Mexická vlna

Mladý Mexičan Santiago Munez má velký sen - chce se prosadit v milovaném fotbalu. Jeho rodina se přistěhovala do Ameriky, když mu bylo 10 let, a jako spousta ostatních přistěhovalců na tom nejsou finančně nijak dobře. Během dospívání se Santiago živí různými pracemi, čistí bazény a podobně, fotbal však zůstává jeho velkou vášní. Přesvědčit otce, že by se mohl stát mezinárodní sportovní hvězdou, je takřka nemožné. Ke zvratu dojde až v okamžiku, kdy se na jednom z místních zápasů objeví bývalý britský fotbalista a příležitostný lovec talentů Glen Foy a všimne si mezi amatérskými hráči hbitého, rychlého a odvážného mladého sportovce - přesně takového hledá pro slavný anglický tým Newcastle United... Santiago se náhle ocitá ve zcela neznámém prostředí, kde je fotbal náboženstvím a stadion St. James' Park svatostánkem, mezi takovými hvězdami, jako jsou Milan Baroš, David Beckham nebo Zinedine Zidane. Teď bude muset dokázat, že má dostatek kuráže na to, aby se stal hráčem jednoho z nejprestižnějších fotbalových klubů na světě. Zablácená hřiště, studený vítr a podpásovky od spoluhráčů jsou jen některými z překážek, které bude muset překonat na své cestě v opojném a vzrušujícím světě mezinárodního fotbalu.

Kinematografie nám v minulosti přinesla spoustu zajímavých a inspirativních filmů o sportu, od Rockyho přes Zuřícího býka až po loňský Hokejový zázrak. Producenti Mike Jefferies a Matt Barrelle uvažovali nad tím, proč Hollywood dosud nevyprodukoval žádný skvělý film o fotbalu.

„Měli jsme možnost vidět celou řadu velice úspěšných snímků, které se odehrávaly ve sportovním prostředí - o baseballu, basketbalu, golfu … čemkoliv, co vás napadne - a připadalo mi úplně neuvěřitelné, že největší světový sport se nikdy nestal předlohou žádného slušného filmu,“ říká Jefferies.

Jejich myšlenka začala získávat obrysy v roce 2002, kdy se společně vydali na Světový pohár v Japonsku. Barrelle poté strávil rok průzkumem obecných mechanismů filmového průmyslu a všech potenciálních překážek, které by se mohly týkat tohoto konkrétního snímku. Mezitím přibrali třetího producenta Dannyho Steppera. Jefferies a Barrelle, kteří byli ve filmovém průmyslu nováčky, dostali příležitost setkat se s jistým oscarovým režisérem a získat od něj co nejvíce cenných zkušeností. Po setkání všichni tři producenti odletěli do Paříže, kde se setkali s představiteli asociace FIFA.

„S lidmi z FIFA jsme se sešli proto, abychom získali přístup ke všem těm věcem, které k fotbalu neodmyslitelně patří - abychom mohli natáčet na stadionech, získávat různá povolení a vyhnout se problémům spojených s licencemi a autorskými právy. Potřebovali jsme, aby nás FIFA držela za ruku a pomohla nám zařídit vše potřebné,“ říká Jefferies.

Dohoda s FIFA byla nezbytně důležitá - pouze díky ní mohli filmaři použít skutečné hráče a dodat tak filmu autenticitu. „Chtěli jsme točit s opravdovými týmy, protože příznivci fotbalu dobře vědí, o co jde, a jsou to ti nejfanatičtější fanoušci na světě. Neoblbnete je. Což jsme ani nechtěli, a doufám, že to na filmu bude znát,“ vysvětluje Barrelle. Po zvážení několika týmů si filmaři nakonec vybrali Newcastle United - mančaft z města, kde je pouze jediný klub a fotbalisté jsou zde obrovskými hvězdami. „Newcastle nám připadal nejvhodnější z mnoha různých důvodů,“ vysvětluje Jefferies. „Mají velmi vášnivé a oddané fanoušky. V Newcastlu je fotbal skoro jako náboženství. Mají obrovský stadión a hrají velmi útočným stylem. Kromě toho město poměrně lahodí kameře, takže jsme splnili i vlastní kreativní požadavky.“

Fotbalisté Newcastlu přijali návrh s povděkem. „Možnost proslavit tým po světě je přitahovala,“ říká Barrelle. „Chápou, jaký má taková věc význam z komerčního hlediska - čím více budou mít peněz, tím více mohou utratit na hráčích. Čím lepší hráče budou mít, tím více budou vyhrávat.“

„Nesměli jsme překračovat fyzické ani logistické hranice. Nemohli jsme přijít natáčet v den zápasu, nesměli jsme hráče rozptylovat. Ale před a po utkáních nám velmi vycházeli vstříc. Opravdu se pro tento projekt nadchli a cítili jeho potenciál. Newcastle a FIFA nám dali k dispozici všechny prostředky, které mohli,“ pochvaluje si spolupráci Jefferies. Když se producentům podařilo položit základy projektu a navázat spolupráci s Newcastle United a asociací FIFA, začali hledat vhodného režiséra. Tím se nakonec ukázal být 36letý Brit Danny Cannon, který se v poslední době podílel jako vedoucí výroby na fenomenálně populárních televizních seriálech CSI.

Producenti své volbě plně důvěřovali. „Je to velmi umělecký film. To, co z hlediska kreativity předvádí Danny, v žádném sportovním filmu nenajdete. Viděli jsme snímky o závodění na koních, o golfu a o všem možném, ale nikdo zatím nenatočil film o největší hře na světě,“ říká Stepper. „Když už jsme si tedy stanovili tak ambiciózní úkol, chtěli jsme jej také ambiciózním způsobem pojmout. Tohle je film, který mohl natočit jen Danny.“

Poté se filmaři obrátili na zkušenou scénáristickou dvojici - držitele cen Emmy a BAFTA Dicka Clementa a Iana La Frenaise, kteří v minulosti napsali scénáře k filmům jako The Commitments nebo Still Crazy - Pořád naplno. La Frenais pochází z Newcastlu a oba scénáristé žijí v L.A., proto byli s věcmi, kterých se film týká, dobře seznámeni. „Chápeme město, ve kterém se to odehrává,“ říká La Frenais. „Chápeme, co zde fotbal znamená ze sociologického hlediska.“ Pro scénáristy však příběh překračoval hranice fotbalového hřiště. „Každý pochopí příběh chlapce odnikud, který je náhle vytažen ze známého prostředí a ocitá se v cizím světě,“ říká Clement. „Každý chápe, co všechno v sázce, o co Santiago usiluje.“

Nad celým filmem však pořád visel jeden velký otazník: Kdo bude hrát roli příjemného a talentovaného Santiaga Muneze?

„Chtěli jsme obsadit někoho, kdo zatím není žádnou velkou superstar,“ říká Matt Barrelle. „Bylo důležité najít chlapce se sportovní postavou, který by byl dobrým hercem a měl hispánské, španělské, argentinské nebo mexické rysy. Také jsme potřebovali, aby byl charismatický a působil opravdu nevinným dojmem. Santiago měl působit velmi troufale a zároveň nevinně, což bylo velmi důležité.“

Požadavky tedy byly skutečně vysoké a bylo jasné, že je může splnit jen skutečně výjimečný herec. Mexičanovi Kuno Beckerovi se to však podařilo. „Kuno byl skvělý z mnoha různých důvodů,“ říká Danny Stepper. „Je perfektní z osobního hlediska. Chtěli jsme se obklopit lidmi, se kterými se dobře pracuje, a v jeho případě nám to vyšlo skvěle. Navíc je dobrý fotbalista, což bylo důležité. Aby to vypadalo věrohodně, musel to s míčem umět.“ Pro 27letého Beckera byl proces výroby filmu velmi turbulentní. „Bylo to šílené!“ říká herec. „Každý den jsem se naučil tolik nových věcí … Snažili jsme se, aby to vypadalo co nejvíce realisticky. Doufám, že je to znát!“

Ostatní herci si byli vědomi toho, jaké břemeno leží na jeho bedrech. „Soucítila jsem s Kunem už od okamžiku, kdy jsem se s ním poprvé setkala, protože jsem věděla, že přijít do země, kde nikoho neznáte a jít rovnou do Newcastlu trénovat se skutečnými fotbalisty musí být velmi psychicky náročné,“ říká Anna Friel, která si ve filmu zahrála Santiagovu lásku. „Pro každého by to bylo velmi skličující a on se s tím vypořádal skvěle. A nestěžoval si - je jedním z mála herců, kteří nikdy kvůli ničemu neskuhrají. To považuji za velmi obdivuhodné.“

Filmaři Beckera obklopili mnoha talentovanými herci. Stejně jako ve filmech jako Pán prstenů nebo Harry Potter se chtěli „zaměřit především na příběh, ne na herce. To pro nás bylo důležité - mít okolo Kuna opravdu talentované a pohodové herce. Chtěli jsme odpoutat pozornost od toho, kdo jsou herci, a opravdu maximálně se zaměřit na příběh filmu, na tu dětskou odyseu,“ vysvětluje Barrelle. Americký herec Alessandro Nivola obsadil roli Gavina Harrise, jehož charakterizuje jako nového a drahého hráče Newcastlu, který má velmi divoký vztah ke své kariéře i osobnímu životu. „Gavin je pro Santiaga špatným vzorem, ale zároveň velmi uznává jeho talent a je ochoten kvůli němu riskovat. Gavin patří k lidem, kteří často udělají správnou věc jen díky náhodě, což s sebou přináší spoustu komických situací. Má v sobě kombinaci rošťáctví, šarmu a schopnosti vyváznout z každé situace tak, aby se stal miláčkem lidí,“ vysvětluje Nivola.

Glena Foye, bývalého hráče za Newcastle, který utrpěl zranění a stal se tak trochu lovcem fotbalových talentů, si zahrál Stephen Dillane. „Glen sleduje, jak jeho vnuk hraje fotbal, a všimne si mladého mexického hráče jménem Santiago, který se mu už od pohledu zamlouvá,“ vysvětluje herec. „Je nadšen tím, jak Santiago hraje, proto zkontaktuje Newcastle a vezme Santiaga na zkoušku. Ubytuje jej ve vlastním domě, chvíli na něj dohlíží, sleduje jeho vzestupy a pády a postupem času se stane jeho agentem.“

Herec podotýká, že Foy má k najmutí Santiaga několik různých důvodů: „Pokud pracujete v nějaké branži a vidíte v někom velký potenciál, máte velkou chuť jej rozvinout. Myslím, že je v tom i trochu egocentrismu - chcete být tím člověkem, který stál u zrodu mladé hvězdy a dal jí možnost uplatnit svůj potenciál.“ Anna Friel, která byla během natáčení v raném stádiu těhotenství a dle vlastních slov nikdy nenavštívila fotbalový zápas, se zhostila role Santiagovy lásky Roz. Scénář ji velmi zaujal: „Měl skvělý spád; byl to hezký příběh s milými, sympatickými, skutečnými a přístupnými postavami, které váže dohromady robustní a uvěřitelný příběh,“ říká Friel. „Připadal mi odlišný od jiných sportovních filmů.“

Roz si skvěle rozumí se Santiagem, avšak její vztah k okázalému Gavinovi je velmi nenávistný. „Gavina považuje za pozéra,“ vysvětluje Friel. „Nebere ji Gucci a rozhazování peněz. Stojí pevně nohama na zemi a nezajímá ji sláva, což je zřejmě ten důvod, proč tak přitahuje Santiaga. Pracuje jako zdravotní sestřička, vede docela jednoduchý život. Není kdovíjakým fanouškem fotbalu a většinu fotbalistů považuje za magory. Teprve když pozná Santiaga, tak změní názor.“

Než se herci postavili před kameru, museli podstoupit důkladný trénink pod vedením fotbalového poradce a choreografa Andyho Ansaha. Ansahovy zkušenosti zahrnují 12 let na fotbalovém hřišti a šest sezón na různých produkčních pozicích u úspěšné britské televizní show Dream Team. Tréninku se zúčastnil i sám Danny Cannon. „Abych se dostal do formy, trénoval jsem třikrát týdně po dobu pěti týdnů s některými z herců - ti byli ale na rozdíl ode mě poloprofesionálními fotbalisty, kteří hráli v nižších ligách opravdu dobře,“ říká režisér. „Nejdříve jsem jim neřekl, že jsem režisér. Ale myslím, že na to přišli velmi brzo sami - byl jsem z nich nejstarší a zdaleka nejhorší. Nicméně, trénink jsem absolvoval rád, protože jsem si říkal, že pokud mám při natáčení celé dny chodit okolo nich a pořád je komandovat, aspoň s nimi projdu základním tréninkem, abych si získal trochu respektu.“

Trénink Kuno Beckera bych z pochopitelných důvodů náročnější. Trénoval celých pět týdnů čtyři až pět hodin denně a kromě toho ještě posiloval. „Hrál jsem fotbal ve škole, ale to nemá s profi fotbalem vůbec nic společného,“ říká Becker. „Ne že bych snad nyní hrál profesionálně, spíš se jen snažím trochu vypilovat techniku a naučit se základy, aby to vypadalo realisticky.“

Hektické natáčení filmu začalo 29. ledna 2005. Pro producenta Mikea Jefferise a ostatní filmaře to byl významný okamžik. „Při natáčení první scény nás od okamžiku, kdy vznikl základní koncept, dělily tři roky,“ říká Jefferies. „Byl to opravdu velký moment.“ Produkce začala v Newcastlu, kde štáb dostal výjimečnou příležitosti natáčet na skutečném stadionu St. James Park a v přilehlých budovách. „Natočili jsme skvělé záběry v posilovnách s [kapitánem Newcastle United] Alanem Shearerem a jeho svěřenci,“ říká Matt Barrelle. „Všichni hráči na to byli skvěle připraveni.“

Co se týče samotné akce na zelené trávě, chtěl Cannon zachytit jedinečnou krásu hry a také její „válečnou“ povahu. Bylo to vůbec poprvé, co snímal skutečnou hru Premier League filmový štáb, proto celý tento proces vyžadoval bezchybnou kooperaci různých lidí a také řešení různých logistických problémů. Produkce uzavřela smlouvu s televizí Sky TV, aby získala dobré pozice pro umístění kamer.

„Chtěli jsme to natočit přesně tak, jak jsme si to vymysleli - velmi komplexně, tak, jako ještě nikdo před námi,“ říká Matt Barrelle. „Nechtěli jsme jen vzít televizní záznam a snažit se z něj vyrobit nějaký akční sestřih. Chtěli jsme, aby zachytily akci naše vlastní kamery.“ Výroba scén s rychlou akcí však není jednoduchá, jak podotýká Cannon. „Je to docela náročná věc - vemte si, že máte sedm kamer, které natáčejí zároveň sedm různých věcí při skutečné hře. Pak musíte o několik dní nebo týdnů později dotočit záběry zblízka a přetočit nejdramatičtější pasáže s herci.“

Každá hra má jiné tempo a svá vlastní úskalí. „Utkání s týmem Chelsea bylo Kunovým prvním velkým zápasem, a přesně tak jsme to chtěli i natočit - jako úplně první interpretaci, první zachycení velikosti fotbalu,“ říká Cannon.

Den nebo dva po nafilmování scén byly akční sekvence přetáčeny. „Sehnali jsme několik hráčů Newcastlu, kteří se zápasu skutečně účastnili,“ říká Barrelle. „Pak jsme přivedli herce, nahradili jimi některé z hráčů a klíčové situace - vstřelený nebo téměř vstřelený gól - přetočili znovu. Ve výsledku to vypadá opravdu úžasně.“ Zřejmě nejproblémovější aspekt celého natáčení v Newcastle však neměl s fotbalem nic společného. „To nejhorší bylo počasí v Newcastlu,“ říká Cannon. „Bylo opravdu nemilosrdné a docela nás potrápilo. Je to hodně těžká práce - stojíte v plískanici, dešti nebo krupobití v mínusových teplotách a snažíte se motivovat lidi, aby hráli lépe a dali do svého hereckého projevu více energie. Zrovna v té chvíli ale touží jen po tom vzít si na sebe něco teplého.“

Tuto řeholi však hercům do jisté míry vynahradila možnost zahrát si se skutečnými fotbalovými hvězdami, které mají ve filmu menší role. Centr Realu Madrid David Beckham, jeden z nejznámějších sportovců na světě, ve filmu na několik okamžiků ztvárnil sám sebe. Pro Beckera bylo natáčení s Beckhamem „úžasné. Dovedete si představit, jaké to je, něco s ním natáčet? Bylo to velmi zábavné a myslím si, že publikum se díky přítomnosti skutečných hráčů do atmosféry filmu snáze ponoří.“

Kuno Becker
Patří k nejznámějším mexickým filmovým hvězdám. V roce 2003 se objevil s Antonio Banderasem a Emmou Thompson v oscarovém snímku Prokletá Argentina a s Esai Morales a Charlotte Anaya ve filmu Isla Bella. Na stříbrném plátně debutoval dramatem La Hija del canibal s Ceciliou Roth. Kuno se stal známým díky televizní roli zbohatlického synka v populárním televizním seriálu Soñadoras, díky němuž se stal miláčkem amerického a latinskoamerického publika. Becker je držitelem prestižních mexických ocenění Heraldo Award a Califas de Oro Award. Časopisem Eres byl ve své rodné zemi dvakrát jmenován nejlepším mladým hercem a jeho fotografie se objevila na spoustě časopisů. Becker se narodil v Mexico City a od svých šesti let studoval hru na housle v rakouském Salzburgu. V 17 letech se rozhodl přejít na herectví, které později vystudoval zpátky v Mexiku.

Alessandro Nivola
Byl hned za svou první profesionální hlavní roli v divadelní hře A Month in the Country nominován na cenu Drama Desk Award. Následující rok se dočkal příznivých ohlasů filmové kritiky a nominace na cenu Blockbuster Award za roli mladšího bratra postavy Nicolase Cagea v akčním snímku Johna Woo Tváří v tvář. Následovala série rolí v britských filmech, díky nimž se Nivola stal jedním mála amerických herců, kteří jsou schopni zahrát anglické postavy ze všech regionů i sociálních vrstev. V srpnu 2005 se stal členem poroty na filmovém festivalu v Edinburghu.

Anna Frielová
Divadelní, televizní a filmová herečka sklidila uznání i spoustu cen na obou březích Atlantiku. Rušný rok 2004 v USA (zahrála si s Robem Lowem v televizním filmu CBS Perfect Strangers a v seriálu z produkce Foxu The Jury) zakončila natáčením snímku Garyho Yatese Niagara Motel v Kanadě. Poté se vrátila do své rodné Anglie, aby si zde zahrála ve filmu Irish Jam. V roce 2005 porodila dcerku Gracie Ellen Mary, kterou má s hercem Davidem Thewlisem. Herectví se začala věnovat v roce 1989, kdy s divadelním souborem Oldham Theatre Workshop objela velkou část Anglie. První významnější roli získala v roce 1990 v seriálu In Their Shoes, po němž si zahrála v dalším seriálu GBH. Během následujících dvou let do jejího portfolia přibyla celá řada jednorázových televizních rolí, které vyústily až ve stálou úlohu ve fenomenálně úspěšném seriálu Brookside. Během svého účinkování v tomto seriálu získala cenu National Television Award pro nejlepší herečku. Následovalo několik fantastických hereckých výkonů v televizních filmech a seriálech včetně slavné role Belly Wilfer v minisérii na motivy románu Charlese Dickense Our Mutual Friend. V roce 1997 se vrátila na divadelní pódium ve hře Look Europe. O dva roky později si zahrála na Broadwayi ve hře Patricka Marbera Closer, která jí přinesla cenu Drama Desk Award. Za výkon v další hře Lulu byla v roce 2002 oceněna cenou Helen Hayes Award.

Danny Cannon
Debutoval celovečerním filmem Mladí Američané, kterým přilákal nejen zájem filmové kritiky, ale také producenta Jerryho Bruckheimera. Když se pak Bruckheimer začal věnovat televizní produkci, vybral si k režii některých svých projektů právě Cannona.
Cannon začal svou kariéru jako divadelní herec. Během svého působení s malou divadelní společností natočil několik krátkých filmů, do nichž obsadil své herecké kolegy. Jeho práce zaujala slavného režiséra Alana Parkera, který tehdy teprve devatenáctiletého Cannona dostal do každoroční filmařské soutěže BBC Showreel. Když Cannon následně získal první cenu, Parker jej přesvědčil, aby začal docházet na prestižní National Film and TV School. Cannon má na kontě také spoustu reklam a hudebním videoklipů. Po natočení pilotního dílu seriálu Kriminálka Las Vegas zůstal o této show jako producent a scénárista. Následně se jako režisér a vedoucí výroby podílel také na pilotním filmu a několika dílech seriálu CSI: Miami a jako vedoucí výroby na seriálu CSI: NY. CSI se během pouhých čtyřech let stalo nejúspěšnějším seriálem všech dob. Kromě toho získalo celkem tři Emmy, bylo nominováno na tři Zlaté glóby a získalo tři ocenění People’s Choice Award.