Drama / komedie, Izrael/Francie/Německo, 2009, 90 min. A Matter of Size Kinopremiéra v ČR 7.1.2010 v SK 13.5.2010 s titulky, DVD od 1.11.2010 Cinemart
Sdílet
Proč se otravovat s hubnutím, když se můžete dát na zápasení? Láska, smích a sumo. Proč se otravovat s hubnutím, když se můžete dát na zápasení? Poznání, k němuž dojde čtveřice kamarádů, otevírá množství komediálních situací, ale upozorňuje i na společenský tlak vyvíjený na lidi s nadváhou. Snímek bere sumo jako prostředek uznání i revolty v hubeností posedlé společnosti a sport jako takový ukazuje coby cestu k vyrovnání se s osobními problémy. Pomůže sumo hrdinům ke zlepšení jejich společenské situace a nastolí v jejich rozháraných životech klid? Každá z postav si nese svá tajemství i osobnostní specifika, díky nimž film budí zájem, smích i napětí. Tvůrci dokážou zužitkovat každou nahrávku na vtip a diváky baví pády ze židlí, komickými kontrapunkty i slovními výměnami. Přestože se nebojí žertovat ani o otázkách smrti a za protagonisty si volí hrdiny s nadváhou, nikdy své téma nezneužívají pro pošklebování. A navzdory pochopení pro situaci hrdinů je nevykreslují ani s falešným soucitem. Uprav informace o filmu
Proč se otravovat s hubnutím, když se můžete dát na zápasení? Poznání, k němuž dojde čtveřice kamarádů, otevírá množství komediálních situací, ale upozorňuje i na společenský tlak vyvíjený na lidi s nadváhou. Hlavní hrdina, pětatřicetiletý Izraelec Herzl, pracuje jako kuchař, ale kvůli nadváze je paradoxně vyhozen z práce, i z dietního programu. Najde si nové místo v japonské restauraci, kde objeví kouzlo japonského tradičního zápasu sumo. Absolvuje tvrdý trénink a připravuje se s třemi kamarády na prestižní japonskou soutěž. Reprezentovat stát Izrael v Japonsku ale muže jen jeden z nich. Snímek začínajících režisérů Ereze Tadmora a Sharona Maymona bere sumo jako cestu člověka k uznání sebe sama i prostředek revolty ve společnosti posedlé ideálem štíhlé linie. Pomůže sumo hrdinům ke zlepšení jejich společenské situace a nastolí v jejich rozháraných životech klid? Dokladem toho budiž Cena diváků, kterou si snímek v roce 2009 odnesl z karlovarského festivalu.
O filmu
Hlavní pětatřicetiletý hrdina Herzl není dokonalý. Kvůli nadváze je jako kuchař
vyhozen z práce i z dietního programu. Najde si nové místo v japonské restauraci,
kde objeví kouzlo zápasu sumo. Absolvuje tvrdý trénink, konečně začne normálně
jíst a připravuje se s třemi kamarády na prestižní japonskou soutěž. Reprezentovat
stát Izrael v Japonsku ale může jen jeden z nich.
Film zpracovává originální téma. Vypráví bez falešného soucitu o lidech s nadváhou,
kteří zažívají diskriminaci v současné společnosti posedlé štíhlou linií. Sport sumo je
hlavními hrdiny vnímán jako možnost vyrovnat se s osobními problémy.
Snímek o sportu sumo, přátelství a lásce, je nabit typickým židovským černým
humorem, vtipnými dialogy i řadou komediálních situací. Film natočila režisérská
dvojice současných izraelských režisérů: Erez Tadmor a Sharon Maymon. Oba tvůrci
vystudovali film v Tel Avivu. Erez Tadmor zde realizoval několik oceňovaných
krátkých filmů, mezi nimi i snímek Cizinci uvedený v Sundance, který se stal
předlohou pro jeho stejnojmenný debut z roku 2007. Debutující Sharon Maymon,
jehož televizní titul Hypotéka byl oceněn na jeruzalémském filmovém festivalu,
je pod filmem Na velikosti záleží podepsán rovněž jako autor námětu a spoluautor
scénáře.
Prohlášení režisérů: Erez Tadmor & Sharon Maymon
Na velikosti záleží je film o přijetí sebe sama. Vypráví příběh skupiny
přátel těžké váhové kategorie. První a nejpřednější z nich je Herzl, který zanechá
svět dietního diktátu za sebou a místo toho založí ve městě Ramle klub sumo. Díky
sportu sumo začnou konečně akceptovat svá těla s nadváhou.
Asi tři měsíce před začátkem natáčení jsme vycestovali do Japonska,
abychom se dozvěděli o sumo ve městech Tokio a Nagoja. Během této cesty jsme
důkladně zkoumali umění sumo na speciálních univerzitách a internátech pro
mládež, které jsou vlastně živnou půdou pro zápasníky suma. Tam od úsvitu do
soumraku učitelé vystavují žáky složitým sumo cvičením a zároveň je nacpávají
tučným zdravým jídlem. Bylo pro nás nesmírně důležité, aby scény zápasu sumo
vypadaly co nejprofesionálněji. Po návratu jsme zahájili dvouměsícní trénink našich
herců pod dohledem profesionálního trenéra sumo.
Ideou bylo zkombinovat japonské a izraelské elementy v našem režijním stylu.
Bylo jasné, že natočíme scény sumo tréninku způsobem připomínajícím japonské
malby. Zároveň jsme ale do filmu chtěli zahrnout také dostatek izraelských a
orientálních prvků z města Ramle. Samozrejmě jedním z nejdůležitějších úkolů bylo
natočit naše herce těžkých vah co nejkrásnějším a nejestetičtějším způsobem.
Vzhledem k tomu, že jde o komické drama, rozhodli jsme se pro statickou kameru
místo ruční, která mohla dodat filmu realistický, drsný povrch. Mimo to jsme chtěli
filmu dát přitažlivost pohádky, která se odehrává v městě Ramle. První čcást filmu je
natočena v šedavých barvách, které se zabarví, když se náš hrdina seznámí se
sumem a barvy se ještě zahřejí, když zápasníci začnou později nosit tradiční červené
sumo šortky.
Během našeho prvního setkání s kameramanem Davidem Gurfinkelem jsme
vyjádřili náš záměr, aby herci vypadali během scén zápasu, kdy mají na sobě pouze
„sumo roušky“ (břišní pás: mawashi), jako miminka v plenkách. Na konci schůzky
padlo rozhodnutí: „Všichni si budou muset oholit těla."
O produkci
Když se Erez Tadmor a Sharon Maymon poprvé setkali s produkční
společností UCM, producenti okamžitě poznali, že mají v rukou brilantní námět na
film: "Řekli jsme jim, že uspěli v hledání dojemného příběhu a udělali z něj bujarou
komedii." Ale producent Chilik Michaeli a jeho partneři Avraham Pirchi a Tami Leon si
také byli vědomi, že jeden obrovský a důležitý krok je stále před nimi: casting.
Sharon: "Dostal jsem nápad na scénář, když jsem si uvědomil, že chci natočit
film o sebepřijetí a věřil jsem, že prostřednictvím sumo a vzdoru proti diktátu štíhlosti
mohu pojmout námět unikátně a zajímavěji."
Chilik Michaeli: "Společenské poselství tohoto filmu je nutnost akceptování
druhých ve společnosti a schopnost navázat vztah sám se sebou. A také, že pokud
jste jiní, můžete přesto být štastni a žít sami se sebou v míru."
Důležitost města Ramle
Na velikosti záleží je příběhem skupinky tlouštíků z Ramle, kteří se
rozhodnou opustit nadvládu diet a založí klub sumo zápasníků. Díky tomuto
asijskému sportu získají nový vzhled těla a začnou si vážit sebe sama“, vysvětluje ve
zkratce Sharon a dodává: "Jak se říká, můžete opustit svůj domov, ale nedostanete
domov ze sebe. Popravdě se do Ramle někdy vracím, když píši. To je místo, kde
jsem vyrostl, vyprávím příběhy lidí, které znám, z míst, kde jsem byl. Toto město bylo
doposud více méně horizontem pro všechny moje příběhy a materiál, se kterým jsem
pracoval. Například zápas suma jsme točili v tělocvičně mé staré školy.
Výlet do Japonska
Několik měsíců před natáčením oba režiséři odjeli do Japonska, do měst
Tokio a Nagoja, aby prozkoumali svět suma. Navštívili Univerzitu suma v Tokiu a na
pár dní se připojili ke studentům: pozorovali jejich tréninky a ochutnávali jídlo, které
jedí. Zjistili, že sumo je sportem výhradně pro muže a ženám je zakázáno se byť jen
přiblížit. Sharon říká: "Byla to pro nás velmi důležitá zkušenost, abychom pocítili duch
Japonska, Tokia a Nagoji. Byli jsme ohromeni lidmi, kteří svůj život od útlého dětství
zasvětili sumu."
Přesvědčování Itzika Cohena
"Itzik Cohen je především herec divadelních prken. Oslovili jsme ho
s myšlenkou, aby se stal hlavním hrdinou našeho filmu. Itzik pouze uslyšel námět a
rovnou řekl „Ne". Nechtěl ani dál poslouchat a řekl: „Nikdy se nespojím s filmem o
tlustých lidech." Cohen dodává: "Když mi nabídli roli v tomto filmu, první, co jsem
řekl, bylo „Ne" a podruhé také „Ne" … a i potřetí jsem řekl „Ne“. Jsem nesmírně
nesmělý člověk. Nechodím na pláž a rozhodně se nesvlékám před jinými lidmi.
Koloval o mně vtip, že se i sprchuji v šatech."
Po značném hromadném tlaku od režisérů Itzik nakonec souhlasil se
schůzkou. Erez: „Vzpomínám si na tu schůzku s Itzikem. Vyprávěli jsme mu příběh a
nakonec se uvolil alespoň si přečíst scénář." Itzik zdůrazňuje: "Po přečtení scénáře
jsem se za nimi vrátil a řekl jim: opravdu, opravdu, opravdu říkám „Ne". A znovu
naléhali. V závěru jsem souhlasil s prezentací pro izraelský filmový fond. Podle Itzika
museli on a ostatní herci v hlavních rolích (Dvir Bendak, Alon Dahan a Shmulik
Cohen) mít na sobě tradiční sumo „pleny“. "Také když jsme fotili fotografie pro
prezentaci, snažil jsem se jim vnutit svou podmínku a trval jsem na tom, že ty snímky
nebudou nikdy zveřejněny." vzpomíná s úsměvem Itzik. "Nakonec focení nebylo tak
špatné, naopak bylo, dá se říct, povzbudivé."
Sharon, režisér a scénárista, vzpomíná na tuto situaci: „V jednu chvíli jsme
prezentaci jednoduše zastavili a požádali naše čtyři nadměrečné herce, aby se
k nám v té maličké místnosti připojili. Všichni přišli oblečeni v tradičních sumo
úborech a v místnosti nebylo k hnutí, téměř se nedalo dýchat. Když se s nimi členové
komise setkali, jednoduše propukli v smích." Erez pokračuje: "Krátce na to jsme se
na Itzika znovu obrátili a on odpověděl, že si přečetl scénář a zamiloval se do něj - a
že rozhodně chce být součástí tohoto filmu. Než jsme se mohli začít radovat, dodal:
„Ale jen v košili'. Odvětili jsme: „Ani náhodou, většinu filmu budeš muset být
polonahý, pouze v sumo plenách.“ Na to řekl: „Ne, ne a ne. Mám s tím problém a
rozhodně si košili nesundám."
První den natáčení režiséři jednoduše hodili Itzika do vody, aby plaval. Hned
v první scéně musel Itzik Cohen v roli Herzla obléknout sumo pleny. Itzik: „Můj první
den na place jsem započal v Mawashi - tradičních červených sumo plenách - běžící
na autobus. Pamatuji se, že jsem vylezl ze svého karavanu stále v županu a značně
vyjevený. Ale po chvilce jsem sundal župan a následně už mi to po dobu celého
zbytku natáčení nevadilo." Při pohledu zpět se usmívá: "Dnes již jdu na pláž nebo do
bazénu bez jakéhokoli pocitu studu. Před prací na tomto filmu věděli všichni kolegové
v divadle, že musí opustit místnost, pokud jsem se měl převléknout do dalšího
kostýmu, protože jsem nesnesl, aby mne kdokoli viděl se svlékat. Dnes, po natočení
filmu Na velikosti záleží už je mi to úplně jedno. Prošel jsem jakýmsi procesem
a akceptoval jsem sebe sama. Když jsem to řekl jednomu z producentů, odvětil:
„Vidíš, měl bys nám zaplatit za psychologickou léčbu a ne obráceně."
„Jde o příběh Herzla, 35letého nezaměstnaného muže,
který žije se svou matkou v Ramle. Nedaří se mu najít ani práci, ani přítelkyni a je
takovým smutným samotářem. Když najde práci jako umývač nádobí v japonské
restauraci, překvapeně zjistí, že na rozdíl od jeho přátel z dietního klubu, si zde nikdo
nedělá legraci ani nevtipkuje o jeho váze. Pracovníci restaurace ho považují za
potenciálního bojovníka suma a on se rozhodne setřást břímě neustálých diet,
postavit se diktátu štíhlosti a místo toho založit sumo klub."
Irit Kaplan "Poprvé jsem natáčela celovečerní film a rozhodně
doufám, že to nebylo naposledy. Na začátku nebylo úplně jasné, jak bude postava
Zehavy vypadat. Ale během zkoušek jsme postupně nalezli společného jmenovatele,
přitáhla jsem je blíže k sobě a oni mne ke svým představám a najednou jsme se
dopracovali ke kompromisu. Zehava je v závěru na jedné straně velmi něžná žena,
na druhé straně plna vroucnosti a zranitelnosti, která se spálila v minulých vztazích.
Patří ke stejné dietní skupině jako ostatní, žije bez partnera i rodiny a v práci to má
složité s vězenkyněmi, které se jí soustavně vysmívají."
Shmulik Cohen „Hraji roli Samiho, novináře při lokální televizní stanici.
Celý život se snaží být televizní osobností a hledá dobré příběhy, aby zdůvodnil svou
existenci a konečně si splnil svůj sen a stal se reportérem pro izraelskou stanici 2
Channel." O vztahu k postavě Samiho říká: „Když jsem byl malý, byl jsem tlusté, ale
zároveň silné dítě. Mlátil jsem ty děti, které mi nadávaly, nebo se mé tloušťce smály."
Alon Dahan "Gidi je chlapík třicet něco, mého věku. Vlastní Showarma
stánek. Během událostí filmu konečně vystrčí hlavu z písku a přizná se k tomu, že je
gay. K jeho naprostému překvapení zjistí, že existují muži, kteří shledávají takto
tlusté muže sexy a atraktivními." K otázce tloušťky říká: „Nemám problém s tím, jak
vypadám. Jsem spokojený a popravdě se sobě v zrcadle líbím. Pokud držím dietu,
tak pouze ze zdravotních duvodů, abych se cítil o něco lehčí a silnější, ale ne abych
uspokojil někoho jiného. Ze čtyř mužů ve filmu jsem asi nejštíhlejší. Pro film jsem
kvůli tomu musel přibrat 15 - 20 kilo."
Dvir Bendak "V mém životě byly časy, kdy jsem si myslel, že jsem
příliš tlustý na vztah se ženou. Začal jsem držet diety a uvědomil jsem si, že to není
řešení. V čem se mohu identifikovat s postavou Aharona? Vidím pouze několik
momentů propojení Dvira a Aharona. Ve filmu hraju postavu, která není spokojená
s tím, jak vypadá a soustavně bojuje s kaloriemi. Já obyčejně nemívám problémy
s tím, jak vypadám. Aharon není v manželství šťastný, naopak Dvir je se svou ženou
velmi šťastný. Aharon je ke své ženě podezřívavý, bojí se, že ho podvádí a nechá jí sledovat. Dvir by něco takového neudělal. Tlustí lidé jsou často zaujati svým
vzhledem a díky tomu se opravdu důležité věci ztrácí z dohledu. Proces suma se pro
mne stal metaforou toho, jak někdo konečně začne přijímat své tělo a náhle se
opravdové problémy vynoří a on jim musí začít čelit."
Režiséři se setkali s hercem Togo Igawou na natáčení filmu Speed Racer v
Berlíně. „Požádali mne, abych přečetl jednu scénu v hebrejštině a tam započalo mé
trápení." Togo s úsměvem vzpomíná na problémy s výslovností hebrejštiny. Erez
dodává: „Togo Igawa je britský herec s japonským původem. Chtěli jsme, aby mluvil
hebrejsky, což pro něj bylo velmi těžké. Tak jsme ho seznámili s Yoni Lukazem,
učitelem dialogu, který ho pro roli vycvičil. Práce s Togem byla úžasná, má skvělý
smysl pro humor." Pokračuje Sharon: „Togo představuje ve filmu postavu Kitana,
který je instruktorem sumo skupiny. Ale Kitano také patří do skupiny japonských
sionistů Makoya z kibucu Heftziba. Proto jsme chtěli, aby zněl jako opravdový
Izraelec, možná dokonce s lehkým dialektem města Ramle."
Historky ze zkoušek a natáčení
Tři měsíce před natáčením naši herci museli podstoupit důkladný trénink,
třikrát týdně, pod dozorem našeho sumo trenéra, Eldad Ben Horina, který sledoval i
nejmenší detaily a i během natáčení fungoval pro potřebu dokonalého načasování
jako nápověda.
Eldad Ben Horin (trenér): „Řekl jsem hercům, že ode mne nemohou čekat
slitování, že jim nedovolím se podvolit bolesti nebo to vzdát."
Alon Dahan: "Eldad na nás pohlížel pouze profesionálním pohledem. Od
devíti od rána nás pošťuchoval, proč nejsme ještě vzhůru, proč nejsme štíhlí a proč
nemáme tak dobrou kondičku jako on."
Itzik Cohen: "Jen já sám jsem byl důvodem, proč jsem ve třetí třídě
skončil s judem. Můj učitel mě se zalíbením používal jako pokusného králíka, protože
moje tloušťka byla měkká, pružná a houbovitá. Po jednom ze cvičení, které na mně
demonstroval, se polovina mého mozku vyprázdnila a řekl jsem si: „A dost!“
Sharon: „Chtěli jsme, aby hercům bylo jasné, co se od nich a jejich role
očekává. Choreografie byla precizně načasována a velmi profesionální."
Erez: „Začalo to celkem jednoduše, ale jak začal trénink, stávalo se to
těžší a těžší a komplikovanější, protože naši přátelé nikdy netrénovali. Najednou od
nich Eldad požadovat trénink třikrát týdně a všichni měli bolavé svaly."
Dvir: „Nedokážete si představit, jak moc to bolí, dokud nezačnete
trénovat."
Erez: „Ukázalo se, že Dvir chtěl být jako dítě zápasníkem a velmi rychle
pochopil, jak moc trénink tohoto sportu bolí. Nyní měl možnost tento kruh uzavřít."
Alon Dahan: „Co mě děsilo nejvíc bylo, že biji a mlátím. Nerad ubližuji svým
přátelům."
Shmulik: „Říkali, že je biju příliš silně."
Itzik: „Nejvíc jsem se bál Shmulika … Bil nás ještě než režiséři řekli „Action!"
Irit naopak vzpomíná na scénu, která pro ni byla nejtěžší. Vězenkyně na ní hází
brokolici a zeleninu a zpívají posměšnou písničku. „To byla nejnepříjemnější scéna.
Třicet žen vás zesmešnuje a hází na vás kilogramy brokolice," říká, „To bolí fyzicky i
psychicky. Můžete se na takovou scénu připravit, jak moc chcete, ale teprve při ní se
vám to dostane pod kůži a je to přese všechno ponižující. Nikdy jsem nebyla štíhlá a
křehká. To prostě není má figura. Ale pamatuji si před pár lety, jak jsem se dostala do
opačného extrému v osobní krizi, když jsem byla zklamaná z lásky."
Erez: „Pamatuji si, jak Sharonovi jednoho rána zavolala Alonova přítelkyně a
kričela na něj, že nemůžeme nutit Alona, aby přibral. Že je po operaci a že by neměl
přibírat. Mimo to nesmíte zapomenout, že jsme film točili v prosinci. Celý štáb byl
oblečen v teplém oblečení a v kabátech, jen naši herci museli mít na sobě sumo
Mawashi - mrzli v té zimě. Mezi scénami vždy běželi do karavanu, aby se zahřáli…"