Mraky odtáhly

Film vypráví o několika staromódních lidech v tomto moderním světě. Má hlavní i vedlejší postavy. Některé z nich jsou docela komické. Tento film má příběh, kterému není těžké porozumět, obzvlášť když jste ho viděli. Hlavní postavy (celkem dvě) tvoří rodinu. Na začátku jsou šťastní. Pak přijdou trable. A na konci jsou už zase šťastní. To samé lze říci o vedlejších postavách, i když nikdy nejsou (ve filmu) tak důležité jako postavy hlavní. Kromě Woltera Brennana.<

Aktuálním tématem filmu je nezaměstnanost, zachycená více z mentálního než z ekonomického pohledu. Hlavní postava -Nikander- je vrchní v restauraci (což je flexibilní profese a proto naštěstí, všeobecně uplatnitelná). V tomto případě dospěl autor ke šťastnému konci ( tak je interpretován, poněvadž nic nevíme o tom, co se děje po smrti a jestli něco takového vůbec existuje). Nezaměstnanost ve Finsku (právě tak jako jinde ve světě) a její psychické následky, jsou velmi zoufalé, takže věřím, že film může v určitou chvíli na jednu stranu dávat naději a na druhou být určitým dokumentem.

Říkalo se, že Aki Kaurismäki nechtěl po nečekané smrti svého přítele a kmenového herce Mattiho Pellenpää, již pokračovat ve filmové tvorbě. Naštěstí "slovo" nedodržel a tak se můžeme seznámit s jeho nejnovějším dílem, které nese všechny znaky Kaurismäkiho charakteristického rukopisu

Aki Kaurismäki (rozhovor)
"Mraky odtáhly" je optimistický příběh o složitých časech a tématech, krizi, úpadku a manželství.
Bylo překvapivě těžké přemýšlet o tématu nového filmu. Přemýšlel jsem o tom velmi dlouho. Celou dobu jsem věděl, že by byla škoda, kdyby se film nezabýval nějakou, ve Finsku rozšířenou , katastrofou.
Žiji ve městě a celou dobu potkávám lidi. Lidé nemluví o nezaměstnanosti mladých nadarmo. Jestliže někdo není schopen najít si práci tři roky po absolvování školy, může potom být těžké se naučit pracovat. Když pak přijde čas zvednout kladivo nebo usednout k psacímu stroji, může zjistit, že už je mimo.

Takže jste natočil klidný, ale zábavný film.
Nepřemýšlel jsem o filmu, ve kterém by lidé byli masakrováni zbraněmi, což je nazýváno zábavou. Film je vždy vyprávěn v určitém stylu. Jestliže někdo začne natáčet film o hraní si s trhavinami, tak potom nebudou žádné prostředky stačit. Jestli je film laděn do minimalistické roviny, tak dokonce zvuk nebo zakašlání může být dramatické. Jestli hlavní postava sklouzává a padá do stoky, divák si vždy dělá starosti, co se mu nebo jí může přihodit, v jiných filmech jsou dokonce lidé vyhazováni z letadel a přežívají bez jediného škrábnutí. Film "Zloději kol" je dobrým příkladem toho, jak se diváci znepokojují nad osudem postav. Intenzívně sledují jestli bude kolo nalezeno. Je to naprosto tragické. Když jsem začal psát scénář k tomuto filmu, umístil jsem úlohu filmu Franka Capry "Báječný život" do jednoho rohu extrému a "Zloděje kol" Vitoria De Sicy do rohu druhého, finská realita je někde mezi.
Mou tajnou ambicí vždycky bylo točit filmy , po jejichž shlédnutí by se diváci cítili šťastnější než když vcházeli do kina. S tímto tématem to bylo ještě naléhavější. Bylo by trapné, kdyby se nezaměstnaný muž na konci filmu zastřelil nebo kdyby by se žena vrhla do víru lodního šroubu trajektu do Švédska. Musel jsem najít optimismus bez ztráty reality, vytvořit moderní neorealismus v barvách.

Potom pojďme hovořit o barvách.
Na povrchu je reálný příběh. Barvy jsou podklad.

Ale film je vlastně modrý, že.
Mohu Vám říct, proč jsem tak nadšený z barev. Když jsem asi před deseti lety při natáčení filmu "Najal jsem si vraha" v Londýně dostal povolení natáčet ve sklepě pod supermarketem, musel jsem vecpat dva herce, celý štáb, všechno vybavení a světla do místnosti o velikosti 2 x 2,5 m, ale neměl jsem dovoleno přetřít bílou stěnu jakoukoliv barvou. Úplně jsem se zbláznil. Vlastně jsem zjistil, že bych musel mít možnost všechny tyto věci ovlivnit.
Stačí vzít tabulku barev a strčit si ji do kapsy. Nicméně jsem byl natolik neústupný, že "Bohémský život" jsem natočil černobíle, protože aby to fungovalo, tak musel být černobílý. I když to znamenalo ztrátu zisků. "Mraky odtáhly" byl natočen jako interiérový film. Pronajali jsme si prázdné byty a kanceláře, kterých je dnes v Helsinkách hojnost. Předem jsem objednal tabulky barev pro scénografy a ukázal jim v nich jaké barvy chci použít: tu a tu a tamtu.
Prostě to mám v sobě, je to primitivní vlastnost, která je mimo veškeré chápání. Přesně vím jakou barvu mají mít věci a kde mají být umístěny.

Aki Kaurismäki
Narozen 1957. Začínal jako pošťák, myč nádobí, filmový kritik, scénárista a herec ve filmech svého bratra Miky. Spolu natočili dokumentární film Saima Ilmio (Cesta kolem Saimi, 1981) a založili producentskou společnost Villealfa.

Filmy: Rikos ja rangaistus (Zločin a Trest 1983) , Calamari Union (1985), Varjoja paratiisissa (Stíny v ráji, 1986), Rocky VI (krátký, 1986), Hamlet liikemaailmassa (Hamlet podniká, 1987), Thru The Wire (krátký, 1987), Ariel (1988), Leningrad Cowboys Goes America (Leningradští kovbojové dobývají Ameriku, 1989), Likaiset kädet (Špinavé ruce, TV film 1989), Tulitikkutehtaan tyttö (Děvče ze sirkárny, 1990), I Hired a Contract Killer (Najal jsem si vraha, 1990), Those Were Days (krátký, 1991), La vie de boheme (Bohémský život, 1992), These Boots (krátký, 1992), Total Balalaika Show (documentary, 1993), Pidä huivista kiinni, Tatjana (Pozor na šátek, Taťáno, 1994), Leningrad Cowboys Meet Moses (Leningradští kovbojové potkávají Mojžíše, 1994), Kauas pilvet karkaavat (Mraky odtáhly, 1996)

Timo Salminen
Narozen 1952. V roce 1981 začal spolupracovat s režiséry Akim a Mikou Kaurismäkiovými a od té doby natáčí všechny filmy Aki Kaurismäkiho a většiny filmů produkovaných Kaurismäkiho společností Villealfa Filmproductions.

Kati Outinenová
Narozena 1961 svou první filmovou roli dostala v roce 1980 a ve stejném roce nastoupila na Divadelní Akademii. Po absolvování se na deset let uvázala v KOM Theatre v Helsinkách. Její filmové práce obsahují hlavní role ve filmech Aki Kaurismäkiho: Stíny v ráji, Hamlet podniká, Špinavé ruce, Děvče ze sirkárny, Pozor na šátek, Taťáno a Mraky odtáhly.

Kari Väänänen
Narozen 1953. Objevil se v několika rolích v divadle a ve filmu včetně filmů Aki Kaurismäkiho: Calamari Union, Hamlet podniká, Špinavé ruce, Leningradští kovbojové dobývají Ameriku, Bohémský život, Lenigradští kovbojové potkávají Mojžíše a Mraky odtáhly.
Také režíroval několik divadelních produkcí a jeden TV film. Od roku 1993 je vedoucím oddělení herectví na Theatre Academy v Helsinkách.

Elina Salová
Narozena 1936. Strávila 40 let na scéně, ve filmu a v rádiu a je jistě nejznámější finskou herečkou několika posledních dekád. Od roku 1956 hrála ve 37 filmech a nedávno hlavně ve filmech A. Kaurismäkiho: Hamlet podniká, Děvče ze sirkárny, Pozor na šátek, Taťáno a Mraky odtáhly.