Matka a syn

Jedna z nejvýznamnějších osobností ruské filmové režie posledních třiceti let vyrostla zcela mimo hlavní proud ruské, lépe řečeno sovětské, kinematografie. Alexandr Sokurov, o dvacet let mladší duchovní následovník (a chráněnec) Andreje Tarkovského, syn sovětského důstojníka, je dnes idolem a inspirací pro mladou generaci ruských i zahraničních filmařů, laureát mnoha zahraničních filmových festivalů a v rodné zemi garant nezávislé, nekomerční tvorby. Nebylo tomu tak vždy. Absolvent historie na Universitě v Gorkém se zkušeností z práce v televizních studiích, přijel do Moskvy studovat VGIK. Výsledky měl skvělé, ale duchovní náboj jeho filmů, úporné hledání vlastního vyjadřovacího jazyka filmu a vnitřní pravdivost jeho výpovědí vedla k zákazu promítání jeho filmů na deset let. Svět objevil Sokurova až díky perestrojce a pomoci Andreje Tarkovského, v té době již žijícího v zahraničí. Od té doby patří Sokurov k významným osobnostem ruského avantgardního umění, učí mladé režiséry, v roce 1995 byl Evropskou filmovou akademií zvolen mezi 100 nejvýznamnějších režisérů světové kinematografie a kromě mnoha dalších národních cen mu v roce 2004 byl udělen titul Národní umělec Ruské federace. První a poslední snímky cyklu, filmy "Matka a syn" a "Otec a syn" jsou sice natočeny v pětiletém odstupu, přesto tvoří části společné trilogie "lidských vztahů" nebo také "rodinné trilogie", jejíž poslední část "Dva bratři a sestra" je dosud je ve stadiu autorského záměru. Oba filmy jsou portrétem nejbližších lidských vztahů v situaci fatálního zlomu. Hledání smyslu lidských osudů a podstaty lidské zkušenosti, vyjevující se v mezních okamžicích života v maximální pravdivosti, je jedním ze základních témat Sokurovovy tvorby. Způsobem snímání Sokurovovy filmy velmi upomínají na filmový rukopis jeho staršího přítele, Andreje Tarkovského. Jsou výsostně režijní záležitostí, bohatě komponovanou fugou obrazů světel a zvuků, v níž každý sebemenší detail má svůj význam. Film získal Velkou Zvláštní cenu poroty na MFF v Moskvě, Cenu Ekumenické poroty na MFF v Berlíně.