Match Point - Hra osudu

Match Point

Match Point - Hra osudu je drama o společenském vzestupu mladého muže a děsivých následcích jeho ctižádosti. Hlavní hrdina se nedokáže rozhodnout mezi dvěma ženami a nenachází cestu ven. Uchýlí se tedy k extrémnímu řešení. Děj filmu zasadil režisér Woody Allen do anglické vyšší společnosti. Scarlett Johanssonová zde hraje krásnou americkou dívku, která vstoupí mezi Jonathana Rhys Meyerse a jeho ženu Emily Mortimerovou. Matthew Goode je Emilyn bohatý bratr, který tuto zápletku odstartuje.

V létě 2004 přijel Woody Allen do Londýna natočit svůj snímek Match Point - Hra osudu - první film, který celý natočil mimo svůj rodný New York.

Natáčení začalo v červenci 2004 a trvalo sedm týdnů. Lokace zahrnovaly některé z nejznámějších památek Londýna jako např. Tate Modern nebo St. Jame’s Park. Pro interiéry a exteriéry byly pak použity řady dalších lokací - Belgravia, Marylebone, Notting Hill, Chelsea, Covent Garden, Buckinghamshire. Allen byl rád, že k filmu opět získal podporu od svých dlouholetých a důvěryhodných spolupracovníků - producentky Letty Aronsonové, koproducentky Helen Robinové, cast directorky Juliet Taylorové a střihačky Alisy Lepselterové. Další členy svého kreativního týmu si Allen vybral z těch nejlepších talentů Británie. Výzvou pro něj bylo nejen mít zcela nový realizační tým, ale také používat naprosto odlišné metody práce, než jsou v New Yorku obvyklé. „Práce s britským štábem byla úžasnou zkušeností. Měl jsem skvělý tým; velmi přátelský, ohromně schopný a neuvěřitelně dobrý v tom, co dělali v každém oddělení. Bylo to velmi uvolněné a nenucené a každý dával do své práce hodně entusiasmu, čímž byla tato zkušenost velmi příjemná,“ říká Allen.

Role Jima Claye, vedoucího výroby, byla klíčovou v představování Londýnské krajiny Woodymu Allenovi a zároveň zásadní v tvorbě autentického londýnského filmu. Clay říká: „On je jedním z nejbystřejších režisérů, se kterými jsem kdy pracoval, do projektu je hodně zapojen a je velmi rozhodný - okamžitě věděl, jestli se nám daná lokace hodí… například v Tate Modern - jakmile jsme tam přišli, ihned to přijal, protože dokázal vidět jeho filmovou hodnotu.“

Allen hovoří stejně lichotivě i o práci s Clayem: „Jim hodně přispěl ke zrodu filmu. Spoléhal jsem se na něj, že vyřeší spoustu problémů, a na práci měl jen málo peněž. Přišel nejen s úžasnými lokacemi, ale také překrásnými scénami a ohromným řešením problémů.“ Allen spíše preferuje skutečné lokace a kde je potřeba, udělají se minimální úpravy, aby to vyhovovalo hercům. Pro dvě důležité scény musel však Clay vymyslet kreativní řešení - jednu, která se odehrává uvnitř galerie Tate Modern - galerie neumožnila natáčení ve svých interiérech; a druhou natočenou uvnitř Royal Opera House. S omezenými prostředky a pečlivě vybranou budovou skladu v eastendské části Londýna vybudoval Clay svoji vlastní verzi galerie Tate a vybavil ji speciálně vytvořenými díly. Pro scénu v opeře vybudoval jeviště ve studiích Ealing. Allen říká o Clayovi: „Byl velmi pečlivý a nápaditý, vážně úžasný, pracuje stejně jako Santo Loquasto (Allenův vedoucí výroby v posledních 20 letech) - s velmi omezeným rozpočtem a vytváří pro mne ohromné scény.“

Match Point - Hra osudu znamenal pro Woodyho Allena premiéru v mnoha směrech. Mimo jiné i ve spolupráci s kameramanem Remi Adefarasinem a kostýmní výtvarnicí Jill Taylorovou. Adefarasin byl zaujat Allenovými režisérskými metodami a také tempem a efektivitou natáčení. O Woodym říká: „Rád se často dívá skrz objektiv, stojí blízko kamery, která točí, takže může vidět obličeje herců a nepoužívá video monitor, který podle něj zkresluje.“ Pro Allena byla práce s Adefarasinem potěšením: „On je senzační, velmi nadaný kameraman.“

Poprvé s Allenem také spolupracovala kostýmní výtvarnice Jill Taylorová, jejímž cílem bylo udržet vše tak přirozené a jednoduché, jak jen to šlo. „Nebyl to stylizovaný vzhled, chtěli jsme mít vše věrohodné a skutečné, včetně životního stylu postav.“ Posedlá přesností, prozkoumávala Jill vyšší společnost. „Hovořila jsem s mnoha lidmi o jejich oblečení, abych určila přesně věci, které nosí na jednotlivé události.“ K dokonalému stylu přispěly i návrhy herců. Například Penelope Wiltonová dodala prvky svého vlastního stylu. „Její postava je velmi vřelá a vlídná a toto se odrazilo i v jejím oblečení ...“

Jonathan Rhys Meyers
Jonathan Rhys Meyers se narodil 27. července 1977 v Dublinu, Irsku. Ve filmu debutoval velmi malou rolí ve snímku Bezvýznamný muž. Jeho zlomová role přišla s filmem Sametová extáze. Film získal na Filmovém festivalu v Cannes cenu za speciální umělecký výkon a kritici žasli nad schopnostmi devatenáctiletého herce.

Scarlett Johanssonová
Rodačka z New Yorku, profesionálně debutovala již ve svých osmi letech v divadelní hře Sophistry, kde si zahrála po boku Ethana Hawka. Od té doby byla považována za jednu z nejtalentovanějších hereček. Ve svých 21 letech již získala dvě nominace na Zlatý Glóbus a v roce 2003 získala cenu pro nejlepší herečku na Filmovém festivalu v Benátkách za svůj mimořádný výkon v kritiky oceňovaném kasovním trháku Ztraceno v překladu. Tato role jí také vynesla cenu BAFTA a film získal čtyři nominace na Oscara - jednoho dokonce i získal - Oscara pro nejlepší původní scénář.

Woody Allen
Allan Stewart Konigsberg, alias Woody Allen, se narodil 1. prosince 1935 v Bronxu. Již ve třech letech si zamiloval svět filmu, když ho jeho matka vzala do kina na Sněhurku. Od tohoto dne se stalo pro Woodyho kino druhým domovem. Již na základní škole ho díky jeho vysokému IQ přeřadili do třídy s rychlejším výukovým programem. Ale Woody školu nenáviděl hned od prvního dne. Nedělal domácí úkoly, byl drzý na učitele a v hodinách vyrušoval. Kupodivu jeho velkou zálibou byl sport (basket, fotbal, baseball) a patřil k těm nejlepším. Kromě filmu a sportu měl však i další záliby - magii a hudbu - později výparné prvky jeho filmů. V 15 letech začal hrát na klarinet a hraje na něj dodnes. V roce 1952 si Allan S. Konigsberg změnil jméno na Woody Allen. Bylo mu šestnáct a začal psát vtipy, které posílal do několika New Yorských novin, a doufal, že je zveřejní. Protože byl hodně ostýchavý, nechtěl, aby spolužáci viděli jeho jméno v novinách. 25. listopadu 1952 získal prostor pro své komiksy v New York Post. Tak začala jeho kariéra komediálního spisovatele. V roce 1953 se přihlásil na Newyorskou Univerzitu na obor motion picture production (výroba hraných filmů), avšak po prvním semestru ho vyhodili. Do filmového průmyslu vstoupil Allen v roce 1964, když získal nabídku na vypracování scénáře k filmu Co je nového, kočičko?.