Jistá továrna kdesi v Pikardii se jako leckteré jiné potýká s dopadem finanční krize. Dříve loajální dělnice začínají připomínat vosí hnízdo. Jednoho dne je svolá ředitel továrny. Prý má pro ně překvapení. Nové pláště s vyšitými jmény nad kapsičkou jsou dárkem, který všechny uklidní a vrátí dělnicím naději, že o práci jen tak nepřijdou. Druhého dne je před branami továrny čeká totální deziluze. Stroje, kanceláře i šéfové se přes noc vypařili.

Oklamané dělnice se sejdou v nedaleké kavárně, kde jim představitelka odborů oznámí, že jejich odstupné po téměř čtyřicetileté dřině činí pouhých 2000 euro. Ženy zachovají chladnou hlavu a rozhodnou, že peníze dají dohromady, aby je použily na financování rekvalifikačního programu. Ostatní nápady, jak s penězi naložit, nemají žádnou odezvu, dokud nepromluví jinak mlčenlivá Louise. Její návrh je uskutečnitelný a finančně dostupný: „dejme ty peníze nájemnému vrahovi, aby šéfa našel a zabil!“. Souhlas je jednomyslný.

Louise se dá dohromady s nájemným vrahem Michelem a společně se vydají po stopách, které je zavedou daleko od rodného kraje, jenž doposud nikdy neopustili. Z prostého Amiens přijíždějí do Bruselu - ekonomické „tvrze“ evropského trhu, kde dezorientovaní změtí jazyků a velkoměstským ruchem nakonec nacházejí skvostné sídlo toho, koho celou dobu hledali… Bláznivá fraška v tom nejlepším slova smyslu s lehce anarchistickou náladou, kde se střídá jeden dějový zvrat za druhým, směřuje k vytoužené vendetě. Vězeňský epilog, v němž se narodí dítě způsobem, který protiřečí všem lékařským i společenským konvencím, je oslavou svobodného vyprávění, jaký si může dovolit jedině opravdu černá komedie.

Během natáčení Louise-Michel nechávali Delépin s Kervernem úmyslně kompars bez striktních pokynů a místo finanční odměny klidně slibovali šampaňské, ačkoli ho ani neměli. Naproti tomu do hlavní role zádumčivé dělnice Louise obsadili Yolande Moreauovou, která už dvakrát získala prestižní cenu César pro nejlepší herečku. Na tiskové konferenci v rámci letošního Febiofestu, kde byl film Louise-Michel promítán v předpremiéře, popsali, jak se s Yolande Moreauovou seznámili. Stejně jako oni pracovala pro Canal +, ale potkali se až náhodou na pláži, kde si Yolande právě psala do bloku nápady na skeče a svoje básně. Tam ji také nabídli roli Louise a ona přijala. Způsob, jakým se Yolande Moreauová pohybuje před kamerou se vymyká hraní, protože nekalkuluje. Dovede být smutná i veselá, energická i klidná zároveň. Očima dokáže zahrát víc, než by se dalo říci slovy. Podle autorů dodala filmu jakousi „pseudospirituální něhu“.

Po parodické vozíčkářské road movie Aaltra a surrealistické komedii Avida o Salvadoru Dalím, přicházejí Benoît Delépine a Gustave Kervern s další černou komedií, jenž opět spojuje grotesku, surrealistickou absurditu a nechybí jí ani pro autory tolik typická „politická nekorektnost“.