Film Mikrokosmos se odlišuje od tradičních přírodovědeckých filmů tím, že nemá skoro žádný komentář. Kromě krátkého anglického úvodu od Kirstin Scott Thomasové, jsou záběry doprovázeny jen směsicí přírodních zvuků a speciálně zkomponované hudby. Slyšíme kožené škrábání, jak si moucha čistí křídla, bubnování nohou sluníčka sedmitečného, nárazy parohů brouků roháč obecný, kteří spolu bojují na větvičce. Film je vytvořen jako ucelené vyprávění, respektující klasickou jednotu místa a času. Vypráví příběh jednoho dne života "jedné louky kdesi na planetě Zemi". Je to miniaturní svět, kde jsou stonky trávy džunglí, kamení je jako hory a i nejmenší loužička je jako oceán, kde hodina je jako den, den jako celá roční doba, roční doba jako celý život.

Ve filmu zhlédnete procesí housenek, které jdou těsně jedna za druhou, jako chlupatý vlak, jedoucí přes Saharu, až se začátek housenčího řetězce spojí s jeho koncem a housenky dále vážně šlapou dokola, na cestě nikam. Mravenec utiší žízeň svého kolegy kapkou vodu, kterou drží v ústech. Dva šneci se milují ve vlnité extázi, z níž je zřejmé, že jde o skutečné milování, nikoliv jen o mechanický pud. . Bouře a sucho poskytují dramatickou kulminaci boji o přežití.

Umělecký dokument Mikrokosmos je výsledkem dlouholeté práce biologů Claudea Nuridsanyho a Marie Pérennouové, kteří se celý život věnují popularizaci svého oboru. Oba vědci natočili ojedinělý snímek, jenž nabízí pohled do prostředí malých tvorů (většinou z říše hmyzu), obývajících obyčejnou louku na francouzském venkově. Fascinující příběhy ze života hmyzu jsou členěny do několika kapitol a zachycují jeden den, který pro mnohé broučky vlastně znamená rok lidského života. Planeta Země je v tomto uměleckém dokumentu objevována v centimetrových a milimetrových rozměrech, čemuž napomáhá i dokonale zvládnutá technika skloubená s nespornou poetickou kvalitou snímku. Konstrukce speciálních snímacích zařízení zabrala dva roky, vlastní natáčení trvalo další tři.