fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

67% 10 hlasů
6.7 10 10
biografický / drama / historický, Česká republika/Slovensko, , 106 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 9.3.2017 v SK 23.3.2017
Nyní v kinech 2. nejnavštěvovanější

Film v kinech
kina  
PrahaKino Dlabačov 20:00
Česká LípaCrystal 17:30
LounySvět 20:00
BrnoCinema City Velký Špalíček 13:50
PřerovHvězda 17:30
OstravaCinema City Nová Karolína 14:10
Kutná HoraModrý kříž 19:00
Nový JičínKvěten 13:00
ZnojmoSvět 20:00
SokolovAlfa 10:00
Ústí nad OrlicíMáj 14:30
BlanskoBlansko 17:30
JihlavaCineStar 18:00
BruntálCentrum 18:00
Hradec KrálovéBio Central 17:30
StrakoniceOko 20:00
PříbramKino Příbram 20:00
České BudějoviceCineStar 13:00
ChebSvět 20:00
Jindřichův HradecStřelnice 20:00
TřebíčPasáž 19:30
KroměřížNadsklepí 17:30
Jablonec nad NisouRadnice 70 20:00
RakovníkTylovo Divadlo 19:30
TáborSvět 14:00
Uherské HradištěHvězda 15:00
MostKosmos 14:00
ModřiceCinema City Olympia 16:40
Havlíčkův BrodOstrov 20:00
BerounMěstské kino 18:30
SvitavyVesmír 19:30
KladnoHutník 20:00
OlomoucPremiere Cinemas Olomouc 18:10
LitoměřiceMáj 21:30
VsetínVatra 19:30
ChrudimMěstské kino Chrudim 17:00
ProstějovMetro 70 20:00
Český KrumlovKino Luna 20:00
KarvináEx 18:00
VyškovSokolský Dům 17:30
SemilyJitřenka 20:00
NymburkSokol 10:00
BřeclavKoruna 17:00
KlatovyŠumava 20:00
Karlovy VaryČas 17:00
KolínKino 99 19:30
PlzeňCinema City Plzeň 20:30
Frýdek-MístekNová scéna Vlast - Digitální kino 19:00
PardubiceCinema City Pardubice 17:10
Mladá BoleslavCineStar 18:10
ZlínGolden Apple Cinema Zlín 17:10
LiberecCinema City Liberec 15:40
Ústí nad LabemCinema City Ústí nad Labem 18:10
OpavaCineStar 16:00


Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2016, Český Lev, Scénář (P. Kolečko, A. Königsmark, J. Ševčík), Film, Kamera (M. Štrba), Režie (J. Ševčík), Střih (M. Opatrný), Herec v hlavní roli (K. Roden), Hudba (M. Lorenc, K. Marek), Herec ve vedlejší roli (O. Kaiser), Zvuk (P. Rejnholec, V. Ekrt)


Ukázka


Prožil život bohéma, miloval ženy, hudbu, velká gesta. V jeho srdci bojovala nespoutanost extravagantního umělce s povinností a morálkou úředníka, diplomata. Velkou část života procestoval, ale nikdy nezapomněl na zemi, z níž pocházel, na republiku, kterou založil jeho otec Tomáš Garrigue. Smrt Jana Masaryka je dodnes zahalena tajemstvím. Mnohá tajemství se však skrývají i v jeho životě! Dramatický příběh, věnovaný osudům velvyslance a pozdějšího československého ministra zahraničí, Jana Masaryka, se vrací do doby těsně před druhou světovou válkou. Ve třicátých letech vrcholí Masarykova diplomatická kariéra, kterou tráví převážně ve Velké Británii, kde se snaží dostat světové mocnosti na stranu Československa. Británii, kde se snaží dostat světové mocnosti na stranu Československa. Muž, oceňovaný jako brilantní řečník, zábavný společník a milovník života, má však i svou temnou stránku. Masaryk hledá únik před svým jménem, před odpovědností i před sebou samým v hýřivém životě, alkoholu a drogách, ale také v neustálém sebetrýznění. Tehdejší velvyslanec v Londýně se najednou ztrácí z veřejného života. Přerušuje kontakt s politickými kolegy i s přáteli. Na několik měsíců mizí, kamsi do Ameriky... Na pozadí historických událostí se odehrává napínavý životní příběh okouzlujícího, ale nevyrovnaného, sebedestruktivního muže a jeho marného boje o budoucnost vlastní země.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Obsazení Karla Rodena bylo velice šťastné. Sice děj neměl souvislou linku, ale vcelku vkusně vytvořený scénář. Podle debaty po zhlédnutí si myslím, že také více diváků bylo spokojeno.
+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Masaryk

obrazek
Jan Masaryk - skutečná historická osobnost

„Jan Masaryk je jeden z nejcharismatičtějších politiků v českých dějinách. V jeho životě je nesmírný dramatický oblouk: zdědil jméno muže, který v roce 1918 vytvořil demokratickou čs. republiku, a zažil všechny peripetie jejího vývoje včetně toho, že v roce 1948 asistoval při jejím zániku. Od té doby uplynulo už skoro sedmdesát let, ale otázka, jak a proč Jan Masaryk zemřel, vzrušuje lidi stále,“ říká spisovatel a historik Pavel Kosatík, autor oceňované masarykovské knižní biografie Jan Masaryk - pravdivý příběh. Při příležitosti uvedení filmu vychází kniha, jejímž spoluautorem je Michal Kolář již počtvrté.

„Když jsem se spoluautorem sbíral ke knize materiál, jsem došel k tomu, že ještě mnohem zajímavější byl život, který předcházel. Ten muž byl neskutečně emotivní, v žádném případě se o něm nedá říci, že sám sebe zvládal. Měl po své matce de facto uměleckou povahu, s kterou byl nucen pohybovat se ve světě konvencí, všem na očích. Vlastně musel velkou část své přirozenosti po celý život potlačovat. Muselo to pro něj být šíleně těžké: na jedné straně toužil po volnosti, chtěl létat jako pták. Na druhé se cítil zavázán svému jménu, snažil se té otcově republice sloužit. Celý život ho táhlo na obě ty strany: jeho životu to dodávalo energii, zároveň ho to však taky ničilo. Lidé netušili, že ten usměvavý a prostořeký bonviván, schopný dodávat všem nepřetržitě dobrou náladu, se potýká s příznaky duševní nemoci a bojí se šílenství. A se vším tím divokým v sobě se Jan Masaryk, nejbližší spolupracovník prezidenta Beneše, musel utkávat s těmi nejtěžšími protivníky, jaké čs. demokracie měla: nejdřív s nacisty a potom s komunisty, „našimi“ i sovětskými,“ dodává Pavel Kosatík.

O Janu Masarykovi divák asi ví hlavně to, že byl syn prezidenta T. G. Masaryka a po únoru 1948 záhadně zahynul v pozici ministra zahraničí po pádu z okna Černínského paláce. Film ale divákům neodpoví na otázku, zda spáchal sebevraždu, nebo byl z okna vystrčen na něčí rozkaz. Nezatouží divák po jasnější odpovědi? „Po té toužíme všichni, film ale těžko může nahradit základní výzkum a ten se ani po skoro sedmdesáti letech relevantní odpovědi nedobral. Hlavní příčinou je, že původní kriminalistické šetření na místě ministrovy smrti, v Černínském paláci 10. března 1948, nebylo provedeno dostatečně kvalitně a profesionálně. Těch pár shromážděných důkazů si od té doby každý interpretuje, jak chce. Skoro všichni na to mají názor, ale nikdo nic doopravdy neví. Změnit by to mohlo, jen kdyby se objevilo doznání vraha, pokud to tedy byla vražda, že. Hodně badatelů včetně mě si myslí, že relevantní materiály mohou být v ruských archivech. Za Putina se tam ale bádáním tohoto druhu nepřeje,“ říká Pavel Kosatík.

obrazek
Jan Masaryk

Syn prvního československého prezidenta T.G. Masaryka, diplomat a politik. Byl vyslancem Československé republiky v Londýně, ministrem zahraničí v londýnské exilové vládě během 2. světové války, i ve třech poválečných vládách. Do diplomatických služeb vstoupil po ustavení nové republiky v roce 1919 setrval zde, s krátkým přerušením, až do své smrti. Jeho život ukončil tragický pád z okna koupelny jeho bytu v Černínském paláci v noci z 9. na 10. března 1948. Masarykova smrt a její okolnosti nebyly nikdy spolehlivě objasněny.

Veselý Jan

V životě Jana Masaryka se střetávaly dvě cesty. Pozice bohéma, který miloval ženy, hudbu a vedl trochu extravagantní život a který byl protipólem jeho diplomatické dráhy. Historikové se shodují na tom, že Jan Masaryk byl ve dvacátých letech vídán v řadě nočních podniků, kde „…patřil k těm, kteří nechávali v separé stoupat sekt v sladkých fontánách…“ Zatímco jeho otec, T.G.M. byl vnímán jako ušlechtilý puritán, jeho synovi se přezdívalo „Veselý Jan.“

Kniha Pavla Kosatíka a Michala Koláře například uvádí tuto citaci: „Nevycházel jsem z úžasu,“ vzpomínal později John O. Crane, „když jsem viděl, kolik toho dokázal vypít za jediný večer nebo kolik večerů po sobě, aniž si pokazil svůj elegantní vzhled anebo aniž se mu zkalil normálně jasný, pronikavý pohled jeho očí.“

Vztah k otci

Nejsilnější citové pouto v životě Jana Masaryka a zároveň jednotící princip tohoto života představoval jeho poměr k otci. Otec byl až do své smrti hlavním měřítkem synových činů; vzpomínka na to, jak se choval, a představa, jak by případně dal jednal na jeho místě, byla také později jedním ze základních stavebních kamenů synovy osobnosti - uvádí se v knize Jan Masaryk -pravdivý příběh a autoři pokračují. Pro Jana Masaryka se původně jednolitý obraz otce po 28. říjnu 1918 rozdvojil: k „tatovi“-hlavě rodiny přibyl i „tata“ -vůdce státu. Tento stát byl výsledkem tatovy píle a nadání - do budoucnosti však také polem neoraným, jež tedy bylo podle masarykovských ideálů třeba zvelebit. Komplikovaný vztah k otci ilustrují Kosatík s Kolářem ve své knize řadou příkladů: Měli k sobě blízko, zároveň však mezi nimi dal ležela hranice, o níž oba věděli, že je nepřekročitelná. Vytvořil ji otec, už kdysi dávno, a udělal to zřejmě neúmyslně, tak jako bylo jeho stylem udržovat si vzdálenost od kohokoliv. Podstatu možná ilustruje historka, kterou mezi jinými jezdeckými příhodami z lánského zámku vyprávěl sám Jan Masaryk: „Často, když jsem s ním jel a náhle se objevil široký příkop, zpomalil jsem svého koně doufaje, že otec příkop objede. Bez výjimky přeskočil a s úsměvem mírně opovržlivým se podíval na svého opatrného syna…“ Bylo to jemné, nikdy nevyslovené, ale o to jasnější. A nebylo to určeno výlučně synovi; stejný pocit nadřazenosti prezident dával najevo i ostatním lidem ze svého okolí. Jan Masaryk nebyl tak schopný jako jeho otec, skoro v ničem; otec to věděl a Jan věděl, že otec to ví. A občas se otec zachoval tak, aby tuto skutečnost jemně připomněl; láska k synovi tento jeho sklon nikdy úplně neobsáhla.

obrazek
Jan Masaryk a ženy

Zatímco první a jedinou Masarykovu oficiální manželku Frances Crane-Leatherbeeové ve filmu neuvidíme, jeho osudovou lásku Marcii Davenportovou ano. Znovu si bereme na pomoc historika Pavla Kosatíka, který uvádí: S Frances se Jan Masaryk seznámil na jaře 1921 v Praze. Frances byla dcerou amerického miliardáře a filantropa Charlese Cranea, který mj. po léta podporoval zahraniční činnost T. G. Masaryka, v roce 1918 pomohl zorganizovat jeho klíčové setkání s prezidentem USA Wilsonem atd. Frances přijela do Prahy navštívit své bratry; oba v československé republice působili ve vlivných pozicích: John Crane jako americký vyslanec, Richard coby tajemník prezidenta TGM.

Frances Craneová byla v době, kdy poznala Jana Masaryka, vdaná a se svým mužem podnikatelem vychovávali tři syny. Jan naléhal na to, aby se Frances rozvedla, ta se k tomu však odhodlala až po dvou a půl letech. Bojovala přitom s nepřízní ve své rodině, její vlivný otec se později od jejího sňatku s Janem Masarykem distancoval, ale i s nevelkými sympatiemi u T. G. Masaryka. Svatba se uskutečnila navzdory všem v prosinci 1924 v New Yorku, manželství však nakonec skončilo rozvodem v roce 1931.

Krach manželství na dlouhou dobu zbavil Jana touhy vztahově se vázat; o tom, že by se znovu oženil, začal uvažovat až po roce 1945, kdy se zamiloval do americké spisovatelky Marcii Davenportové.

Americká novinářka a spisovatelka Marcia Davenportová byla poslední a patrně největší životní láskou Jana Masaryka. Už předtím, než se s ním poznala, platila za velkou přítelkyni Československa. Poprvé přijela do Prahy v roce 1930, když sbírala materiál pro životopis W. A. Mozarta. Později, zejména v letech 1945-1948, bývala v Praze častým návštěvníkem - a také osobním hostem tehdejšího čs. ministra zahraničí. Bydlela v bytě v Loretánské ulici, kousek od Černínského paláce, kde Jan Masaryk tehdy úřadoval. Největší slávu si v roce 1942 získala románem Údolí rozhodnutí, o tři roky později v Hollywoodu úspěšně zfilmovaným. Po celém světě byla hojně čtená také její memoárová kniha „Příliš silné na fantazii“, ve které mimo jiné podrobně vylíčila vztah s Janem Masarykem.

Oba je spojovalo mj. to, že pocházeli z hudbymilovných rodin: Jan zdědil po matce nadání klavíristy, Marcia byla dcerou slavné americké operní pěvkyně Almy Gluckové. Byl mezi nimi velký věkový rozdíl, Jan Masaryk byl o sedmnáct let starší. Přesto se k ní choval důvěrněji než k většině svých předchozích žen. Na Marcii mu jistě imponovalo, že byla moderní a emancipovanou Američankou. Nezažil předtím mnoho žen, které k němu jenom nevzhlížely a s nimiž se mohl cítit jako rovný s rovným.

Bez ohledu na krizi, která v Československu propukla v únoru 1948, plánoval společnou budoucnost. Necelé dva týdny po puči, 7. března 1948, ji poslal do Londýna. Podle Davenportové proto, že ji chtěl brzy nato následovat a zahájit na Západě v pořadí už třetí čs. zahraniční odboj, tentokrát proti komunistům. A měl také v plánu se s ní v cizině oženit. Místo toho si však Marcia o pouhé tři dny později přečetla v novinách šokující zprávu, že Jan Masaryk v Praze za záhadných okolností zemřel. Davenportová byla až do smrti přesvědčena, že komunisté Jana Masaryka zavraždili.

Film Masaryk v číslech a zajímavostech

Kolik bylo natáčecí dní?
Dohromady 40 dní. 35 natáčecích dnů bylo v Česku a na Slovensku, 5 dní natáčení v Holandsku.

Kolik bylo lokací?
Celkem se točilo ve 32 lokacích. 23 lokací bylo v České republice, 2 lokace na Slovensku, 7 v Holandsku.

Kolik bylo celkem herců a komparzistů?
Komparzistů bylo celkem 631 a 61 rolí.

V které scéně bylo na place nejvíce komparsu?
Ve scéně před Rudolfinem, davová scéna rozbouřeného davu - 206 lidí.

Která scéna byla organizačně nejnáročnější?
Nejnáročnější na organizaci byla scéna, kde se pracovalo s domácími zvířaty, scéna se natáčela na Mánesově mostě, který vede k Rudolfínu, za normálního provozu.

Kterou nejkurióznější rekvizitu bylo třeba sehnat?
Nejhůře se sháněly vany v blázinci s plachtami, které se musely nechat ušít. Dále pak dobové kování a šuplíky z 50. let z Ameriky, ty se nakonec nechávaly dovážet z Anglie.

Co nahrazuje kokain ve scénách užívání?
Ve scéně s kokainem byla použita směs namíchaná od magistra z lékárny - jedná se o prášek, který se přidává do léčiv, aby se např. pilulka lépe polykala, ale nemá žádné jiné účinky. Pro film byl namíchána speciální konzistence, aby připomínala kokain.

Jaké náhražky se používaly za některé alkoholické nápoje?
Např. Absint - na scénu, kde hoří, se používal opravdový, na scény, kde ho Masaryk a Marcia Davenportová pijí, se používala obarvená voda.

Vyrábělo se něco nově speciálně pro film?
Vyráběla se speciálně bankovka s TGM, která se musela graficky zpracovat, tak aby hlava TGM byla větší a vtip byl vidět, ale vycházelo se samozřejmě z původní bankovky. Dále se pak vyráběl např. starý diplomatický pas pro Masaryka.

Julius Ševčík (rozhovor)
obrazek
Můžete představit význam Jana Masaryka v kontextu evropských dějinných událostí 30. let minulého století, tak jak vyznívá z filmu?

„Jan byl enfant terrible československé diplomacie. V mezinárodních kruzích se díky pověsti svého otce pohyboval spíš jako celebrita než kariérní diplomat. Byl nejen zástupcem nového státu, ale také zástupcem nového světového trendu, v kterém šlechta a její zvyklosti v řízení zahraniční politiky ztrácela své místo, a do popředí se dostávaly silné osobnosti. V 30. letech Československo představovalo problém a jeho dělení mohlo narušit rovnováhu ve střední Evropě. Když se země dostala pod vnitřní tlak komunistického Ruska, které tu postupně připravovalo převrat, a pod tlak nacistického Německa, neměla moc šanci se ubránit. Jméno Masaryk bylo v symbolické rovině, pojítkem, které tmelilo stát a jeho občany různých národností v době krize, šlo však spíše o pojítko srdce, než o opravdu odolný prvek obrany.“

V čem je Masarykův lidský i politický příběh přesahový a nadčasový?

„Příběhy lidí, kteří se snaží postavit diktatuře, jsou vždy fascinující. Ať už jde o Jana Masaryka, studenta stojícího před tankem na náměstí v Číně nebo běžného člověka, který chce ubránit vlastní svobodný život oproti těm, co ho chtějí manipulovat - vždy jde nakonec o boj dobra proti zlu. Dobro často vyhraje jen o píď, protože zlo je z principu ve výhodě. Když vám někdo ukradne tužku, je ve výhodě, protože jí najednou má, zatímco vy jste ji ztratili. Získat tužku zpět vyžaduje boj s nejasným výsledkem. V našem filmu stojí nedokonalý, osamělý Jan proti zákeřné a pragmatické taktice agresora. Nemůže vyhrát. Ale pokusí se o to.“

Může mít vnitřní svár mezi osobní touhou a povinností, tak, jak je Masaryk ve svém životě prožíval, vůbec vítězné východisko?

„Jan byl emotivní, svobodomyslný idealista a do politiky se moc nehodil. Myslím, že musel hodně trpět, ale také si hodně užívat. Kdybych to nadnesl, našel bych v jeho chování prvky donkichotství. Jeho idealistická povaha nakonec definitivně narazila na realitu komunistického převratu v roce 48, když se snažil udržet kontinuitu vědomí Masarykovských ideálů oproti zrůdnému Ruského režimu. Za to zaplatil životem.“

Jaké lidské poselství může divákovi - i bez detailní znalosti historických souvislostí - film předat?

„Ideály jsou krásné, ale není žádný med za ně bojovat. Je lhostejné, zda se film odehrává v době zápasu proti německému expanzionismu, či zda by byl o nástupu komunismu nebo jiného barbarství proti pokroku, pravdě a humanitě. Hrdina je vždy ten, kdo se, byť s malou nadějí na úspěch, postaví zlu.“

Proč jste si vybral do hlavní role Karla Rodena?

„Miluju Karla Rodena. Je to náš nejlepší filmový herec. Klíčové bylo postihnout Janovu vnitřní rozpolcenost - jeho bohémství a křehkost v kontrastu s nutností být dominantním politickým hráčem, když o to příběh požádá. Jan je z mého pohledu takový vlk v kleci - vlk idealista uvězněný v kleci pragmatismu a reality. Je v něm síla i křehkost. Karel dokázal všechny tyto Masarykovy polohy ztvárnit bravurně a s vášní a myslím, že pro povahovou pestrost si Jana zamiloval. Podobu Jana Masaryka jsme nakonec s Karlovou pomocí také dotáhli - mimo jiné i díky tomu, že Karel má rád sladké.“

Ve filmu je řada, někdy i rozměrem malých rolí obsazena výtečnými herci. Jako by žádná menší role nebyla méně významná, než ta rozsáhlejší, pro každou hledáte výraznou osobnost…

„U herců hledám primárně charizma, protože to nese pro film nezbytnou „hmotu“. Je spousta skvělých herců, kteří fungují výborně v divadle a televizi, ale ne na plátně. Filmový herec si dokáže podmanit kameru a pouhým pohybem obočí se ve scéně prosadit. Hmota pak vychází nejen z jeho hereckého umění, ale i z toho, jak instinktivně vycítí náladu filmu, nejen svojí roli. Takovým top hercem je například Martin Hofmann, který hraje tajemníka prezidenta Beneše. Má v očích vše, co je pro film potřeba. Jsem moc rád, že tu menší roli vzal. Když dojde na jeho scény je fantastický.“

Petr Kolečko (rozhovor)
obrazek
Můžete představit význam Jana Masaryka v kontextu evropských dějinných událostí 30. let minulého století, tak jak vyznívá z filmu?

„Jan byl enfant terrible československé diplomacie. V mezinárodních kruzích se díky pověsti svého otce pohyboval spíš jako celebrita než kariérní diplomat. Byl nejen zástupcem nového státu, ale také zástupcem nového světového trendu, v kterém šlechta a její zvyklosti v řízení zahraniční politiky ztrácela své místo, a do popředí se dostávaly silné osobnosti. V 30. letech Československo představovalo problém a jeho dělení mohlo narušit rovnováhu ve střední Evropě. Když se země dostala pod vnitřní tlak komunistického Ruska, které tu postupně připravovalo převrat, a pod tlak nacistického Německa, neměla moc šanci se ubránit. Jméno Masaryk bylo v symbolické rovině, pojítkem, které tmelilo stát a jeho občany různých národností v době krize, šlo však spíše o pojítko srdce, než o opravdu odolný prvek obrany.“

V čem je Masarykův lidský i politický příběh přesahový a nadčasový?

„Příběhy lidí, kteří se snaží postavit diktatuře, jsou vždy fascinující. Ať už jde o Jana Masaryka, studenta stojícího před tankem na náměstí v Číně nebo běžného člověka, který chce ubránit vlastní svobodný život oproti těm, co ho chtějí manipulovat - vždy jde nakonec o boj dobra proti zlu. Dobro často vyhraje jen o píď, protože zlo je z principu ve výhodě. Když vám někdo ukradne tužku, je ve výhodě, protože jí najednou má, zatímco vy jste ji ztratili. Získat tužku zpět vyžaduje boj s nejasným výsledkem. V našem filmu stojí nedokonalý, osamělý Jan proti zákeřné a pragmatické taktice agresora. Nemůže vyhrát. Ale pokusí se o to.“

Může mít vnitřní svár mezi osobní touhou a povinností, tak, jak je Masaryk ve svém životě prožíval, vůbec vítězné východisko?

„Jan byl emotivní, svobodomyslný idealista a do politiky se moc nehodil. Myslím, že musel hodně trpět, ale také si hodně užívat. Kdybych to nadnesl, našel bych v jeho chování prvky donkichotství. Jeho idealistická povaha nakonec definitivně narazila na realitu komunistického převratu v roce 48, když se snažil udržet kontinuitu vědomí Masarykovských ideálů oproti zrůdnému Ruského režimu. Za to zaplatil životem.“

Jaké lidské poselství může divákovi - i bez detailní znalosti historických souvislostí - film předat?

„Ideály jsou krásné, ale není žádný med za ně bojovat. Je lhostejné, zda se film odehrává v době zápasu proti německému expanzionismu, či zda by byl o nástupu komunismu nebo jiného barbarství proti pokroku, pravdě a humanitě. Hrdina je vždy ten, kdo se, byť s malou nadějí na úspěch, postaví zlu.“

Proč jste si vybral do hlavní role Karla Rodena?

„Miluju Karla Rodena. Je to náš nejlepší filmový herec. Klíčové bylo postihnout Janovu vnitřní rozpolcenost - jeho bohémství a křehkost v kontrastu s nutností být dominantním politickým hráčem, když o to příběh požádá. Jan je z mého pohledu takový vlk v kleci - vlk idealista uvězněný v kleci pragmatismu a reality. Je v něm síla i křehkost. Karel dokázal všechny tyto Masarykovy polohy ztvárnit bravurně a s vášní a myslím, že pro povahovou pestrost si Jana zamiloval. Podobu Jana Masaryka jsme nakonec s Karlovou pomocí také dotáhli - mimo jiné i díky tomu, že Karel má rád sladké.“

Ve filmu je řada, někdy i rozměrem malých rolí obsazena výtečnými herci. Jako by žádná menší role nebyla méně významná, než ta rozsáhlejší, pro každou hledáte výraznou osobnost…

„U herců hledám primárně charizma, protože to nese pro film nezbytnou „hmotu“. Je spousta skvělých herců, kteří fungují výborně v divadle a televizi, ale ne na plátně. Filmový herec si dokáže podmanit kameru a pouhým pohybem obočí se ve scéně prosadit. Hmota pak vychází nejen z jeho hereckého umění, ale i z toho, jak instinktivně vycítí náladu filmu, nejen svojí roli. Takovým top hercem je například Martin Hofmann, který hraje tajemníka prezidenta Beneše. Má v očích vše, co je pro film potřeba. Jsem moc rád, že tu menší roli vzal. Když dojde na jeho scény je fantastický.“

Karel Roden (rozhovor)
obrazek
Ve filmu Masaryk vytváříte skutečnou historickou osobnost. Je pro herce těžším úkolem vytvořit postavu někoho, kdo má reální předobraz a nebo to naopak situaci zjednodušuje tím, že člověk má vodítko, o které se může opřít?

„Já myslím, že obtížnější je vytvořit skutečnou postavu, která žila. Člověk je totiž při té práci neustále stavěn před rozhodnutí, jak moc a zda vůbec se má do toho reálného předobrazu strefovat, kde je ta hranice, za níž se reálná postava už stává filmovou.“

Postava Jana Masaryka byla po léta zahalena řadou tajemství, i díky nevyjasněné smrti se kolem něj vytvořila domněnek, smyšlenek a mýtů, jeho osud se zanesl spoustou balastu. Jak jste se s režisérem přes tyto nánosy prokousávali, když jste postavu budovali?

„Samozřejmě vycházíte z toho, co kde bylo napsáno a publikováno, což vám poskytne základ, ale proniknout se přes to dá velmi složitě. Člověk se musí nějak napojit, udělat se představu o reálné postavě, jaká asi byla a z různých střípků musí poskládat, jak moc to byl citlivý člověk, jakou měl mentalitu…, ale vždycky to bude jen váš subjektivní názor…“

Fyzická podobnost s Janem Masarykem tak, jak ji pro film vytvořili maskéři, je téměř neuvěřitelná…

„Nevím, jak jsem mu moc podobný, nebo zda tam mám jejich rodinné rysy, když jsem už v jiném filmu hrál i jeho otce… Je zajímavé, že lidé žijí v domnění, že Jan Masaryk byl podsaditý menší pán, ale on byl vysoký, vyšší než jeho otec a na vládních fotkách vždycky čouhal nad ostatní. A hlavně v mladších letech byl také docela štíhlý. Obecně ta představa o tom, jak Jan vypadal, je tedy spíš mylná… A já samozřejmě nejsem on, takže jsem pro tu roli musel něco málo přibrat, udělali mi tu pleš, ale ta podobnost je spíš v naladění se na postavu, kterou hrajete.“

Mluvili jsme o těch interpretacích a dezinterpretacích, které se Masarykovu postavu za ta léta nabalily. Jaký pohled tedy nabídne tento film? Byl to opravdu takový pankáč, jak naznačují ukázky?

„Myslím, že to byl člověk, který se uměl bavit a uměl se bavit hodně, uměl být výstřední, ale byl zároveň hrozně citlivej, a proto pro něj bylo složité, aby to všechno unesl. Jeho politická kariéra nebyla jednoduchá, nebylo pro něj jednoduché se pohybovat v tomto prostředí, a přestože byl velmi milý a měl obrovský šarm a charisma, které mohl využívat, myslím, že ho to stálo hodně sil.“

Na druhé straně ten trochu rockerský rys Masarykovy povahy ho může zlidštit a přiblížit dnešnímu divákovi… protože diplomaty vnímáme trochu „suchopárně“?

„Ono to vychází z toho, že často, co je psáno, to je dáno, někdo o člověku něco napíše, všichni si myslí, že to tak bylo a pak už mu to nikdo neodpáře… Ale diplomacie je umění jednat s lidmi a něco domluvit a to Masaryk uměl.“

V čem byla jeho největší hodnota lidská i politická…

„To bych asi nechtěl hodnotit. Vytvořil jsem si k němu spíše emoční, lidský vztah… Byl v jistém smyslu nešťastný, a proto si možná musel pomáhat i nějakými náhražkami, které mu dodávaly odvahu, protože přes svůj šarm a zábavnost byl velmi introvertní a křehký člověk. A i proto třeba vnímám jeho konec jako nedořešený i pro něj. Ale jestli měl tehdy v té politické hře Beneš pravdu nebo Masaryk, těžko můžu posoudit.

S režisérem Ševčíkem jste spolupracoval poprvé, jaké to bylo tvůrčí setkání?

„Mně to moc vyhovovalo, byl otevřený k mým názorům i nápadům, kdykoliv jsem přišel s nějakou poznámkou, Julius na ni hned reagoval, zajímal se o moje připomínky a to mně jako herce podpoří. Byla to moc příjemná práce.“

Pro spoustu lidí bude asi překvapením obsazení vašeho hereckého kolegy Oldřicha Kaisera do role prezidenta Beneše, bylo to i pro vás překvapivé?

„On točil vlastně dříve než já…ale proč překvapivé…nikdy nemůžete říct, zda je typově člověk na něco vhodný… vždyť se podívejte na mě.“

Oldřich Kaiser (rozhovor)
obrazek
Podobně jako u Karla Rodena jako Masaryka je i vaše fyzická podobnost se skutečnou postavou až neuvěřitelná. Jak náročné to pro vás bylo pod rukama maskérů?

„Tady tohle to mi celé oholili, tady všude jsem měl pleš. Měl jsem také čočky, protože Edvard Beneš měl podle černobílých fotek přece jen tmavší oči. Ty čočky to bylo utrpení, já přece jen nosím raději brýle. A s Benešem jsem pak žil vlastně docela dlouho po natáčení, než jsem se z tý role dostal, přesně tak dlouho, než mi narostly vlasy.“

Role prezidenta Beneše byla v různých dobách interpretována různě, možná i zkresleně. Jaký pohled na něj nabízí tento film?

„Ona se skoro každá historie ohýbá, tak jak vládní činitelé potřebují. A co nabízí tento film? To, co je dostupné. Řada věcí se nedochovala a taky se přesně neví, co si říkali lidé mezi čtyřma očima, často jsou to spíš jen takové dohady. On to měl rozehrané na více šachových partiích, hrál takovou simultánku, až se sám leckde do toho zamotal. Ale já bych to posouzení spíš nechal na historiky.“

Vztah Beneše a Jana Masaryka byl plný protikladů. Chápe ho tak i tento film?

„Jejich vztah byl plný protikladů hlavně proto, že Jan Masaryk byl srdcař na rozdíl od Edvarda Beneše, který byl spíš úřednický typ, suchý pragmatik. A teď se asi zeptáte, jestli jsme se měli bránit nebo neměli bránit? Nevím. Podle toho, co jsem o něm četl, měl to rozhodnutí těžké, pravda, jsme malinká zemička, takový prd, takže nějaké spojence vždycky mít musíme. Ale já myslím, že tehdy to zanedbala celá Evropa, stejně jako to celá Evropa zanedbává teď!“

Byla některá situace, kterou film zobrazuje pro vás nová nebo překvapivá?

„Určitě, třeba to, co se týká Beneše, když vlastně za zády vlády nabízel Hitlerovi Sudety doufajíce, že toho všeho nechá a spokojí se s tím, což se nespokojil. Beneš si možná myslel, že něco ovlivní, ale přece jen, velké mocnosti jsou velké mocnosti. A pak také to, jaký byl Jan Masaryk skvělej člověk.“

Události kolem Mnichova jsou poslední dobou častou výzvou pro historiky i umělce. Proč se podle vás k tomu tématu stále vracíme?

„Protože nás to pořád straší a pořád se s tím neumíme srovnat, pořád to omíláme, pořád o tom mluvíme, ale jestli se poučíme, to teprve uvidíme.

Eva Herzigová (rozhovor)
obrazek
Zdá se, že se v poslední době věnujete čím dál tím více herectví. Masaryk je váš druhy český celovečerní film. Co vás zaujalo na projektu Masaryk, že jste se rozhodla úlohu přijmout?

Roli Madly v tomto filmu jsem přijala především proto, že film Masaryk se dotýká období, které bylo velmi dlouhou dobu určitým způsobem zatajované. O tomto předválečném období let 38-39 a jeho událostech jsme se z dějepisu příliš nedozvídali a věřím, že tento film pomůže právě řadu skutečností odhalit. A scénář k Masarykovi je opravdu skvěle napsaný. Druhým důvodem byl pro mě kameraman Martin Štrba, s nímž jsem spolupracovala už na předchozím snímku Pohádkář, je jemný a šikovný a je to sympaťák. Musela jsem se na roli nejenom připravit, ale hlavně se technicky vybavit, jelikož ve filmu zpívám. Chodila jsem na lekce zpěvu na DAMU v Praze a dala jsem do toho všechno. Po natáčení ve studiu jsem ztratila hlas na 3 týdny!

Dozvěděla jste se díky práci na filmu něco nového právě o této době a jejích událostech?

Je to aktuální téma. Přijde mi, že se jedná o podobné politické události které se odehrávají dnes. Období velkých změn a nového rozdělení světa. Válka, imigrace, Brexit, neobvyklý nový vztah "Trump a Putin". Chaos, nevěda, co bude zítra, strach, rozhazovačnost, okázalost a chudoba. Rozvrácený svět bez hodnot.

Pohybujete se ve světě módy. Jak se vám líbí módní styl doby, v níž se film odehrává?

Třicátá léta to byl vůbec jeden z nejelegantnějších stylů módy, je velmi zdobný, dnes bychom řekli glamour, všechno se vzájemně propojovalo, šaty, make-up, klenoty, účesy. Byla to doba, která přála kráse.

Emília Vášáryová (rozhovor)
Můžete představit postavu, kterou ve filmu hrajete?

„Na rozdíl od jiných postav ve filmu, které jsou historicky dané a skutečně existovaly, je Blaženka fiktivní postava, je to jeho sekretářka v Londýně. Je tam především proto, aby Janu Masarykovi pomáhala a možná i trošku zastupovala jeho matku. Jsem ráda, že jsem ji mohla hrát ve slovenštině, protože v té době byl tento česko-slovenský prvek naprosto přirozený.“

Jak jste říkala, má k Janovi spíše mateřský vztah…ale pro něj je nepostradatelná…

„Je to člověk, který mu je blízký, spolu s Janem sdílí osud, který ho postihl a postihl celou Československou republiku, co se týká Mnichova. Mně osobně tato doba velmi zajímá, mnoho věcí jsem si nastudovala již dávno před tím, než jsem roli dostala, protože prezident Masaryk je pro mne stále osobností, která pro mě velmi znamená. Vedl mě k tomu můj dědeček a můj syn se jmenuje Tomáš, a jmenuje se tak proto, že pro mě byl Tomáš G. Masaryk na koni, jehož portrét měl dědeček ve svém pokoji, od malička idolem.“

Zuzana Kronerová (rozhovor)
Ve filmu hrajete Janovu sestru Alici Masarykovou, a přestože nejde o roli rozměrnou, jistě bylo třeba respektovat historickou věrnost postavy. Jak jste ji s režisérem vytvářeli?

„Pan režisér mi poslal poznámky k roli a výňatky z knihy Pavla Kosatíka o Janu Masarykovi, které byly velmi zajímavé. Alice měla trochu smutný osud, protože se velmi chtěla podobat svému otci, což samozřejmě nebylo možné. Když čtete její dopisy, zdá se, že byla až taková sebemrskačská, stále opakovala, že nemá dost talentu a intelektu na to, aby mohla být myslitelkou, filosofkou jako její otec. Myslím, že to byla mimořádná osobnost, ale zároveň mi je jí líto.“

Doba, události i osoby, které film popisuje, byly dlouho v naší historii zamlčované nebo zkreslované. Když se řekne Masaryk, co je pro vás tou první myšlenkou, která se vám vybaví ?

„Protože patřím již k těm dříve narozeným, tak jsem to vždycky vnímala tak, že Tomáš Garrigue Masaryk byl náš první prezident a s ním se spojuje slovo demokracie. Měli jsme ve svém okruhu několik rodinných přátel, kteří byli českého původu i Slováci a i těch, kteří zažili demokracii v Anglii a ti osobně znali T.G. Masaryka. Díky nim to pro mě byla obrovská autorita už od útlého dětství. A jsem ráda, že už o takových osobnostech můžeme volně mluvit. A když se řekne jméno Jan Masaryk, okamžitě mne napadne slovo vražda. Nikdy jsem nevěřila, že by to byla sebevražda nebo nějaká nešťastná náhoda. Myslím si, že byl zavražděn. Jan byl také úplně jiný než jeho otec, ale byl to nesmírně hluboký člověk a velký diplomat.“


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Čtvrtek 30. 3. 2017 Svátek má Arnošt
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz