Moje matka je na holky
Elvíře je něco přes dvacet a je stejně krásná jako nejistá. ®ije se svými sestrami, Jimenou a Sol v matčině domě. Jejich matka Sofia je slavná klavíristka, která uľ léta neudrľuje s otcem svých dcer k
109
| 63% | 109 hlasů |
|
Přehrát ukázku
Zobrazit fotky
   |
|||
Drama / komedie, Španělsko, 2002, 98 min., od 12 let
A mi madre le gustan las mujeres / My Mother Likes Women
Kinopremiéra v ČR 11.11.2004 s titulky
Sdílet
Elvíře je něco přes dvacet a je stejně krásná jako nejistá. Žije se svými sestrami, Jimenou a Sol v matčině domě. Jejich matka Sofia je slavná klavíristka, která už léta neudržuje s otcem svých dcer kontakt. Oslavy svých narozenin využije Sofia k tomu, aby dívkám oznámila velmi důležitou zprávu: opět se zamilovala. Dcery přijmou tuto novinu kladně. Matka je varuje, že její láska je o hodně mladší než ona. ("Výborně, mami. To je tím, že tak skvěle vypadáš"). Je z České republiky a také hraje na klavír ... Klíčová informace přichází až na konec: Je to žena. Sestry se pokusí zpočátku reagovat podle očekávání jako moderní, tolerantní a progresivní ženy. Ale ve skutečnosti je ta zpráva zasáhne víc, než by si byly ochotny připustit. Otřesena je zejména neurotická Elvíra. Matčina zpráva v ní vyvolá hlubokou krizi související s její vlastní sexuální identitou. Navíc, tato krize přichází v okamžiku, kdy Elvíra, která měla vždycky katastrofální vztahy, potká muže, jenž by se mohl stát její životní láskou.
Uprav informace o filmu
Režie: Daniela Fejerman, Inés París
Herci: Leonor Watlingová, Rosa Maria Sardá, Maria Pujalteová, Silvia Abascalová, Eliška Sirová, více...
Komentář k filmu V očích světového publika existuej v podstatě jediný současný španělský filmař - Pedro Almodóvar. Komedie Moje matka je na ženský, již spolu napsaly a režírovaly Daniela Fejermanová a Inés Parísová, diváka v tomto postoji jedině utvrdí: snímek působí dojmem televizního aldmodóvarovského odvaru, jehož tvůrkyně však enumějí o ženách promluvit zdaleka tak zajímavě jako jejich mužský vzor. Chuť si nechte zajít i v případě, že na základě názvu čekáte od filmu jakoukoli lechtivost - Moje matka je na holky by byla odvážným počinem před dvaceti lety. Premisa není nezajímavá, zvláště pro našince. Sofiá představí svým třem více či méně dospělým dcerám svého nového životního partnera jímž je česká studentka Eliška. Setkání s dívkou, kterou si zahrála Eliška Sirová z Cesty pustým lesem, dcery zaskočí - jak jim mohla matka naservírovat šokující sousto s takovou samožrejmostí? A co když ji Češka jenom využívá? Dcery se rozhodnou Elišku potají vystrnadit ze Sofíina života, byť by si měly udělat pořádek spíše ve vlastních. To platí hlavně o Elvíře, ústřední hrdince vyprávění, již ztvárnila okouzlující Leonor Watlingová ; ta zůstává hlavním pozitivem filmu, byť i její výkon nakonec přebíjí nedostatky scénáře a režie. Hrdinčin charakter a motivace se mění podle okamžitého rozmaru dua Parísová-Fejermanová, zatímco předvídatelný příběh spěje přes pokusy dcer o fingované svedení Elišky až k finále v České republice. Nutno podotknout, že Praze to ve filmu sluší přinejmenším stejně jako Watlingové.
Všechny komentáře k filmu 3+ Napiš komentář k filmu a získej DVD ZDARMA
Web: IMDB, Titulky Videotéka: přidat si do ní film
V očích světového publika existuje v podstatě jediný současný španělský filmař - Pedro Almodóvar. Komedie Moje matka je na ženský, již spolu napsaly a režírovaly Daniela Fejermanová a Inés Parísová, diváka v tomto postoji jedině utvrdí: snímek působí dojmem televizního aldmodóvarovského odvaru, jehož tvůrkyně však neumějí o ženách promluvit zdaleka tak zajímavě jako jejich mužský vzor. Chuť si nechte zajít i v případě, že na základě názvu čekáte od filmu jakoukoli lechtivost - Moje matka je na holky by byla odvážným počinem před dvaceti lety.
Premisa není nezajímavá, zvláště pro našince. Sofiá představí svým třem více či méně dospělým dcerám svého nového životního partnera jímž je česká studentka Eliška. Setkání s dívkou, kterou si zahrála Eliška Sirová z Cesty pustým lesem, dcery zaskočí - jak jim mohla matka naservírovat šokující sousto s takovou samožrejmostí? A co když ji Češka jenom využívá? Dcery se rozhodnou Elišku potají vystrnadit ze Sofíina života, byť by... Celá recenze
A mi madre le gustan las mujeres / My Mother Likes Women
Kinopremiéra v ČR 11.11.2004 s titulky
Sdílet
Elvíře je něco přes dvacet a je stejně krásná jako nejistá. Žije se svými sestrami, Jimenou a Sol v matčině domě. Jejich matka Sofia je slavná klavíristka, která už léta neudržuje s otcem svých dcer kontakt. Oslavy svých narozenin využije Sofia k tomu, aby dívkám oznámila velmi důležitou zprávu: opět se zamilovala. Dcery přijmou tuto novinu kladně. Matka je varuje, že její láska je o hodně mladší než ona. ("Výborně, mami. To je tím, že tak skvěle vypadáš"). Je z České republiky a také hraje na klavír ... Klíčová informace přichází až na konec: Je to žena. Sestry se pokusí zpočátku reagovat podle očekávání jako moderní, tolerantní a progresivní ženy. Ale ve skutečnosti je ta zpráva zasáhne víc, než by si byly ochotny připustit. Otřesena je zejména neurotická Elvíra. Matčina zpráva v ní vyvolá hlubokou krizi související s její vlastní sexuální identitou. Navíc, tato krize přichází v okamžiku, kdy Elvíra, která měla vždycky katastrofální vztahy, potká muže, jenž by se mohl stát její životní láskou.
Uprav informace o filmu
Režie: Daniela Fejerman, Inés París
Herci: Leonor Watlingová, Rosa Maria Sardá, Maria Pujalteová, Silvia Abascalová, Eliška Sirová, více...
Komentář k filmu V očích světového publika existuej v podstatě jediný současný španělský filmař - Pedro Almodóvar. Komedie Moje matka je na ženský, již spolu napsaly a režírovaly Daniela Fejermanová a Inés Parísová, diváka v tomto postoji jedině utvrdí: snímek působí dojmem televizního aldmodóvarovského odvaru, jehož tvůrkyně však enumějí o ženách promluvit zdaleka tak zajímavě jako jejich mužský vzor. Chuť si nechte zajít i v případě, že na základě názvu čekáte od filmu jakoukoli lechtivost - Moje matka je na holky by byla odvážným počinem před dvaceti lety. Premisa není nezajímavá, zvláště pro našince. Sofiá představí svým třem více či méně dospělým dcerám svého nového životního partnera jímž je česká studentka Eliška. Setkání s dívkou, kterou si zahrála Eliška Sirová z Cesty pustým lesem, dcery zaskočí - jak jim mohla matka naservírovat šokující sousto s takovou samožrejmostí? A co když ji Češka jenom využívá? Dcery se rozhodnou Elišku potají vystrnadit ze Sofíina života, byť by si měly udělat pořádek spíše ve vlastních. To platí hlavně o Elvíře, ústřední hrdince vyprávění, již ztvárnila okouzlující Leonor Watlingová ; ta zůstává hlavním pozitivem filmu, byť i její výkon nakonec přebíjí nedostatky scénáře a režie. Hrdinčin charakter a motivace se mění podle okamžitého rozmaru dua Parísová-Fejermanová, zatímco předvídatelný příběh spěje přes pokusy dcer o fingované svedení Elišky až k finále v České republice. Nutno podotknout, že Praze to ve filmu sluší přinejmenším stejně jako Watlingové.
Všechny komentáře k filmu 3+ Napiš komentář k filmu a získej DVD ZDARMA
Web: IMDB, Titulky Videotéka: přidat si do ní film
Recenze
Archinek, 5 z 10
Režisérky
Inés París a Daniela Fejerman jsou scenáristky a režisérky filmu Moje matka je na ženský. Spolupracují přes sedm let a napsaly scénář k několika úspěšným krátkým filmům jak pro kino tak pro televizi. Je to poprvé, co ve Španělsku ženy režírují celovečerní film.
Inés París má diplom z filozofie a Daniela Fejerman, diplom z psychologie. Obě zahájily profesionální kariéru v divadle, zpočátku jako herečky a později jedna jako scenáristka (Daniela) a druhá jako jevištní výtvarnice a učitelka (Inés). Od roku 1993 pracují jako scenáristický tým. Z jejich filmové činnosti byl nejúspěšnější celovečerní film "Sé quién eres". Režie Patricia Ferreira. Získal 2. cenu diváků v sekci Panorama na Filmovém Festivalu v Berlíně a cenu za nejlepší scénář na Festivalu 2000 v Tudele. Napsaly také scénáře pro takové režiséry jakými jsou: Emilio Martinez Lázaro a Enrique Urbizu. Spolupracovaly na projektu s názvem "La mirada violeta", ve kterém bude hrát Cayetana Guillén Cuervo a režírovat ho bude Nacho Pérez de la Paz a Jesús Ruiz. V loňském roce, získaly 2. cenu TV za film "Pringado", scénář o televizním světě.
Daniela a Inés také pracovaly jako scenáristky pro Taller de Comedias de Situación (Sitcom Workshop), patřící TVE, pro kterou v období 1989 a 1993 napsaly mnoho seriálů. Od té doby pracují pro různé televizní kanály, napsaly dramata jako "Mar de dudas". V režii Manuela Gómeze Pereiry a komedie jako například "Todos los hombres sois iguales" natočené v produkci Bocabocy pro Tele 5, a "Famosos y familia" v režii Fernanda Coloma pro TVE.
V roce 1997, režírovaly svůj první krátký film. "How did I get mixed up in this", v produkci Bocabocy za podpory Ministerstva kultury. Tento krátký film byl m. j. oceněn cenou Calabuch za nejlepší krátký film na filmovém festivalu v Peňiscole, 3. cenu na festivalu Alcalá de Henares, 2. cenu v Medina del Campo, cenu diváků na ICADE, atd.
Studovaly scenáristiku na Univerzitě Carlose III. v Madridu, v San Antoniu de los Baňos, na filmové škole na Kubě a v Madridu.
Inés París a Daniela Fejerman jsou scenáristky a režisérky filmu Moje matka je na ženský. Spolupracují přes sedm let a napsaly scénář k několika úspěšným krátkým filmům jak pro kino tak pro televizi. Je to poprvé, co ve Španělsku ženy režírují celovečerní film.
Inés París má diplom z filozofie a Daniela Fejerman, diplom z psychologie. Obě zahájily profesionální kariéru v divadle, zpočátku jako herečky a později jedna jako scenáristka (Daniela) a druhá jako jevištní výtvarnice a učitelka (Inés). Od roku 1993 pracují jako scenáristický tým. Z jejich filmové činnosti byl nejúspěšnější celovečerní film "Sé quién eres". Režie Patricia Ferreira. Získal 2. cenu diváků v sekci Panorama na Filmovém Festivalu v Berlíně a cenu za nejlepší scénář na Festivalu 2000 v Tudele. Napsaly také scénáře pro takové režiséry jakými jsou: Emilio Martinez Lázaro a Enrique Urbizu. Spolupracovaly na projektu s názvem "La mirada violeta", ve kterém bude hrát Cayetana Guillén Cuervo a režírovat ho bude Nacho Pérez de la Paz a Jesús Ruiz. V loňském roce, získaly 2. cenu TV za film "Pringado", scénář o televizním světě.
Daniela a Inés také pracovaly jako scenáristky pro Taller de Comedias de Situación (Sitcom Workshop), patřící TVE, pro kterou v období 1989 a 1993 napsaly mnoho seriálů. Od té doby pracují pro různé televizní kanály, napsaly dramata jako "Mar de dudas". V režii Manuela Gómeze Pereiry a komedie jako například "Todos los hombres sois iguales" natočené v produkci Bocabocy pro Tele 5, a "Famosos y familia" v režii Fernanda Coloma pro TVE.
V roce 1997, režírovaly svůj první krátký film. "How did I get mixed up in this", v produkci Bocabocy za podpory Ministerstva kultury. Tento krátký film byl m. j. oceněn cenou Calabuch za nejlepší krátký film na filmovém festivalu v Peňiscole, 3. cenu na festivalu Alcalá de Henares, 2. cenu v Medina del Campo, cenu diváků na ICADE, atd.
Studovaly scenáristiku na Univerzitě Carlose III. v Madridu, v San Antoniu de los Baňos, na filmové škole na Kubě a v Madridu.
Co chtěly říct tímto filmem?
Matka je na ženský je komedie o nových vztazích, ať už sexuálních, rodinných nebo přátelských, které se objevily při zrodu tohoto století.
Ústřední myšlenka filmu (jak tři dcery reagují na novinku, že se jejich matka zamilovala do jiné ženy) vyvolává diskusi na téma jak se nám daří přežít ve světě, kde "rodina není tím čím byla". Nikdo - ani vaši rodiče, ani váš partner, ani vaše děti, nebo vaše známosti na jednu noc - nereagují podle vašeho očekávání. Tradiční schéma už neplatí, ale ještě neexistují nová pravidla, která by zabránila zmatku, který prožívá hlavní protagonistka, Elvíra. Táhne jí na třicítku, má spoustu problémů, proto je lehce neurotická. Oznámení její matky pouze zvýší její životní útrapy. Nakonec, jedinou jistotou zůstává fakt, že svět se neustále mění a na nás je, abychom neustále zpochybňovali sami sebe a svět kolem nás. Takové zpochybňování je možná vyčerpávající, ale je to jediný způsob jak dosáhnout štěstí.
Matka je na ženský je komedie o nových vztazích, ať už sexuálních, rodinných nebo přátelských, které se objevily při zrodu tohoto století.
Ústřední myšlenka filmu (jak tři dcery reagují na novinku, že se jejich matka zamilovala do jiné ženy) vyvolává diskusi na téma jak se nám daří přežít ve světě, kde "rodina není tím čím byla". Nikdo - ani vaši rodiče, ani váš partner, ani vaše děti, nebo vaše známosti na jednu noc - nereagují podle vašeho očekávání. Tradiční schéma už neplatí, ale ještě neexistují nová pravidla, která by zabránila zmatku, který prožívá hlavní protagonistka, Elvíra. Táhne jí na třicítku, má spoustu problémů, proto je lehce neurotická. Oznámení její matky pouze zvýší její životní útrapy. Nakonec, jedinou jistotou zůstává fakt, že svět se neustále mění a na nás je, abychom neustále zpochybňovali sami sebe a svět kolem nás. Takové zpochybňování je možná vyčerpávající, ale je to jediný způsob jak dosáhnout štěstí.
Vznik filmu
Scénáristé stále častěji uvažují o vlastní režii. V našem případě jsme se pro tento krok scenáristky rozhodly z několika důvodů. Na jedné straně, jsme neustále znovu a znovu řešily problém kde najít režiséra, který chce režírovat scénář někoho jiného. Situace, která činí ze scénáristova cíle tak trochu "mission impossible". Navíc jsme chtěly "sledovat naše příběhy od začátku až do konce", impuls, který je téměř přirozeným instinktem u mnoha filmových scénáristů. Scénář je bezpochyby základ k natočení filmu. A příběh, který si představujete a napíšete, se stane skutečností pouze tehdy promění-li se v obraz. Chcete dát svým myšlenkám svou vlastní podobu.
Vzhledem k tomu, že je to náš první film, chtěly jsme vyprávět příběh o "postavách", abychom měly možnost především, věnovat se režii herců, což je oblast, kde se cítíme, díky našim zkušenostem z divadla, jako doma a kde máme podle našeho názoru čím přispět.
Navíc, jsme určitou dobu hledaly příběh, kde budeme mluvit o něčem, co máme obě společného: zvláštní způsob nahlížení na "děti levicově orientovaných intelektuálů". Jako děti vychovávané svobodně, mají schopnost analýzy, ale nedostatek předem promyšlených vzorů pro lidské vztahy znamená, že se necítí dobře jako dospělí, nevědí co chtějí nebo co by je učinilo šťastnými.
I když máme "téma" v hlavě, víme, že filmy se netočí z abstraktních myšlenek, ale z příběhů, z dobré anekdoty, z výchozího bodu, který vytváří zápletku, humor, milostné zápletky nebo emoce.
Nápad s matkou, která se zamiluje do jiné ženy a zarmoutí své rádoby moderní a progresivní dcery, vypadal dokonale pro natočení příběhu. Nejvíc se nám líbil fakt, že bychom mohly zosobnit "zármutek" v postavě Elvíry. Je prostřední dcera, se všemi charakteristickými rysy, které k takové rodinné pozici patří. Typ mladé ženy, jakých je v dnešní době hodně - všechno jí přerůstá přes hlavu: zaměstnání, milostný život, osobní vztahy a dokonce i matčino prohlášení.
Scénáristé stále častěji uvažují o vlastní režii. V našem případě jsme se pro tento krok scenáristky rozhodly z několika důvodů. Na jedné straně, jsme neustále znovu a znovu řešily problém kde najít režiséra, který chce režírovat scénář někoho jiného. Situace, která činí ze scénáristova cíle tak trochu "mission impossible". Navíc jsme chtěly "sledovat naše příběhy od začátku až do konce", impuls, který je téměř přirozeným instinktem u mnoha filmových scénáristů. Scénář je bezpochyby základ k natočení filmu. A příběh, který si představujete a napíšete, se stane skutečností pouze tehdy promění-li se v obraz. Chcete dát svým myšlenkám svou vlastní podobu.
Vzhledem k tomu, že je to náš první film, chtěly jsme vyprávět příběh o "postavách", abychom měly možnost především, věnovat se režii herců, což je oblast, kde se cítíme, díky našim zkušenostem z divadla, jako doma a kde máme podle našeho názoru čím přispět.
Navíc, jsme určitou dobu hledaly příběh, kde budeme mluvit o něčem, co máme obě společného: zvláštní způsob nahlížení na "děti levicově orientovaných intelektuálů". Jako děti vychovávané svobodně, mají schopnost analýzy, ale nedostatek předem promyšlených vzorů pro lidské vztahy znamená, že se necítí dobře jako dospělí, nevědí co chtějí nebo co by je učinilo šťastnými.
I když máme "téma" v hlavě, víme, že filmy se netočí z abstraktních myšlenek, ale z příběhů, z dobré anekdoty, z výchozího bodu, který vytváří zápletku, humor, milostné zápletky nebo emoce.
Nápad s matkou, která se zamiluje do jiné ženy a zarmoutí své rádoby moderní a progresivní dcery, vypadal dokonale pro natočení příběhu. Nejvíc se nám líbil fakt, že bychom mohly zosobnit "zármutek" v postavě Elvíry. Je prostřední dcera, se všemi charakteristickými rysy, které k takové rodinné pozici patří. Typ mladé ženy, jakých je v dnešní době hodně - všechno jí přerůstá přes hlavu: zaměstnání, milostný život, osobní vztahy a dokonce i matčino prohlášení.
O postavách
Prostřednictvím matky a jejích tří dcer, jsme se pokusily vytvořit zajímavé ženské postavy, natolik komplexní, aby představily různé typy dnešních žen. Sofia je matka, žena, která odvážně čelí osobním a profesionálním překážkám. Je schopna být matkou a umělkyní, a přesto je stále sama sebou. Sol nejmladší dcera. Je vyspělá a provokativní. Nejstarší Jimena, je třicetiletá žena, uvězněna v manželství, které odmítá a ve světě zodpovědností, které si sama vytvořila a které nezvládá. A poslední je Elvíra, naše protagonistka, žena po dvacítce, plná protikladů. Svět vnímá jako neustálou hrozbu a představuje výbušnou směs citlivosti a inteligence, která se především nedokáže vypořádat sama se sebou.
Přestože ve filmu hraje mnoho žen, mužské postavy zde také mají své místo a hrají rozhodující roli v životě našich protagonistek. Carlos, otec tří dívek, je intelektuál, který se cítí víc doma mezi knihami než mezi lidmi. Miguel, spisovatel, se zamiluje do Elvíry, a ukáže se, že je snem každé ženy: inteligentní, něžný, plný porozumění ... i když se ona chová jako idiot ... Také máme vydavatele, pro kterého Elvíra pracuje. Jejího psychoanalytika, Jimenina manžela a bratra Elišky, české pianistky, do které se matka zamilovala.
Dialog s herci při natáčení probíhal hladce a byl tvůrčí. Tři sestry tvoří s matkou "skutečnou" rodinu. Čtyři herečky pracovaly na tom, aby rodinné vztahy patřily minulosti, ale aby sestry "vypadaly jako sestry".
Výsledek uvidíme na plátně. Zdá se, že matka zná své dcery lépe než ony znají sebe sama.
Rosa María Sardá dala postavě matky důstojnost a "váhu", kterou Sofia potřebuje. Eliška Sirová (česká herečka obsazena do role matčiny přítelkyně) propůjčila postavě tajemství a šarm. Herečky pochopily, že důležité je vyprávět milostný příběh, i když se odehrává mezi dvěma ženami. Sdělují před kamerou pravdu o svém milostném vzplanutí.
Leonor Watling, dokonale pochopila postavu Elvíry. Obdařila ji škálou svých vlastních gest a mimořádně originální "duší". Neurotická, rozporuplná a nejistá postava Elvíry vyžadovala herečku, která vyzařuje šarm a laskavost.
Silvia Abascal a Maria Pujalte jsou velmi proměnlivé herečky. Silvia Abascal se proměnila v provokativní rockerku a na podiu dokázala, že nejen hraje, ale také zpívá a tančí jako hvězda. Má schopnost zvládnout ty nejobtížnější situace zdánlivě lehce i když jí to stojí velké úsilí. Maria Pujalte pro nás, stejně jako pro mnoho dalších režisérů, znamená sázku na jistotu. Znali jsme její talent, už jsme s ní pracovali. Tentokrát bylo vytvoření postavy obtížné, protože je jí velmi vzdálená. Jimena má všechny vlastnosti, které Maria nemá. Je tvrdá, ctižádostivá, povýšená, uvězněna v životě, který se jí nelíbí ... a Maria vytvořila tuto postavu detail po detailu. Dokázala najít pod Jimeninou maskou její bezbrannost. Všichni měli obrovský smysl pro týmovou práci.
Přinášeli své scény svým kolegům "na podnose" a spolupracovali i s technickým štábem. Mezi naše protihráče patří především Woody Allen. Odmysleme si na okamžik obrovský předěl mezi maestrem a dvojicí začátečnic. Milujeme jeho neurotickou tvář muže z velkoměsta a různorodost jeho postav vylíčených vždycky se stejnou dávkou ironie a lásky.
Přestože ve filmu hraje mnoho žen, mužské postavy zde také mají své místo a hrají rozhodující roli v životě našich protagonistek. Carlos, otec tří dívek, je intelektuál, který se cítí víc doma mezi knihami než mezi lidmi. Miguel, spisovatel, se zamiluje do Elvíry, a ukáže se, že je snem každé ženy: inteligentní, něžný, plný porozumění ... i když se ona chová jako idiot ... Také máme vydavatele, pro kterého Elvíra pracuje. Jejího psychoanalytika, Jimenina manžela a bratra Elišky, české pianistky, do které se matka zamilovala.
Dialog s herci při natáčení probíhal hladce a byl tvůrčí. Tři sestry tvoří s matkou "skutečnou" rodinu. Čtyři herečky pracovaly na tom, aby rodinné vztahy patřily minulosti, ale aby sestry "vypadaly jako sestry".
Výsledek uvidíme na plátně. Zdá se, že matka zná své dcery lépe než ony znají sebe sama.
Rosa María Sardá dala postavě matky důstojnost a "váhu", kterou Sofia potřebuje. Eliška Sirová (česká herečka obsazena do role matčiny přítelkyně) propůjčila postavě tajemství a šarm. Herečky pochopily, že důležité je vyprávět milostný příběh, i když se odehrává mezi dvěma ženami. Sdělují před kamerou pravdu o svém milostném vzplanutí.
Leonor Watling, dokonale pochopila postavu Elvíry. Obdařila ji škálou svých vlastních gest a mimořádně originální "duší". Neurotická, rozporuplná a nejistá postava Elvíry vyžadovala herečku, která vyzařuje šarm a laskavost.
Silvia Abascal a Maria Pujalte jsou velmi proměnlivé herečky. Silvia Abascal se proměnila v provokativní rockerku a na podiu dokázala, že nejen hraje, ale také zpívá a tančí jako hvězda. Má schopnost zvládnout ty nejobtížnější situace zdánlivě lehce i když jí to stojí velké úsilí. Maria Pujalte pro nás, stejně jako pro mnoho dalších režisérů, znamená sázku na jistotu. Znali jsme její talent, už jsme s ní pracovali. Tentokrát bylo vytvoření postavy obtížné, protože je jí velmi vzdálená. Jimena má všechny vlastnosti, které Maria nemá. Je tvrdá, ctižádostivá, povýšená, uvězněna v životě, který se jí nelíbí ... a Maria vytvořila tuto postavu detail po detailu. Dokázala najít pod Jimeninou maskou její bezbrannost. Všichni měli obrovský smysl pro týmovou práci.
Přinášeli své scény svým kolegům "na podnose" a spolupracovali i s technickým štábem. Mezi naše protihráče patří především Woody Allen. Odmysleme si na okamžik obrovský předěl mezi maestrem a dvojicí začátečnic. Milujeme jeho neurotickou tvář muže z velkoměsta a různorodost jeho postav vylíčených vždycky se stejnou dávkou ironie a lásky.
Vyhrávej v casino.cz Ušetři na UkažSlevy.cz Prodávej s Plať-Mobilem.cz Úterý 29. 5. 2012 Svátek má Maxmilián
Přidat kulturní akciKontaktujte nás
Copyright © 2012 - goNET s.r.o.