| 75% | 508 hlasů |
|
Přehrát ukázku
Zobrazit fotky
![]() ![]() ![]() |
|||
Sdílet
|
Podle stejnojmenné autobiografické hry a románu francouzského spisovatele Erica-Emmanuela Schmitta natočil režisér François Dupeyron jímavý retropříběh o dospívání v Paříži v první polovině zneklidňujících 60. let a o toleranci a lásce, které dovedou překovat rasové, generační i náboženské rozdíly mezi lidmi. Schmitt a Dupeyron se společně podíleli na scénáři příběhu, v němž hlavní role připadly sedmdesátileté herecké legendě Omaru Sharifovi a talentovanému debutantovi Pierreovi Boulangerovi. V čestné roličce filmové hvězdy Brigitte Bardot se mihne slavná Isabelle Adjaniová. Snímek Můj učitel Ibrahim vznikl v produkci společností ARP Sélection a France 3 Cinéma. Jeho producenty se stali Michéle a Laurent Pétinovi. Ti se rozhodli zfilmovat čtenářsky i kriticky mimořádně úspěšnou divadelní hru Monsieur Ibrahim et les fleurs du Coran. Ta měla ve Francii premiéru v roce 1999 posléze se hrála nejen ve Francii, ale i v Německu a v USA. Příběh, který jeho autor přepracoval i do románové podoby, je komorní story o přátelství starce a dospívajícího chlapce. Jako scenáristu byli producenti od samého počátku odhodláni angažovat autora příběhu Erica-Emmanuela Schmitta (nar. 1960 v Lyonu). Ten je nejen populárním autorem divadelních her, ale i úspěšným romanopiscem. Od počátku 90. let se věnuje i scenáristické práci, především pro televizi (na svém kontě má hlavně adaptace - např. romantický příběh L'auberge de la Jamaeque z roku 1995 podle Hospody Jamajky Daphne du Maurierové či dramatickou minisérii Les liaisons dangereuses podle Nebezpečných známostí Choderlose de Laclose, 2003). |
|
Scénář, který Schmitt napsal s režisérem Françoisem Dupeyronem, producenti nabídli Omaru Sharifovi - legendární mezinárodní hvězdě, kterou proslavila spolupráce na dvou historických snímcích režiséra Davida Leana - Lawrenci z Arábie (1962) a Doktoru Živagovi (1965). Sharifova herecká kariéra stagnovala už celá desetiletí a své účinkování ve filmu omezoval v poslední době už jen na menší "čestné" role. Po rozčarování z neúspěchu historického dobrodružství Vikingové, jehož konečná podoba byla vážně poznamenána spory režiséra Johna McTiernana s produkční společností, se rozhodl Sharif nechat hraní úplně. Během zimních prázdnin trávených v roce 2002 v Káhiře (kde rodák z egyptské Alexandrie od čtyř let vyrůstal) si však přečetl scénář Mého učitele Ibrahima a okamžitě pochopil, že titulní role mu nabízí jedinečnou příležitost. Téma se ho týkalo i osobně (pochází ze syrsko-libanonské rodiny, ale jeho syn se oženil se Židovkou). Šedesátá léta ovšem tento herecký světoběžník netrávil ve Francii, kde se příběh Mého učitele Ibrahima odehrává, ale v USA, kde během sedmileté spolupráce pro společnost Columbia Pictures pracoval s takovými režiséry, jako byl Fred Zinnemann, William Wyler či Sydney Lumet. Sharifa na scénáři zaujalo rovněž to, že příběh sice využívá odlišné náboženské orientace obou protagonistů, není však náboženským ani politickým snímkem. Hrdinové - třináctiletý židovský školák Momo a sedmdesátiletý muslimský obchodník Ibrahim - jsou podle něj původně jen mlčenlivými outsidery, kteří nemají velkou šanci své životy nějak změnit k lepšímu. Teprve když se setkávají a začnou spolu hovořit, otevírají se před nimi nové možnosti ... Když se Sharif na večeři uspořádané producenty seznámil s režisérem Françoisem Dupeyronem, který ho zaujal svým vytříbeným smyslem pro jednoduchá dramatická řešení, bylo rozhodnuto: projekt Můj učitel Ibrahim získal svou hvězdu - a Sharif nastoupil cestu k oslnivému hereckému comebacku. |
|
V okamžiku, kdy se režisér rozhodl obsadit ho role Moma neherce Pierrea Boulangera, se Omar Sharif začal angažovat i v roli hereckého učitele nezkušeného kolegy. Boulanger osvědčil mimořádný talent a přizpůsobivost: dialogy příštího filmu se rodily na základě improvizací, které inspiroval zkušený herecký veterán Sharif. Herecký výkon mladistvého debutanta mnohým kritikům připomněl oslnivé účinkování Jeana-Pierrea Léauda v legendárních Ukradených polibcích. Přestože Můj učitel Ibrahim je především filmem dvou postav a tedy i dvou herců, bylo pro režiséra Françoise Dupeyrona důležité i obsazení dalších rolí: partu Momova ustaraného, lhostejného otce se ujal Gilbert Melki a hrdinovy dvě lásky - dívku ze sousedství Myrian a prostitutku se zlatým srdcem Silvii ztvárnily Lola Naymarková a Anne Suarezová. Matku, která manžela i syna definitivně vytěsnila ze svého života, si zahrála Isabelle Renauldová (držitelka ceny Michela Simona za film Parfait amour!, 1996). Čestné roličky filmové hvězdy Brigitte Bardotové, která během filmování Pohrdání na pařížském předměstí zabloudí do Ibrahimova krámku, ztvárnila slavná Isabelle Adjaniová (naposled jsme ji viděli, shodou okolností rovněž v roli herecké star, v retro-komedii Jeana-Paula Rappeneaua Šťastnou cestu. |
|
Kameramanem filmu se stal Rémy Chevrin. Střihačkou byla Dominique Faysseová, jako s autorkou výpravy režisér Dupeyron spolupracoval s Katiou Wyszkopovou a na kostýmech se podílela výtvarnice Catherine Bouchardová. Ti všichni se společně soustředili na to, aby pro potřeby natáčení znovu stvořili Paříž počátku 60. let - především těsnou uličku, v níž bydlí Momo a kde se nachází Ibrahimův krámek, ale i nábřeží Seiny a rušné bulváry, které hrdinové navštíví během jedné procházky. Pro celý štáb bylo podle Sharifových slov nejnáročnější natáčení v Turecku, kam si Ibrahim vyrazí se svým chráněncem. Důležitou roli ve vyprávění hraje populární hudba evokující atmosféru 60. let. Ve filmu zazní dobové hity Chucka Berryho, Maxe Fredmana, Timmyho Thomase, Jamese E. Myerse a Bobbyho Hebba. Zazní tu ovšem i písničky Johnnyho Hallydaye či Billa Haleyho. |
Herec, který měl v 60. letech pověst sexuálního symbolu, je držitelem tří Zlatých globů (dvou za dobrodružné drama režiséra Davida Leana Lawrence z Arábie, 1962 a jednoho za Leanovu adaptaci románu Borise Pasternaka Doktor Živago, 1965) a jedné nominace na Oscara (za Lawrence z Arábie). Narodil se jako Michael Shalboub 10. dubna 1932 v egyptské Alexandrii v bohaté syrsko-libanonské rodině. Vyrůstal v Káhiře, kde se už jako student anglické Victoria College věnoval divadlu. Otcově profesi obchodníka se dřevem se věnoval pouhé tři roky: potom se rozhodl pro hereckou profesi. Přešel k islámu a změnil si jméno na Omar El-Sharif. Ve filmu debutoval už v roce 1953 snímkem Pod žhnoucím nebem, který byl prototypem romantických filmů, v nichž si získal pozornost egyptského publika. Do mezinárodního povědomí se dostal díky orientální pohádce režiséra Jacquese Baratiera Goha (1957). Největší popularitu mu však přinesla role šejka Ali Ibn El-Khariše v životopisném velkofilmu Davida Leana Lawrence z Arábie, kde si Sharif zahrál po boku Petera O'Toolea. Právě ve výpravných historických filmech si díky atraktivnímu "exotickému" vzhledu začal v 60. letech budovat pozici herecké hvězdy. Vrcholem jeho herecké kariéry se stal part vojenského lékaře a básníka Jurije Andrejeviče Živaga v další Leanově historické fresce (inspirované románem Borise Pasternaka) Doktor Živago, kde si zahrál s Julií Christieovou. Od roku 1966 se profesionálně věnuje bridži (vedle řady hráčských skandálů ho proslavil i vlastní televizní pořad Play Bridge with Omar Sharif - 1987). |