Manderlay

<>OBRÁZEK NENALEZEN<> Bylo to v roce 1933, kdy Grace a její otec opouštějí Dogville. Grace tenkrát říká: "Pokud někde existuje město, bez kterého by bylo na světě o něco lépe, je to Dogville."

Gracin otec a jeho banda strávili celou zimu hledáním nových lovišť a nyní se již naposledy pokoušejí najít místo, kde by se usadili. Jejich auta náhodou zastaví kdesi ve státě Alabama před železnými vraty osady Manderlay.

Právě když se Grace s otcem a jeho muži chystají toto místo opustit, přibíhá mladá černoška a zoufale buší do skla Gracina okna. Grace ignoruje radu svého otce ponechat každého vlastnímu osudu a následuje dívku za brány Manderlay.

Ovšem může jen těžko uvěřit tomu, co vidí za branami osady. Nachází zde skupinu lidí, kteří žijí, jako by před 70 lety vůbec nebylo zrušeno otroctví. Grace nejprve zabrání bičování mladého černocha Timothyho, následně je konfrontována s majitelkou plantáže, zvanou Mam. Mam je však už velmi slabá a umírá. <>OBRÁZEK NENALEZEN<> Grace zjišťuje, že život na plantáži byl řízen starou ručně psanou knihou _ Maminým zákonem. Cítí v sobě povinnost napravit bezpráví páchané na černoších v Manderlay a rozhodne se zůstat v osadě do první samostatné sklizně. Získat důvěru bývalých otroků je pro Grace velká výzva a zároveň nelehký úkol. Jediný, kdo zůstává netečný ke Gracinu nadšení, je Timothy.

Celá úroda bavlny je však zničena bouřkou a obyvatelé Manderlay trpí hladem. Situace se zhoršuje a aby přežili, musejí jíst "špínu" - červenou špinavou hlínu. Jednoho dne je dcera dvou bývalých otroků nalezena mrtvá. S největší pravděpodobností zemřela hladem. Ukáže se, že stará Wilma ukradla rodině jídlo otevřeným oknem.

Komunita se musí rozhodnout, jak Wilmu potrestá. Přestože žádný z černých obyvatel doposud neměl nikdy možnost setkat se spravedlivými zákony, podvědomě cítí, že jsou součástí slavnostního a legitimního aktu, jehož výsledkem bude život nebo smrt. Každý je povinen vyjádřit se a většina odsouhlasí, že Wilma si zasluhuje zemřít.

Grace se zaváže rozsudek vykonat. Tím se jí však vymykne kontrola nad Manderlay a nakonec se obrací ke knize Mam. Toto rozhodnutí zpečetí osud nejen bílých a černých obyvatel osady ale i její vlastní.

Inspirace
Při psaní scénáře ke snímku Dogville se nechal Lars von Trier inspirovat Žebráckou operou od Bertolda Brechta a Kurta Weila.

Manderlay je částečně ovlivněn předmluvou slavné a frivolní knihy Histoire d´O (Historie O) od Pauline Réage (tuto předmluvu napsal člen Francouzské akademie a literární kritik Jean Paulhan). Titul předmluvy je Štěstí v otroctví a popisuje rebelii, která se stala na Barbadosu v roce 1838; skupina osvobozených otroků se vrací zpátky ke svému pánovi a žádá jej, aby se vše vrátilo do starých kolejí. On však odmítne. Není jasné, zda ze strachu, či snahy dodržet nové zákony. Bývalí otroci s ním začnou zacházet velmi hrubě a nakonec zmasakrují celou jeho rodinu. Posléze se otroci vrátí zpět do svých chatrčí a žijí stejně jako před zrušením otroctví.

Trier byl inspirován i souborem American Pictures dánského fotografa a spisovatele Jacoba Holdta.

Bryce Dallas Howardová
Dcera scenáristy, režiséra a producenta Rona Howarda debutovala ve filmu M. Nighta Shyamalana Vesnice. „Lars von Trier je jedním z mých tří nejoblíbenějších režisérů a když mě pozvali na konkurz, byla jsem velmi překvapená, že bych mohla mít správný věk nebo cokoliv jiného pro roli v jeho filmu. No, ve skutečnosti jsem z toho byla mimo, protože když jsem viděla Prolomit vlny (Breaking the Waves), tajně jsem doufala, že jej nějak budu následovat a pokusím se dostat do jeho filmů. Když mi telefonovali, že poletím do Kodaně, potkám se s Larsem a budu s ním několik hodin pracovat, to byla situace, kterou jsem si představovala leda tak ve snu. Ne v mém věku a ne pro tento typ role - nikdy!“

Lars Von Trier
Narozen roku 1956. V roce 1983 diplomoval na dánské Národní filmové škole. Lars von Trier je bezpochyby režisér, který nemalou měrou přispěl k znovuzrození dánského filmu. V mezinárodním měřítku patří k režisérům, kteří vyvolali zájem o dánský film a zásadně ovlivnil novou generaci filmařů 90. let. Ve světě se zapsal do povědomí trilogií objasňující traumata budoucí, současné, ale i minulé Evropy.
Jeho kinematografická práce spočívá v inovativním experimentování s klasickými filmovými postupy. Rané krátké filmy jsou stylisticky invenčním zkoumáním témat, které později hrají klíčovou úlohu v jeho celovečerních filmech. Trier vynalezl nový způsob filmového výrazu plného symbolů a emocí.
Lars von Trier má také bohaté zkušenosti s televizní tvorbou (inscenace Medea, seriál Království), kdy si uvědomil, že technický styl není pro diváka natolik důležitý jako samotný příběh a postavy (tento poznatek později napomohl ke vzniku konceptu Dogma 95). Seriál Království je většinou snímán kamerou bez stativu, ignoruje běžná pravidla nasvícení a chronologický střih s použitím zkreslených barev a zrnitého obrazu. Pro Triera to byl obrovský úspěch v dánském i mezinárodním měřítku, který napomohl vzniku dalšího velkého projektu.
Druhá trilogie, Golden Heart Trilogy, byla inspirována sentimentální knížkou pro děti o malé holčičce, která je vždy připravena se obětovat, aby pomohla ostatním.