Na doraz

„Je to jednoduchý nápad - dva naprosto rozdílní chlápci jsou okolnostmi donuceni podstoupit společný výlet,“ říká režisér a jeden z autorů filmu „Na doraz“ Todd Phillips. „Robert Downey Jr. představuje Petera Highmana, architekta, který se vrací do Los Angeles z obchodní cesty do Atlanty. Má naspěch, protože jeho žena čeká první dítě a datum porodu se rychle blíží. Všechno klape až do chvíle, kdy se na letišti zaplete s neschopným začínajícím hercem jménem Ethan Tremblay, díky kterému nakonec oba nepustí do letadla a místo toho zůstanou na zemi,“ vysvětluje základní zápletku filmu režisér.

A v ten okamžik slovo „jednoduchý“ prostě zmizí. Peter, který zůstane napospas osudu bez hotovosti, kreditní karty i dokladu, zjišťuje, že mu nezbývá než podstoupit dlouhou cestu domů s člověkem, kterému by nejradši vrazil pár facek - s Ethanem. Člověk, který podle Petera hlavně zavinil jeho současnou situaci, totiž teď sedí za volantem vypůjčeného auta a nabízí mu svezení. A i když to zcela zjevně není ta úplně nejlepší možnost, je to bohužel jediná možnost, kterou teď Peter má.

Ethan je sice nejprve za společnost vděčný, ale brzy zjistí, že jeho společník nebude hru na otázky a odpovědi považovat za vtipnou a že mu ani obecně nebude vyhovovat Ethanova životní filozofie ponechávající věcem volný průběh. A Peter si zase brzy uvědomí, že se právě dal dohromady s člověkem, který dokáže naprosto zničit jeho život spoustou způsobů, které si ani nikdy nedokázal představit.

„Kdyby ve skutečném světě existoval někdo jako Ethan, už by ho dávno někdo uškrtil ve spánku,“ říká Peterův představitel Robert Downey Jr. „Je jako laserový paprsek, protože se dokáže pokaždé soustředit na jednu jedinou věc, která vás bude přivádět k šílenství. Je to člověk, který sní celý talíř vaflí a pak všem oznámí, že je na ně alergický. Jsem si jistý, že každý zná nějakého takového člověka, který prostě dokáže všechny totálně iritovat,“dodává herec.

Na druhou stranu je ale třeba přiznat, že Peter má právě náladu sopky těsně před výbuchem. „Peter je tak trochu popudlivý a povýšený chlápek, který ne vždycky úplně ovládá svůj vztek. A kdo v něm může tyhle jeho vlastnosti podpořit více než Ethan Tremblay? Peter je většinou nervózní bez důvodu, a teď čelí momentu, kdy se mu má narodit první dítě a on je v téhle strašné situaci. Jeho nervozita stoupla ještě o několik úrovní výš,“ vysvětluje Downey.

Na druhou stranu Ethan představuje naprosto novou dimenzi člověka, kterému se říká pohodář. Zach Galifianakis, který ve filmu ztvárnil tenhle hromosvod na lidské potíže, k tomu říká: „Na Ethana nemá vliv nic a nic ho ani neurazí. Žije ve svém vlastním světě. Sice naprosto postrádá jakýkoli talent, ale přesto je na cestě do Hollywoodu, kde chce právě tuhle svou neschopnost nějak využít. S Peterem se Ethan potká na základě série nešťastných náhod, které sice všechny nějak vyvolal Ethan, ale to všechno je mu úplně jedno. A přitom všechno špatné, co se od okamžiku jejich setkání stane, je vždycky Ethanova vina. Naprosto všechno.“

„Lidé často mluví o tom, že filmy potřebují, aby mezi hlavními postavami fungovala jakási chemie,“ říká režisér Phillips. „V našem případě ale nejde o chemii, nýbrž spíš o anti-chemii. Ve filmu totiž máme dva hrdiny, mezi kterými žádné spojení ani žádná blízkost, nýbrž jenom na sebe neustále narážející hlavy, které vytvářejí napětí i humor.“

Dan Goldberg, který byl producentem všem Phillipsových hraných filmů od roku 2000, kdy spolu pracovali na populární komedii „Road Trip“, říká: „Jejich cesta postupně nabírá na obrátkách s tím, jak se stávají další a další věci, které našim hrdinům znemožňují pokračovat v jejich cestě.“

Kromě cestování po zemi ale Peter a Ethan zažijí díky svému výletu i jednu další celkem neočekávanou cestu, a totiž sebepoznání a poznání druhého. Samozřejme ale pouze za podmínky, že tu cestu oba přežijí.

Výkonný producent Scott Budnick k tomu říká: „Náš příběh má i svoji emocionální rovinu a řeší skutečné problémy. Robert a Zach přitom odvedli skvělou práci jak v oblasti vtipných scén, tak i v oblasti emocí. Já sám jsem měl ostatně odjakživa nejradši komedie, které mají srdce.“

I když Ethan dokáže člověka dohnat k zuřivosti, ať už neschopností zacházet s penězi, vyžadováním přestávek na záchod nebo nastartováním auta směrem z mostu dolů, režisér Phillips současně uznává, že: „Má i dobré vlastnosti, jako třeba upřímnost, nevinnost a lidskost, díky nimž s ním i přes to všechno ostatní tak nějak sympatizujete. Ethan je velice komplexní postava. Právě přišel o otce, který byl současně jeho nejlepším přítelem, a je pro něj velmi těžké se s tím vyrovnat. Za veškerým jeho konáním je cítit veliká beznaděj a snaha udělat někomu radost.“

„Spousta věcí, které dělá, má jediný cíl - vyhnout se samotě,“ říká Ethanův herecký představitel Galifianakis. Na druhou stranu Peter může na první pohled vypadat jako sebevědomý agresivní magor. Adam Sztykiel, který je společně s Phillipsem autorem scénáře, k tomu ale říká: „Když se na něj podíváte pořádně, tak zjistíte, že jeho chování vychází z nitra plného emocí a z věcí, se kterými se teprve musí vyrovnat a na které ve filmu přijde řeč. Těsně pod jeho maskou alfa samce tak najdete zranitelného člověka, který je vyděšený z toho, že má převzít zodpovědnost za dítě,“ vysvětluje scénárista.

„Já sám jsem rodič,“ říká Downey, „a tak moc dobře vím, že si člověk neustále klade zásadní otázku, a to jak dokáže zvládnout a ochránit toho malého tvorečka, když s tím nemá vůbec žádnou zkušenost?“

Na tenhle rozměr filmu se ve filmu soustředili zejména další autoři scénáře Alan R. Cohen a Alan Freedland. „Peterovi vyhovuje, když má všechno pod kontrolou,“ říká Cohen. „Jenže celý náš film je právě o tom, že Peter ztratí kontrolu nad vším, počínaje jeho neschopností dostat se včas domů až po pochybnosti o nastávajícím otcovství a o jeho připravenosti na roli otce,“ dodává scénárista.

„Chtěli jsme našeho hrdinu dostat do situace, kdy cestuje napříč celou zemí s někým, kdo je fakticky velké dítě,“ doplňuje k tomu Freedlan. „Když jsem poprvé četl scénář, hned ve mně zanechal silný dojem,“ vybavuje si výkonná producentka Susan Downey. „Je vtipný a lidský. Mým cílem vždy je, aby komedie měla právě tenhle základ, tak jako každý chce, aby i drama v sobě mělo něco vtipného. V našem filmu v sobě Peter díky zkušenosti s Ethanem znovu objeví člověka a díky tomu se stane i připraveným na narození vlastního dítěte. Ten film je vlastně o tom, že se Peter stane člověkem ještě předtím, než se stane otcem.“

Navzdory antichemii, o kterou pro své postavy od samého počátku usiloval režisér Phillips, se mezi Galiafianakisem a Downeym od samého počátku vytvořila naopak skvělá pozitivní chemie.

Downey si živě vybavuje jejich první setkání: „Byl jsem ve Venice v Kalifornii a přišel ke mně takový divný týpek a povídá: ,Hele, mám pocit že spolu budeme točit film.’ Já si v duchu říkal, že mu možná budu muset dát pěstí. A pak jsem si uvědomil, že je to Zach.“

„Po nějakém čase Zach přišel na večeři, a tak jsme měli víc času popovídat si o scénáři,“ pokračuje herec. „Ptal jsem se ho, jestli má nějaké zvláštní požadavky a poslal mi celý seznam všeho, co potřebuje, jako třeba balenou vodu dovezenou z Barstow. Tenhle seznam od té doby fakt miluju, dokonce ho někdy čtu lidem pro pobavení na večírcích,“ dodává Downey.

„Tak nějak jsme se vlastně jeden o druhého při natáčení starali - což byl v podstatě opak toho, co se odehrává ve filmu,“ pokračuje Galifianakis. „Každé ráno jsme také probírali, jak by měla každá jednotlivá scéna fungovat. Musím říct, že mě celkem pobavilo, jak moc člověku zvedne úroveň práce natáčení s pořádným hercem,“ dodává Galifianakis.

„Vždycky rád přijímám projekty, jejichž potenciál je založený na kvalitním hereckém obsazení,“ říká režisér Phillips. „Vlastně se na každý film dívám s otázkou, jakými herci bych ho obsadil. U tohoto snímku jsem hned od začátku věděl, že jestli do něj získám Roberta a Zacha, nebude už problém obsadit ostatní postavy,“ vysvětluje režisér.

Pro Phillipse představoval film „Na doraz“ druhý případ spolupráce s Galifianakisem po světově úspěšném hitu „Pařba v Las Vegas“, který se stal nejúspěšnějším filmem klasifikované v kategorii R všech dob. „Zach a já si skvěle rozumíme, protože on ví, že já jeho humor naprosto beru,“ říká režisér. Ve filmu „Na doraz“ nicméně Galifianakis představuje hrdinu, ke kterému je třeba přistupovat velice jemně. „Každá nuance jeho osobnosti, každý detail - to jak chodí, jak mluví, jak přemýšlí - tohle vše Zach na Ethanovi Tremblayovi přesně odhalil a dokázal to promítnout do každého okamžiku, ve kterém je na plátně,“ říká výkonný producent Budnick.

V jeho hereckém výkonu je ale současně i určitý prvek nepředvídatelnosti. „Zach svoji postavu naplnil spontánností a určitým pocitem nebezpečí, který je nezbytný pro každou komedii. Jenom díky nebezpečí totiž divák neví, co přesně se v dalších okamžicích stane nebo co někdo řekne. A právě pro tyhle účely byl Zach dokonalý,“ vysvětluje režisér. Výborného parťáka, který je současně jeho protikladem, našel Zach ve filmu v Downeym.

„Nejenom že Robert je herec světového formátu, ale současně je přirozeně legrační. Nikdy by mě nenapadlo obsadit Roberta Downeyho Jr. jako něčího šaška,“ říká režisér. „My vlastně v našem filmu žádného takového šaška nemáme, protože oba naši hrdinové mají svých problémů dost a jejich krása spočívá v tom, že si navzájem nahrávají a oba jsou legrační. Na druhou stranu humor každého z nich má úplně jiné základy i styl, takže se navzájem nijak nevykrádají,“ vysvětluje Phillips.

„Downey, Galifianakis, Phillips a Sztykiel scénář rozebrali na maličké kousky a poskládali jej zase zpátky,“ říká Goldberg. „Každý den jsem objevoval nové a nové věci, které mě vždycky dostaly a rozesmály. Věřím, že diváci filmu objeví ve výkonech Roberta a Zacha prvky, které si dříve ani neuvědomovali a které je překvapí. Tohle já jako filmař vždycky hledám.“

Je to celé velká filozofie a proces, který Phillips plně respektuje. „Velká část komedií vzniká vlastně až při natáčení,“ říká Phillips a jako příklad uvádí scénu s policí na kufry. „Ta scéna nás prostě napadla ve chvíli, kdy jsme koukali na sedadla a na police nad hlavami a uvědomili si, že právě tady by se ti dva mohli dát dohromady. Řekl jsem Zachovi: ‘Co kdyby ses nad něj nahnul ve chvíli, kdy budeš sahat do police?’A on řekl: ‘A co když budu mít nahé břicho, protože si těsne předtím vyhrnu triko, abych si vyleštil brýle?’ Komedie nejsou matematika, nýbrž hudba.“

S tím souhlasí i Robert Downey Jr.: „Každý den pro mě začíná úvahou na téma: takhle to bude, když to uděláme přesně podle scénáře, a takhle zase když na tom trochu zapracujeme a doplníme něco, s čím se původně nepočítalo. Každá scéna má při natáčení svoji vlastní energii podobně jako živá bytost, a taky se neustále vyvíjí. No a na Toddovi je skvělé a legrační, že s ním jde vždycky všechno někdy tak špatně, až je to skvělé.“

S tím plně souhlasí i Galifianakis, který se přiznává k tomu, že někdy po boku režiséra oceňoval i to „nevhodné,“ a dodává: ‘Todd a já máme stejný smysl pro humor. Líbí se nám věci, které jsou tak trochu tabu, věci, kterým se smějete i proto, že se jim vlastně smát nemáte. Už jako komik jsem miloval, když se diváci začali smát dřív, než si uvědomili, že by se vlastně smát neměli a že by si spíš měli klást otázky.’”

„A to ani nemluvím o tom, že by vás třeba mohli urážet věci, které já nebo Todd ve filmu děláme,“ pokračuje posměšně. „Třeba mě často uráží, co ve filmech dělám,“ dodává.

„Na road trip filmech mám rád, že jejich hrdinové fungují bez nějakého zakotvení ve společnosti. Prostě je hodíte do vody a oni musí plavat,“ říká režisér Phillips. „Nemají kolem sebe podporu přátel a rodiny. Namísto toho do jejich životů vstupují a zase z nich vystupují náhodní lidé, se kterými prožívají intenzívní, ale pomíjivé okamžiky.“ Aby se tohle podařilo, získali tvůrci do „Na doraz“ hvězdnou sestavu herců ve vedlejších rolích, díky kterým Peter a Ethan na své cestě zažijí celou škálu nezapomenutelných a často provokujících setkání.

Hned první setkání je s Heidi, obchodnicí s léky na volné noze s pochybnými rodičovskými schopnostmi, kterou Ethan dostihne v jejím birminghamském domě, aby mohl získat další zásoby „léků na zelený zákal“. Právě návštěva Heidi je typickým příkladem jedné ze zajížděk, která naše hrdiny zavede míle daleko od jejich cesty.

Heidi ve filmu ztvárnila Juliette Lewis, pro kterou byl film „Na doraz“ už třetí příležitostí natáčet pro Phillipse. Herečka byla zrovna na turné v Londýně se svoji kapelou, když se jí režisér ozval se svoji nabídkou. „Vymysleli jsme to tak, že jsem na cestě mezi Londýnem a Helsinkami udělala krátkou zastávku na místě, o kterém jsem skoro ani nevěděla, že existuje - v Las Vegas v Novém Mexiku - abych si na pár dní zahrála dealerku marihuany,“ vzpomíná herečka. „Když mi Todd zavolá, je to vždycky otázka důvěry. Nevím sice, co budu hrát ani co bude Todd chtít, abych dělala, ale hned vím, že to bude skvělé a že při tom zažiju spoustu legrace.“

Držitel Oskara Jamie Foxx, který se naposledy objevil s Downeym ve filmu „Sólista“, ztvárnil Peterova dávného spolužáka ze studií Darryla, který nyní žije v Dallasu.

„Byl to fakt skvělý tah, získat Jamieho pro roli Peterova kamaráda a podle Ethana, také možného otce jeho brzy očekávaného potomka,“ říká Robert Downey Jr., naznačuje jeden z dalších rafinovaných způsobů, jakými se Ethanovi daří dostat se Peterovi pod kůži.

Hned během několika prvních minut od příchodu do Darrylova domu Ethan vyfotí několik fotek, zeptá se na pár otázek, dá si dohromady kolik je jedna a jedna a vyjde mu, že tři. „Ethan zjistí, že Darryl si je velmi blízký s Peterovou ženou a na základě toho dospěje k celé řadě různých závěrů. Tím pochopitelně zaseje do Petrovy mysli semínko nedůvěry,“ vysvětluje režisér Phillips.

„Darryl se objeví na scéně, aby pro ty dva udělal laskavost, a všechno to funguje skvěle, ale jenom do určité chvíle. Pak najednou začne všechno být hodně divné, a to velice rychle,“ říká Foxx o navazující scéně, po které nakonec oba přátelé skončí zpátky na chodníku. „Když pracujete s Robertem, Zachem a Toddem, tak si nikdy nemůžete být úplně jisti, co můžete očekávat, ale zároveň si můžete být jisti, že to bude bláznivá, kreativní zkušenost plná vzájemné spolupráce,“ dodává herec.

Naši hrdinové se také setkají se špatně naloženým zaměstnancem společnosti Western Union, kterého představuje Danny McBride, dále se vzorným členem ochranky letiště, ztvárněného producentem a hiphopovým hudebníkem Rza, a s agentem Agentury pro bezpečnost cestování, kterého hraje Matt Walsh, jenž s režisérem pracoval už na filmu Pařba v Las Vegas.

Mezitím samozřejmě doma na Petera netrpělivě čeká jeho žena Sarah, kterou ve filmu představuje Michela Monaghan, jež se ve filmu po bohu Downeyho objevuje poprvé po pěti letech, které uplynuly od natočení jejich dosud jediného filmu, komediálního thrilleru Kiss Kiss Bang Bang z roku 2005.

„Sarah je těhotná přesně 8 měsíců a 29 dní, a tak je pochopitelně velice nervózní,“ říká Michele Monaghan. „Její manžel nejenže není doma, ale dokonce cestuje někde po Americe s jakýmsi podivným člověkem, jehož jedinou starostí je, jak bude mít upravené vlasy. No a tak pochopitelně příchod dítěte na svět je očekáván s mnohem větším nadšením než příjezd manžela,“ dodává herečka.

Ethan měl společníka na své cestě i předtím, než ho náhoda svedla dohromady s Peterem. Tím společníkem byl francouzský buldoček jménem Sonny, který se stane třetím do party a který současně působí jako určité uklidnění při vyhrocených situacích mezi hlavními hrdiny.

Sonnyho, přestože jde jednoznačně o hrdinu mužského pohlaví, ve filmu ztvárnila samička Frenchie, trénovaná Markem Hardenem ze společnosti Boone’s Animals for Hollywood.

Zařazení psa do scénáře bylo výsledkem toho, že Phillips chtěl ještě o něco zvýšit napětí mezi hlavními dvěma hrdiny, a proto se rozhodl, že jeden z nich by měl mít rád psy a druhý… zas tak moc ne. Po pečlivém prozkoumání internetových stránek renomovaného trenéra zvířat Boone Narra režisér zjistil, že potřebuje právě Bodieho, francouzského buldočka s velkýma ušima a komickýma vyvalenýma očima typickýma právě pro tuhle rasu.

Jenže se bohužel ukázalo, že Bodie je se svoji váhou 13 kg příliš těžký na to, aby se mohl pořád nosit na jedné ruce. A tak Harden těsně před natáčením vyhlásil intenzívní pátrání po zhruba 6-10 měsíců starém francouzském buldočkovi krémové barvy a menšího vzrůstu. Hledal u záchranářů a prošel i celoamerickou síť chovatelů, aby nakonec našel někoho, kdo měl dospělou fenku vážící 7,5 kg.

I když Galifianakis si dělá legraci, že Sonny byl trénovaný k tomu, aby na povel „akce“ okamžitě usnul, Hayden poněkud lenivou povahu psího hrdiny nijak nesnižuje: „Je prostě jenom usazená a dobře vychovaná. Nepotřebuje se za ničím honit. Podle mě si uvědomila, že natáčení většiny jejích scén zabere docela dlouhou dobu a že by se tudíž při nich mohla i prospat.“

Galifianakis, který si ke své psí družce získal úzký vztah navzdory své alergii na psí chlupy, říká: „Musím říct, že jsem jí často záviděl její schopnost usnout během práce. A taky chrápe úplně stejně jako já.“

Nicméně i když si kamera Sonny vysloveně zamilovala, přesto byl jeden trik, který se jí pořád nedařil a který si vyžádal jeden celý den tréninku Bodieho. Hayden opatrně popisuje, jak se ten trik vlastně dostal do filmu. „Francouzští buldočci se na rozdíl od jiných psů nedokážou olizovat na některých částech těla tak jako jiní psi. Nevím, jestli je to kombinací jejich krátkého krku a širokých ramen, ale prostě to nedokážou. A tak místo toho používají tlapky, což je přirozené chování, které Bodie spontánně předvedl před Toddem během prvního setkání,“ vzpomíná trenér. „Jakmile to režisér viděl, hned se mě ptal, jestli ho dokážu naučit, aby to dělal pořád.“

„Miluji situační komedie,“ říká režisér Phillips, který velmi rád rozšířil rozměry tohoto žánru v komedii „Na doraz“ o honičku aut na dálnici, salta aut a přestřelku tajných agentů.

„Z mého pohledu je vždycky vtipné dodat do filmu šokující momenty, při kterých je divák překvapený, odkud se vlastně vzaly. Tak třeba honičku aut jsme točili v Las Cruces v Novém Mexiku. Dovolili nám prorazit nadjezd tak, aby auto spadlo na silnici pod ním. Dálnici jsme na několik dní zavřeli, abychom scénu připravili, ale zcela upřímně, nikdy nevíte, jak kaskadéři s autem dopadnou, a tak jsme prostě nastavili čtyři nebo pět kamer a čekali jsme, jak to dopadne. Auto se nakonec přetočilo tak, že dopadlo zpátky na kola, ale my jsme byli připraveni na cokoli,“ vysvětluje režisér.

Natáčení filmu „Na doraz“ bylo vlastně samo o sobě road movie. Začalo se v Atlantě a postupně se s příběhem posouvalo na západ, nejprve přes Dalas a texaské vnitrozemí do Nového Mexika, včetně Las Vegas a Santa Fe, které filmaři zvládli pokrýt z jejich základy v Albuquerque. Posledním místem natáčení pak byla Kalifornie. „Tak jak se děj postupně vyvíjel, musel se i filmový štáb přesouvat přes celou zemi,“ vysvětluje autor scény Bill Brzeski. „Protože to všechno muselo proběhnout během několika dní, museli jsme volit jižní cestu, která není tak dlouhá jako cesta severní, takže se dá zvládnout i autem,“ dodává.

Zvláštní štáb také natáčel z vrtulníku klíčovou scénu u Grand Canyonu, na jehož hraně se na pozadí řeky Colorado ocitnou i Peter a Ethan. V průběhu natáčení se v kaňonu pochopitelně střídaly skupiny turistů z celého světa, a někteří členové štábu proto měli trochu obavu, aby turisté po spatření Downeyho a Galifianakise na hraně útesu nezapomněli, proč do kaňonu vlastně původně přijeli.

Úvodní scény na letišti byly poskládány z několika různých scén. Maketa kabiny letadla byla postavena ve studiích Warner Bros, chodník, u kterého Peter i Ethan zaparkují svá auta, byl natočen na letišti Ontario v Kalifornii, a letištní kontrola a další interiérové scény z letiště byly natáčeny uvnitř Světového kongresového centra v Atlantě v Georgii.

Další lokace v Georgii zahrnovali stavbu nedaleko Buckhead v Atlantě. Waffle House a kusy dálnice 27 v Bremen, různá místa v okolí silnic I-75 a I-675, GA-20 a metropolitní dálnice, poliklinika Gwinnett v Lawrenceville, luxusní byty v historické Peachtree Street a nedávno zavřené odpočívadlo u I-985.

Darrylův dům v Dallasu vznikl jako kombinace exteriérů natáčených v Bucklandu v Georgii a interiéru natáčených v Encino v Kalifornii. „Při natáčení vlastně skoro žádné místo není takové, jaké bychom potřebovali,“ říká Brzeski. „Tak třeba Las Vegas v Novém Mexiku bylo postaveno na přelomu století a vůbec nevypadá jako město, které byste v Novém Mexiku očekávali. Nebo v Santa Fe najdete spoustu viktoriánské architektury, která tam vůbec nepasuje a kterou byste mohli najít v jakémkoli menším americkém městě v Texasu nebo v Ohiu. Nakonec jsme takový dům využili jako dům Heidi, který je ale v Alabamě.“

Jihozápadní město také představovalo místo pro natáčení jedné z největších scén, hraničního přechodu na americko-mexických hranicích, který byl vybudován na mostě představujícím kousek silnice 25 v Las Vegas, pod kterým Brzeski a jeho tým vybudovali celý tábor přívěsu federálů s využitím skutečných vozidel mexických celníků.

Veškeré akce ve filmu prožíval Peter, který přišel o svá zavazadla, ve svém jediném oblečení, které je čím dál víc pomačkané, zohýbané, špinavé a přeležené. Pro autorku kostýmů Louise Mingebach to znamenalo, že musela mít k dispozici 20 verzí téhož oblečení ve zhruba pěti základních fázích opotřebení. „Z mého pohledu se celý příběh odvíjí od Peterových šatů,“ říká.

Autorka kostýmů si užila podstatně větší legraci s Ethanovým šatníkem, který mohla řešit s jeho hereckým představitelem Galifianakisem. „Galifianakis rozhodně není žádný model. Někteří herci mají starost, aby pořád vypadali krásně, ale to rozhodně není Zachův případ. Zach si na sebe vezme cokoli, co odpovídá jeho hrdinovi, i kdyby to měly být o dvě čísla menší flekaté džíny,“ říká Louise Mingebach.

„Mám vysloveně rád, když ve filmu vypadám špatně,“ souhlasí Galifianakis. „Ethan se původně oblékal jako hippie, ale já jsem chtěl, aby vypadal o něco víc umělecky, resp. tak, jak on si myslí, že umělec vypadá. A tak má trvalou, taneční boty, nechutně úzké džíny a šátek, protože chce být herec a myslí si totiž, že právě takhle se oblékají herci,“ vysvětluje Galifianakis.

Film „Na doraz“ představuje už pátý případ spolupráce Louise Mingebach s režisérem Phillipsem, který říká: „Mám kolem sebe skvělý tým. Pracuju prakticky celou kariéru se stejnými lidmi. Vždycky nás napadne něco šíleného, a já se otočím na své lidi a ptám se - dokážeme to?“

Mezi dalšími dřívějšími spolupracovníky, kteří se k režisérovi znovu připojili při natáčení filmu „Na doraz“, byl i kameraman Lawrence Sher, autorka střihu Debra Neil- Fisher a skladatel Christophe Beck.

„Náš film se shodou okolností natáčel deset let po natočení slavného Road Tripu, Toddova prvního filmu a mé první práce po absolvování školy,“ vzpomíná Scott Budnick. „Road Trip jsme natáčeli od září do prosince 1999, zatímco „Na doraz“ od září do prosince 2009.“

Pro režiséra Phillipse se také jedná o žánr plný možností. „Na silnici jsem zažil celou řadu divných situací,“ potvrzuje scénárista Sztykiel, který pochází z Los Angeles a v některých věcech se docela ztotožňuje s Peterem. „Máme tady chlápka, který je tak trochu chráněný ve svém vlastním světě a nemá úplně představu o 5 000 km existujících východním směrem od jeho domova. Z mého pohledu proto byla docela legrace, že jsem mu mohl tu jeho ochrannou bublinu propíchnout a tím ho z ní vyhnat. Není to sice úplně pohodlné, ale vrátíte se domů s lepší představou o světě kolem vás. A moje rada pro cestovatele? Jděte do koupelny. Ujistěte se, že jí navštívil i váš parťák na cestách. Neutrácejte všechny peníze za drogy. Na palubě letadla neříkejte, že je tam bomba. Neotevírejte dveře auta v provozu. Samé jednoduché věci.“

„Road trip v sobě má něco, co vždycky probudí extrémy lidských reakcí a emocí,“ říká Phillips. „Je to skvělá příležitost pro překvapení a pro to, aby se lidé o sobě navzájem dověděli něco, co nikdy neviděli nebo o čem nevěděli, aby překročili své hranice a aby museli po cestě dělat rychlá, instinktivní rozhodnutí.“ A hlavně, cesta samotná je jedna velká náhoda. „Ať už se totiž ve filmu nacházíme kdekoli, ať už tam zažíváme jakýkoli chaos, je to vždycky nakonec o našich hlavních dvou hrdinech,“ uzavírá režisér.