Navždy spolu

Každý se rád podívá na kvalitní romantický film, ale copak už nebyly všechny romantické příběhy na plátna kin v historii kinematografie dávno převedeny?

Spolupředseda představenstva společnosti Spyglass Entertainment Roger Birnbaum přiznává, že si tuto otázku kladl už celé roky. Pak se mu na stole objevil příběh z novin. „Přečetl jsem si článek o páru, který měl autonehodu a manželce se už nikdy nevrátily vzpomínky na jejího manžela.“ Neobvyklý příběh ho ihned zaujal.

To, co se stalo v Novém Mexiku Kimovi Carpenterovi a jeho ženě Krickitt - zdánlivě tragický, ale ve výsledku optimistický příběh muže a ženy, kteří k sobě znovu nalezli cestu navzdory na první pohled nepřekonatelným překážkám - se dotklo životů mnoha dalších čtenářů, kteří o jejich osudech v novinách četli. Carpenterovi posléze v roce 2000 vydali o svých zážitcích knihu.

Producent společnosti Spyglass Jonathan Glickman popisuje to, co ho na jejich příběhu zaujalo. „Zaujala nás myšlenka příběhu vztahu, inspirovaného skutečnými událostmi, který se ve filmu dosud neobjevil, ale přitom byl všem velice blízký díky obecným motivům o nutnosti změny sebe samých, pokud má náš vztah přetrvat.“

Krickitt Carpenter, která je nyní s Kimem šťastně vdaná 18 let, ačkoliv se jí vzpomínky na jistou část života nikdy nevrátily, shrnuje jejich příběh takto: „Můj manžel je skvělý. Udělal vše, co bylo v jeho silách, aby mě získal zpátky. Život je plný vítězství i proher a výzev, ale musíte se do toho pustit po hlavě a chovat se nejlépe, jak jen dovedete.“

Pokud si měl příběh filmu zachovat emocionální reálnost tak pozoruhodné nehody, bylo podle Glickmana třeba přijít s původním příběhem, který obsahoval přesně tu správnou kombinaci jednotlivých indicií. „Protože se jedná o velice emocionální a napínavý příběh, nechtěli jsme, aby se z něj stalo melodrama, ale aby se spíše dokázal povznést na úroveň klasických romantických filmů jako Takoví jsme byli nebo Love Story a současně zahrnout vztahy mezi rodiči a dcerami, sestrami a přáteli. Scénář musel být přístupný, s dostatkem humoru a delikátnosti, abychom se nebrali příliš vážně.“

Pokud to zní náročně, pak to přesně vystihuje skutečnost. Na scénáři se pracovalo několik let, než s ním byla společnost Spyglass spokojená. „Romantický příběh, je-li vyprávěn správně, by měl být schopen propojit všechny kultury na světě.“ Roger Birnbaum to shrnuje: „Po několika pokusech a více než deseti letech jsme objevili specifický přístup, který nám dával smysl a zapadal mezi filmy, které nyní ve Spyglass vyrábíme, tedy komerční, mainstreamové filmy, které, jak doufáme, dokáží oslovit diváky po celém světě.“

Dalším krokem bylo nalezení režiséra, jenž by dokázal slibný scénář převést na filmové plátno. Zástupci Spyglass se sešli s Michaelem Sucsym, který právě dokončil natáčení svého filmu, velmi úspěšného televizního filmu Grey Gardens. „Sešli jsme se s Michaelem a okamžitě si padli do oka,“ usmívá se Glickman. „Objevil v příběhu věci, které nikoho z nás vůbec nenapadly.“

„Prostě jsem si říkal, že to zní jako skvělý námět na film,“ popisuje Sucsy. „Skutečnost, že jsou do sebe na začátku filmu dva lidé zamilovaní a poté je jejich láska přerušena a oni k sobě musejí znovu hledat cestu na mě velice zapůsobila. Nejvíce na mě udělalo dojem to, že něco takového by se mohlo kdykoliv přihodit komukoliv z nás. V mnoha případech se ztráta paměti týká stárnutí a Alzheimerovy nemoci, ale říkal jsem si, že tohle je velice univerzální způsob, jak se k celému problému moci vyjádřit.“

„Michael Sucsy je skutečná superstar,“ prohlašuje Jonathan Glickman. „Je sebevědomý, chytrý, vtipný, ale především má velice citlivou duši a nebojí se skutečně dramatických okamžiků, což je důvodem, proč měl film Grey Gardens takový úspěch. Je to skvělý režisér a měli jsme velké štěstí, že se ujal režie našeho filmu. Bylo to skoro jako bychom s ním tak dlouho čekali proto, aby se ho Michael Sucsy měl možnost chopit.“

Kvalitní scénář přitahuje řadu skvělých osobností, ale najít dokonalé herce pro role Paige a Lea bylo klíčové - nikoliv pouze správného herce a správnou herečku, ale ten správný herecký pár. „Obrovská část filmu závisí na tom, že si tahle dívka vzala tohohle chlapce a jak si to logicky odůvodňuje, a také na tom, zda diváci uvěří, že by někdo takový dokázal přimět takovouto dívku, aby si ho vzala za muže,“ vysvětluje producent Jonathan Glickman.

„Na spojení Rachel a Channinga je skvělé to, že jsou oba ohromně charismatičtí a milí, ale nepocházejí nutně každý ze stejného světa a když jsme na tomhle filmu začali poprvé pracovat, bylo jim pravděpodobně asi tak šest,“ vtipkuje Glickman. „Takže to je další faktor načasování tohoto filmu.“

Pro Sucsyho nebylo obsazení Paige snadné, protože bylo důležité, aby tato postava poté, co se přizpůsobuje světu po kómatu, nepůsobila příliš odtažitě. „Pro herečku, která se role Paige ujme, je nejtěžší to, že se probere a ke svému manželovi nemá žádný vztah. Je pro ni cizí člověk. Pokud se bude chovat příliš rezervovaně, pak jí jen těžko budete držet palce. A Rachel McAdams je pro takovou roli ideální, protože se dokáže pohybovat na tenké hranici, kdy je divákům sympatická, ale současně dokáže přesvědčivě podat skutečnost, že ztratila paměť.“

McAdams od samého počátku cítila ke scénáři a své postavě silné pouto: „Líbilo se mi, jak se scénář vyvíjel. Když Paige poprvé potkáváme, je to mnohem aktuálnější verze této postavy, než v pozdějších fázích filmu, což je svým způsobem 'naruby', ale právě to mě na ní zaujalo,“ vysvětluje. „Paige je s životem ve společnosti Lea spokojená. Jsou evidentně volní a spokojení a pomáhají jeden druhému, ona oceňuje jeho hudbu a on podporuje její sochařství. Ale pak zjistíme, že kvůli tomu přerušila kontakt se svou rodinou a obětovala podstatnou část svého života.“

Channing Tatum je dle svých slov nenapravitelný romantik, podle kterého je scénář autentickým příběhem o jedinečné lásce a o tom, co pro ni lidé jsou schopni vykonat. „Zamilovat se je snadné!“ upozorňuje Tatum. „Těžké je spolu žít a zůstat se svou partnerkou v úzkém kontaktu, protože život má sklony od sebe lidi občas oddalovat. Myslím, že obrovská část pouti, kterou Paige s Leem podstoupí, stojí a padá na skutečnosti, že jsou spolu nejenom ohromně šťastní a podporují se, ale že se navzájem snažili podpořit růst toho druhého a když něco takového děláte, tak se skutečně ocitnete na zcela nové úrovni vztahu i života.“

Říká se, že obvyklou reakcí lidí s úrazem mozku a ztrátou paměti je pocit nedostatečnosti a frustrace. Ti, na které si nevzpomínají, se pro ně stávají příčinou neklidu, frustrace a zmatení. I tato skutečnost McAdams fascinovala. „Dává smysl, že by toho na člověka mohlo být příliš a toužil se vyhnout všemu, kvůli čemu se necítí dobře, přestože se mu dotyční snaží pomáhat,“ soudí. „Pro každého v takové situaci to musí být obrovsky frustrující! Takže často musejí obhájit to, kým jsou, ale pak to znamená, že přijdou o osoby, které byly v jejich životech důležité. Paige se cítí frustrovaná svou ztrátou paměti a v jisté fázi jí připadá jednodušší zkrátka se Lea stranit. Jde tu o překonání propasti mezi dvěma extrémy a to oslovuje velkou spoustu z nás.“

Channing připouští, že se v jistých ohledech jednalo o velice emocionálně náročnou roli, protože si sám jako mladý novomanžel nedokázal představit, že by se mu něco podobného přihodilo. „Doufám, že bych byl tak bojovný jako Leo: je to pro něj utrpení, ale věří Paige natolik, že ji nechá, aby vše vyřešila po svém. A ta role je skvělá, protože Leo svou lásku projevuje tak upřímně, nedrží se zpátky a to zcela chápu. Miluji lásku! Je to těžší role než pobíhání s pistolemi v rukou a různé fyzicky náročné kousky, ale současně je to velice uspokojující.“

Tatum tvrdí, že podle něj dává úsilí, jaké Leo k získání Paige zpět vynaložil, naprostý smysl. „Pokud by moje manželka (herečka Jenna Dewan) zapomněla, kdo jsem, rozhodně bych se s tím nesmířil stylem 'nojo, co naděláme, tak se měj.' Ne. Pral bych se o ni do roztrhání a nepolevil bych, dokud by se vše nespravilo. Bez ohledu na komplikace.“

„Je to úžasný romantický příběh, ale současně je i o lásce v rámci rodiny,“ připomíná McAdams. „Když se Paige probere a nepoznává svého manžela a dozví se, že se s rodinou odcizila, vidí ve svém životě velké mezery, které je třeba zaplnit. Představa, že nemáte tušení, jestli se vám podaří navázat na původní životní cestu, mi připadá velice zajímavá.“

„Měli byste sklony pokračovat přirozeně ve směru, kterým se váš život už ubíral, nebo byste začali znova a museli svou osobnost znovu vybudovat od základů?“ pokračuje a ptá se sama sebe. „A myslím, že je velice zajímavé, že podle řady lidí pokračujete dál po cestě, po které jste šli. Vrátíte se na ni i tehdy, pokud jste museli se vším začít od začátku. Celý film pohání myšlenka čekání na toto osvícení, čekáte na signál a ten nemusí nezbytně nutně přijít.“

„Od Lea to bylo velice štědré a láskyplné, že poskytl Paige prostor a možnost najít znovu sebe samou po svém, a současně od něj bylo velice prozřetelné, že si tuto její potřebu uvědomil,“ prohlašuje McAdams o Leově oběti.

Channing to vidí velice podobně jako ona. „Nemyslím, že měl Paige říct pravdu o tom, co ji od rodiny odcizilo,“ podotýká. „Pokud by to udělal, pravděpodobně by se k nim nevrátila, ale on nechtěl, aby si vybrala jeho na jejich úkor.“ Tatum úzce spolupracoval s režisérem Michaelem Sucsym na tom, aby Leo „chápal, že její rodina dělá vše pro to, aby se k nim jejich dcera vrátila, a on je za to neviní, ale přeje si, aby s ní jednali upřímně. Chtěl, aby si vybrala život po jeho boku.“

„Pro Lea je to velice frustrující, protože s jeho manželkou není vlastně nic zřejmého v nepořádku,“ pokračuje Tatum. „Mluví jako Paige, chodí jako Paige, všechno je stále stejné, jenom její vzpomínky na manžela se vytratily. A je pro něj o to bolestnější, že si pamatuje ostatní, rodinu, jen ne svého manžela a to, co spolu prožili.“

Podle Sucsyho bylo obsazení Tatuma otázkou nalezení bojovníka za lásku v úspěšném filmovém akčním hrdinovi. „Role Lea je role rytíře na bílém koni a já předtím Channinga viděl jen ve filmech, kde představoval drsné vojáky. Takže jsem se s ním sešel a poseděli jsme a já potom zavolal producentům a řekl jim, že on je přesně tím pravým. Měl jsem z něj dojem, že má tak velké srdce, že se mu snad ani nemůže vejít do hrudi. Channing je velice citlivý člověk a stejně tak i Leo, což se projevuje právě ve chvílích, kdy musí se svou ženou přečkat radosti i starosti.“

„Channing Tatum je pro tuhle roli dokonalý, protože je to skutečný renesanční člověk - je to šarmantní gentleman,“ míní Rachel McAdams. „Představuje někoho, kdo by udělal cokoliv pro to, aby znovu získal srdce své manželky, a to myslím dost přesně vystihuje i Channinga. Je to opravdu hrdinský člověk a myslím, že mu velice záleží na lásce a opravdu v ni věří a myslím, že jeho Leo je velice stoická postava, kterou si zamilujete a uvěříte tomu, že je pilířem onoho vztahu. Dodal Leovi velice zajímavé drobnosti.“

Na Channinga udělala Rachel podobně silný dojem. „Podívejte, je to jedna z nejúžasnějších a nejkrásnějších osob, které jsem kdy potkal. Nejen jako herečka, ale i jako člověk. Stará se. Má skutečný talent, takže v jejím podání funguje každá věta - a my v tomhle filmu pronášíme pár opravdu zásadních - což může dát práci, ale pro ni je to zkrátka samozřejmé. Má neuvěřitelnou schopnost zajistit, aby vše znělo uvěřitelně a úžasně, protože se do toho zcela vžije a věří tomu. Obdivuji ji a moc jsem se od ní naučil.“

Sucsy si uvědomuje, že jeho hvězdná dvojice byla trefou do černého. „Vzájemné sympatie nemůžete předstírat,“ soudí. „Buď tam jsou, nebo nejsou. A naštěstí pro nás tam v případě Rachel a Channinga jsou. Vycházejí spolu skvěle. Na plátně doslova září.“

Kromě pozoruhodných mladých herců scénář přitahoval také zájem velmi talentovaných veteránů v klíčových rolích členů rodiny, kteří Paige s Leem obklopují. „Jednou z obrovských výhod tohoto filmu byla skutečnost, že se v něm objevují skvělé vedlejší role, jež celý film vyvažují z pohledu dospělých diváků, kteří si v něm tak budou schopni najít i něco pro sebe,“ prohlašuje Jonathan Glickman. „Nejde tu jen o romantický příběh dvou mladých lidí, film se zabývá i problémy dospělých.“

Producenti od samého počátku věřili tomu, že režisér Michael Sucsy bude schopen přilákat zájem těch nejschopnějších herců, protože má mezi nimi velice dobrou pověst. Kromě toho měl už s Jessicou Lange jisté zkušenosti z filmu Grey Gardens, takže se mu ji podařilo přesvědčit, aby si zahrála roli Paigeiny matky Rity.

„Na spolupráci s herečkami jako Jessica oceňuji to, že jim nejde jen o to, aby se objevily na place, odříkaly dialogy, vzaly si peníze a šly,“ říká Sucsy. „Chtějí svou roli prožít. Takže jsme těch několik scén, ve kterých Jessica byla, vzali a výrazně přepracovali a dodali jim hloubku. Ve filmu je scéna, v němž Rachelina postava hovoří se svou matkou o jakési rodinné záležitosti a to, co do této scény Jessica vložila, mi vhání slzy do očí ještě teď, když na to natáčení vzpomínám. A pak se podíváte stranou a tam stojí elektrikáři a zvukaři a nikdo se nevěnuje svojí práci, protože její výkon je tak působivý. Je prostě poklad.“

Od samého počátku byl Sam Neill hlavní volbou pro roli Billa. „Sam je skvělý herec, který dokáže hrát citlivé i neústupné postavy a my měli pocit, že se k Rachel skvěle hodí a navíc jsme se těšili na scény, které sdílí s Leem,“ vysvětluje Jonathan Glickman. „Potřebovali jsme výraznou otcovskou postavu, která by dokázala v Channingovi vzbudit obavy, a přiznejme si to, neexistuje příliš lidí, kteří by v Channingovi vzbouzeli obavy. Sam Neill v sobě tuhle sílu má. Ve své kariéře si vyzkoušel leccos, od utíkání před dinosaury po roli partnera Meryl Streep, které pes dingo sežral dítě, takže má velmi rozsáhlé zkušenosti.“

Sucsy tleská Neillově schopnosti chopit se potenciálně nesympatické a přitom klíčové postavy a přimět vás, abyste se na věc podívali jejíma očima. „Bylo třeba zajistit, aby jeho názory působily jako velice rozumné, i když to tak Paige nepřipadá, i když má pocit, že se ji snaží ovládat. Díky němu vše působí reálně a uvěřitelně.“

„Tím, že se nám podařilo získat Jessicu a Sama, jsme získali dva z nejlepších světových herců, kteří vás přesvědčí o tom, že se náš příběh skutečně stal,“ dodává Glickman. Rachel Jessicu Lange a Sama Neilla v rolích rodičů nemůže vynachválit. „Paigeina matka mohla působit jako skutečný padouch, ale Jessica ji zahrála velice citlivě. I z mého pohledu herečky bylo ohromující sledovat ji během naší scény, při které hovoří o tom, jak je oddaná své rodině. Na začátku téhle scény Paige nechápe, o co její matce vlastně přesně jde, a způsob, jakým se toho Jessica chopila, zajistil, že prostě s její postavou musíte soucítit. Je neuvěřitelná.“

McAdams podobně soudí, že role Paigeina otce Billa „mohla být velice jednostranná: padouch, otec, který nemá své děti rád a dělá všechno špatně, ale Sam Neill jí vdechl jistou zranitelnost, díky které působí lidsky. A Sam je úžasný člověk. Je zábavný způsobem, jaký byste u něj nečekali. Má smysl pro humor, který se objevuje jakoby odnikud a myslím, že je velice dobře, že něco z toho vložil i do této postavy.“

Co se role Jeremyho týče, bylo třeba obsadit někoho, kdo bude mít dostatečné charisma na to, aby byl pro Lea velkým soupeřem, a také někoho, kdo bude na diváky působit uvěřitelně jako člověk, kterého Paige milovala a možná stále miluje. Jeremy je ztělesněním druhé cesty, po které se Paige mohla vydat a kterou by si nyní mohla zvolit znovu. Do této role byl obsazen Scott Speedman a rozhodně nezklamal.

„Na Scottovi je skvělé, že tu hraje prvního milovníka,“ vysvětluje Sucsy. „V řadě případů se v hollywoodských filmech během obsazování vedle sebe ocitá úžasná hvězda v jedné roli a pak nějaký neznámý herec v roli vedlejší. No, hádejte, s kým hlavní hrdinka asi skončí? Je to vlastně pevně dané předem. Takže na obsazení Scotta je skvělé to, že diváka skutečně znejistí v tom, jak vlastně film může dopadnout. Musí to být schopný konkurent a to se mi na Scottovi a jeho výkonu líbí.“

Bonusem navíc bylo to, že spolu už Scott a Rachel v minulosti spolupracovali a proto působil jejich vztah před kamerami velice přirozeně. „Scott tu roli odvedl na jedničku. Máme štěstí, že se jí ujal,“ dodává McAdams.

Australská herečka a dvojnice Rachel McAdams Jessica McNamee byla obsazena do role Paigeiny sestry Gwen. „Při konkurzu mi vyrazila dech,“ přiznává Sucsy. „A když se objevila na place, říkala, že jí nejenom všichni neustále tvrdí, že vypadá jako Rachel McAdams, ale také jejímu otci to, že se podobá Samovi Neillovi, který ve filmu představuje otce její postavy. Takže to bylo velice zábavné!“

„Jessica McNamee je výjimečná herečka,“ dodává McAdams. „A myslím, že ji čeká úžasná kariéra. A je až děsivé, jak moc si jsme podobné!“

Natáčení Navždy spolu začalo v exteriérech kanadského Toronta v srpnu 2010. Protože se film odehrává v Chicagu, přesunulo se na poslední čtyři dny natáčení tam, aby byly natočeny scény na známých místech.

Sucsy si na pomoc povolal svou přítelkyni a výtvarnici filmu Grey Gardens Kalinu Ivanov, aby svým výjimečným talentem a zkušenostmi obohatila podobu filmu, ale také navrhla vzhled Pageiných děl.

Na Ivanov udělal scénář ihned velký dojem. „Byla jsem nadšená z příležitosti vytvořit životy všech těch lidí zcela od nuly a poté vytvořit zcela nový svět, ve kterém je jeden z nich spokojený a druhý o něm vůbec nic neví. Šlo o skvělou příležitost dodat Paigeině postavě řadu náznaků o jejím minulém životě a poskytnout Leovi možnost tyto náznaky využít při snaze vzkřísit vzájemnou lásku. Takže každé prostředí, které jsem pro ty postavy vytvořila, muselo sloužit dvojímu účelu: nejen fungovat jako dané prostředí, ale současně vám poskytovat informace o tom, jak v minulosti jako pár žili.“

Kalina se s Michaelem poprvé setkala při konkurzu na film Grey Gardens a oba zjistili, že k umění přistupují velice podobně. „Oba uvažujeme velice koncepčně a oba věci vnímáme a přemýšlíme o nich obrazovou formou, takže první, co jsem po přečtení Navždy spolu udělala, bylo, že jsem nalezla barevný, ručně vyšívaný přehoz z Afghánistánu, který podle mého dokonale vystihoval podobu, jakou jsem filmu chtěla vdechnout.“

„Každá z Pageiných soch představuje období v jejím životě a to, že je umělkyně, bylo pro mě jako pro výtvarnici velice zajímavé,“ říká Ivanov o sochách. „A skutečnost, že zapomene, že umělkyní byla, že je její umění přerušeno a ona se coby umělkyně znovu musí hledat, představovala z výtvarného hlediska sama o sobě velice zajímavou výzvu.“

Tatum chválí Ivanov a Sucsyho za „neuvěřitelně expresivní sochy, které jsou krásné, ale mají v sobě jistý temný podtext, poukazující na její bolest.“

Co se týče natáčecích lokací, podle Ivanov si jsou Chicago a Toronto v mnohém podobné. „Obě jsou to města ze stejné doby a obě se nacházejí u jezera, takže se po architektonické stránce tolik neliší.“

Při dotazu na to, jaká byla spolupráce s režisérem Michaelem Sucsym, se Rachel McAdams usmívá. „S Michaelem je vše velká zábava,“ podotýká. „Od samého počátku dal jasně najevo, že i kdyby nic jiného, musíme se při práci skvěle bavit a zbytek snad bude díky tomu fungovat také. Líbí se mi, že mu jde primárně o proces tvorby, nikoliv o výsledek, byť si samozřejmě uvědomuji, že i na ten neustále podvědomě myslí, ale jde mu zkrátka o cestu, po které se je třeba vydat, což je skvělé.“

Sucsy, který se podílel na všech aspektech výroby filmu, byl pro Rachel vždy k dispozici, ať už se jednalo o konzultace účesů, zkoušky kostýmů či o sochy, které její postava vytváří. „Michael je v ohromné míře součástí toho všeho! Vítá kolektivní úsilí a je zcela otevřený novým nápadům.“ Rachel si vzpomíná na situaci, kdy jí Michael prozradil, že tomuto romantickému příběhu zcela důvěřuje a že když si představil ji a Channinga bok po boku, dráždilo to jeho solar plexus. „Nikdy jsem neslyšela o tom, že by byl solar plexus spojován s intuicí, ale v jeho případě tomu tak je a bylo to ohromně milé. Ano, úžasným způsobem nás po celé natáčení podporoval,“ říká McAdams.

Channing Tatum si u Michaela Sucsyho cení toho, že z něj dokázal dostat maximum. „Myslím, že Michael je svým způsobem sochař,“ říká Tatum. „Má skvělý smysl pro to, co si jak představuje, a to je pro herce skvělá záchranná síť. Je to obzvláště pozoruhodné tehdy, pokud si uvědomíte, že se jedná teprve o jeho druhý film!“

„Michael zbožňuje psané slovo a má dokonalý smysl pro realitu a jazyk, který mu myslím pomáhá pohybovat se na tenkém rozhraní mezi přeslazeností a autentičností,“ chválí ho herec. „Moc vám pomůže, když máte v tomto ohledu v režiséra důvěru a nebojíte se zajít příliš daleko, nebojíte se své hraní nepřehánět a víte, že on na všechno dohlédne a pomůže vám vytvořit skutečně pozoruhodný a emocionální herecký výkon.“

Z pohledu Kima Carpentera může být film, inspirovaný jejich pozoruhodným milostným příběhem, jen zobrazením osudů jakéhosi filmového páru, ale při jeho sledování se nedokázal ubránit působení citové upřímnosti toho, co ve skutečnosti prožil. Zejména zmiňuje neuvěřitelnou shodu, kterou Tatum dodal scéně, kdy se Leo poprvé dozví, že si ho Paige nepamatuje. „Vyšel ven a zhroutil se u automatu na občerstvení,“ zmiňuje Carpenter. „Ve filmu se jedná o velice silnou scénu. No, ironie tomu chtěla, že když mě moje žena nepoznala, vyšel jsem ze dveří, zhroutil jsem se u zdi a seděl s hlavou na kolenou. A takové podobné detaily. Dopad celé řady scén. Vlastně mě dokázal rozplakat! Měl jsem z toho filmu opravdu skvělý dojem.“

Channing Tatum shrnuje podstatu poselství celého filmu následovně: „Slíbit někomu věrnost na celý život není žádná maličkost, pokud to myslíte vážně. Je to opravdu velice zásadní.“

Podle Rogera Birnbauma je výsledek jejich úsilí vším, v co doufal od té doby, co poprvé slyšel o příběhu Carpenterových. „Díky špičkovému režisérovi Michaelovi Sucsymu a skutečně výjimečným hercům jsme s Navždy spolu více než spokojeni. Jde nám ostatně především o tvorbu filmů, které osloví širokou diváckou obec, a o to, aby tyto filmy byly tak dobré, jak to jen jde.“