fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

54% 310 hlasů
5.4 10 310
film / komedie, drama, válečný, Německo, , 89 min., od 12 let
Mein Führer - Die wirklich wahrste Wahrheit über Adolf Hitler
Kinopremiéra v ČR 13.9.2007 v SK 15.11.2007, DVD od 18.2.2008 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
01:39



Do konce roku 1944 zbývá pět dnů a Adolf Hitler propadá depresím. Prvního ledna má před zraky tisíců Berlíňanů a filmovými kamerami pronést novoroční řeč - bojovnou, údernou a ráznou. Jenže má deprese a na nějaké řečnění nemá ani pomyšlení. Třetí říše se hroutí a Adolf také. Jeho nejbližší spolupracovník a ministr propagandy Joseph Goebbles však potřebuje svého vůdce v dobré kondici. S přípravou novoročního projevu má Hitlerovi pomoct jeho bývalý dvorní herec Adolf Grünbaum, který je ale židovského původu. Goebbels ho nechává i s celou rodinou přivézt z koncentračního tábora rovnou do vůdcovy kanceláře. Čas běží a vůdce musí být do svého projevu zpátky ve formě. Adolf Hitler se jako komické postava ve filmu objevil už několikrát, ale ještě nikdy v celovečerním německém snímku. Hned po svém uvedení v německých kinech vyvolal film mimořádnou vlnu mediálního zájmu. Ozvaly se židovské i pravicové organizace, církve, oběti holocaustu... a ti všichni měli pocit, že film jejich životy jaksi poškozuje. Ne tak režisér a autor scénáře Dani Levy. Tento Švýcar židovského původu, který se tématem holocaustu zabýval i ve svých předchozích snímcích, totiž Adolfa Hitlera ukazuje jako bezbranného imbecila, s jehož mentálním rozpoložením může pohnout jen distingovaný židovský profesor. Můj vůdce v sobě spojuje příběh těch několika dnů, kdy se Hitler potácí ode zdi ke zdi ve svém sídle, a příběh profesorovy rodiny, která je stejně jako on uvězněna v koncentračním táboře a jejíž život se profesor snaží zachránit. Komedii tedy střídá drama, ovšem také v komediálních kulisách.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Pred sledovanim tohoto filmu si musi clovek uvedomit na co se vlastne chysta. Snimek Meteorango Kid je projevem brazilske undergroundove kinematografie. Cilem ma byt predstaveni cloveka usilujiciho o vlastni blahobyt, slast a "uvedeni sveho ja do stredu vsehomiru" Tyto premeny vedou k silnym sexualnim a halucinogenim zazitkum. Filmy brazilskeho undergroundu postradaji moralku, jsou plne nasili a telesneho sebeposkozovani. Za zminku stoji urcite hudba, kterou slozil Caetano Veloso.
+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky    Videotéka: přidat si do ní film

Recenze

Představte si Adolfa Hitlera….. Ovšem ne jako zločince a despotického diktátora, který zfanatizoval davy, rozpoutal druhou světovou válku a nařídil likvidaci milionů lidí. V rukách režiséra Dani Levyho se stává neškodnou loutkou v teplákové soupravě, hrající si ve vaně s modelem křižníku, při holení přichází o půlku kníru, neúspěšně se pokouší o kopulaci s Evou Braunovou a při návalu samoty zalézá do manželské postele svého židovského učitele.    Prosinec 1944: Berlín je rozbombardovaný, válka prohraná, Třetí říše se hroutí, Hitler propadá depresím a rozhodně není schopen přednést na veřejnosti megalomanský novoroční projev a pozvednout bojového ducha národa. Ministr propagandy Goebbles se s touto situací nemíní smířit a dostává geniální nápad – povolává slavného herce a učitele Adolfa Grünbauma, který má Vůdci svými metodami navrátit sebevědomí a roznítit potřebnou agresivitu a nenávist.    Potíž je ovšem v tom, že Grünbaum je Žid a jeho současnou adresou je konce... Celá recenze
pavelgorecki, 6 z 10

O filmu Můj Vůdce: Skutečně skutečná skutečnost o Adolfu Hitlerovi

obrazek
Prosinec 1944: totální válka je totálně prohraná. Goebbels se nicméně odmítá vzdát a spoléhá na to, že Vůdcův novoroční projev svou agresivitou probudí v lidech nový bojový elán. Problém je v tom, že Hitler, který se topí v depresích a snaží se vyhýbat veřejnosti, nemůže ve svém momentálním stavu plamenný projev zvládnout. Jediným, kdo mu v této nepříznivé situaci může pomoci, je jeho bývalý učitel herectví Adolf Grünbaum, který je… Žid.

Grünbaum je na Goebbelsův popud propuštěn z koncentračního tábora Sachsenhausen a vyslán do Říšského kancléřství. Čas běží - na to, aby se vrátil do formy, zbývá Hitlerovi pouhých pět dní.

Po dlouhá desetiletí nebylo na období panování Adolfa Hitlera nic směšného. To se však má s příchodem filmu Můj Vůdce: Skutečně skutečná skutečnost o Adolfu Hitlerovi, ve kterém režisér Dani Levy předkládá fiktivní a provokativně troufalou verzi historie, radikálně změnit. Po úspěšné komedii Go For Zucker!, která mu vynesla mnoho různých ocenění, Levy znovu dokazuje, jak bravurně si dokáže pohrát s citlivými tématy: ve filmu Můj Vůdce se mu pomocí humoru daří rozpitvat hrůzy nacistické krutovlády.

V čele hereckého obsazení se představí multitalentovaný Helge Schneider jako Adolf Hitler a Ulrich Mühe v roli profesora Adolfa Grünbauma. Levy s analytickou střízlivostí a záměrnou neúctou podrývá fenomén jménem Adolf Hitler. Pomocí humoru rozhání auru okolo striktní nacistické disciplíny a snímá ji z piedestalu, na který ji staví historická fakta - s vědomím, že fantazie má někdy k pravdě úplně nejblíže.

obrazek
Slovo režiséra

Když Spielberg natočil Schindlerův seznam, byl jsem jedním z těch „ortodoxních“ kritiků, kteří se stavěli proti snaze vyobrazit ve filmu holocaust. Tvrzení, že by tato umělecká forma dokázala napodobit nebo obsáhnout něco z podstaty toho, co se stalo, nebo to utrpení - byť autenticky - reprezentovat, mi jako Židovi připadalo jako obrovská lež. Situaci však změnila pozdější diskuse o Benigniho filmu Život je krásný. Může být holocaust, i když pouze v abstraktní podobě, která měla vytvořit novou perspektivu, využit k tomu, aby se v jeho popředí odehrával tragikomický příběh o vztahu mezi otcem a synem? Z mého pohledu rozhodně ano. Benigni se nikdy nesnažil navodit dojem, že by jeho pojetí tehdejší doby a s ní souvisejících hrůz mělo být realistické. Pojal to na úplně jiné úrovni. Svou poetickou pohádkou, která se odehrávala v koncentračním táboře, dokázal ilustrovat, že dětská fantazie je nezničitelná.

Pokusil jsem se psát podobně jako Karl May, který si vytvořil „svůj vlastní“ svět indiánů a „svůj vlastní“ svět Arabů. Příběh a okolnosti, o kterých Můj Vůdce pojednává, jsou fiktivní. Proč? Protože fantazie, která se nezakládá na faktech, má z mého pohledu možná blíže k pravdě. Jinak řečeno: nechtěl jsem těmto cynickým a psychicky zdevastovaným lidem složit poctu tím, že bych je vyobrazil realisticky. Ta „pravda“, kterou chci předložit já, je jiná. Je to příběh o lidském dramatu, o morální tragičnosti tehdejší doby. V jaké dobové atmosféře tito vůdci a sympatizanti národního socialismu vyrostli? S jakými morálními hodnotami? Které mozky naplánovaly všechny ty zločiny, to bezpráví a ničení lidských životů a jak bylo možné přimět miliony lidí, aby na sebe vzali takové morální břemeno?

obrazek
Narazil jsem na Alici Miller, jednu z nejznámějších a nejpopulárnějších současných psycholožek. V její knize For your own good: Hidden cruelty in child rearing and the roots of violence je kapitola o Hitlerově dětství a tehdejší „černé pedagogice“. Precizně prozkoumala a popsala spojitosti mezi bolestí, kterou utrpěl v dětství, a jeho pozdějším nutkáním k pomstě, k níž zneužil systém. Výsledek její práce pro mě byl přínosnější než tucty dramatizací samotných událostí. Ta „analytická“ léčba, kterou Hitler podstoupí pod vedením svého „terapeuta“ Grünbauma je založená na faktech.

Docela dlouho jsem přemýšlel, proč ještě nikoho nenapadlo natočit o tomhle propojení film, ať už komediální nebo vážný. Chtěl jsem použít humor jako nosné médium. Komedie je podle mě efektivnější než tragédie. Dokáže nabídnout spoustu věcí, které by v případě, že by měl člověk v úmyslu pojmout tu věc se vší vážností, zkrátka nebyly realizovatelné. Dokáže vyobrazit všechny okolnosti v jejich obnažené a nepřikrášlené podobě, čímž odhaluje jejich zoufalost.

To, že měl Hitler před i během svého panování učitele herectví, je fakt. Jeho jméno bylo Paul Devrient (napsal autobiografii Můj žák Adolf Hitler). V našem filmu se stal Židem Grünbaumem.

Motiv s jeho propuštěním z koncentračního tábora je jeden z našich odvážných kroků směrem k fikci. Je dobře známo, že Hitler bojoval s depresemi. Megalomanské projevy, pohled na svět z pozice zdánlivě nadřazené řasy a Goebbelsova role v propagandě - nevzbuzuje tato kombinace nutkání pojmout ji jako tragikomedii? Samozřejmě nejsem zdaleka první, koho to napadlo - důkazem budiž filmy jako Diktátor nebo Být, či nebýt. A já se k tradici těchto filmů velmi rád připojím.

obrazek
O natáčení

V porovnání s jinými historickými filmy měla produkce Mého Vůdce velmi rychlý spád. Mezi představením původního konceptu a dokončením filmu uplynul pouhý rok. Celý projekt začal pracovní verzí scénáře, který napsal Dani Levy v červenci 2005. Už tehdy začal Stefan Arndt ze společnosti X Filme s financováním celého projektu.

Jejich záměrem bylo už od počátku natočit relativně malý historický film. „Rozhodně jsme nechtěli vytvářet obří projekt s rozpočtem 10 nebo 15 milionů dolarů,“ podotýká Levy. „Chtěl jsem, aby byl ten film rychle zafinancovaný a natočený - aby vznikl i zbytek filmu v tom rebelském a vášnivém stylu, ve kterém jsem psal scénář.“

„Přípravy na natáčení trvaly pouhých sedm týdnů, což je dokladem toho, jak šílené tempo jsme museli nahodit. Za tuhle dobu jsme museli vymyslet a postavit všechny scény, ušít uniformy a vymyslet, jak ve filmu vyobrazit zničený Berlín a jak proměnit Helga Schneidera v Adolfa Hitlera,” dodává producent Stefan Arndt.

Můj Vůdce se odehrává převážně ve Speerově gigantické budově, Říšském kancléřství, jehož prostorné místnosti byly pro režiséra i výtvarné oddělení oříškem - vzhledem k tomu, že je nechtěli stavět ve studiu, bylo nutné budovu s podobnými parametry najít. V Berlíně a jeho okolí byly přesně dvě stavby, které měly příslušné charakteristiky a mohly fungovat dohromady: bývalá ruská kasárna v Krampnitzu a okresní soud v Charlottenburgu. Nádvoří kancléřství zastoupilo vnitřní nádvoří současného ministerstva financí (které bylo tehdy ministerstvem letectví).

obrazek
Ministr financí Peer Steinbrück dal svolení k tomu, aby filmaři v prostorách jeho ministerstva natočili všechny potřebné záběry. Kvůli nim pak museli v budově na několik hodin pověsit podobizny tehdejšího „pana domácího“ Göringa a vyvěsit několik nacistických vlajek. Pro velké finále v berlínské Lustgarten (park na Muzejním ostrově, který byl dříve součástí Královského zámku) bylo uzavřeno prostranství před berlínskou katedrálou a proměněno do podoby, kterou mělo v éře Národního socialismu. „Bylo to natáčení, které dost dobře nešlo utajit,“ vzpomíná Stefan Arndt. „Psala o nás spousta novin po celé Evropě a mě samotného dost šokovalo, když jsem s ranním rozbřeskem přišel na scénu a na okolních stromech už seděli fotoreportéři. Ale když na tak významném historickém místě natáčíte scénu, v níž Hitler projíždí v otevřeném voze skrz hajlující dav, asi se zájmu médií nevyhnete.“

Dani Levy se už na začátku rozhodl, že nebude nijak zvlášť usilovat o historickou věrohodnost - chtěl svou fikci pouze okořenit stopami reality. „Bylo na tom fajn, že jsem mohl vést jednotlivá oddělení - výtvarníky, maskéry, kostyméry - k tomu, aby začali historickou rekonstrukcí a pak dali přednost své představivosti,“ říká režisér. Tato kreativní svoboda vyhovovala především hlavnímu výtvarníkovi Christianovi Eiselemu: „Pracovat na historickém projektu je pro mě vždycky radost. V tomto případě mě přitahovala zejména možnost přivést na plátno ty nejintimnější prvky z Vůdcova života - jeho ložnici, jeho koupelnu… Pomocí našich výtvarných návrhů, u nichž jsme mohli dát plný průchod fantazii, jsme mohli podpořit komediální vyznění filmu.“

obrazek
Na rozdíl od osobních místností byl při rekonstrukci Hitlerovy pracovny kladen důraz na historickou přesnost (místo drahého mramoru byl však použit nabarvený polystyren). Nejambicióznějším výtvarným počinem celého filmu pak byla výstavba modelu Nového říšského kancléřství v měřítku 1:1, při níž filmaři využili leštěného polystyrenu. „Tuhle strašidelnou a obrovskou scénu, jejíž jednu polovinu tvoří 300 metrů dlouhá zničená ulice a druhou Říšské kancléřství, by nedokázalo pojmout žádné studio na světě,“ říká Dani Levy. „Rozhodli jsme se vrátit k tradičnímu stavění modelů, což je mi rozhodně bližší než trávit dlouhé týdny před počítačem. Při jejich budování jsem se cítil jako malý kluk.“

Pro vedoucího modelů a vizuálních efektů Franka Schlegela bylo rozhodování mezi skutečnými a počítačovými modely docela jednoduché: „V posledních letech se lidé často rozhodují pro digitální animaci velmi ukvapeně. Skutečné modely považují za příliš staromódní a drahé. Já jsem nicméně toho názoru, že přinejmenším v případě velkých celovečerních filmů je nejlepší volbou kombinace skutečných modelů a digitální animace, protože to, jak reálné věci před kamerou reagují na nasvícení, je zpravidla mnohem přesvědčivější. Od doby, kdy na nich Peter Jackson založil výtvarnou stránku trilogie Pán prstenů, si všímám, že stále více tuzemských filmařů začíná být znovu otevřeno myšlence jejich použití. A naštěstí mezi ně patřil i Dani Levy a jeho kolegové ze společnosti X Filme, kteří přistoupili na můj návrh vytvořit Říšské kancléřství a vybombardovaný Berlín s pomocí modelů a speciálních efektů, které pak byly pouze digitálně upraveny. Naším úkolem pak bylo postavit scénu s 17 metrů dlouhým Říšským kancléřstvím a desetimetrovým pásem vybombardovaných domů. To filmu dodává atmosféru, kterou by s pomocí digitálních efektů nebylo možné s podobným rozpočtem vytvořit.“

Stejně jako výtvarné oddělení museli v rámci humorné nadsázky trochu přehánět také tvůrci kostýmů. K Levyho nejoblíbenějším kostýmům patří bílá bunda - přesně taková, jakou měl Hitler - k níž patřila černá čapka, a malá esesácká uniforma pro jeho psa Blondiho.

obrazek
Srdcem filmu však bylo jeho herecké obsazení. „Obsadit Helgeho Schneidera do role Hitlera mě napadlo okamžitě. I když vůbec nevím, jak jsem k tomu došel,“ přiznává Levy. „Nicméně ta myšlenka mě pronásledovala tak dlouho, dokud jsem nesebral odvahu a nezavolal mu. Zkusili jsme pár scének a mně se hned zalíbil jeho styl hraní, zkoušení, hledání vhodné herecké polohy. Naše světy si snad ani nemohou být vzdálenější, ale v zásadě jsme úplně stejní.“ Do role Adolfa Grünbauma se Levymu podařilo získat žádaného Ulricha Müheho. „Ulimu je vlastní přesně ta kombinace melancholie, poklidu a prohnanosti, kterou jsem si u Grünbauma představoval,“ říká režisér. „Od začátku bylo jasné, že to, jak srdečně bude film ve výsledku vyznívat, záleží právě na téhle postavě.“

Přístup k práci se v průběhu natáčení vyvíjel a měnil také u skladatele Nikiho Reisera, kterému se poprvé naskytla možnost pracovat s velkým orchestrem. „Zatímco na počátku jsem inklinoval spíše k tvorbě Richarda Wagnera a komediálním filmovým doprovodům Niny Roty, později jsem se začal přeorientovávat na téměř minimalistickou hudbu, která byla odrazem napětí mezi Grünbaumem a Vůdcem - a Grünbaumova vnitřního dilematu, zda má Hitlera zabít nebo se pokusit z té kritické situace nějak dostat. Hudba se tedy neustále vyvíjela a do své finální podoby se dostala teprve během stříhání filmu.“

Podobné filmy

Bravo Girls: Všechno nebo nic
(Bring It On: All or Nothing) Všemi obdivovaná Hayden Panettiere se přestěhuje z nóbl adre...
dnes 16.05
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Kameňák
Na zámku v Kameňákově je prý ukryt rodinný poklad a objevují se i další překvapivá odhalen...
dnes 17.55
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Lásky čas
(About Time) Tim je naprosto obyčejný, nesmělý jednadvacetiletý kluk, který má bláznivou r...
dnes 20.00
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Středa 23. 10. 2019 Svátek má Teodor
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz