Drama, Francie/Belgie/Velká Británie, 1997, 88 min., od 12 let
Ma vie en rose
Sdílet
Úspěšný debut o chlapci, který chce být raději holčičkou. Manželé Hanna a Pierre se přistěhovali do elegantní vilové čtvrti satelitního městečka a pořádají zahradní slavnost pro sousedy, aby představili sebe a své čtyři děti. Nejmladší Ludovic se objeví na zahradě v dlouhých šatech s obličejem nalíčeným po vzoru víly Pam z televizního seriálu. Sousedé jsou poněkud zaraženi, ale moderní rodiče i babička přejdou synkovo faux paux se smíchem. Děti začnou chodit do nové školy. Ludovic často sní s otevřenýma očima. Když učitelka vyzve své svěřence, aby si do školy přinesli svou nejmilejší hračku, Ludovic si přinese panenku. Podivné sklony malého Ludovica, jakkoliv neškodné, začínají budit pozornost. Sousedé si neodpustí uštěpačné poznámky, matky ostatních dětí jsou pohoršeny. Rodiče se pokouší ze všech sil o nápravu a chudák Ludovic se jim snaží vyhovět. Ale nedokáže zapřít, že se necítí jako chlapec. To co se zdálo být groteskou, spěje neodvratně k dramatu...
Uprav informace o filmuRežie:
Alain BerlinerHerci:
Michele Laroqueová,
Jean-Philippe Écoffey,
Hélene Vincentová,
Georges Du Fresne,
Daniel Hanssens,
více...Komentář k filmu Můj růžový život není dokonalý film, je na něm znát, že vznikal s určitým osvětovým, či spíše výchovným záměrem. Určitě by se podobné téma dalo stvárnit rafinovaněji nebo emotivněji. Na druhou stranu je to film poctivý, který věrně zobrazuje předsudky a maloměšťáctví okolí, stejně jako rodičovskou nejistotu v podobných případech. Herecké výkony jsou slušné a snímek patří k tomu výrazně lepšímu z evropské produkce.
Všechny komentáře k filmu 2+ Napiš komentář k filmu a získej DVD ZDARMAWeb:
IMDB,
Titulky Videotéka:
přidat si do ní film
"Můj růžový život je film o odlišnosti", říká Alain Berliner. "Ludovic je chlapec, který se považuje za děvče. To, co mu připadá normální, se jeho okolí tak nejeví. Některé věci se prostě nedělají, i když nám připadají přirozené. Film hovoří o rodičích, kteří si nevědí rady s tvrdohlavým přesvědčením svého dítěte. O rodičích, kteří reagují, jak umějí, o rodičích, které zraňují odsuzující pohledy a výčitky sousedů. Hovoří i o čtvrti slušných lidí, kteří se nedovedou vypořádat s odlišností, odmítají ji chápat a zavrhují ji. A hovoří také o snech, o kouzlech a o naději".