Malá Miss Sunshine

Malá Miss Sunshine je režijním debutem renomovaných tvůrců videoklipů (a manželů) Jonathana Daytona a Valerie Faris, kteří jej natočili podle scénáře Michaela Arndta. Film vyprodukovaly společnosti Big Beach a Bona Fide Productions. Producenty jsou Marc Turtletaub, David T. Friendly, Peter Saraf, Albert Berger a Ron Yerxa. Jeb Brody a Michael Beugg zastali úlohu vedoucích výroby. Film nasnímal kameraman Tim Suhrstedt a dekorace vytvořila hlavní výtvarnice Kalina Ivanov. Kostýmy navrhla Nancy Steiner. Film sestříhala Pamela Martin a hudební doprovod složil Mychael Danna se skupinou DeVotchka.

Projekt, který byl stejně jako Hooverovi odjakživa outsiderem a téměř se nedočkal realizace, díky neutuchajícímu nadšení jeho producentů, režisérů a hereckého obsazení po pěti letech usilovné práce konečně spatřil světlo světa. Historie tohoto filmu se začala psát v okamžiku, kdy se scénář nadějného Michaela Arndta dostal do rukou produkčních partnerů Alberta Bergera a Rona Yerxaa. „Michael nám ten scénář poslal, protože s námi pracoval už dříve - na filmu Kdo s koho. Přečetl jsem si ho a propadl jsem naprostému nadšení. Little Miss Sunshine byl temnějším, ale zároveň velmi svěžím pojetím žánru rodinného road movie s velmi věrným modelem toho, jak spolu lidé v rámci rodiny komunikují,“ vzpomíná Berger. „Každá postava tohoto filmu včetně rodinné dodávky prochází v průběhu děje významnou proměnou,“ dodává Yerxa.

Od nich pak scénář putoval k produkčním partnerům Marcovi Turtletaubovi a Davidovi T. Friendlymu ze společnosti Deep River Productions, které rovněž uchvátil. Do stádia produkce se pak film dostal na začátku roku 2005, kdy začal vznikat pod hlavičkou firmy Big Beach Productions, kterou Turtletaub založil s Peterem Sarafem.

Při hledání režiséra, jehož pohled by byl natolik osobitý jako samotný scénář, Berger s Yerxou doporučili neobvyklé reižjní duo, sestávající z manželů Jonathana Daytona a Valerie Faris. Manželé, kteří se proslavili na poli reklamních a hudebních klipů hledali po dlouhá léta projekt, který by si oblíbili natolik, aby měli chuť se jej zhostit. Štěstí je však potkalo až v případě Little Miss Sunshine. Ihned po dočtení scénáře začali chrlit bezpočet nápadů, jak zachytit divoké emocionální pochody, s nimiž se rodina na výpravě potýká, což producenty zaujalo.

Dayton s Faris nikdy příliš nepočítali s tím, že by se jejich filmovým debutem stala zrovna rodinná komedie - na druhou stranu ale zřejmě nepočítali ani s tím, že narazí na tak atypickou rodinku, jakou jsou Hooverovi. „Spousta lidí za námi přicházela se stylovými filmy, ale nám se líbilo, že Little Miss Sunshine byla tomuto světu velmi vzdálena. Jistě, chtěli jsme točit něco, co má určitý styl, ale hrozně se nám líbily tyhle postavy, což bylo nejdůležitější. Chtěli jsme, aby to bylo založeno na tom, co na filmech zbožňujeme nejvíce, čili na lidských výstřednostech a podivínství,“ říká Jonathan Dayton.

Navzdory nadšení všech lidí se však projektu neustále stavěly do cesty překážky, zejména proto, že nikdo nechtěl riskovat sponzoring filmu s natolik černým a cynickým humorem - až do chvíle, kdy vstoupil do hry Marc Turtletaub a rozhodl se jej financovat z vlastní kapsy.

„Bez všech těch věcí, které se nám na tom hrozně líbily - drsnější mluva, příšerné chování… - by z toho byla perfektní rodinná komedie,“ směje se Faris. „My jsme nicméně chtěli natočit film, který by nebyl o rodinných hodnotách, ale o hodnotě rodiny.“

Klíčem k navození správné atmosféry bylo bezesporu nalezení herců, kteří by dokázali Hooverovy ztvárnit jako humorně pošahané, ale zároveň až bolestně reálné lidi. Dayton s Faris začali se scénářem v ruce obcházet své vysněné herce a ihned se setkali s pozitivními reakcemi.

Jako první přišel na řadu patriarcha rodiny Richard, který se ocitnul ve velmi ironické životní situaci - je zkrachovalým motivačním řečníkem, který už nedokáže nikoho motivovat ani k tomu, aby jej zaměstnal. I přesto má však stále v rukávu mnoho optimistických aforismů, kterými dokáže pohotově okomentovat jakoukoliv situaci, čímž ostatní členy rodiny zvolna přivádí k šílenství. Tato role padla jako ulitá na Oscara nominovanému herci Gregu Kinnearovi, který začal svou kariéru jako komik, ale postupně se představil v celé řadě různorodých rolí (Lepší už to nebude, Údolí stínů, Matador).

„Richard je plný pomýlené filozofie,“ směje se Kinnear. „Opravdu věří tomu, že člověk by se měl pokusit ve všem vyhrát, ale když pak dojde na soutěž krásy Little Miss Sunshine, najednou se všechno to, v co věří, začne dostávat do konfliktu se štěstím jeho dcery.“

Pravděpodobně nejméně výstřední postavou filmu je Sheryl - žena, jejíž první manželství skončilo rozvodem a nyní se snaží svou druhou rodinu navzdory výstřednosti všech jejích členů zoufale udržet v dobré kondici. Role připadla australské hvězdě Toni Collette, která byla nominovaná na Oscara za práci na filmu Šestý smysl a zahrála si také ve snímcích jako Hodiny, Jak na věc nebo Vášeň v srdci a v poslední době jsme ji mohli vidět také ve filmu Zná ji jako svý boty. Faris s Daytonem ji oslovili proto, že si byli vědomi jejího širokého komediálního talentu - ale také schopnosti propůjčit postavě skutečnou hloubku.

Sheryl se neustále snaží být skvělou diplomatkou a urovnat každý spor, nicméně její rodina se i přesto nezadržitelně rozpadá. „Rodina je pro Sheryl vším,“ říká herečka. „Takže je ochotna podstoupit absolutně cokoliv, aby všechno vyžehlila a všichni byli šťastní.“

Nekteří z jejích příbuzných jsou ovšem hodně těžkým oříškem - zejména její bratr Frank, jehož kombinace nešťastné lásky, neschopnosti získat prestižní grant a ztráty pozice předního amerického odborníka na Prousta nedávno vyústila až v pokus o sebevraždu. Jeho neštěstí na plátně s nezbytnou dávkou humoru ztvárnil populární komik Steve Carell, který byl v době jeho obsazení ještě docela neznámým.

Hooverovi se podle něj nicméně nijak zásadně neliší od ostatních rodin. „Cítíte, že přes to všechno je k sobě přece jen poutá vzájemná láska. Myslím, že v každé rodině občas dochází k tomu, že jeden člověk začne druhého nesnášet, ale i tak je stále spojuje krevní pouto, které je v okamžiku opravdové krize spojí. Stejně jako Hooverovy při cestě do Kalifornie,“ říká herec.

Divadelní, televizní a filmový veterán Alan Arkin si s gustem zahrál jednoho z nejneobyčejnějších filmových dědečků - upřímného sedmdesátníka se závislostí na heroinu a nadšeného konzumenta pornografie, který je pro jeho vnučku i přesto inspirativní rodinnou figurou.

„Je to výborná role, protože děda je nestoudný v naprosto každém směru. Je naprosto otevřený a absolutně nic neskrývá, což se mi na něm líbilo asi nejvíc. Pokaždé řekne to, co cítí - jeho pocity se ovšem minutu od minuty mění.“

Po obsazení dospělých rolí začali filmaři hledat mladé herce, kteří by ztvárnili Hooverovic ratolesti. Do role Dwaynea potřebovali výjimečného herce, který by dokázal učinit svou postavu zajímavou i beze slov - Dwayne píše drtivou většinu svých vět do malého bloku. Nelehké úlohy se nakonec zhostil Paul Dano, který již předvedl své široké spektrum hereckých schopností v seriálu Rodina Sopránů, dramatu L.I.E. či snímku The Ballad of Jack and Rose s Danielem Dayem Lewisem.

„Bylo to o dost těžší, než jsem si myslel,“ říká Dano, pro něhož to byla dosud nejtěžší role v kariéře. „Musel jsem neustále reagovat a nacházet originální způsoby, jak se projevit. Nemohl jsem tam jen tak posedávat se založenýma rukama - to by byla dost nuda.“Aby si permanentního bobříka mlčení vyzkoušel na vlastní kůži, pokusil se Dano strávit několik dní stejným způsobem jako Dwayne. „Bylo to opravdu hodně těžké,“ říká herec. „Zejména v přítomnosti zbytku naší rodiny, protože mě chvílemi dováděli k šílenství. Nicméně, to mi alespoň umožnilo poznat, jak frustrující pocit to ve skutečnosti je.“

Úplně nakonec pak přišla postava Olive, která při snaze splnit si svůj sen - stát se Little Miss Sunshine - nečekaně svede Hooverovy dohromady. Jejímu obsazení předcházel celonárodní konkurz, během nějž museli filmaři najít sedmiletou dívku, která by byla dostatečně herecky „dospělá“, aby se dokázala stát hnací silou většiny humorných situací v tomto filmu, ale zároveň zůstat tou obyčejnou malou holčičkou. Trn z paty jim nakonec vytrhla Abigail Breslin, která na stříbrném plátně debutovala jako dcera Mela Gibsona ve filmu Znamení.

„Hooverovi patří k těm rodinám, s jakými se člověk příliš často nesetkává,“ říká malá herečka. „Není to ta perfektní rodina, jakou znáte z filmů nebo časopisů. Ale v průběhu tohoto výletu se navzájem poznají mnohem lépe, než by si kdy mysleli. A ten film je o tom, že ačkoliv každá rodina není dokonalá, i v těch nedokonalých se mohou mít lidé navzájem moc rádi.“

Breslin musela během natáčení nosit „tukový oblek“, který jí propůjčil požadované proporce. Ty začnou být nápadnými zejména v okamžiku, kdy se nezkrotná Olive ocitne mezi štíhlounkými a vyšňořenými soutěžícími v prestižní soutěži o dětskou královnu krásy. Breslin v průběhu natáčení často obdivovala její schopnost zůstat ve vlastním světě. „Je opravdu statečná. Člověk moc nepředpokládá, že by mohla zvítězit a stát se královnou krásy, ale každopádně je velmi cool, protože si hodně věří,“ říká herečka.

V rámci příprav na natáčení se herci společně vydali na „rodinný výlet“, který byl nástinem toho, co je čeká. „Všichni jsme se naskládali do té dodávky, chvíli jsme jeli, pak jsme se stavili na oběd… ale po celou dobu jsme zůstali těmi postavami,“ říká Steve Carrell. „Alan Arkin seděl za mnou a celou dobu skučel ‚uuuuuu, aaaaaaa, potřebuju na záchod!‘ A zůstat v roli v situaci, kdy každé 4 minuty slyšíte ‚uuuuuu, aaaaaaa‘ je poměrně náročné. Musel jsem se otočit na druhou stranu, abych na něj neviděl, protože mě to pořád rozesmívalo.“

Vzhledem k dlouholetým zkušenostem na poli reklam a hudebních videoklipů už Dayton s Faris stihli svůj tvurčí vztah dovést k dokonalosti. „Skutečnost, že na tom pracujeme dva, znamená jednoduše to, že musíme mít pokaždé zcela jasnou představu, co chceme natočit, a být o to lépe připraveni,“ říká Dayton. „Výsledek naší práce je vlastně taková křižovatka našich filmařských citů,“ dodává Faris.

Samotné natáčení filmu proběhlo v létě 2005 během pouhých 30 dní, v průběhu nichž se filmaři přesouvali mezi různými natáčecími lokacemi v jižní Kalifornii a arizonských pouštích. „Bylo to vyčerpávající,“ říká Dayton. „Ale v zájmu zachování realismu jsme chtěli vyrazit na cestu stejně jako hrdinové tohoto filmu.“

Jedním z hlavních cílů režisérů bylo správně vyvážit humornou stránku a realismus, který by udržel dějové prvky pohromadě. „Věděli jsme, že na tomhle filmu jsou zdaleka nejdůležitější herecké výkony, proto jsme se snažili držet na té jemné hranici mezi záběry, které jsou zajímavé, a těmi, které už odvádějí pozornost od hlavního dění na plátně,“ říká Jonathan Dayton.

Dayton s Faris úzce spolupracovali s kameramanem Timem Suhrstedtem, který má na kontě filmy jako Maléry pana Šikuly či Skvělé dobrodružství Billa a Teda. „Nebyla stanovena žádná pravidla - měl jsem prostě použít to, co se pro tu kterou scénu hodilo,“ říká Suhrstedt. „Použili jsme kombinaci všeho možného, přičemž některé scény jsme vymýšleli dopředu a ty ostatní přímo na místě.“

Suhrstedt se chtěl také vyhnout zavedenému pravidlu, že rodinné komedie mají vždy světlé, slunečné tónování. „Nejsem žádným velký zastánce názoru, že komedie musí být intenzivě osvětleny,“ říká Suhrstedt. „U tohoto filmu mi šlo o to, abych herce nasvítil přirozeně a našel zajímavé úhly, z nichž by se jejich herecké výkony daly nejlépe zachytit.“

Práce s kamerou byla pochopitelně nejtěžší uvnitř otlučeného minibusu, který se pro povedenou rodinku stane na větší část filmu domovem. Suhrstedt nejprve experimentoval s malou videokamerou a poté na základě vzniklých záběrů vyhodnotil, které úhly fungují nejlépe. Ty pak využil při ostrém natáčení.

Kameraman také úzce spolupracoval s hlavní výtvarnicí Kalinou Ivanov, která rovněž usilovala o zachování maximální přirozenosti. „Nechtěli jsme nic zveličovat ani zdůrazňovat, cílem bylo dosáhnout jemného a realistického pojetí,“ vysvětluje Ivanov.

Ivanov v rámci příprav na film podnikla silniční výlet z Albuquerque na Redondo Beach a pořídila spoustu fotografií, o něž se pak podělila se štábem a herci. V kalifornském Burbanku pak našla dům, který se ukázal být pro rodinu jako jsou Hooverovi ideálním. „Vypadal přesně tak, jak jsme potřebovali, jenom jsme nakonec postavili pár falešných zdí, abychom mu ještě trochu ubrali na prostornosti a Hooverovi tam vypadali více stěsnaní,“ říká Ivanov.

Poté Ivanov sehnala čtyři staré dodávky Volkswagen - rodinná vozítka, která si ke konci 70. let získala velkou oblibu. Přestože byly jejich interiéry přepracovány pro potřeby produkce, natáčení v rozžhaveném minibusu plném lidí uprostřed pouště nebylo nijak pohodlné. „Bylo to peklo. Bylo tam děsně horko a strašně přecpáno,“ říká Paul Dano. „V té malé dodávce opravdu dobře poznáte všechny ostatní - a nedá se říct, že byste měli na vybranou,“ dodává malá Abigail Breslin.

Greg Kinnear
Na Oscara nominovaný Greg Kinnear má na kontě spoustu různorodých filmů a jeho filmografie se stále úspěšně rozrůstá. V nedávné době se objevil v thrilleru Matador s Piercem Brosnanem a objeví se také v nadcházejícím sportovním dramatu z produkce Disneyho Invincible s Markem Wahlbergem, thrilleru Unknown a dramatu Richarda Linklatera Fast Food Nation. Momentálně pracuje na filmu Roberta Bentona Feast of Love, v němž hraje s Morganem Freemanem.

V posledních několika letech se objevil ve filmu Špatné zprávy pro Medvědy s Billym Bobem Thorntonem, propůjčil hlas postavě Ratcheta z úspěšného animovaného filmu Roboti a zahrál si s Robertem De Niro a Rebeccou Romijn v thrilleru Godsend. V roce 2002 se objevil v uznávaném biografickém snímku o herci Bobu Craneovi Auto Focus - Muži uprostřed svého kruhu režiséra Paula Schradera a televizním snímku Večeře s přáteli s Toni Collette, Dennisem Quaidem a Andie MacDowell.

Mezi jeho další filmy patří drama z války ve Vietnamu Údolí stínů s Melem Gibsonem, komedie bratří Farrellyových Bratři jak se patří s Mattem Damonem a úspěšná romantická komedie Láska přes internet s Tomem Hanksem a Meg Ryan.

V roce 1997 si zahrál nešťastného souseda Jacka Nicholsona Simona v hitu Jamese L. Brookse Lepší už to nebude. Za svůj výkon byl nominován na Oscara, Zlatý glóbus a cenu SAG a získal cenu asociace National Board of Review pro nejlepšího herce ve vedlejší roli.

Na stříbrném plátně debutoval ve filmu Sydneyho Pollacka Sabrina s Harrisonem Fordem a Julií Ormond. První velký úspěch mu přinesl televizní pořad Talk Soup, který v roce 1991 uváděl. V roce 1994 se stal moderátorem a vedoucím výroby talk show NBC Later with Greg Kinnear.

Toni Colletteová
Toni zaujala Hollywood svým ztvárněním zoufalé a beznadějné Muriel Heslop ve filmu P. J. Hogana z roku 1994 Muriel se vdává, za níž získala první ze svých čtyřech ocenění Australian Academy Award.

Nedávno jsme ji mohli vidět ve filmu Zná ji jako svý boty Curtise Hansona s Cameron Diaz a Shirley MacLaine. Nedávno dokončila také film Dead Girl s Giovannim Ribisim a momentálně pracuje v Thajsku na televizním filmu z produkce HBO Tsunami.

Mezi její nadcházející projekty patří australský snímek Like Minds s Richardem Roxburghem, v němž si Collette zahraje soudní vědkyni, která vyšetřuje vraždu školáka, a thriller Terryho Andersona The Night Listener s Robinem Williamsem a Sandrou Oh.

Předloňský film Vášeň v srdci přinesl Collette jeden z největších úspěchů v její kariéře. Role geoložky Sandy, jejíž život se změní v okamžiku, kdy se setká v australské poušti s japonským byznysmenem, jí přinesla cenu Australské akademie a ocenění AFI v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli. Film obdržel celkem 23 různých ocenění. V roce 2004 si zahrála s Niou Vardalos v komedii Connie & Carla a s Alecem Baldwinem, Matthewem Broderickem a Calistou Flockhart ve snímku Poslední výstřel. V roce 2002 jsme ji mohli vidět ve filmech Ironie osudu s Benem Affleckem a Samuelem L. Jacksonem, Rváči, Jak na věc s Hughem Grantem a oscarovém snímku Hodiny, v němž si zahrála s Nicole Kidman, Meryl Streep a Julianne Moore. V roce 2000 se objevila v remaku Drsnej Shaft, v němž si pod režijní taktovkou Johna Singletona zahrála se Samuelem L. Jacksonem a Vanessou L. Williams.

Za roli matky malého chlapce sužovaného jeho paranormálními schopnostmi ve filmu M. Nighta Shyamalana Šestý smysl byla nominována na Oscara. V roce 1998 se objevila v nezávislém filmu The Boys australského režiséra Rowana Woodse, který byl uveden jako soutěžní snímek na Filmovém festivalu v Berlíně. V témže roce si zahrála manželku fiktivní glamrockové hvězdy v kritiky ceněném filmu Sametová extáze. Další významnou roli ztvárnila ve filmu Jane Austen Emma, ve kterém si zahrála s Gwyneth Paltrow a Ewanem McGregorem. Mezi její další filmy patří Večeře u přátel, Kouzelný puding, Hotel Splendide, The James Gang, Hlídači času, Smuteční host, Lilian’s Story, Spotswood a Noc bláznů.

Collette se narodila a vyrostla v Austrálii a chodila na prestižní National Institute of Dramatic Art. V roce 2000 se objevila na Broadwayi v dlouho očekávané znovuuvedené hře The Wild Party s Mandym Patinkinem a Earthou Kitt a zahrála si několik dalších divadelních rolí.

Steve Carell
Steve je známým přispěvatelem oblíbeného pořadu The Daily Show z produkce stanice Comedy Central. V minulém roce se díky titulní roli v úspěšné komedii 40 let panic a seriálu NBC The Office zařadil k největším komediálním hvězdám současnosti. Proslavily jej také hlavní role v úspěšných komediích Zprávař: Legenda o Ronu Burgundym s Willem Ferrellem a Božský Bruce s Jimem Carreym. V poslední době se dále objevil ve filmu Woodyho Allena Melinda a Melinda a ztvárnil roli strýčka Arthura v komedii Moje krásná čarodějka.

Carell má před sebou celou řadu připravovaných filmů včetně pokračování Božského Bruce jménem Evan Almighty či celovečerní adaptace populárního televizního seriálu Get Smart.

V současné době hraje v americké adaptaci britského televizního seriálu The Office. Mezi jeho další televizní seriály patří Watching Ellie a The Dana Carvey Show, na kterém se podílel také jako spoluscénárista.

Carell načal svou hereckou kariéru ve svých šesti letech, kdy obsadil jednu z rolí ve školním představení. Po dokončení Denison University v Ohiu chvíli zvažoval, že se bude živit jako obhájce, ale pak se přece jen rozhodl pro herectví. Za své divadelní role byl dvakrát nominován na cenu Josepha Jeffersona.

Abigail Breslinová
Abigail je v současnosti jednou z nejvšestrannějších, nejcharismatičtějších a nejvyhledávanějších dětských hereček. Obrovského úspěchu dosáhla v roce 2002, kdy se ve svých pěti letech objevila v titulní roli thrilleru M. Nighta Shyamalana Znamení s Melem Gibsonem. Poté si s Kate Hudson a svým starším bratrem Spencerem Breslinem zahrála ve filmu Garryho Marshalla Život s Helenou a natočila nezávislé drama Keane Lodgea Kerrigana. Objeví se také v roli malinkého elfa ve filmu Santa Clause 3 a v zatím nepojmenovaném filmu Scotta Hickse s Catherinou Zeta-Jones a Aaronem Eckhartem.

Jako hostující herečka se objevila v seriálech Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti, Námořní vyšetřovací služba a What I Like About You.

Pro Jonathana Daytona a Valerii Faris je snímek Little Miss Sunshine celovečerním režijním debutem. Na kontě nicméně mají přes 75 zajímavých filmových, televizních, reklamních a videoklipových projektů, na nichž se podíleli jako režiséři či producenti. Kariéru začali jako tvůrci a režiséři průkopnické show na MTV The Cutting Edge. Následovaly videoklipy a dokumenty pro hudební skupiny jako REM, The Red Hot Chili Peppers, Jane’s Addiction, The Smashing Pumpkins, Macy Gray, Janet Jackson, Oasis, Weezer či The Ramones. Práce na videoklipech jim přinesla dvě Grammy, devět MTV Music Video Awards a ocenění Billboard Music Award pro režiséra roku. Na kontě mají také několik epizod průlomového komediálního seriálu Mr. Show with Bob and David pro HBO a spoustu dalších televizních počinů. Produkovali také dva celovečerní filmy: dokument The Decline of Western Civilization Part II: The Metal Years pro New Line Cinema a film Gift skupiny Jane’s Addiction pro Warner Music. V roce 1998 založili firmu Bob Industries, která patří k předním produkčním společnostem v oblasti reklamy. Na kontě mají mj. televizní reklamy pro firmy VW, Sony, Gap, Target, Ikea, Apple či ESPN. V roce 2004 zařadil časopis Boards Magazine Daytona a Faris mezi deset nejdůležitějších reklamních režisérů současnosti.