Komedie, Francie/Belgie, 2008, 94 min.
Dělnice Louise, kterou spolu s jejími kolegyněmi přivedl na dlažbu prohnaný management továrny, přijde jednoho dne s nápadem na svérázné využití odškodného. Najímá nemotorného bezpečáka Michela, aby jejich proradného šéfa zabil. Ač postupně přibývá mrtvol, skutečný cíl zakázky stále uniká. Dvojice hrdinů se tedy vydává za ním, a nese si s sebou i jedno malé, docela intimní tajemství. Další bizarní variace na žánr road movie je nesena pro tvůrčí duo typickou pokroucenou optikou vyprávění. Spojuje grotesku se surrealistickou absurditou a přidává pro autory typickou "politickou nekorektnost". Zatím poslední film autorské dvojice je ironicky věnován památce francouzské anarchistky a revolucionářky Louise Michelové.
Ekonomická krize dolehla na každého. Na taxikáře, podnikatele, filmové publicisty i na dělnice, které se donedávna den co den dřely v nějaké zaplivané textilní továrně kdesi ve Francii. Najednou o ně nikdo nestojí, protože na druhé straně světa budou vietnamští polootroci pracovat za třetinu jejich mzdy dvakrát tak dlouho. To je byznys, ale člověk musí i nějak přežít. Co teď, když desítka bývalých kolegyň dostala dohromady dvacet tisíc Euro a práce prostě není? Mohou začít podnikat, mohou si chvilku užít a starosti hodit za hlavu nebo si mohou najmout zabijáka, aby si to za ně vyřídil se šéfem.
Jistá továrna kdesi v Pikardii se jako leckteré jiné potýká s dopadem finanční krize. Dříve loajální dělnice začínají připomínat vosí hnízdo. Jednoho dne je svolá ředitel továrny. Prý má pro ně překvapení. Nové pláště s vyšitými jmény nad kapsičkou jsou dárkem, který všechny uklidní a vrátí dělnicím naději, že o práci jen tak nepřijdou. Druhého dne je před branami továrny čeká totální deziluze. Stroje, kanceláře i šéfové se přes noc vypařili.
Oklamané dělnice se sejdou v nedaleké kavárně, kde jim představitelka odborů oznámí, že jejich odstupné po téměř čtyřicetileté dřině činí pouhých 2000 euro. Ženy zachovají chladnou hlavu a rozhodnou, že peníze dají dohromady, aby je použily na financování rekvalifikačního programu. Ostatní nápady, jak s penězi naložit, nemají žádnou odezvu, dokud nepromluví jinak mlčenlivá Louise. Její návrh je uskutečnitelný a finančně dostupný: „dejme ty peníze nájemnému vrahovi, aby šéfa našel a zabil!“. Souhlas je jednomyslný.
Louise se dá dohromady s nájemným vrahem Michelem a společně se vydají po stopách, které je zavedou daleko od rodného kraje, jenž doposud nikdy neopustili. Z prostého Amiens přijíždějí do Bruselu - ekonomické „tvrze“ evropského trhu, kde dezorientovaní změtí jazyků a velkoměstským ruchem nakonec nacházejí skvostné sídlo toho, koho celou dobu hledali…
Bláznivá fraška v tom nejlepším slova smyslu s lehce anarchistickou náladou, kde se střídá jeden dějový zvrat za druhým, směřuje k vytoužené vendetě. Vězeňský epilog, v němž se narodí dítě způsobem, který protiřečí všem lékařským i společenským konvencím, je oslavou svobodného vyprávění, jaký si může dovolit jedině opravdu černá komedie.

Během natáčení Louise-Michel nechávali Delépin s Kervernem úmyslně kompars bez striktních pokynů a místo finanční odměny klidně slibovali šampaňské, ačkoli ho ani neměli. Naproti tomu do hlavní role zádumčivé dělnice Louise obsadili Yolande Moreauovou, která už dvakrát získala prestižní cenu César pro nejlepší herečku. Na tiskové konferenci v rámci letošního Febiofestu, kde byl film Louise-Michel promítán v předpremiéře, popsali, jak se s Yolande Moreauovou seznámili. Stejně jako oni pracovala pro Canal +, ale potkali se až náhodou na pláži, kde si Yolande právě psala do bloku nápady na skeče a svoje básně. Tam ji také nabídli roli Louise a ona přijala. Způsob, jakým se Yolande Moreauová pohybuje před kamerou se vymyká hraní, protože nekalkuluje. Dovede být smutná i veselá, energická i klidná zároveň. Očima dokáže zahrát víc, než by se dalo říci slovy. Podle autorů dodala filmu jakousi „pseudospirituální něhu“.
Po parodické vozíčkářské road movie Aaltra a surrealistické komedii Avida o Salvadoru Dalím, přicházejí Benoît Delépine a Gustave Kervern s další černou komedií, jenž opět spojuje grotesku, surrealistickou absurditu a nechybí jí ani pro autory tolik typická „politická nekorektnost“.