fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

82% 1321 hlasů
8.2 10 1321
Austrálie, , 92 min., od 12 let
Mary and Max
Kinopremiéra v ČR 30.7.2009 v SK 29.10.2009, DVD od 10.2.2010 Magicbox

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ukázka
02:05



Jedno úžasné přátelství.
Dvě Rozdílné povahy, dva Rozdílné osudy pulka světa spojuje tento animovaný film, Který vypráví o přátelství dvou osamělých duší - malé holčičky Mary osamělého Maxe. Daisy Marie Dinkle žije v Australii. Je jí osm let, tři měsíce Devět dní. Nejvíc ze všeho miluje sladké kondenzované mléko čokoládu. Ze všeho nejvíc ale touží po opravdovém kamarádovi. Max Horowitz je čtyřiačtyřicetiletý Osamělý Chlapík žijící v New Yorku. Trpí druhem autismu, Aspergerovým syndromem. Neumí dekódovat Neverbální signály má potíže s komunikací. Je nesmělý cítí se opuštěný. Nade vše miluje čokoládu, Henryho Svou Akvarijní rybičku, papouška Kocku.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Pěkný animáček, který nepotřeboval slova, aby zaujal spousta diváku... tak takhle bych asi popsala celý film. Byl moc pěkný, nikam nespěchal a lehce popisoval příběh. Bohužel mně to však nestačilo a cosi mi tam scházelo. Nebo je to možná jen proto, že zrovna moc nemusím loutky a figuríny.
Všechny komentáře k filmu 31+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Recenze

Pokud australského animátora a režiséra Adama Elliota ještě neznáte, po jeho prvním celovečerním filmu „Mary a Max“ si jej určitě zapamatujete.    Max Jerry Horowitz (Philip Seymour Hoffman) je obézním ateistou židovského vyznání, který žije v New Yorku, trpí Asperbergovým syndromem, nade vše miluje čokoládu a nikdy neměl přítele, který by nebyl vymyšlený, nebo domácí zvířátko. Tedy až do doby, kdy mu napíše osmiletá Mary Daisy Dinkleová z Austrálie, s očima jako blátivá kaluž a mateřským znamínkem barvy trusu, která si namátkou vybrala Maxe, aby jí poradil, zda se v Americe rodí děti z plechovky coly (v Austrálii se totiž rodí z půllitru piva). Jelikož mají oba rádi sladké, a postrádají opravdové přátele, brzy vznikne pouto přes půlku světa, které musí přestát jak Maryiny problémy s matkou alkoholičkou, otcem, který tráví většinu času vycpáváním ptáků, s krásným koktavým Řekem Damianem Popodopolousem (Eric Bana), ale i potíže s celým světem, kterým musí čelit Max. Každ... Celá recenze
Tma, 8 z 10

Popis filmu Mary a Max

Cítí se osamělá, v hlavě se jí rojí spousta otázek a ona se nemá koho zeptat. Maminka Vera je kvůli své náklonnosti k sherry většinou nepoužitelná a tatínek Noel dává po práci přednost své zálibě ve vycpávání ptáků. Až jednoho dne Mary na poště vytrhne list z telefonního seznamu města New York, vybere si z něj jméno čtyřiačtyřicetiletého Maxe Horowitze, obézního ateistického žida trpícího Aspergerovým syndromem, a napíše mu dopis. Ve svém prvním celovečerním snímku Mary a Max se inspiroval osudem svého dlouholetého přítele, který žije v New Yorku a trpí Aspergerovým syndromem. Jinakost chápe jako obohacující a konfrontuje mezi sebou to, jak na sebe samé i na sebe navzájem nahlížejí různí lidé. Originální snímek se stal hitem na světových filmových festivalech a z prestižního Mezinárodního festivalu animovaných filmů v Annecy si odnesl hlavní cenu. Hlasy hlavním postavám propůjčili známí herci Phillip Seymour Hoffman, Toni Colletteová a Eric Bana.


O filmu

obrazek
Slovo autora Adama Elliota

Mary a Max je můj čtvrtý animovaný film, ve kterém jsem použil postavičky z plastelíny, a každý z těchto filmů objevoval život nějaké postavy. Až v tomto filmu se ale objevují hned dvě hlavní postavy. Beru ho jako takový můj třetí velký počin za posledních deset let.

Trilogie „Uncle“, „Cousin“ and „Brothers“ jsou si velmi podobné strukturou i stylem. Mým cílem bylo vyprávět velmi zvláštní a minimalistické minibiografie, které by ukázaly divákům život „obyčejných“ lidí.

Mým dalším filmem byl „Harry Krumpet“. Ten byl již výrazně delší a důkladnější v objevování něčího života. I produkce tohoto filmu byla nákladnější, animace byla více dynamická a dějová linka více komplexnější. I v Harrym šlo o objevování témat rozdílnosti, samoty a tolerance.

S filmem „Mary a Max“ jsem si už, doufám, vytvořil jistý vizuální styl, ale snažil jsem se ho udělat trochu více dynamický tak, abych upoutal divákovu pozornost, protože film je delší než všechny mé předchozí práce. Mary a Max by měl ukázat, že každý bez rozdílu touží po určitém uznání a lásce.

Porovnávat tento můj poslední film s jinými mi přijde velmi těžké, protože nemohu najít podobně animovaný film jako je ten můj. V podstatě by se dalo říci, že nacházím více podobnosti s hranými filmy než s těmi animovanými.

Kreativní styl vyprávění tohoto příběhu je ovlivněn spíše jinými formami umění jako jsou portrétní fotografie Dianne Arbus, umělcem Barry Humpriesem nebo kreslířem a filozofem Michealem Leunigem. S každým novým filmem se snažím narušovat určité bariéry a tabu a doufám, že se mi to podařilo i u „Mary a Max“.

Samotný film má několik stinných momentů. Jsou v něm dva simultánní světy představované Maryiným předměstským australským světem a Maxovým městským newyorským světem. Svět malé Mary se odehrává v hnědých tónech, zatímco ten Maxův naopak v odstínech černé, šedivé a bílé. Na obou místech se pak objevují červené věci, které mají vše jen umocnit a zdůraznit. Snažím se pokaždé používat minimum barev, protože jedině pak mohou i samotné barvy hrát svou roli.

V neposlední řadě musím zmínit i velmi dynamickou kameru, kterou film oproti těm předchozím má. V tom mi hodně pomohl náš kameraman Gerald Thompson. Postavu Maxe jsem psal podle mého dlouholetého přítele, který je z New Yorku, se kterým si píšeme již dlouhých dvacet let. Je to velmi zajímavý člověk a tento film byl bude takovou jeho poctou. On, stejně jako postava Maxe, trpí Aspergerovým syndromem a hlavně díky němu jsem zkoumáním této nemoci strávil plno času. Mým cílem ale není jen prosvětlit život těchto lidí, ale především odbourat různé předsudky, které lidi vůči takto postiženým lidem mají.

V životě potkáváte mnoho lidí, kteří říkají, že se cítí být odlišní a že nikam nezapadají. Stejně tak se cítím někdy já i přes úspěch a uznání vzešlé z mých předešlých filmů. Velmi často se cítím osamocen a naladěn na jinou vlnu než zbytek světa. Často se cítím smutný, zhrzený a svět mi připadá velmi nefér. Asi i proto vyhledávám příběhy lidí, kteří se cítí v dnešním světě podobně a o nich točím své filmy. To jsou ti lidé, jejichž příběhy chci slyšet a vidět na plátně.

Možná to je ten důvod, proč točím podobné filmy, sobecký a egoistický, ale na druhou stranu nejsem v ničem jiném dobrý, takže mi nezbývá nic jiného než donekonečna pomalu pohybovat plastelínou.

obrazek
Postřehy producentky Melanie Coombs

Adam nemá rád, když ho někdo analyzuje a preferuje, když se o jeho práci moc detailně nemluví. To ale neznamená, že se bojí, on prostě nerad mluví a raději nechává za sebe mluvit jeho práci.

Jako jeho producentka a jeho dlouholetá spolupracovnice jsem ale často nucena o jeho práci hovořit. Ve všech jeho filmech je prostě kladen důraz na toleranci a přijímání odlišností. A je pravda, že všude na celém světě chtějí být lidé akceptování a milováni. Druhou pravdou také je, že každý člověk je jiný, a proto se domnívám, že jsou tato témata opravdu přesvědčivá a slouží jako velmi dobrý základ všech jeho příběhů.

Adamův styl psaní patří k těm, který je nevinný, ale ne naivní. Jeho pozorovací schopnosti jsou správné, upřímné a jsou podávány bez jakýchkoliv předsudků. Poprvé jsem s Adamem chtěla pracovat poté, co jsem viděla jeho film „Cousin“. Nikdy předtím jsem totiž neviděla tak neobvykle upřímný film o určitém postižení. Jeho zobrazení toho, jak může být odlišnost matoucí a jaký s ní ostatní mají problém se vyrovnat, bylo opravdu jedinečné.

A to je ta jeho nosná myšlenka, která se nese ve všech jeho filmech. Není jednoduché být pořád milý, vstřícný a otevřený, ale akceptovat odlišnosti ostatních je prostě něco, co se vyplatí a co vás i přes určité těžkosti bohatě odmění.

Všichni umělci pracují s myšlenkou, že se jim podaří změnit mysl a srdce ostatních k lepšímu a to bylo i naše přání, když jsme točili film Mary a Max.

obrazek
postavičky z Maryina světa

Mary Daisy Dinkle
Mary je přesně osm let, tři měsíce a devět dnů stará holčička. Oči má barvy blátivé kaluže a mateřské znamínko v barvě hovínka. Její oblíbenou barvou je hnědá a oblíbeným jídlem sladké kondenzované mléko následováno těsně čokoládou. Mary dělá náhrdelníky ze scvrklých obalů od brambůrků a chtěla by potkat toho pravého kamaráda, který není vytvořen z mušlí, větviček nebo kuřecích kostí.

Noel Narman Dinkle
Noel pracuje v továrně, kde má na starosti připevňování šňůrek k čajovým sáčkům. O víkendech se amatérsky zabývá preparováním mrtvých ptáků, které nachází na kraji dálnice. Kromě toho má skrytou ambici stát se v důchodu vyhledávačem kovů. Má rád zmrzlinu a svou zvláštní skleničku od Baileys. V poslední době jeho přehazovačka čítá celkem 8 vlasů.

Vera Lorraine Dinkle
Vera je doslova závislá na cherry na vaření, na poslechu kriketu v rádiu, pečení a krádežích v obchodech. Už od mala měla tajnou ambici stát se bluesovou zpěvačkou. Její oblíbená značka cigaret je Alpine Light a její oblíbené boty jsou světlé mokasíny. Veře se jednou přilepila krabička zmrzlých rybích prstů k podprsence.

Len Grahan Hislop
Len je starý a nemá nohy. Bojoval ve druhé světové válce až do chvíle, kdy mu nohy sežraly piraně. Jeho největší posedlostí je čepička collingwoodského fotbalového týmu. Len trpí agorafóbií, která se mu ještě zhoršila poté, co mu projela dodávka se zmrzlinou jeho poštovní schránkou.

Ralph Keith Dinkle
Ralph je Maryin děda, který se narodil ve stodole kdesi v pohoří Boronia. Je cítit po nakládaných cibulkách a rád skáče uprostřed zimy z frankstoneského mola, prý aby se cítil ještě naživu a také proto, aby mu pořád stály bradavky. Trpí ale problémem s nosem a je nedoslýchavý.

Damian Cyril Popodopolous
Damian je Maryin soused a dlouholetý objekt její touhy. Voní jako citrónový prostředek na mytí nádobí a jeho kůže je jemnější než zadní strana lžičky. Občas trochu koktá. Má rád zalévání matčiných růží a Davida Bowieho. Chce být dekoratérem dortů.

obrazek
postavičky z Maxova světa

Max Jerry Horowitz
Max je 136 kilový nepraktikující Žid z New Yorku, který trpí Aspergerovým syndromem a závislostí na čokoládových hot dozích, newyorské Loterii a časopisu National Geographic. Vlastní osm teplákových souprav stejné barvy a je stejně vysoký jako 182 centimetrový strom. Max by chtěl kamaráda, který není neviditelný, domácí mazlíček nebo gumová figurína.

Ivy Ruby Bevan
Ivy je Maxovou sousedkou, která stejně jako on není věřící a má více vrásek než sloní zadek. Trpí částečnou slepostí a alopecií (plešatění u žen). Jejím tajným přáním je létat tryskovým letadlem a dostat kaviárovou obličejovou masku. Ivy má ráda vaření polévky a výplach tlustého střeva.

Doktor Bernard Hector Hazelhoff
Doktor Bernard Hector Hazelhoff je Maxův psychiatr a instruktor aerobiku na částečný úvazek. Představil Americe Rubikovu kostku a pevně věří, že byste neměli nikdy vážit více než vaše lednice a nejíst nic většího než je vaše hlava. Nedávno řekl Maxovi, že za jeho osobnost může postižení zvané Aspergerův syndrom, na který není známa léčba.

Mister Alfonso Ravioli
Mister Alfonso Ravioli je Maxův neviditelný přítel, který sedí na dřevěné stoličce v koutě Maxova pokoje, je závislý na knihách typu „udělej si sám“ a má ambice opustit navždy Maxe a cestovat po světě. Má rád klasickou hudbu a kouření doutníku v deštivých dnech.

Marjorie Hyacint Butterwsorth
Marjorie je členkou skupiny Anonymního přejídačů, která by chtěla Maxe jen pro sebe. Má ráda borůvkové Twinkies, závody rallye, vonné svíčky a obtěžování mužů ve výtahu.

Hal kočka
Jméno Hal je zkratkou medicínského výrazu Halitosis - páchnutí z úst - na které Hal trpí. Následoval Maxe domů poté, co mu pouliční gang dětí vystřelil prakem oko. Hal má rád soukromí a scénické pohledy na New York. Nedávno snědl Maxovi jeho rybičku Henryho 28.

Mister Biscuit
Mister Biscuit je papoušek, který má rád málo osolené crackery, podzimní západy slunce a čtení Maxova časopisu Natinal Geographic, když se Max nedívá. Trpí ale paranoidní iluzí, že ho lidé sledují při jídle.

obrazek
Zajímavosti o vzniku filmu

Mary a Max je animovaný 92 minutový film, jehož výroba od napsání scénáře až po postprodukci trvala 5 let a jde teprve o druhý podobný film vyrobený v Austrálii.

Samotné natáčení trvalo 57 týdnů a podílelo se na něm na 50 členů štábu, když jejich tempo bylo cca 2:30 minut animace za týden. Každý ze šesti animátorů pak denně vytvořil cca 4 sekundy filmu.

Ve filmu je na 132480 oken, které byly natáčeny na 6 kamer Canon s velkým rozlišením.

Adam Elliot, je autorem námětu a film také režíroval. Působil také jako výtvarník a vytvořil všechny postavičky. Adama se nechal inspirovat fotografiemi newyorské fotografky Diane Arbus. Ve filmu je i jedna postava znázorňující právě Diane Arbus, která se objeví v jedné scéně, když krátce vykoukne z okna.

Adam také vlastnoručně napsal veškeré psané dokumenty do filmu jako jsou etikety k lahvím, jména ulic nebo dopisy mezi Mary a Maxem.

Celkem bylo vytvořeno 212 postav z několika polymerů, plastelíny i kovu a většina z nich byla plně pohyblivá.

Postavičky si zahrály úhrnem ve 133 scénách, kdy se část odehrává na předměstí Melbourne v Austrálii a část v New Yorku. Obě prostředí byla odlišena i barevně. Vše muselo být vyrobeno ručně a nejvíce času zabralo vytvoření panorama New Yorku.

Do filmu se muselo vyrobit i 475 miniaturních rekvizit od ručně foukaných skleniček na víno až po plně funkční podvodní psací stroj (na něm pracoval jeden designér celých 9 týdnů).

Aby mohly postavy mluvit a ovládat obličejové svaly musely být vytvořeny jejich plastelínové náhrady. Celkem se vytvořilo 1026 plastelínových úst (jen Max měl kolem 30 úst tak, aby mohl mluvit a vyjadřovat emoce).

Bylo vyrobeno 886 plastelínových rukou s drátěnou kostrou.

Na 147 kostýmků bylo vyrobeno dvěmi kostýmními výtvarníky. Maryiny svatební šaty byly vyrobeny podle skutečných šatů princezny Diany. Ivyina kombinéza vznikla podle skutečné kombinézy matky fotografky Annie Liebowitz. Bylo potřeba na 632 gumových forem pro výrobu velkého množství postav a rekvizit. Vše od očních bulv až po podlahu. Potřeba bylo na 632 gumových forem pro výrobu velkého Množství postav rekvizit. Vše od očních bulv až po podlahu.

Celkem bylo použito 73 kilogramů plastelíny na výrobu úst, rukou a dalších částí. Každý druh plastelíny pak musel perfektně barevně ladit.

Pro výrobu bylo použito také 12 litrů (2400 lžiček) klasického lubrikantu známého ze sexshopů a člověk ze štábu, který pro něj chodil do lékárny se pokaždé velmi dlouho zdráhal.

Pro nasycení štábu bylo spotřebováno 260 kilogramů rajčat, 280 kilogramů fazolí, 2600 litrů mléka a 7800 muffinů (z toho 5236 samotným režisérem).


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Úterý 23. 9. 2014 Svátek má Berta
    Vyhrávej v casino.cz   Ušetři na UkažSlevy.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz