Mr. Brooks

Earl Brooks je úspěšný obchodník, vtipný a příjemný společník, milující manžel a starostlivý otec. Jenže má i druhou tvář, kterou zná jen on a jeho imaginární neodbytný našeptávač Marshall, který ho občas přiměje vyrazit do ulic a zabíjet. Nelítostný vrah, po němž marně pátrá rázná vyšetřovatelka Tracy Atwoodová s kolegou Hawkinsem, však jedné noci udělá chybu, když zabije mladou dvojici a nevšimne si roztažených závěsů. Zahladí sice pečlivě stopy, další den se však objeví fotograf Smith, který ho vyfotil na místě činu a teď se chce zúčastnit další vraždy, jinak snímky předá policii. Brooks má problémy se svou dcerou Jane, která mu oznámí, že chce přerušit studia, a vzápětí ho navštíví dva detektivové kvůli vraždě, k níž došlo na univerzitě. Muž během rozhovoru pochopí, že zabíjela jeho dcera, a vyděsí se, že možná zdědila jeho závislost. Pokud chce zachránit svou dceru a zabránit svému odhalení, musí jednat. USA, 2007, thriller.

Zneklidňující otázka, jak se z charismatického souseda, obchodního partnera a člena harmonické rodiny může vyklubat chladnokrevný vrah, pronásleduje společnost už dlouhá léta - a inspiruje scénáristy a filmaře k tomu, aby zavedli diváky do temně fascinujícího světa plného napětí. Film Mr. Brooks je neotřelým zpracováním klasického příběhu o tom, jak může člověk vést dvojí život, který má velmi zářivou i velmi temnou stránku. Je pan Brooks fantastický člověk, kterého byste měli rádi za přítele - nebo šílený zabiják, jehož byste rozhodně nechtěli potkat v temné uličce?

„Na Brooksovi je nejzajímavější to, že to klidně může být někdo z vašich známých,“ říká režisér Bruce Evans, který napsal scénář k filmu spolu se svým dlouholetým tvůrčím partnerem Raynoldem Gideonem. „Všichni máme svou temnou stránku, ale Brooks to dohání do extrému. Je to člověk, o kterém byste řekli, že by neublížil ani mouše, miluje svou rodinu a má nádherný život, ale zároveň ho pronásleduje velmi závažné nutkání, od nějž se nedokáže oprostit.“

Téměř pro každého, kdo se na filmu podílel, byl tento velice temný a napínavý příběh zásadním odklonem od dosavadní tvorby. To se týkalo i Evanse a Gideona, které nejvíce proslavila jejich na Oscara nominovaná klasika Stůj při mně a dále komediální hit Z džungle do džungle a sci-fi romance Starman.

„Většinou jsme spojováni s rodinnými filmy, ale už delší dobu jsme se chtěli ponořit do nějakého temnějšího příběhu. Oba jsme považovali závislost za zajímavou oblast lidské psychiky, což nás vedlo k otázce, jaká by mohla být její nejhorší představitelná forma. Nakonec jsme dospěli k nápadu napsat scénář o člověku, který je závislý na zabíjení lidí a nedokáže ten koloběh zastavit, přestože by rád přestal vystavovat svou rodinu takovému riziku,“ říká Gideon.

Tak se zrodil pan Brooks a jeho alter-ego Marshall - jeho „imaginární přítel“, jenž ztělesňuje Brooksovy nejtemnější myšlenky a potřeby. „Marshall je ten hlas, který nám všem straší v hlavě. Ten, co říká: ‚Jdi do toho, buď zlý, všechno bude v pořádku, bude to sranda‘. A ta postava nám dala možnost propůjčit těm myšlenkám konkrétní vizuální podobu,“ říká Evans.

Díky tomuto originálnímu způsobu, jak proniknout do vrahovy hlavy, mohli Evans s Gideonem detailně prozkoumat Brooksův sestup do jeho vlastní nejhorší noční můry - ten začíná ve chvíli, kdy jej začne pronásledovat zároveň policejní detektiv a Brooksův bizarní mladý fanoušek, čímž se riziko, že se pravda vyplave na povrch a zničí celou jeho rodinu, rapidně zvyšuje.

Evansovi a Gideonovi se podařilo dokončit scénář během pouhých deseti týdnů. Už v průběhu psaní si představovali herce, kterého by v roli Brookse viděli nejraději - a tím byl Kevin Costner. Dvojice jej považovala za vynikající volbu právě proto, že by se tím vymanil ze své obvyklé škatulky.

„Kevin je nejčastěji vnímán jako romantický nebo akční hrdina… a někoho takového jsme potřebovali,“ vysvětluje Evans. „Šlo nám o ten typ charismatického hrdiny, který si hned získá vaše sympatie a pak vás šokuje svou odvrácenou stránkou.“

Tato myšlenka byla ze začátku spíše snem - i s přihlédnutím k tomu, že měl Evans v úmyslu zhostit se u filmu i režie. Evans s Gideonem si nicméně šli za svým a jejich úsilí dostat scénář k Costnerovi nakonec korunoval osudný telefonát. „Zvedl jsem telefon a někdo mi říká: ‚Čau, tady Kev‘,“ vzpomíná Gideon. „A já říkám: ‚Který Kev?‘ A on na to: ‚Kevin Costner. Co kdybyste se stavili, abychom si promluvili o tom scénáři?“

Dlouho očekávané setkání vedlo k dalším a nakonec i k tomu, že se Costner rozhodl nejen obsadit titulní roli, ale také film nezávisle produkovat. „Příběh je temný, chytrý a i navzdory té děsivosti se chvílemi dobře zasmějete. Přišlo mi, že má velmi poutavý děj, který vychází z velmi drsného základu,“ vzpomíná Costner na svou první reakci.

Spolu s Costnerem se k projektu připojil také producent Jim Wilson, který s ním založil společnost Tig Productions a produkoval celou řadu jeho filmů včetně Tance s vlky, Osobního strážce, Wyatta Earpa a Vzkazu v láhvi.

Costner se do nové role ihned nebojácně ponořil. „Už v první den zkoušek nastavil Kevin laťku pěkně vysoko,“ vzpomíná Gideon. „Jeho dokonalé pochopení Earla Brookse se stalo motorem celého filmu. Brooks je velmi zkažená lidská bytost a jeho zločiny jsou šokující, ale zároveň ví, že to, co dělá, je špatné. A ten způsob, jakým Kevin dokázal posunout jeho vnitřní souboj do popředí, jej činí fascinujícím.“

Costner nechtěl nijak zakrývat krutou realitu toho, kým Brooks je - zabijákem, jenž bojuje se svými vnitřními démony, ale stále se vrací zpět se svou touhou znovu zabít. Bral v potaz také lidské pohromy a žal, který svými detailně naplánovanými a nevýslovně krutými vraždami cizích lidí způsobuje. „Jeho činy jsou v každém případě neomluvitelné a opovrženíhodné. Zajímavé je však to, že mu ztrpčuje život i další psychický nátlak, který není u zabijáků zcela obvyklý - svědomí,“ říká Costner.

Pro Costnera byly jediným klíčem k proniknutí do brutální duše Earla Brookse dvě věci, na nichž mu doopravdy záleží: jeho rodina a firma, kterou vybudoval, přičemž ani o jedno nechce nyní - kdy čelí velkému nebezpečí, že bude polapen houževnatým detektivem - přijít. „Na téhle stránce jeho osobnosti, již tvoří z velké části láska k manželce, dceři, svému domu a své firmě, je něco nefalšovaného a ryzího - ale nelze zapomenout, že právě to mu také umožňuje být úspěšným zabijákem,“ říká herec.

Po jeho posledním ohavném zločinu (tentokrát vraždě dvou milenců uprostřed milostného aktu) se však objevuje na scéně protivník, který je téměř tak chytrý jako Brooks - tvrdohlavá detektivka Atwood, která se v reakci na svůj drastický rozvod vrhá po hlavě do hledání vraha, protože už nemá žádnou jinou životní náplň či motivaci. Tyto dvě postavy si navzájem nastavují zrcadlo: amorální zabiják i jeho vášnivá pronásledovatelka se snaží vypořádat se svými problémy a začít znovu.

Roli Atwood ztvárnila proslulá Demi Moore, která se v poslední době objevila v natolik žánrově odlišných filmech, jako je drama Atentát v Ambassadoru nebo akční komedie Charlieho andílci: Na plný pecky. O Mr. Brooksovi se dozvěděla přímo od Kevina Costnera, který nedávno natáčel s jejím partnerem Ashtonem Kutcherem film The Guardian. Po několika měsících dostala od filmařů formální nabídku, s níž přišel samozřejmě i scénář. „Když jsem si jej přečetla, ihned jsem pochopila, z čeho pramení to Kevinovo nadšení,“ říká herečka. „Ten scénář mě nadchl a vyděsil zároveň. Připadal mi velice chytrý a plný postav, které mají hloubku.“

Přitahovala ji také samotná postava detektivky Atwood - zčásti proto, že je postava tak velkým protikladem hereččiny osobnosti. „To, jak je nestálá a impulzivní, mi přišlo svým způsobem atraktivní. Ta její zuřivost je něco, co osobně nemám ráda, a díky tomu se z toho stala zajímavá kreativní výzva. Cítím se pohodlněji, když jsem klidná a dokážu plně ovládat své emoce, takže jsem cítila, že ve mně ta role vyvolává strach - strach z toho, kým je - což bylo dobře. A vlastně díky tomu jsem tu roli tak chtěla.“

Trojúhelník titulních postav dotváří Dane Cook v roli Mr. Smithe, Brooksova šíleného fanouška se sklony k vydírání. Volba obsadit do této dramatické role Cooka, který patří k nejuznávanějším pódiovým komikům současnosti, byla možná trochu nečekaná, nicméně rozhodnutí filmařů ve velké míře podpořila videokazeta, na které Cook demonstroval, jak by se s rolí popral. „Dane byl naše eso v rukávu,“ říká Jim Wilson. „Nikdo nevěděl, co bude s tou postavou dělat, protože dosud nehrál nikoho, kdo by se jí alespoň částečně podobal. Ale když jsme se podívali na jeho video, bylo to jako zjevení. Zkrátka trefil hřebík na hlavičku. Myslím, že lidé budou velmi překvapeni.“

„Rád bych si zkusil filmové role všech druhů, velikostí a forem, a tohle byla má šance, jak s tím začít,“ říká Cook. „Když jsem dostal scénář, přečetl jsem ho jedním dechem. Patřil k těm, u nichž jsem se hnal kupředu, abych zjistil, co se stane dál.“

Jednou z nejdůležitějších a nejneobvyklejších postav filmu je i Marshall, Brooksovo alter-ego, které existuje pouze v nejtemnějších zákoutích jeho mysli, a odhaluje zvrácené impulzy, které Brookse nutí zabíjet. Filmaři věděli, že pro tuto roli budou potřebovat skutečně nadaného herce - někoho, kdo by postavě dokázal propůjčit děsivost i pocit reálnosti, ale udržel ji v té snové dimenzi něčí představivosti. Jméno oscarového Williama Hurta poprvé zaznělo z úst Kevina Costnera, který si s ním v minulosti zahrál v nyní již klasickém filmu Velké rozčarování.

Hurt podotýká, že ačkoliv všichni nemáme v hlavě nějakého zlého „Marshalla“, v každém z nás dřímají různé skryté charakterové stránky, které se někdy vynoří na povrch. „Všichni máme v hlavě různé hlasy, a přesně ty Marshall ve filmu reprezentuje: ten kontrolní panel, vnitřní hodnotící aparát, který nad námi neustále bdí.“

Brooksovu jedinou dceru si zahrála vycházející hvězda Danielle Panabaker. Už před dočtením scénáře jí bylo jasné, že vnímat tohoto brutálního masového vraha jako otce bude náročné, ale ráda na tuto kreativní výzvu přistoupila. Na scénáři ji zaujalo především to, že v životě Jane se děje také mnohem více věcí, než se na první pohled zdá. „Jane má spoustu vrstev,“ říká herečka. „Ve filmu se s ní poprvé setkáváme ve chvíli, kdy přijíždí navštívit rodiče z vysoké školy, a už v té chvíli je plná tajemství a obav. A jak se příběh vyvíjí, je stále zajímavější.“ Třetím členem zdánlivě perfektní rodiny je Brooksova krásná a milující žena Emma, která stále podléhá jeho velkému kouzlu. „Pokud by Brooks neměl Emmy, patrně by se sesypal,“ říká Raynold Gideon. „Když přijde domů a je zase s ní, prožívají spolu krásné okamžiky lásky, což jej drží na nohou.“

Emmu si zahrála Marg Helgenberger, která se proslavila po celém světě jako jedna z představitelek fenomenálně úspěšného seriálu CSI. Emma je pravděpodobně nejméně ztrápená postava celého příběhu, protože se jí nedaří proniknout skrz tu líbivou fasádu a najít ve svém manželovi onu temnou stránku. „Emma je velmi silná, nezávislá a dobře zná sebe sama,“ říká herečka. „Rodina je pro ní vším a pevně věří, že se velmi šťastně vdala. Jasně, její manžel se tu a tam na pár hodin vypaří, ale přesto k němu cítí velkou důvěru, protože to považuje za úplně zdravý vztah.“

„Nicméně, něco v ní přece jen trochu hlodá, ať si toho je sama vědoma nebo ne. Ví, že je něco špatně, něco, co jejího manžela hodně trápí, ale bere to zkrátka jako jeho součást. Je tím typem muže, ze kterého můžete loupat jednu vrstvu za druhou, ale nikdy se nedostanete k jádru, a to ji podle mě přitahuje. Možná má nějaké otázky, na které se neptá, ale to považuji za typickou součást jakéhokoliv dlouhodobého vztahu, který časem postihne nějaká forma dysfunkce - prostě se ustálíte na určité každodenní rutině a snažíte se zbytečně nedělat vlny,“ říká herečka.

Výtvarná stránka filmu

Aby dokázal přenést publikum do Brooksova dvojího světa, vytvořil režisér Bruce Evans osobitý výtvarný ráz. Nejdříve nakreslil rozsáhlé storyboardy, v nichž detailně rozpracoval každou scénu, a sestavil tým velmi kreativních tvůrců, do kterého patřili kameraman John Lindley, který v minulosti pracoval s Kevinem Costnerem na filmu Hřiště snů a natočil kultovní thriller Otčím, na Oscara nominovaný hlavní výtvarník Jeffrey Beecroft, který prokázal svůj potenciál u filmů jako Tanec s vlky, Dvanáct opic nebo Hra, a na tři Oscary nominovaná návrhářka kostýmů Judianna Makovsky, která pracovala na dramatu Seabiscuit a sériích Harry Potter a X-Men.

Evansovou největší vizuální inspirací se stala práce současného umělce Erica Fischla, který se proslavil v souvislosti s psychologicky silnými lidskými portréty a zneklidňujícími obrazy dysfunkčního rodinného života a amerických manželství. V jeho kresbách se prolíná předměstská realita se snovým pocitem, který je jakoby z jiného světa - což byla kombinace, kterou se Evans snažil navodit i v tomto filmu.

„Když jsem si zašel na výstavu Erica Fischla, ihned mě napadlo: ‚takhle přesně vypadá Mr. Brooks‘,“ vzpomíná Evans. „Navozuje v těch kresbách pocit prostředí, kde je černá opravdu hodně černá a červená je opravdu výrazně červená; celkový dojem je hodně provokativní a do očí bijící.“

Když se k týmu připojil výtvarník Jeffrey Beecroft, pověřil jej Evans úkolem přenést tuto vizi na plátno. Beecroft pečlivě zmapoval všechny filmové lokace - počínaje krásnou „hrnčířskou dílnou“, v níž Brooks pečlivě ničí všechny důkazy o svých zločinech, přes jeho luxusní kancelář v továrně na krabice s panoramatickým výhledem, odkud řídí svůj svět, po pečlivě naaranžované scény zločinu.

„Jeff na to má oko a umí dát scéně dramatický ráz. Bez něj byl film rozhodně neměl tolik vrstev,“ říká Evans. „Strávili jsme spolu hodně času prohlížením knih a navrhováním vizuální podoby každé lokace. Snažili jsme se, aby vždy dokonale korespondovala s postavami a příběhem.“

Jedna z lokací byla pro správné vyznění spousty scén obzvláště důležitá a filmařům dalo docela velkou práci ji najít. Byl jí Brooksův dům, který si Evans od začátku představoval jako moderní funkcionalistickou vilu plnou skleněných ploch a oceli. „Samotný dům je v podstatě jednou z postav příběhu,“ vysvětluje Evans. „Vždycky jsme si představovali, že bydlí v tom skleněném domě a moc se nám líbil nápad, že si člověk myslí, že má Brookse jako ve výkladní skříni, ale ať k domu přijde odkudkoliv, nikdy ho nezahlédne. Kromě toho se nám líbilo, že se Brooks živí vyráběním krabic a ty vlastně tvoří celý jeho život. Chtěli jsme, aby byla struktura jeho domu také krabicovitá.“

Najít takový dům ve Shreveportu v Louisianě, kde se natáčela většina interiérů, byl však poměrně zásadní problém. Jim Wilson prohledal celou Louisianu křížem krážem a snažil se na nějaký moderní dům mezi gotickými stavbami kápnout. K velkému překvapení i úlevě se mu nakonec podařilo najít dům tak unikátní, že se dokonce v minulosti objevil v časopisu Architectural Digest. „Dům musel být vizuální metaforou a Jim Wilson jej našel,“ říká Evans.

Jedním z nejnáročnějších úkolů kameramana Lindleyho bylo vyobrazit vhodným způsobem imaginárního Marshalla. Díky tomu, že ve skutečnosti neexistuje, museli filmaři pečlivě zvážit každý záběr, v němž se vyskytoval. Každá sekvence s Marshallem musela být navíc natočena minimálně dvakrát - jednou s Williamem Hurtem a jednou bez něj - aby bylo publiku jasné, že tam ve skutečnosti není a ostatní postavy, jako například Mr. Smith, jej nevidí.

Navzdory všem náročným úkolům - od práce s imaginárními postavami přes nahrazování Portlandu Shreveportem po natáčení honiček - však bylo hlavním záměrem herců i štábu prozkoumat onen děsivý svět uvnitř Brooksovy hlavy. „Pro člověka, který pendluje mezi velkými osobními úspěchy a temnými hlubinami vražedné obsese, to musí být pěkně divoká jízda - a na takovou chceme vzít i diváky,“ dodává producent Jim Wilson.