Love

Jakub Kroner (rozhovor)
Byl jsi překvapený z diváckého ohlasu a nečekaně vysoké návštěvnosti svého debutu Bratislavafilm?

Bratislavafilm jsem začal točit jen tak, pro vlastní potěšení, ale po jeho dokončení jsem věřil, že bude divácky úspěšný. Chtěl jsem ukázat, že téma je často silnější než zpracování a že mladí diváci se chtějí dívat na filmy ze současnosti. Konečný velmi vysoký výsledek návštěvnosti mě ale mile překvapil.

Čím podle tebe především zaujal?

Podle mě autenticitou. Ten film ukazoval jistou skupinu lidí, o kterých se u nás filmy netočí, a proto vyvolal diskusi. A to je pro film důležité.

Love je film z podobného prostředí, příběh se ale posunul více do roviny love story. Jak vznikal a rozvíjel se nápad s tímto filmovým projektem?

Původně jsem chtěl natočit film z úplně jiného prostředí a doby, ale na konci práce na Bratislavafilmu, když se dostal do kin, mi bylo trochu líto, že jediný film pro mladé lidi musí vypadat takhle amatérsky. Později, když jsem zjistil, že se žádné filmy pro mladé lidi netočí, jsem dostal nápad vytvořit klasický film o jedné současné generaci, love story na pozadí všech současných problémů, jako je hledání práce, drahé pronájmy, korupce na vysokých školách, špatně placené zaměstnání a málo peněz. Scénář vznikl za jeden měsíc minulý rok.

Jak sis vybíral spolupracovníky a herce?

Při tvorbě scénáře jsem myslel na konkrétní herce, které jsem znal, a nakonec se mi je podařilo získat pro role, které jsem pro ně napsal. Takže kdyby do toho někdo z nich nešel, asi bych nehledal náhradu, ale film prostě netočil. Co se týká štábu, tak jsme měli štěstí, že jsme našli skvělé lidi. Mnozí z nich spolupracují až doteď, což znamená, že jsme si rozuměli. Základ pro mě byl, aby tam nebyli lidé, kteří vnášejí do práce stres a chaos, ale kteří si rozumějí.

O čem je především film Love?

Především o lásce. Nebo o jejích různých podobách, jako je láska k penězům, ke stylu života, přátelská láska a hlavně partnerská láska. Všechny tyto podoby jsou jakoby v počátku, s patřičnou dávkou naivity. Ukazují takový mezistupeň mezi pubertou a dospělostí. Takový mladý člověk má své ideály, sny, které jsou často nereálné a naivní, ale přitom jednoduché a krásné. Je to obraz určitého životního období, kdy se člověk dokáže kvůli lásce velmi změnit.

Jak se podle tebe žije mladým lidem v Bratislavě? Co je zajímá a co jim chybí?

Nerad mluvím za mladé lidi obecně, protože v Bratislavě žijí různí mladí lidé, kteří mají různé cíle a hodnoty, ale budu mluvit za sebe a své okolí. Myslím, že se tu žije rychle, draze a těžce. Ideály musí jít často stranou, protože mladí lidé musí řešit existenční otázky. Chybí jim možnost alternativy, ať už na školách, které by potřebovaly nejednu změnu ve struktuře, ale také v práci, které je málo. Proto je mnoho vysokoškoláků nezaměstnaných, kteří pokud mají štěstí, tak se uplatní v zahraničí a když ne, tak si myslím, že se trápí doma. V Bratislavě je nastavený životní styl jako v jiných evropských městech, ale bohužel jen cenově. A mladým lidem chybí především chuť to změnit.

Vedle práce na filmu máš také jiné zájmy spojené s filmovými a televizními projekty. Studoval jsi animovanou tvorbu. Čemu se teď aktuálně věnuješ?

Minulý rok jsem dokončil bakalářský stupeň na VŠMU v Bratislavě na katedře animované tvorby a od té doby se věnuji přípravě animovaného seriálu. Tento rok na jaře se mi podařilo dát dohromady několik skvělých lidí a pracujeme na animovaném sitkomu pro dospělé, který by se měl dostat do vysílání TV JOJ letos v zimě. Půjde o dvacetiminutové díly, takže v podstatě co do délky dělám jakoby další celovečerní film, akorát animovaný. Na tomhle projektu pracuju jako autor scénáře, vizuální podoby hlavních postav, režisér, střihač a animátor.

Michal Nemtuda (rozhovor)
Čím vás osobně film Love zaujal?

Hlavně tím, že je to film pro mladé. Že ukazuje život obyčejných mladých lidí, kteří to v životě nemají lehké a nejsou odkázaní na své rodiče. A že chce obyčejným lidem ukázat tu tvrdší stránku života, kde někteří diváci můžou nalézt sebe samého, nebo aspoň kousek toho, co zažili v minulosti.

S Jakubem Kronerem se znáte už od střední školy, mělo to nějaký vliv na vaši vzájemnou spolupráci?

Určitě ano. Jakub je velmi talentovaný kluk a ví, co chce od života - chce dělat věci co nejlépe a chce je hlavně dělat pro lidi. S Jakubem jsme byli každý den spolu a tím pádem možná ve mně objevil něco, o čem jsem ani já sám nevěděl, že ve mně je. Děkuju mu, že mi dal šanci se ukázat ve filmu Bratislavafilm, kdy mi zavolal skrze to, že se známe, že ví, jak vystupuji mezi lidmi, jak se chovám a jaký jsem. Tím pádem věděl, že bych se do té role uměl vžít, nebo alespoň představit, jak ji mám zahrát. Máme společné názory, co se týče života okolo nás, jak to tady funguje a jací lidé opravdu jsou. Když jsme byli spolu, přemýšleli jsme, co nového bychom mohli pro lidi udělat. Udělali jsme Love a já mám velkou radost.

Zasahoval jste i vy nějakým způsobem do scénáře, vyjadřoval jste se nějak k podobě postavy hlavního hrdiny Maťa?

Ano, já jsem tak trochu pomáhal Jakubovi se scénářem, takže když jsme psali dialogy, tak jsme je psali tak, aby mi šli do úst a aby to znělo reálně. Reálně tak, jak se v dnešní době lidé vyjadřují a chovají v různých situacích. I na place jsme někdy měnili texty, když nám přišlo, že nejsou uvěřitelné. Sem tam jsme přidali nějaký vtip, aby měla scéna ještě větší grády.

Film Love je hodně akční, objevují se v něm třeba honičky v autech. Účastnil jste se i vy osobně některých akčních scén?

Samozřejmě že ano. Chtěl jsem být u všech scén, co se natáčely. I já sám jsem byl hlavním aktérem při honičce aut. Jsou to skvělé vzpomínky, které půjdou se mnou celý život. Jezdili jsme v slovenském sporťáku Attack K1. To byla největší pecka! Dokonce jsem chytil smyk spolu s kameramanem Máriem Ondrišem v autě, ale bez problémů jsem ho ustál, protože jsem dostal od jednoho z profíků manuál k Attacku K1. Ve filmu jsem byl u těchto scén skoro pořád.

Maťo je nezávislý rebel. Je vám tato postava něčím blízká nebo naopak?

Právě proto, že jsem vyrůstal na sídlišti v Petržalce, dokázal jsem se trochu ztotožnit s tou rolí. Věděl jsem, jakým stylem by se mohl Maťo chovat, jak by mohl vystupovat před kamarády a naopak jak před Veronikou. Svým způsobem je to trochu lhář, ale na druhé straně dobrák - a s takovými typy jsem se setkal za život mnohokrát, takže možná jsem pro Maťa našel inspiraci ve svých starých kamarádech.

Zobrazuje film podle vás Bratislavu takovou, jaká opravdu je?

Já si osobně nemyslím, že je film o Bratislavě. Myslím, že je to tak všude, ať už na Slovensku nebo v Čechách. Jen o tom lidé nevědí, nemají možnost se s tím v životě setkat. A jaká je Bratislava? Přesně taková, jako jiná hlavní města. Potkáte tady dobré i špatné lidi, vládne tady přetvářka a na každém rohu na vás čeká člověk, který vás chce nějak využít, proto je potřeba si dávat pozor, s kým si podáváte ruku, ale tak je to asi v každém velkém městě. Na druhou stranu ji mám rád, protože jsem se tady narodil, je tady moje rodina, kamarádi, prostě všechno - tady žiju.

Jste herec, ale studoval jste animovanou tvorbu. Jaká byla vaše cesta od animace k filmu?

Animace a hrané filmy mají hodně společného, ať už scénář, dialogy, storyboardy nebo titulky, jen styl, jakým se tvoří, je jiný. Ve filmu se pracuje většinou s lidmi a v animovaném filmu se pracuje s předměty. Animaci se momentálně moc nevěnuji a ani své vzdělání, co se týče animace, nevyužívám, ale když mám čas, tak si jen tak pro radost kreslím, nebo maluji. Doufám, že se s animací nebo s nějakým malým „animákem“ ještě v životě potkám. V průběhu studia mě to bavilo, tak proč ne!

Film Love je na Slovensku velmi úspěšný, čeká ho premiéra v Čechách. Vy sklízíte na Slovensku úspěch také v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Jaké jsou vaše aktuální plány a ambice, chtěl byste se například prosadit i za hranicemi Slovenska?

Založil jsem produkční firmu a tomu se nyní věnuji. „Ordinace“ se ještě stále vyrábí, tak doufám, že si tam ještě chvíli zahraju. Snad po filmu přijdou nějaké nové možnosti, projekty, a když by to bylo třeba i u vás, byl bych velmi rád. Na Slovensku mám už za sebou druhý celovečerní film, proto bych rád viděl, jak se pracuje v zahraničí a poznal spoustu nových lidí.

Kristína Svarinská (rozhovor)
Vaše poslední role v celovečerním filmu byla shodou okolností v českém filmu režisérky Michaely Pavlátové Nevěrné hry z roku 2003, to vám bylo šestnáct. Jak se mezitím vyvíjela vaše herecká kariéra?

Premiéra Nevěrných her se konala, když mi bylo čtrnáct let. Do svých osmnácti let jsem se vůbec herectvím nezabývala, jediné, co se tomu trochu přibližovalo, byl dabing. V osmnácti letech jsem začala točit Obchod se štěstím, který ale po krátké době skončil. Asi půl roku nato jsem byla vybraná do role Mirky v seriálu Nikdy neříkej nikdy a následně do seriálu Panelák. Natočila jsem televizní film z cyklu Nesmrtelní - Fejs a potom přišel film Love. Nastoupila jsem na divadelní fakultu a dostala jsem menší roli ve filmu Don’t Stop.

O čem je pro vás film Love?

Love je film o hledání štěstí, lásky, sebe samého. O určení si životní cesty, po které se chceme vydat a hlavně s kým. O umění najít si v betonové džungli cíl, který dosáhneme za jakýchkoli okolností. A určitě je to také svým způsobem jeden velký mejdan.

Zobrazuje tento film podle vás Bratislavu tak, jak v ní život běží, tedy reálně?

Film Love zobrazuje každodenní Bratislavu, i když si mnoho lidí nechce přiznat, že se podobné věci mezi námi běžně dějí. A nemusejí se nutně odehrávat na pochybných sídlištích. I na zdánlivě bezpečných místech se odehrávají věci, o kterých se radši nemluví. Ve filmu je hodně situací, které určitě zažil každý mladý člověk. A není to jen o Bratislavě. Každé město na světě má svoji realitu, která má světlé i temné stránky.

Jakým způsobem jste získala hlavní ženskou roli v tomto filmu, který je na Slovensku divácky velmi úspěšný a dobře přijatý mladými diváky?

Tato postava mi byla nabídnuta s tím, že ji režisér psal přímo pro mě. Neabsolvovala jsem žádný casting, prostě jsme se sešli a dostala jsem scénář, abych se rozhodla.

Jak se vám pracovalo s mladým režisérem Jakubem Kronerem a vůbec ostatními herci, s nimiž jste si věkově velmi blízko?

Byla to jedna z nejlepších spoluprací, jaké jsem zažila. Fantasticky zorganizované, všechno šlapalo jako hodinky, lidé se těšili, že se něco děje. Na každém bylo vidět a hlavně cítit to odhodlání dělat něco nového. Nikdo neřešil, zda to vyjde nebo ne, všichni do toho šli na dvě stě a více procent. Prostě - film Love byl všude kolem nás.

Vaše hrdinka Veronika je cílevědomá, poctivě studuje, její přítel Maťo je naopak rebel. Je vám postava Veroniky něčím blízká, nebo vůbec ne?

Právě ta Veroničina cílevědomost je mi blízká, když jsem přesvědčená o věcech, které chci, jdu do toho po hlavě. Naopak tu její bezhlavou zamilovanost a létání v oblacích trochu nechápu. Kristína je vůbec více realistka a stojí nohama pevně na zemi. Ale o tom to přece je, žít na chvíli život někoho jiného.

Hrála jste v seriálech, ve filmech, v současné době i ve slovenském Národním divadle, věnujete se dabingu? Co vám dělá největší radost?

Největší radost mi dělá pocit, že dělám to, co mě baví. V tom případě se nedá o žádné z těchto činností říct, že by mě nebavila, Doteď mám nejvíc zkušeností s kamerou a filmové herectví mě neuvěřitelně naplňuje. A od té doby, co jsem na VŠMU, objevuji divadelní svět a mám pocit, že když by se mi poštěstilo točit filmy a stát na jevišti, byla bych dokonale šťastná.

Jaké máte herecké sny? Přemýšlela jste o možnosti studovat nebo hrát někde jinde než na Slovensku? Kde?

O hereckých snech nerada mluvím. Mám je v sobě a budu tajně doufat, že se splní. Co se týká studia v zahraničí, mám touhy. Ráda bych zkusila štěstí na zahraničních univerzitách. Láká mě Francie, ale to je téma, které ještě řeším sama se sebou. Každopádně si myslím, že překročení hranic rodné země člověka posune dopředu.

Jakub Gogál (rozhovor)
Jak byste charakterizoval postavu Tomáše, kterého ve filmu hrajete? Dal jste do ní i něco ze sebe? Je vám něčím blízká?

Tomáš je kluk, který od malička vyrůstal na ulici a je dost možné, že nemá v podstatě ani vztah k rodičům. Má kamaráda, se kterým vyrůstal a kterému důvěřuje, ale na druhé straně ho zná natolik dobře, že s ním umí manipulovat. Vytvořil si vlastní realitu, ve které se cítí dobře, ale přestává vnímat rozdíl v tom, co je jen hra a co je realita, a nevnímá následky svých činů.

O čem podle vás vypovídá film Love?

Je to aktuální obraz doby, ve které žije a vyrůstá část mladých lidí nejen na Slovensku, a také problémů, které se tito mladí lidé snaží překonávat.

Jak se lidem ve vašem věku v Bratislavě žije?

Haha, to je otázka až příliš všeobecná! Každému jinak. Nebi spíš bych řekl, že na každém břehu Dunaje je to jiné (na jednom je Petržalka a na druhém Staré Město). Kromě toho nemáme stejné životní osudy. Nicméně jedno máme společné: problém sehnat práci, která by nás bavila, a problém naplánovat si život, když nevíme, jaký bude další den. Ale určitě si snažíme naplno užívat život!

Je podle vás Bratislava něčím specifická?

Asi ano. Celé historické centrum se dá pohodlně projít za hodinu a nebolí z toho nohy, jako když jsem si naivně myslel, že Pražský hrad se dá projít za půl dne. Je to taková vesnice. Každý tu každého zná.

Pocházíte z umělecké rodiny, otec Ivo Gogál je také herec, babička Marta Gogálová zase režisérka. Tíhl jste k hereckému povolání od malička, vedli vás k tomu doma?

Ono to přišlo jednak přirozeně, protože jsem v tom prostředí vyrůstal, ale je to také způsobené tím, že jsem měl pocit, že mě to bude bavit - a baví mě to doteď. A jestli mě k tomu vedli? Spíš to bylo to tak, že mi sem tam pomáhali úspěšně dokončit konzervatoř v Bratislavě nebo VŠMU.

Máte zkušenost se seriálovým i divadelním herectvím, hrál jste také v několika celovečerních filmech - co z toho vás baví nejvíce?

Každý z nás je tak trochu herec, ale stále hrajeme jen tu jednu postavu, takže v povolání herce mohu být kýmkoli a tím nacházet sebe samého - a to mě baví v divadle, ve filmu i v televizi. Ale kdybych si měl vybrat, tak mě nejvíce baví kamera, která dokáže zachytit moment na dlouhou dobu a líbí se mi, že tu po mně zůstane něco i pro další generace.

Jaké jsou vaše další pracovní ambice?

Kromě herectví mám i další zájmy, baví mě hodně věcí a pracuji i jinak, než jako herec. Ale momentálně mě láká dosáhnout právě v herectví o hodně víc, než doteď a stát před kamerou tak často, jak jen to bude možné.