Návrat

Voloďa Garin měl prvních patnáct let svého života strach z vody. Trvalo mu velmi dlouho, než se naučil plavat a když tento dětský herec měl skákat střemhlav z deseti metrů do jezera v úvodní scéně filmu Návrat (debutu ruského režiséra Andreje Zvijagynceva), který před sedmi dny vyhrál Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách, uvažovalo se o kaskadérovi. Ale šestnáctiletý Garin, zkušený pianista a také začínající mladý dramatik, byl stejně neodbytný jako talentovaný. Trval na tom, že do jezera Lagoda poblíž Petrohradu skočí sám. "Voloďa se rozhodl, že to udělá osobně" řekla ruskému listu Komsomolskaja Pravda jeho matka Taťána Garinová. "A opravdu to udělal. Poté úplně ztratil strach z vody." Garinovo zbavení se strachu z vody mělo i svou stinnou stránku. Přesně rok poté, co dotočil první záběry Zvijagincevova emotivního filmu o návratu hýřivého machistického otce do mateřského světa svých dvou dospívajících synů, se Garin utopil v jezeře nedaleko místa, kde uskutečnil svůj osudový skok pro úvodní scény filmu. 25. června tohoto roku, se on a jeho přítel Míša vypravili na gumovém člunu poblíž chaty jejich přítele na Synovetskoje jezero, ležící 69 km od Petrohradu. Nedaleko seděly místní děvčata, které se mírně opilé posmívaly chlapcům a nabádaly je ke skoku do vod uprostřed jezera - což bylo velmi nebezpečné vzhledem k mrazivým proudům, které znenadání paralyzují i zdatné plavce. Garin, povzbuzený svým filmovým zážitkem, výzvu přijal. "Opravdu skočil," řekla jeho matka. Byl chycen náhlým proudem mrznoucí vody. "Byl to dobrý plavec," pokračuje, "a podařilo se mu vylézt z vody a chytit se člunu." Ale dostal křeč do nohy, která ho přinutila se přitáhnout a člun se převrátil. "Míša, který byl v té době na břehu, začal křičet a volal mi na mobil. Ale při cestě tam jsem si již byla jistá, že je mrtvý." Taťána také tvrdí, že její "mateřská intuice" ji též útěšně říká, že Voloďa umřel okamžitě a netrpěl. "Když ho potápěči našli o tři dny později, měla jsem dojem, že jenom spí," říká. "Měl velmi klidný výraz ve tváři." Zármutek nad Voloďovým tragickým a brzkým koncem kariéry překryl oslavy Zvijaginceva nad výhrou hlavní ceny v Benátkách. On a druhá dětská hvězda, Ivan Dobronravov, vyšly na jeviště na počest Garina. "Dnes vidíte na pódiu pouze dva herce. Ti, kdo viděli film, vědí, že jsou tři hlavní herci," řekl 39letý Zvijagincev. "Věci se mají tak, že herec, který hrál Andreje, zemřel tragicky před dvěma měsíci. Rádi bychom tuto cenu věnovali jemu," řekl, očividně dojatý. Rusko bylo zasaženo překvapivým úspěchem filmu u kritiků. Před festivalem se o něm média zmínila jen zřídka, ale poté co film získal Zlatého lva, stejně jako cenu za nejlepší hraný film v Benátkách, byly noviny plné Zvijagincevova úspěchu. Výhra vyvolala debatu o ruské filmové renesanci a ministr kultury oznámil větší dotace pro filmy "vlastenecké povahy". Prezident Putin pogratuloval Zvijagincevovi ve středu se slovy, že cena je "důkazem enormního kreativního potenciálu ruské kinematografie a jejího prudkého rozvoje."

Film má být v Rusku teprve uveden, protože televizní společnost Ren TV, která jej financovala musí rozhodnout, jak jej bude uvádět. Sofia Krinskaja, filmová kritička novin Gazeta, řekla: "Ačkoli byl film natočen v Rusku, je věnován obecným lidským otázkám. Je to již dlouho, co mohli lidé na Západě sledovat takový duchovní a úchvatný film (z Ruska)." Zápletka filmu Návrat se odvíjí okolo dvou dospívajících bratrů, Andreje a Ivana, kteří žijí se svou matkou, aniž by věděli, co dělal jejich otec za posledních deset let. Ale jednoho dne vchází otec do dveří, pravděpodobně po návratu ze služby ve válce v Afghánistánu nebo Čečensku. Otec vezme své syna na sedmidenní výlet po okolních jezerech, s nabídkou, že z nich udělá "pravé chlapy". Štáb pracoval na filmu ve dne v noci, využívaje 24hodinového světla "bílých nocí", které osvětlují Petrohrad během léta, k přehnaně dlouhým pracovním dnům. Vypadalo to, jako by film pohltil jejich životy. "Nikdo si nestěžoval. Ve chvíli, kdy jsme se rozhodli natočit tento film, pochopil jsem, že pokud nenajdu dva geniální chlapecké herce, pak je celý projekt nesmyslný." Výsledkem pak je, jak tvrdí, že charaktery obou chlapců jsou výsledkem osobností obou herců, stejnou měrou jako scénáře, který měli v ruce. Ačkoli improvizace nebyla dovolena, Zvijagincev tvrdí, že umožnil svým hercům "volně dýchat" v každém záběru a používat hovorovou mluvu, aby zajistil filmu autenticitu. "Když jsem natáčel, tak jsem chlapcům několikrát opakoval: "Nehrajte jako byste byly v (hlavním sovětském filmovém studiu pro děti) Gorki Film. Nesnažte se být milé sovětské děti." Vytvořili jeden z nejdokonalejších dětských duetů ve filmové historii." Ale Garin nikdy neviděl závěrečný sestřih. Co přidává na mystice Garinovi smrti, je to, že herci měli vidět premiéru filmu přesně rok po skončení filmování. Garin toho osudného dne, jak se obává jeho matka, měl být na cestě na promítáni v Moskvě a ne v nafukovacím člunu, pokud by jen otevřela e-mailovou pozvánku, která přišla tři dny před jeho smrtí. Nyní žije sama v bytě se čtyřmi kočkami v samotě, která ji vede k uvažování o životě v klášteře. "Je to něco, přes co se nemůžu přenést," říká. Zvýrazněné podivným načasováním a okolnostmi Garinovi smrti, bylo celé natáčení Návratu prodchnuto duchovním - pokud ne dokonce náboženským - významem pro všechny zúčastněné. Zvijagincev prohlásil o ceně z Benátek: "Občas se zázraky dějí, a toto je jeden z nich. Tento film zachytil ve vzduchu něco, co ovlivňuje lidi, zachytil jejich duši. Filmy jsou pro mě duchovním úsilím, a to kolektivním společně s divákem." K nespokojenosti ruských kritiků, odmítl Zvijagincev několikrát poskytnout vlastní interpretaci filmu. Přesto mu uklouzla jedna výmluvná poznámka - že nejdůležitějším oceněním pro herce a štáb byla cena Katolické poroty, udělená katolickou církví sekulárnímu umění. Zdá se, že náboženská víra - téma tabuizované v éře Sovětského Svazu, které v současné době prochází jistým obrozením - spojovala herce a poháněla celý film Konstantin Lavroněnko, který ve filmu hraje odcizeného otce, řekl Guardianu v emocionálním rozhovoru, že náboženství jakoby pohánělo i Garina. "Voloďa měl vysokou inteligenci a překvapoval mě i Andreje hloubkou svých myšlenek," řekl. "Byl to opravdu nábožný chlapec - skutečný věřící. Já jsem také věřící a stejně tak Andrej. Cena Katolické poroty je pro nás pro všechny velmi cenná, stejně jako křesťanské hodnoty." Lavroněnko dodává, že síla jejich otco-synovského vztahu ve filmu odrážela prvky jejich vztahu, jak se vyvíjel ve skutečném životě. "Voloďa neměl otce," řekl. "Já jsem neměl syna. Občas mám pocit, že jsem ho chtěl poznat mnohem lépe. Často vidím jeho oči, slyším jeho hlas a jeho smích. Když jsem se dozvěděl, že umřel, nemohl jsem tomu uvěřit. Nebyl jsem na jeho pohřbu a nedokážu si jej představit mrtvého. Pořád pro mě zůstává velmi drahou osobou a v mé mysli stále žije."