fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

64% 133 hlasů
6.4 10 133
dobrodružný / drama / rodinný, Francie, , 98 min., od 7 let
Mia et le lion blanc
Kinopremiéra v ČR a SK 25.4.2019 dabováno, DVD od 28.8.2019 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka



Přátelství je to největší dobrodružství.
Král přírody, majestátný lev jako ten nejlepší kamarád a domácí mazlíček? Proč ne? Jedenáctiletá dívka Mia se s rodinou přestěhuje na farmu v jižní Africe, kde se jí ve lví rezervaci splní dávný sen snad všech dětí světa. Dostane malého lvíčka, mládě vzácného bílého lva. Charlieho. Během pár dalších let se z nich stanou nerozluční přátelé, parťáci na celý život, jejichž pouto a láska stírá rozdíl mezi světem lidí a zvířat. Z mláděte ale vyroste opravdové zvíře, z roztomilého lvíčka se stane skutečný úžasný silný lev. A Mia zjistí, že rodinné farmě se zase tak dobře nedaří a táta musí obětovat jejího jedinečného bílého lva jako trofej pro lov turistů. Mia a bílý lev nemají jinou možnost, než utéct, a vydat se spolu na úžasnou cestu do africké savany, aby v divočině daleko od pušek lovců našli pro Charlieho bezpečné místo a lví království. Přátelství totiž není jenom slovo, ale závazek a opravdové dobrodružství.
Uprav informace o filmu

+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Mia a bílý lev

obrazek
Výjimečný film z africké přírody vznikal plné tři roky a během nich se z filmového příběhu stal skutečný. Jedinou možností, jak film natočit bez filmových triků, totiž bylo, aby spolu malí bílí lvi a dětští herci vyrůstali a stala se z nich jedna smečka. Přípravy a natáčení probíhalo pod dohledem Kevina Richardsona známého po světě jako „Zaříkávač lvů“. „Bylo to úžasné. Kevin a oba dětští herci byli se lvy jedna rodina. Mohli s nimi dělat cokoliv kdekoliv, být s nimi. My ostatní jsme museli myslet na to, že točíme s divokými zvířaty a predátory, museli jsme mít nějakou ochranu, držet se za plotem. Ale oni tři měli to nejdokonalejší zabezpečení. Lásku,“ vzpomíná s dojetím režisér Gilles de Maistre.

Maminku hlavní hrdinky hraje Mélanie Laurent známá například z filmu Hanebný parchanti. „Bylo to jako sen. Až budu stará, budu moci říct, že jsem točila v Africe s bílými lvi a sledovala je vyrůst. Jednou jsme byli venku, nalevo od nás žirafy, napravo nosorožci a najednou se země začala třást. Viděli jsme běžet stádo slonů. Nádhera. Nemohla jsme přestat plakat dojetím.“

Gilles de Maistre (Rozhovor)
obrazek
Jak jste přišel na námět příběhu?

Už je to hodně let. Natáčel jsem francouzský dokumentární seriál o dětech po celém světě, které si vytvořily silné pouto s divokými zvířaty. Pátrání po nich mě přivedlo i do Jihoafrické republiky, kam jsem přijel natočit příběh dítěte, jehož rodiče vlastnili lví farmu. Chovali lvy za účelem jejich záchrany, tedy alespoň to tvrdili. Jejich konečným cílem bylo prodat zvířata do zoo nebo do přírodních rezervací, vzdát hold králi zvířat v celé své kráse a někdy dokonce lvy vrátit i do volné přírody. Na farmě byl desetiletý chlapec, který lvy doslova miloval. Když jsme natáčení skončili a chovnou stanici opustili, zjistil jsem, že tam lvy chovali pro účely lovu.

Jak jste se potkal s Kevinem Richardsonem, zaříkávačem bílých lvů?

Když už jsem měl v hlavě námět filmu „Mia a bílý lev“, další mou otázkou bylo, zda budu schopen nápad zrealizovat. Před časem jsem pracoval na dokumentárním snímku o Kevinu Richardsonovi s názvem „Zaříkávač lvů“. Kevin je prostě neuvěřitelný, je to mezinárodní hvězda. Za posledních dvacet let pracoval už s více než stovkou lvů, je to člověk, který boří hranice mezi světem lidí a světem zvířat, propojuje je v jeden. Když jsem mu přišel představit film „Mia a bílý lev“, řekl: „Bude to dost náročný proces, pokud tedy nejste připraven točit film tři roky a použít velmi malé lvíče. Ti dva by si museli vytvořit vztah a také by bylo třeba natočit celý film s jediným lvem. Ale to není možné, na to nebudete mít čas.“ Já jsem odpověděl: „Pojďme do toho i tak!“. Produkční studia Studiocanal a Galatée Films byla z plánu nadšená a souhlasila, takže přesně toto jsme udělali.

Jak jste našli představitelku hlavní dětské role?

Pracovali jsme na filmu zcela novým a neotřelým způsobem. Bylo třeba se v Jihoafrické republice potkat se s více než třemi sty dětí, než se nám podařilo nalézt tu správnou herečku. Pak jsme narazili na dívku jménem Daniah. Když se poprvé setkala tváří v tvář se lvíčetem, nevztáhla k němu nejdříve ruce, jak jsme viděli u většiny ostatních dětí, ale přistupovala k němu hlavou. Náš expert na lvy, Kevin Richardson, byl přesvědčen, že musíme vybrat právě ji. Dnes už Daniah vyrostla, už je jí čtrnáct let. Lev už také není mládětem, nýbrž dvousetpadesátikilovým obrem, i přesto ale s Daniah zůstali přáteli. Myslím, že to bylo vůbec poprvé, kdy se někdo pokusil vyprávět příběh o hlubokém přátelství mezi malým děvčátkem a divokou šelmou a předním predátorem v jednom, bez použití speciálních efektů.

Říká se, že natáčet děti a zvířata je pro režiséra náročný úkol. Vy jste musel dělat obojí naráz…

Také se ale říká, že dva mínusy dají dohromady jedno plus! Ale žerty stranou, toto vyjádření je poněkud nepřesné. Co se týče práce s dětmi, tak já jsem na natáčení potkal opravdu výjimečné děti - zdvořilé, milé, chytré, pracovité a odvážné. Měl jsem štěstí. A co se týče zvířat, tak jsme vytvořili pracovní postup, který je zcela odlišný od toho, jakým filmaři zvířata zvyknou natáčet. Přistupovali jsme ke lvu jako k regulérnímu herci a ne jako ke zvířeti, které je třeba krotit. Vytvořili jsme si se lvem vztah již od narození. Samozřejmě si tým musel udržovat odstup a na konci bylo již třeba natáčet v klecích, tak či tak byl ale lev už zvyklý na kamery a mikrofony. Mladí herci pracovali se lvy na každodenní bázi. Snažili jsme se vytvořit si blízký vztah založený na přátelství, nebyla to drezura. Tím jsme dodali lvu sebevědomí, které potřeboval, aby se s našimi herci cítil na place příjemně.

Je to tedy vůbec poprvé, kdy se někdo o něco takového pokusil?

Ano. Bylo potřeba se do toho zcela ponořit a vytvořit návyky a pravidelný denní program. Lev trávil čas s naší herečkou každý den, procházeli se po place, i když se zrovna nenatáčelo. A že to byl nějaký lev! Kevin Richardson ještě nikdy neviděl tak šikovného lva, jako je náš Thor. Mohlo to být i díky tomu, jak dlouho natáčení trvalo, nebo atmosférou, která panovala na place, ale kdykoliv jsme potřebovali nějaké scény přetočit, byl schopen zahrát záběr naprosto stejně jako opravdový herec.

Takže lvi umí hrát?

Pojďme spíše říci, že nám rozuměl. Byly i dny, kdy jsme vůbec nenatáčeli, protože nebyl v náladě, tak jsme ho prostě nechali na pokoji a zkusili to zase další den. To také znamenalo, že některé záběry bylo třeba točit i tři nebo čtyři dny, neboť byly komplikované, a s některými jsme naopak byli hotovi za čtvrt hodiny.

Zní to, jako by tento způsob práce byl často i dílem náhody!

Byla to sice sázka do loterie, ale promyšlená, protože jsme plánovali každou maličkost a byli výborně připraveni. Pracovaly s námi dvě děti pro případ, že by jedno z nich dostalo strach. Ryan, chlapec, který ztvárnil bratra Daniah, byl zároveň i její záskok. Pokud by v třetím roce Daniah dostala ze lva náhle strach, přepracovali bychom scénář, nastoupil by Ryan a byl by to on, kdo by se na konci vypravil lva zachránit. Také jsme měli dva lvy. Vlastně tři. Thor byl naším hlavním lvem. Hrál roli Charlieho od jeho čtyř měsíců. Reálný Charlie hrál sám sebe jako dvouměsíční lvíče a byl zároveň náhradníkem. Lvice Neige pak hrála Charlieho jako novorozené mládě.

obrazek
Vaši lvi vyrostli v záři reflektorů. V jakém momentě začali být nebezpeční?

Rok a půl jsme s nimi natáčeli, jako by to byli normální herci a poté jsme se přesunuli do klecí. Byl jsem za to rád. Se lvy začne být náročné pracovat kolem druhého roku života, možná dvou a půl let. Stejně jako lidé se totiž dostanou do věku, kdy se začnou chovat jako teenageři. Bylo také zajímavé sledovat, jak si každé z dětí vytvářelo vztah s Thorem zcela odlišným způsobem. Daniah napodobovala Kevina, měla ke lvu velmi fyzický přístup, válela se s ním a postrkovala. Ryan byl spíše opatrný, držel si svůj odstup. Je to velmi jemný chlapec, tak klidný, že nás s Kevinem občas napadlo, jestli se nebojí. Na konci natáčení se tým lidí, kteří Kevinovi od samého začátku se lvy pomáhali, stáhl, neboť již měli strach o svoje bezpečí. Takže když natáčela Daniah, Kevin poprosil Ryana, ať mu pomůže se lvem, aby se on mohl soustředit na záběr. Ke konci už jsme měli jen tři lidi, dva z nich děti, kteří se ke lvu mohli přiblížit.

Co přesně myslíte tím „pomohl se lvem“?

Daniah uměla se lvem zacházet v reálu, když ale natáčela, nemohla k němu přistupovat stejně jako v běžných situacích. Musela se vžít do své role a nechovala se tím pádem k němu stejně, ale v rámci své role a způsobem, na jaký nebyla zvyklá. Běžně si se lvem hrávala, uklidňovala ho. Na place ale třeba musela předstírat, že je zraněná, musela křičet nebo plakat, když se on díval. Nahánělo to strach, ale zvládla to. V tom je také největší výzva filmu - mít dostatek důvěry a sebevědomí a sebrat odvahu a hrát vedle obřího lva.

Musel jste pak předat kontrolu Kevinovi…

Ano. Já jsem točil v prvních dvou fázích filmování, byl jsem v těsné blízkosti lva, protože bychom nebyli schopni vytvořit emoce vztahu uměle. Chtěl jsem takto pokračovat celý film, ale protože už jsem nemohl točit sám, předal jsem kameru Kevinovi. Nadále jsem však dával Kevinovi pokyny do sluchátka. Stal se ze mě takový Kevinův zaříkávač!

Tak nezvyklý, jedinečný proces musí vytvořit opravdu silná přátelství…

Natočit film trvalo ve čtyřech fázích tři roky, takže je to zvláštní. Pokaždé jsme se rozloučili a pak si řekli: „Tak na viděnou příští rok.“ Všichni jsme byli v Jihoafrické republice, pozorovali jsme lvíčata a děti, jak vyrůstají. Spřátelili jsme se s jejich rodiči, poflakovali se v buši se slony a žirafami… Chtěli jsme si to pokaždé vše zažít ještě jednou.

Životní pojištění bylo asi nejnákladnější položkou rozpočtu, že?

Je to zvláštní, ale není tomu tak. Jedinou společností, která zprostředkovává tento typ pojištění pro filmaře je pojišťovna Circles a ti byli unešení z našich bezpečnostních opatření na place. Zlatým pravidlem bylo, že pokud se Kevinovi jen trošičku nebude nějaká scéna pozdávat, použijeme zvláštní efekty. Také jsme měli dvě děti, které s námi pracovaly, pro případ, že by některé z nich dostalo strach. To byl náš plán B. Kdybychom ale měli jakékoliv pochyby, použili bychom zelené plátno. To byl náš plán C.

Plánujete pokračování?

Tento nápad už jsme zavrhli. Problém je v tom, že v momentě, kdy Daniah přestala interagovat se lvem, její role vlastně skončila. Bylo zásadní, aby si s ním budovala vztah den co den. Nemohli jsme riskovat, že bude začínat úplně nový vztah od nuly. Uvažovali jsme o tom, že by Daniah nadále pracovala s Kevinem v Jihoafrické republice, ale nakonec jsme se rozhodli, že to je příliš složitý plán na to, že jsme si tehdy nebyli jistí, že nějaké pokračování filmu vůbec bude. Rozloučení s jejím lvem bylo pro Daniah bolestivé, ale musela se už vrátit do normálního života normální dívky a vrátit se po třech letech v buši domů. Dala tomu vše. Lva ale stále navštěvuje.

Původně jste se věnoval dokumentárním filmům. Zajímá vás teď více fikce?

Když připravuji dokumentární film, vyrazím sám jen s kamerou a potkávám lidi. Je to úplně jiný zážitek, sbírám tak nápady a příběhy, které pak mohu použít k filmovým zpracováním. Reálné věci rozvíjí mou představivost. Rád vkládám zážitky z reálného života do smyšlených příběhů, jako jsem to udělal ve filmu „Mia a bílý lev“. Vztah mezi Daniah a lvem je reálný a z něj také ve filmu těžíme emoce a napětí, kterého bychom nikdy se zvláštními efekty nedocílili. Lidé touží po takové opravdovosti.

Kevin Richardson (Rozhovor)
obrazek
Jak jste se k práci na projektu dostal?

Poprvé jsem se s Gillesem de Maistrem setkal v roce 2012. Právě jsem stěhoval svou záchrannou stanici a on mě chtěl natáčet při práci. To ale nebylo možné, tak se mě zeptal, jestli nemám nějaké další nápady na spolupráci. Rozhodli jsme se sestavit smyšlený příběh, rodinné drama, které osloví každého a které každý bude chtít vidět i pro pobavení, nejen proto, aby se něco dozvěděl o hlavním poselství filmu. Pak jsme začali přemýšlet o tom, jakou dáme filmu strukturu a rozhodli se, že by bylo dobré do příběhu proplést motiv zrady; příběh otce, který zradí vlastní dítě ohledně jejího lva. Natáčet ale vztah mezi dítětem a lvem bylo nemožné. Nemožné, pokud bychom nezačali se lvem pracovat ještě jako s mládětem, který by si dítě „adoptoval“ jako člena smečky. Najednou se i naše nejšílenější nápady začaly stávat skutečností. Jednoho dne mi Gilles zavolal z Paříže a řekl jen: „Povedlo se to, budeme natáčet film!“. Pak už to vše šlo rychlostí blesku. Natočit takovýto smyšlený příběh je daleko složitější než natočit dokumentární film, zvláště pokud se, jako jsme to učinili my, rozhodnete zůstat co nejvěrnější skutečnému přátelství mezi lvem a dítětem. Přátelství muselo být pro diváky uvěřitelné, aby byli schopni se do filmu vžít a naplno pocítit sílu zrady. Bylo proto zásadní, aby si dívenka mohla vytvořit pouto se lvem od nejútlejšího věku. Nejdřív jsem zvažoval, že bychom pracovali s mým synem, ale byl na to ještě moc malý. Potřebovali jsme tedy najít někoho dostatečně šíleného na to, aby nám svěřil dítě na tři roky, někoho, kdo by neměl problém s tím, že jeho dítě bude vyrůstat se lvy. To bylo vážně náročné. Nebál jsem se, že bychom nenašli vhodné děti, doufal jsem hlavně v to, že najdeme ty správné rodiče.

Jakým způsobem jste koučoval Daniah a Ryana?

Bylo to dost náročné. Tři roky práce, tři intenzívní setkání každý týden, přičemž každé z nich trvalo dvě až tři hodiny. Zpočátku jsem žil a dýchal jen pro tento projekt, protože pro něj bylo potřeba vybudovat nějaké základy. Pak jsem teprve byl schopen předat spolupráci týmu, který se každý týden postaral o jedno nebo dvě ze tří setkání. Jakmile se lev dostal do určité fáze, bylo potřeba, abych se zase začal projektu naplno věnovat, neboť zde byly zásadní zvraty, jež bylo nutno vyřešit. Také jsem chtěl děti naučit pár věcí o lvech a vysvětlit jim, jak k nim mají přistupovat. I pro mě to byla výzva. Vím sice, jak se ke lvům chovat, ale tentokrát jsem své znalosti musel předat dětem a mít u toho zároveň na paměti, že jsou to ještě děti, které nemají stejné zkušenosti jako my dospělí. Musel jsem se naučit, kdy do interakce vstoupit a kdy je nechat vyřešit si situaci samotné. Bylo třeba najít tu správnou rovnováhu. Za ta léta se z dětí staly takové zmenšené verze mě, tedy co se práce týče, i když každý z nich měl vlastní, osobní přístup. Lvi to umí vycítit. Také umí vycítit, jaké máte úmysly a v tomto ohledu je nemáte šanci ošálit.

Povězte nám více o vašem vztahu s Gillesem de Maistrem…

Hned jsme si začali rozumět, již od té doby, kdy pracoval na dokumentu o mně, „Zaříkávač lvů“. Díváme se na svět stejně. Tento film by nikdy nevznikl, kdyby Gilles nestál v jeho čele a neudával směr. Umí se neskutečně přizpůsobovat a naslouchat.

obrazek
Jak jste si rozuměli, co se týče práce se zvířaty?

Hned zkraje jsem Gillese varoval, že mojí prioritou číslo jedna vždy bude dobro zvířat. Podle toho jsme také naplánovali produkční rozvrhy. Ke zvířatům jsme se chovali jako k hercům, možná dokonce lépe. Já jsem dával pozor na to, aby jim nic nechybělo, v čemž mě zcela podporovaly produkční týmy, ať už STUDIOCANAL, Galatéé Films nebo Outside Films. Už jsem zažil i natáčení, kdy tomu tak nebylo, kdy se od zvířat očekávalo, že mají „splnit úkol“ a když toho nebyly schopny, vzrůstalo napětí. Museli jsme některé scény točit i tři dny. Většinou to trvalo maximálně jeden den, ale když se věci nedařily, někdy byly potřeba i dva nebo tři dny, abychom scénu dotočili. Řekl jsem Gillesovi, že když je pro něj tak zásadní opravdovost, je možné, že může trvat dlouho, než se projekt dotočí. Kdyby chtěl mít vše hotové za dvanáct týdnů, potřebovali bychom k tomu spoustu zvláštních efektů. Nebyli bychom ale schopni zachytit důvěrný vztah mezi dívkou a jejím lvem. Ve filmu „Mia a bílý lev“ uvidíte na plátně něco, co opravdu existovalo - dívku a lva, kteří si mezi sebou utvořili neuvěřitelné pouto.

Přemýšlel jste, že pro různá věková období využijete různých lvů?

Takový nápad jsme měli ze začátku. Říkali jsme si, že bychom mohli Daniah naučit pracovat s lvíčetem, pak se šestiměsíčním mládětem, pak ročním lvíčetem a nakonec tříletým lvem. Byl jsem proti, protože tříletý lev by pro ni byl cizí. Pokud chcete natočit film o blízkém přátelství mezi dívkou a lvem, ten vztah nutně musí doopravdy existovat. Také se mi moc nelíbilo, že bychom pracovali s lvíčaty, které bychom pak měli znovu někam umístit. Pochopili, že lvi, které ve filmu použijeme, zůstanou naší odpovědností až do konce jejich dnů. Ta zvířata se stanou našimi a my jim pak musíme pomoci.

Měl jste za ty tři roky natáčení někdy nějaký strach nebo pochybnost?

Mám rád dobrodružství a rád zkouším něco nového. To, myslím, tento projekt dokazuje a dokonce si i hezká řádka lidí myslela, že jsem to tentokrát už možná trochu přehnal. Svěřili se s tím i Gillesovi a rodinám dětí. „Jak můžete do takovéto pozice postavit děti?“ Nerozuměli tomu, co děláme a proč to děláme. Jediným způsobem, jak to celé pochopit, bylo přijet do Afriky, zažít si vše na vlastní kůži a být součástí natáčení. Bylo tam tolik emocí, tolik různých propojení, tolik osobností, připadalo mi, že jsme všichni jako jedna velká rodina.

Bezpečnost a ochrana byly asi poměrně náročné…

Se lvy pro účely filmografie pracuji již bezmála dvacet let a některá natáčení byla skutečně naprosto chaotická. Jakmile jsou na place nebo v jeho blízkosti divoká zvířata, sám dělám bezpečnostní školení a říkám lidem, kam můžou a kam ne a také je učím, jak zareagovat, pokud nastane nějaký problém. Cílem je zabránit tomu, aby se stal nějaký incident, zajistit, aby si lidé pamatovali, že pokud se za posledních sedm dní nic nestalo, neznamená to, že není třeba být nadále ve střehu a chodit kolem lvů, jako by to byli gaučoví psi. Nikdy, opravdu nikdy, nesmíme zapomenout, že jsou to divoká zvířata, která bychom měli respektovat.

Co vás nejvíce překvapilo?

Bylo tam mnoho překvapení a za mnoho z nich mohl lev Thor. Často s Gillesem žertuji, že Thor je reinkarnací toho „opravdového“ severského boha. To jméno mu sedí, to se mu nedá upřít. Ale děti, Daniah a Ryan, byly stejně překvapující. Ať se jim přihodilo cokoliv, byly pořád pevné jako skála. Naslouchaly. Rozuměly mým pokynům a dělaly to, co jsem jim řekl. Vytrvaly. Hluboce je obdivuji. Znám tolik lidí, kteří hodili ručník do ringu, jakmile jim do cesty přišel byť jen malý zádrhel. Ale tyhle děti jen řekly: „Kevine, já chci pokračovat“.

Daniah De Villers (Rozhovor)
obrazek
V čem byl pro vás tento projekt jedinečný?

Je to příběh o lásce, který ještě nikdo nevyprávěl. A nikdo také ještě nepracoval se lvy tak, jako jsme s nimi pracovali my.

Expert na lvy, Kevin Richardson, hrál v projektu klíčovou roli.

Ano. Založil vlastní rezervaci pro divoká zvířata. Je to neuvěřitelný člověk. Se lvy má opravdu mimořádný vztah.

Jaké to bylo přestěhovat se do Johannesburgu?

Bylo to jako skok do neznáma, celá moje rodina se musela přestěhovat do Johannesburgu jen kvůli tomuto projektu. Všichni jsme ale v tomto neobvyklém filmu viděli potenciál.

Proč si pro roli Mii vybrali právě vás?

Nejdříve jsme se s ostatními šli podívat na lvy a lvíčata a Kevin nás při tom pozoroval. Poprvé v životě jsem se tehdy dotkla lva a Kevina na tom muselo něco zaujmout.

Jaká byla spolupráce s Mélanie Laurentovou a Langley Kirkwoodem?

Langley hraje mého otce a naučil mě spoléhat se na rozum. Mélanie je skvělá, je to úžasná herečka a opravdu moc fajn člověk. Tolik jsem se toho naučila o tom, jak se vžít postavě do kůže jen tím, že jsem ji pozorovala při natáčení. Oba mě hodně naučili.

Bylo natáčení se lvem náročné?

Když byl ještě mláďátko, bylo na natáčení vždycky tak moc lidí, že rychle ztrácel pozornost. Jakmile ale vyrostl a lidé se přesunuli do klecí, bylo to snazší. Thor je opravdu chytrý, natáčeli jsme s ním už od velmi útlého věku, což byla zároveň i naše příprava na pozdější fáze natáčení.

Jaký je Gilles de Maistre jako režisér?

Má obrovské srdce a mám ráda jeho přístup k filmařině - je velmi přirozený, syrový, jako by situace byly opravdu skutečné.

Jaké má film poselství?

Thor mě naučil, jak výjimeční jsou lvi, jak dalekosáhle přesahují to, co se o nich říká.

A co vaše krásné přátelství s Thorem, jak to bude v budoucnu?

Kevin řekl, že za ním můžu kdykoliv přijet, je pro mě teď totiž těžké prostě zapomenout a dělat něco jiného. Nevím ještě, co budu dělat příští rok, snažím se žít v přítomnosti.

Mélanie Laurent (Rozhovor)
obrazek
Proč jste se rozhodla zrovna pro tento projekt?

Vše se to seběhlo velmi rychle. Vzala jsem si scénář. Představila jsem si lvy, natáčení v Jihoafrické republice, nevšední zážitky. Moc se mi líbil příběh, ten mi připadal zásadní.

Jaké pro vás bylo natáčet film po dobu tří let?

Skvělé. Zaprvé proto, že byla jednotlivá natáčení příjemně krátká. A také proto, že jsme měli velmi malý, semknutý tým, který se stal něčím jako mou druhou rodinou. Každý rok jsme se mohli těšit na další kouzelná setkání. Gilles mi v průběhu roku posílal videa, přesto mě to vše pokaždé překvapilo. Přijela jsem a dům vypadal jinak, děti vyrostly, lvi byli také dospělejší a i já jsem byla o rok starší.

Povězte nám něco o vaší postavě.

Hraji francouzskou matku, která se zamiluje a odstěhuje se za svou láskou do Jihoafrické republiky, přestože se na to doopravdy necítí. Přestěhuje se s rodinou z Londýna do omšelého baráku, jsou v jednom kole.

Jak se vyvíjí postava Mii, vaší filmové dcery?

Je zajímavé, že když jí poprvé jako jedenáctiletou potkáme, je to ještě dítě, ale má v sobě už kus rebelství. Se lvem se stanou přáteli a tento vztah změní její dosavadní směřování. Sama se svým způsobem stane matkou a dospěje skrz hluboké pouto a touhu ochránit zvíře, bez ohledu na nebezpečí, které její čin může způsobit jí a její rodině. Je to velmi dojemné.

Mluví Kevin Richardson doopravdy se lvy?

Je v tom daleko víc. Kevin je napůl lev a napůl člověk. Také chodí plavat do řeky s hyenami. Když nám řekl, ať třeba něco vyzkoušíme, udělali jsme to zcela bez rozmyslu. A na tom vlastně stojí celý film. Na tom, že opravdu hrají herci a nepoužívají se dvojníci. Pamatuji si jednu scénu, kterou jsme natáčeli minulý rok. Lev byl tehdy už dospělý, měl už i hřívu a vylezl na kuchyňský stůl, když jsme jedli. Scénu jsme natočili, ale trochu strach už jsem měla.

Zdá se, že natáčení filmu bylo ale jinak opravdu velmi příjemné, že?

Ano, protože to byl malý tým lidí, do kterého všichni zapadli. Někdy jsme ani nevěděli, že se natáčí. Hodně jsme improvizovali, šli naproti svým strachům, natáčeli jsme rychle a záběry zachycovaly situace tak, jak se opravdu staly, protože hodně také záleží na zvířatech samotných. Denně se děly výjimečné věci. Myslím, že bychom nikdy nedosáhli stejného cíle, kdybychom film natáčeli tradičním způsobem. Měli jsme režiséra, který nás točil při tanci, a naše taneční představení trvalo celé tři roky. Byl to balet se lvy.

Jak se vám pracovalo s Gillesem de Maistrem?

Musel na place řídit jak lvy a děti, tak nás dospělé, přesto na něm ale nikdy nebyl znát žádný stres. Přesně věděl, co chce zachytit a dokázal vytěžit některé neuvěřitelné momenty. Celé natáčení bylo jako sen. Až budu jednou stará, budu si moci říct: „Natáčela jsem tři roky se lvy v Jihoafrické republice, viděla jsem je vyrůstat“.

Jaká je vaše nejmilejší vzpomínka na natáčení?

Byli jsme v autě, přejížděli jsme takový mostek. Na jedné straně byly žirafy a na druhé hroši a najednou se celá buš začala otřásat. Zničehonic se objevil slon a za ním dalších patnáct, přecházeli nám přímo před očima. Plakala jsem a nedalo se to zastavit. Cítila jsem se tak malá a dívala se na takovou nádheru. Je důležité umět si udělat trochu odstup od natáčení a uchýlit se ke svým emocím, protože ty se pak zase promítnou do našeho herectví.

Langley Kirkwood (Rozhovor)
obrazek
Co vás na tom projektu přitahovalo?

Je to neobyčejný projekt v pravém smyslu toho slova a v mnoha různých směrech. Způsob, kterým jsme natáčeli opravdová divoká zvířata, byl opravdu nezvyklý. Zároveň bylo nezvyklé rozhodnutí natočit film v průběhu tak dlouhého období. Film začíná jako rodinný film, takový, jaký byste chtěli shlédnout se svými dětmi. Ale zhruba v polovině už jde o víc, příběh začne být více napínavý. Film přeřadí na vyšší rychlost a stane se něčím, co dalekosáhle přesahuje běžné rodinné drama.

Jaký člověk je John, postava, kterou hrajete?

John je člověk, který se snaží získat druhou šanci. Snaží se ze všech sil nic tentokrát nezkazit, chce se starat o svou rodinu, stejně ale nakonec sejde znovu z cesty. Snaží se řídit svou lví farmu a podnikání v ekoturistice eticky, ale brzy zjistí, jak náročné to je a zjišťuje, že musí činit některá velmi těžká rozhodnutí. Tyto odstíny šedé mě přiměly znovu zapřemýšlet o některých zážitcích z mé minulosti, kdy jsem i přes nejlepší úmysly udělal špatná rozhodnutí. John je hrdý muž. Má velké ego a nechce si přiznat, že v konečném důsledku je to on, kdo způsobil situaci, v níž se nalézá jeho dcera.

Jak velká část příběhu je realita?

Film rozostřuje hranici mezi dokumentem a smyšleným příběhem. Daniah a Thora, lva, který ztvárňuje filmového Charlieho, v reálném životě pojí silné pouto. Pomáhala ho krmit a vychovávat. Patří do stejného kmene. Jsou jako rodina. Samozřejmě, hlavní premisou filmu je ukázat lásku mezi mladou dívkou a lvem. John v sobě dokonce pocítí i malý záchvěv trpkosti, protože si lev dokázal vytvořit zvláštní pouto s jeho dcerou, což se jemu samému nepovedlo.

Řekněte nám něco o specialistovi na lvy, Kevinu Richardsonovi.

Už jsem o něm předtím něco slyšel, věděl jsem, že se mu přezdívá Zaříkávač lvů. Moje děti jsou opravdoví závisláci na YouTube, asi mi kdysi ukázaly nějaké jeho video a pamatuju si, že jsem si říkal: „Páni, to je něco. Je to šílené, ale úžasné.“ Pravdou ale je, že Kevin vůbec není žádný šílenec. Stojí nohami pevně na zemi, je velmi otevřený a pracovitý a vše, co dělá, dělá na sto procent. Jeho práci je celoživotně oddaný. Nemůže si od ní na pár měsíců odpočinout. Vztah se zvířaty buduje každý den. Sledoval jsem s obdivem, když se snažil „dekódovat“ chování zvířat, rozhodoval se, jak moc jim může věřit, jak se do toho ponořil. Nikdy jsem nic takového neviděl.

Jaké jsou vaše nejhezčí vzpomínky na natáčení?

V první fázi natáčení, když bylo Thorovi jen čtyři nebo pět měsíců, jsme měli natočit scénu, v níž jsme Mélanie, děti a já, seděli na houpačce s Thorem. Seděl mi na klíně a já jsem mu musel dávat malé kousky masa. Byl to jeden z těch zážitků, kdy jsem musel sám sebe štípnout, že se mi to vše nezdá, protože jsem tam seděl, měl jsem na klíně lva a krmil ho z ruky. Něco takového opravdu nezažijete každý den.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pátek 20. 9. 2019 Svátek má Oleg
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz