Lupiči těl

Celý napínavý příběh se odehrává v uzavřeném prostoru vojenské základny chemické brigády, kam přijíždí na inspekci ekolog dr. Steve Malone. Ve shodě s tradicí hororu devadesátých let však hlavní postavou není on, ale jeho šestnáctiletá dcera Marty. Ani ona si však dlouho neuvědomuje podivné chování některých obyvatel posádky, což není zase tak neobvyklé, neboť vojáci jsou divní, tváří se nepřístupně a mají vyhaslé pohledy, i když jsou normální. Když si pak Marty uvědomí, že něco opravdu není v pořádku, je už téměř pozdě. Vetřelci útočí, omotávají své oběti tenkými šlahouny a zmocňují se jejich těl i vědomí a vytváří kopie, které jsou od originálů téměř k nerozeznání podobné. Tyto kopie pomáhají lovit a zabíjet ty, kdo ještě nenápadné invazi nepodlehli a chystají se k útoku. Nakládají kamiony slizkými kokony a jdou do světa šířit zkázu. Zbývá už jen poslední šance na záchranu světa a pouhá hrstka těch, kdo jsou schopni nebezpečí vzdorovat.

Už potřetí v historii se tvůrci nechali inspirovat předlohou Jacka Finneye, a přestože výsledek není špatný, předchozí dvě adaptace nepřekonal. Ta první z roku 1956 patří k nejznámějším béčkovým filmům padesátých let, ta druhá, z roku 1978, je právem řazena do zlatého fondu SF. Nicméně kdo film z roku 1978 nezná, bude jistě novou verzí Lupičů těl spokojen. Vznikla v roce 1993 a natočil ji režisér Abel Ferrara.