Muži v černém

Každé malé dítě, ale i Vochomůrka s Křemílkem, víla Amálka a motýl Emanuel, Barabánek a vůbec jakákoli jiná malá bytost ví, že než můžeme začít pitvat mimozemšťana, musíme ho napřed chytit. A právě lapit mimozemšťana nebylo - alespoň dokud nepřišli Muži v černém, - tak jednoduché, jako naříklad chytit ducha. Nebyli tu totiž žádní mimozemsky specializovaní Ghostbusters se svými nekoncesovanými jadernými urychlovači. Až teprve agetni FBI, zaměření na lov zelených mužíčků s tykadly a jiných potvor bez povolení k trvalému pobytu v Mléčné dráze, které hrají pan Smith a pan Jones (kdo může za to, že tihle dva mají filmovými agenty nejčastěji užívaná jména) učinili tomuto stavu přítrž. Se svou speciální, pro extraterestriálně nebezpečené situace typizovanou výstrojí, jako jsou trenýrky, ponožky, trička, kalhoty s puky ostrými jak obřadní samurajský meč, košilemi a saky odkoupenými z frcu po masakru Gaunerů i výzbrojí, do níž patří především kanóny á la Těžká Barbora, ke kterým by potřeboval army-caddyho i Arnold Schwarzenegeer. Jsou tam, kde se blízká setkání třetího druhu stávají příliš blízkými, monitorují oblohu, jestli náhodou nebude pěkně, protože se před nim někdo z jejich nadřízených zmínil, že jednoho krásného dne zaútočí, a dávají slovu xenofobie kosmický význam. Prostě a jednoduše řečeno, určitě to nejsou Kanaďani a nepěstují liberální přistěhovaleckou politiku. Držme jim palce.  
 
Steven Spielberg je borec. Sice trochu pokrytec, ale jinak borec s velkým B. Zatímco jako režisér neváhal filmy Blízká setkání třetího druhu a E.T. mimozemšťan nastavit planetární hnědku návštěvníkům z kosmu, jako producent od ní roztoužené alienální turisty tvrdě odhání. Jím produkováná komedie Muži v černém se proto vyznačuje vším možným, jen ne vstřícným přístupem k parchantům z kosmu, kteří by si místo svítících prstů nejraději ukazovali zaměřovačemi.  
 
Prostě časy se mění, a stejně tak, jako volnou hipiie lásku típnul AIDS, rozevřenou náruč civilizovaného světa vůči plebejským emigrantům (nenechte se mýlit jejich divným vzezřžením, poselství je jasné) sklaply špatné zkušenosti. Ono už bylo načase. Vizuálně vynalézavé Muže v černém zrežírované mistrem stylizovaného vyprávění barrym Sonnefeldem (Addamsova rodina I, II, Chyťte ho!) a sepsané scenáristou s velmi podivným smyslem pro humor Edem Solomonem (Neskutečená cesta Billa a Teda, Máma a táta zachrání svět) vynesla nejen vlna zájmu o emzáky všeho druhu, ale také těžko skrývatelná nechuť ke všem těm bubákům zpoza hranic. A tím, jak jistě chápete, nemyslím pouze hranice naší světelné soustavy.