže být ,Lincoln‘ relevantnější než právě nyní. Jeho prezidentství je živoucím modelem vůdcovství. Obhajoval věci, které jsou nám dnes dražší než kdykoliv předtím. Prosazoval myšlenku, že aby demokracie přežila, vyžaduje to poctivost, soucit, úctu a toleranci. A někdy i dobrý smysl pro humor. To tvoří duši ,Lincolna‘.“

Podobné filmy

E.T. Mimozemšťan
(E.T.: The Extra-Terrestrial) Malý mimozemšťánek se po přistání na Zemi ztratil a nemůže s...
dnes 15.50
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Vánoční koleda
(A Christmas Carol) Kdo by neměl rád kouzlo Vánoc? Zdá se, že jedna osoba na světě se najd...
dnes 20.00
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Ve jménu krále 2
(In the Name of the King 2) Bývalý voják má za úkol vrátit se do středověku a za pomoci sv...
dnes 20.15
NAHRAT
ZDARMA
Prima Cool
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pátek 13. 12. 2019 Svátek má Lucie
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz