Milenci a vrazi

<>OBRÁZEK NENALEZEN<> Ústředním místem děje je dům kdesi v Ústí nad Labem, patřící továrně Kotex (není těžké pod tímto názvem identifikovat současnou chemičku). V přízemí je montércimra, kde se střídají obyvatelé náhodní i trvalí, nad ní je byt ředitele továrny a pak část pokojů ženských a mužských - svobodárna. Nikdy ale toto uspořádání není dodrženo. Všechno je tu beznadějně pomícháno, do svobodárny vnikla mladá žena s mužem, čekají dítě. Nevraží na ředitele, ale i na spolubydlící, rvou se o trošek vody, chtějí ty druhé vystrnadit, chtějí byt, byt, byt. Konečně se stěhují a v domě zaplane nová zášť: kdo na jejich místo?

Znovu se všechno pomíchá a hlavně všechno začíná znovu. Jako krásný jedovatý květ na hnojišti tu vybuchují co chvíli orgie sexuality: opilí montéři zavlečou krásnou Maddu k sobě a jeden po druhém ji znásilňují: přejemnělá paní ředitelová Zita Gráfová v opilém zoufalství nad ztracenou láskou vnikne k montérům a dává se všanc všem, aby ji podupali, zneuctili a pošpinili; Alex Serafín, programový cynik a násilník, lump ze zásady, znásilňuje svou sestru kdy se mu zachce, takřka před očima celého domu; zotročená Dáša Zíbrtová s psí oddaností slouží démonickému Alexovi a prosí o milost a pohlazení;

Zamindrákovaného ředitelského synka Romana Gráfa si osedlá neřestně krásná Madda a dožene ho k vraždě svatého Juldy, svého bratra _ ochránce. Nikoli láska, ale páření, nikoli milostné oblažování, ale nenávistné ubíjení jednoho druhým tu diktuje své zákony. Člověk klesá na úroveň živočicha a zdá se být ovládán pouze sexem, chtíčem a záští.

A přesto: všichni tito lidé jsou schopni milovat, včetně té usmýkané Maddy, která vlastně pořád hledá lásku a vždycky najde jen urážky nebo zklamání. Cit těchto lidí mohl být zpotvořen a znásilněn, uražen a proklet, ale nebyl z nich vypreparován. Pod klenbou tohoto světa taky vzejde jedno horké milostné léto, velké skutečným milováním: paní Zita a o deset let mladší inženýr Borek Trojan se milují do skonání, zoufale a šťastně, sami překvapeni tím oblouzněním. Jejich objetí jsou - alespoň na chvíli - něžná a obšťastňující. Tady začíná příběh a la Stendhal po severočesku, silný a velký příběh nerovné lásky, rozvinuté milostné dueto, které ovšem zase skončí v hluboké skepsi. Z milostné vášně zůstane jen malost a stud.

<>OBRÁZEK NENALEZEN<> Film "Milenci a vrazi" by měl být dynamicky natočenou groteskou, jakýmsi leporelem lidských osudů, které se před námi odehrávají v rychlém tempu a nikoli bez nadhledu a humoru. Měl by to být film atraktivní a divácky přitažlivý - jak výběrem scén a situací, tak i prostřednictvím protagonistů, kteří je ztvárňují. Měl by mít stopáž 120 minut. Celý se odehrává v severních Čechách. Jeho velkým osudovým jevištěm je město Ústí nad Labem. Dům na předměstí, ulice a uličky na okraji města ale i v centru, kostel, Větruše, Labe, chaty a koupaliště v okolí města, bizarní zvlněná průmyslová krajina, panelová sídliště a především prostředí velkých chemických továren, které vstupují o děje se vší svou hrozivou ale i sugestivní přitažlivostí a postmoderní průmyslovou krásou. Chemička Kotex je obrazem průmyslové civilizace která drtí, ale i osvobozuje, stává se každodenní realitou ale i místem seberealizace, kam se upínají tužby hrdinů.

Jiří Langmajer

Narozen 3. června 1966 ve znamení Blíženců v muzikantské rodině v Plzni, je ženatý a má dvě dcery. Seznámil se s životem v metropoli díky studiu na hudebně-dramatickém oboru pražské Konzervatoře. Zpívá, hraje na housle, kytaru, violu, stepuje, plave, lyžuje, jezdí na koni. Režisér Smyczek ho obsadil do TV seriálu Třetí patro. Následují "otazníkové" filmy Copak je to za vojáka? a Proč?. Přes zákaz produkce absolvuje čtyři seskoky padákem z výšky 1 km - jen zázrakem se mu nic nestalo. Z toho důvodu za půl roku skáče bungee jumping z 54 m ... V roce 2003 v rámci Shakespearovských slavností přijal roli Hamleta, kterého odehrál celkem 45 krát. Celkový počet jeho odehraných divadelních představení činí jenom za tento rok 236! "Normální člověk by tohle nedělal", říká. Natočil dvě TV inscenace - detektivku Vrah jsi ty a s Vlastou Chramostovou si zahrál ve filmu PF 77. Divadelní angažmá: krátce Divadlo na Vinohradech, věrně Divadlo pod Palmovkou (Peer Gynt - hraje 10 let/180 repríz, Caligula - 5 let/120 repríz, Amadeus - 4 roky/110 repríz, Ubohý vrah - nominován na Cenu Thálie za Nejlepší mužský herecký výkon, zatím poslední jeho role je Sofoklův Oidipus...), hostování: Národní divadlo, Hudební divadlo v Karlíně, Černé divadlo, Viola (s Miroslavem Moravcem hraje životní příběh Jeana Cocteaua a Jeana Maraisa - ve hře Modrý anděl) atd.

Ondřej Vetchý

Absolvoval pražskou konzervatoř, ze které nastoupil do ústeckého Činoherního studia. Potom působil v divadle E. F. Buriana, v současnosti je členem pražského Činoherního klubu. Na plátně se poprvé objevil už v roce 1981 v dětském dobrodružném filmu Neříkej mi majore (režie J. Hanibal), v roce 1988 byl nominován na Evropskou filmovou cenu Felix za roli ve filmu Dům pro dva (režie M. Zábranský, 1988). Za tuto roli dostal doma i v zahraničí řadu ocenění. Čtyřikrát získal nominaci na Českého lva.

Zlata Adamovská

Patří k nejvýraznějším představitelkám mladých emancipovaných žen. Jistě není náhodou, že byla vybrána pro volný televizní cyklus Třikrát s ... Mezitím, než byly zvolené tituly natočeny, došlo k zrušení cyklu, nicméně tři televizní filmy se Zlatou Adamovskou v titulní roli jsou natočeny. Zlata Adamovská se narodila v Praze, vystudovala hudebně-dramatickou konzervatoř. Po angažmá v MDP - divadle ABC (1986-1990) přesídlila v roce 1990 do Divadla Na Vinohradech, kde hraje dosud.

Veronika Žilková
Veronika Žilková, narozena 16. října 1961, je dcerou významného hudebníka a pedagoga Václava Žilky. Už od dětství byla členkou Chorea Bohemica. Po maturitě přešla na Filozofickou fakultu UK odkud později přešla na DAMU. Hostovala v různých divadlech. Uplatnila se také v rozhlase a v televizi například v TV seriálu My všichni školou povinní nebo Druhý dech.

Největší ocenění za svoji hereckou práci - Českého lva 1996 - dostala za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Bylo to za roli umírající Marjánky v dramatu Zapomenuté světlo.
Pracuje také v dabingu, zhruba od roku 1993 jako režisérka českých verzí.

Zuzana Norisová

Narozena 24.ledna 1979 v Malackách. Vystudovala konzervatoř v Bratislavě obor hudebně - dramatický. Hostovala v Divadle Andreja Bagara v Nitře, kde nastudovala role: Becky ve hře Tom Sawyer (režie: Martin Kákoš), Tereza v rockové opeře Povraz s jedným koncom (režie: Soňa Ferancová), Chiffon v muzikálu Malý obchod hrôzy (režie: Ján Ďurovčík ). Dále hostovala v Slovenském národním divadle v Bratislavě v muzikálu Malá nočná hudba v roli Fredderiky (režie:Peter Mikulík).

Vladimír Páral

Vladimír Páral patří k nejvýznamnějším moderním českým spisovatelům. Narodil se 10. srpna 1932 v Praze. Dětství prožil v Brně, kde maturoval na reálném gymnáziu. Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích a v roce 1954 se stal chemickým inženýrem. Do roku 1967 pracoval v různých chemických provozech, především v tehdejším Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, aby se později, po mimořádném čtenářském úspěchu svých prvních knih, věnoval výhradně literatuře.

Viktor Polesný

Viktor Polesný je jednou z našich nejvýraznějších režisérských osobností. Narodil se 13. 5. 1948 v Praze. Vystudoval FAMU, obor dokumentární tvorba. Už jeho první dokument, kterým byl Malíř č. 855, zaujal. Kromě pozoruhodných dokumentů se od roku 1983 věnuje úspěšně také režii hraných filmů. Mnohé z nich patří do zlatého fondu české televize (např. Divadelní román). Jeho filmy reprezentovaly Českou republiku na mezinárodních televizních festivalech a získaly mnoho prestižních ocenění (např. Sjezd abiturientů - Mnichov, Monte Carlo a Remeš).

Karel Svoboda

Karel Svoboda se narodil roku 1938 v Praze. Hudební nadání a první umělecké úspěchy měly zásadní vliv při volbě jeho profesionální dráhy. Opustil studium stomatologie na Karlově univerzitě v Praze a plně se začal věnovat hudbě. V padesátých a šedesátých letech byl členem české populární rockové skupiny Mefisto. Nevěnoval se pouze hře na klavír, ale s úspěchem komponoval své první skladby. Karel Svoboda byl členem uměleckého souboru experimentální divadelní scény Laterna Magika a divadla Rokoko, kde poprvé uvedl svoji scénickou hudbu. Z pera Karla Svobody pocházejí největší hity Karla Gotta a jeho skladby se objevují v repertoáru všech předních českých zpěváků. Písně Lady Carneval, Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš?, Stín katedrál, Čau lásko a další slavné hity se hrály a dodnes hrají po celé Evropě. Jeho skladby získaly ceny na nejznámějších hudebních festivalech - v Tokiu, Rio de Janeiru či v Cannes. Jméno Karla Svobody není svázáno pouze s písňovou tvorbou, ale také s velmi úspěšnými televizními produkcemi a hudbou k celovečerním filmům, ať již domácí nebo zahraniční produkce. Osobitá melodičnost Svobodovy hudební tvorby posílila romantiku českých filmových pohádek - Sůl nad zlato, Jak se budí princezny, Z pekla štěstí a Tři oříšky pro Popelku. Ústřední píseň z posledně jmenovaného filmu, Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš?, v podání Karla Gotta byla u příležitosti 100. výročí české kinematografie vyhlášena druhou nejúspěšnější filmovou melodií v historii českého filmu. Televizní seriály s hudbou Karla Svobody jsou oblíbené nejen v evropských zemích,- patří k nim například Včelka Mája, Cirkus Humberto, Létající Čestmír, Pinocchio, Tao Tao, Návštěvníci, Kačenka a strašidla. Především kreslený seriál pro děti Včelka Mája podle románu Waldemara Bonselse zaznamenal obrovský úspěch po celém světě a písně ze seriálu vydané na deskách v celé řadě zemí (včetně Japonska, Jižní Ameriky čí Austrálie; ve Francií se v loňském roce prodalo 150 tisíc CD singlů s francouzskou verzí Včelky Máji a titul patřil celou řadu měsíců mezi nejprodávanější CD v zemi) přinesly Karlu Svobodovi dlouhou řadu ocenění. Autorské úspěchy Karla Svobody v oblasti písňové a filmové hudební tvorby jej na počátku sedmdesátých let inspirovaly k prvnímu velkému muzikálovému projektu Noc na Karlštejně, jehož filmová i divadelní podoba je úspěšnou až do dnešní doby. Za svou hudební tvorbu obdržel Karel Svoboda doma i v zahraničí celou řadu zlatých a platinových desek i jiných ocenění. Získal tak například 5 zlatých desek německé firmy Polydor, od českého Supraphonu poté diamantovou desku za více než 10 miliónů prodaných zvukových kopií s jeho hudbou a od Akademie české populární hudby tři České hudební ceny. Velmi úspěšným hudebním dílem Karla Svobody je původní český muzikál Dracula (text Zdeněk Borovec, námět Richard Hes), který měl premiéru 13, října 1995 v Praze, Více než 1,5 miliónů diváků, kteří představení zhlédli v Praze, Bratislavě, Prešově, jihokorejském Soulu a Moskvě, a více než 250 tisíc prodaných zvukových kopií s nahrávkou muzikálu jsou nejlepším důkazem obrovského úspěchu Draculy. Zájem o uvedení tohoto muzikálu projevili partneři v Belgií, Francii a Německu.