Muzikál ze střední 3: Maturitní ročník

Troy, Gabriella, Sharpay, Ryan, Chad…..znáte je? Pokud ano, potom ani nemusíte číst dál a vyražte do kina. Z Ameriky se na nás totiž řítí další pokračování veleúspěšné muzikálové série, která se třetím dílem přesouvá z televize na filmová plátna.  
 
S hlavními hrdiny se setkáváme v posledním ročníku střední školy a všichni řeší zásadní otázku kam dál. Většinou je láká několik možností a nevědí, která je ta pravá. Troy s Gabriellou jsou pod zvlášť velkým tlakem, protože si uvědomují, že jejich rozhodnutí může ovlivnit (či ukončit) jejich vztah. Troy navíc řeší jak to bude s jeho sportovní budoucností a snad poprvé zapochybuje o tom jestli zamíří tam „kam ho basketbal potáhne“. Toho si všímá i jeho otec, který měl vždycky jasno v tom, že jeho syn bude tahounem týmu na domácí univerzitě. Jeho nerozhodnost ale překvapí i nejlepšího přítele Chada, který nepochyboval o tom, že si to na vysoké společně užijí.  
 
Uprostřed toho všeho vzniká nápad udělat něco pořádného, čím by se rozloučili se střední. Samozřejmě se jedná o muzikál, ve kterém vyjádří co právě prožívají. Vše je jinak při starém. Sharpay přemýšlí jak si urvat co největší roli pro svou maličkost a snaží se přesvědčit svého bratra Ryana, aby se v tom angažoval. Ten, poučen z dřívějších dílů, její prosby vyslechne, následně je však velkoryse ignoruje.  
 
Ti, co viděli předchozí díly asi nebudou překvapeni, vše je jednoduše „jak má být“. Atmosféra je na vysoké úrovni ztřeštěnosti, což je zřetelné obvzlášť na učitelce, která s nimi zkouší muzikál a city jsou také na svém maximu a někdy i za ním…  
 
Nemohu se zde nezmínit o tom, jak mě Zac Efron svým přehráváním dvakrát téměř vyděsil. Při vypjatých emočních situacích totiž chvílemi vypadal jako člověk tři vteřiny před zhroucením, ale budiž. O hereckých výkonech to samozřejmě příliš není.  
 
Hudebně-taneční čísla jsou vyprodukovaná v tom nejmodernějším stylu, který MTV odkojeným jedincům dokonale sedne. Několik písní ale zaujme výrazněji a to i díky zdařilé choreografii (mou oblíbenou je The Boys Are Back).  
 
Osobně jsem kromě několika ukázek (a náznaků od znalejších) nebyl poznamenán předchozími díly a s určitými obavami jsem tak zavítal do kina, kde jsem zvedl věkový průměr. Moje obavy zda jsem schopen si něco takového patřičně užít sice zpočátku potvrdil Zac Efron a spol. poněkud americkými emocemi, ale postupem času se hrany otupily. Zřejmě jsem se adaptoval... Film postupně nabíral rychlost a ke konci to bylo opravdu víc než příjemné pokoukání/poslouchání. Nelogičnosti a střelenost jsem hodil za hlavu a mohu s klidným svědomím přiznat, že byl pro mě třetí Muzikál pohodovým odreagováním a částečně i překvapením. Na klasiku typu Pomáda to samozřejmě nemá, ale pobavil jsem se opravdu dobře a ještě druhý den jsem si pobrukoval některé melodie.  
 
Hodnocení: Příjemná hudební jednohubka, která potěší a (většinu) neurazí.  
 
P.S. Dabing, obzvlášť Troye, se příliš nepovedl a překlad je tak spisovný až to tahá za uši. Kdyby takhle někdo mluvil na střední, asi by mu nerozuměli ani učitelé. Za to opravdu nedík!