Režiséři Oxide Pang a Danny Pang ukazují ve svém filmu podsvětí Bangkoku přeplněné násilím. Scénář napsal Jason Richman podle populárního hongkongského filmu bratří Pangových se stejným názvem Bangkok Dangerous. V tomto adrenalinem nabitém snímku hrají Nicolas Cage, Charlie Young, Shahkrit Yamnarm a Dom Hetrakul.

Film produkoval Jason Shuman, William Sherak, Nicolas Cage a Norm Golightly. Andrew Pfeffer, Derek Dauchy, Denis O’Sullivan a Ben Waisbren pak plnili úlohu výkonných producentů.

Když v roce 2005 připravovali bratři Pangové jejich první anglický film Prokletí domu slunečnic, setkali se s producenty Williamem Sherakem a Josaonem Shumanem. Jeden film tyto dva producenty doslova fascinoval - thajský originální film Bangkok Dangerous, který byl uveden v roce 1999. Tento thriller pojednává o hluchoněmém zabijákovi a byl uveden v roce 2000 na festivalu v Torontu.

Sherak a jeho partner byli filmem uneseni a domnívali se, že by si zasloužil anglický remake. „Stali jsme se fandy tohoto filmu a když jsme se pak potkali s bratry Pangovými, tak jsme jim řekli o naší myšlence natočit tento film v angličtině.“

Bratry Pangovi tato myšlenka ihned zaujala. „Mysleli jsme, že by bylo zajímavé oživit více jak šest let starý koncept,“ říká Oxide Pang. „Mohli jsme použít stejný koncept, stejnou myšlenku, lehce to vše poupravit a přinést ji širokému publiku.“

Pro adaptaci původního filmu najali Sherak se Shuman scénáristu Jasona Richmana, který napsal akční komedii Česká spojka (Bad Company, rež. Joel Schumacher, 2002) s Chrisem Rockem a Anthony Hopkinsem. Pro zachycení té nejlepší thajské atmosféry do filmu poslali producenti Richmana na nějaký čas do Bangkoku.

„Jeli jsme do Thajska asi na jeden týden, abychom se tam porozhlédli,“ vzpomíná Richman. „Prostředí na mě okamžitě zapůsobilo a já měl scénář hotový v rekordně krátké době. Poznat místa jinak než z pohledu turisty bylo velmi inspirativní. Lidé i kultura v Thajsku jsou opravdu jedinečné a dodali mi tu pravou inspiraci. Spojil jsem tak poměrně lehce překrásnou přírodu s akcí a nájemním vrahem.“

Producenti byli se scénářem náramně spokojeni. „Je to jednoduchý a dobře odvyprávěný příběh. Dneska všude vidíte filmy, které jsou tak komplikované, že se v nich naprosto ztrácíte. Jason vykreslil jasnou zápletku, kterou mohou diváci velmi snadno sledovat od začátku až do konce filmu,“ říká Sherak.

Od začátku všichni tři cítili, že pro hlavní roli se jim zamlouvá jen jeden herec. „Mysleli jsme na Nicolase Cage již když jsme vytvářeli scénář. Joe nemá ve filmu moc dialogů, takže jsme potřebovali někoho, kdo má takovou auru a dokáže vyjádřit emoce i beze slov a Nicolas je pro tuhle roli naprosto ideální.“

Nicolasově produkci se myšlenka spojení velké hollywoodské star s autentickým asijským filmem líbila a i pro Nica šlo o jedinečnou zkušenost. V originálním filmu byla hlavní postava zabijáka hluchoněmá, což nebylo v hollywoodském filmu potřeba, jelikož byla tato vlastnost nahrazena Joeovou neschopností domluvit se thajsky. V souvislosti s originálním filmem chtěl ale Richman zachovat hluchoněmou postavu, kterou se nakonec stala mladá žena Fon a vytvořil tak krásný vztah mezi Fon a Joem.

Spoluprací na více než tuctu filmů si bratři Pangové vytvořili unikátní styl práce a tento styl si pochvalují i producenti. „To jejich propojení bylo opravdu jedinečné a nikdo z nás se s něčím podobným nesetkal. Máte u nich pocit, že jsou schopni dopovědět větu toho druhého,“ říká Sherak.

Pro Pangy byla práce s Cagem také velice lákavá. „Strašně se nám líbila jeho práce už od jeho filmu Křídla. Nevím, jestli se tenhle film líbí hodně lidem, ale mě zaujal už napoprvé,“ říká Oxide Pang. „Cage byl prostě naším snem, který se nám splnil. Práce s ním byla naprosto úchvatná. Nic byl pokaždé otevřen všem našim myšlenkám a nápadům.

„Nic vdechl postavě Joea život jeho schopností hrát beze slov. Joe je zabijákem s vojenským výcvikem, ale jde v podstatě o nájemního vraha, který má celoživotní rodinné problémy. Je to v podstatě ďábel, který se snaží najít cestu, jak z toho všeho ven,“ dodává Sherak.

Sám Cage pak oceňuje herecký um jeho partnerky Charlie Young: „Chemie mezi námi fungovala naprosto bezchybně a Charlie je k tomu ještě velmi dobrá herečka, takže si myslím, že to musí být ve výsledku velmi dobře vidět. Není moc filmů, ve kterých byste viděli milostný příběh, který spojuje dvě naprosto odlišné kultury.“

Young se musela pro její roli hluchoněmé dívky nejen naučit znakovou řeč, ale i tradiční thajské tance. „Byla jsem hrozně nervózní, když jsem šla poprvé na plac, jelikož jsem cvičila jen sedm dní. Naštěstí jsem ale měla vynikajícího učitele a tancování jsem zvládla,“ říká představitelka Fon.

Pro představitele Konga byla tato role také náročná. Shahkrit Yamnarm se rozhodl nedívat se na originální film, aby ho neovlivňoval. „Bál jsem se, že bych byl filmem ovlivněn a já chtěl mojí roli vytvořit po svém.“ V roli mu sekundovala thajská televizní herečka Panward Hemmanee, pro kterou to byla první role ve filmu. „Role Aom je silná a zároveň velmi křehká. Zároveň role vyžadovala určitý sex-appeal a tak jsem celou dobu uvažovala, co ještě musím udělat, abych byla v rli více sexy,“ zmiňuje představitelka Aom.

Role Surata se ujal známý thajský herece a režisér Nirattisai Kaljareuk: „Studoval jsem pro roli plno mafiánských filmů, protože Surat je naprostým opakem toho, jaký jsem ve skutečnosti, a proto jsem si roli tohoto mafiána tak užil.“

Velmi důležitým prvkem filmu je i samotné Thajsko. „Bangkok není jen lokací, ale hraje ve filmu podstatnou roli stejně jak lidé v něm žijící a Bangkok je také místem, které zabijáka přesvědčí o tom, aby ukončil svou práci. Místní kultura ho prostě zavede od zabíjení. Je to prostě magické místo,“ dodává Sherak.

Cage vzpomíná, že ho Thajsko uchvátilo jakmile vystoupil z letadla. „Ta vůně mě prostě okouzlila. Ta svoboda a ta přátelskost na každém korku, to se jinde už nevidí.“

Pangové se také snažili ukázat Thajsko bez příkras takové, jaké ve skutečnosti je. Zároveň se snažili do filmu zakomponovat co nejvíce thajských symbolů a buddhismu.

Oxide Pang přirovnává film Nebezpečný cíl k oblíbenému thajskému jídlu Thom Yum Goong: „Je to velmi pálivé jídlo, ale všichni jsou jím i přes jeho silnou pálivost neustále přitahováni. Když si dáte první sousto, tak nevíte, jak to bude chutnat, ale pak cítíte trochu sladkého, trochu pálivé i trochu kyselého, tedy přesně jako náš film.“ Jeho bratr k tomu říká: „Víme, že reakce publika jsou mimo naši kontrolu, ale doufáme, že si lidé po shlédnutí našeho filmu řeknou, že je lepší než ten původní.“

Nicolas Cage (rozhovor)
Řekněte nám o bratrech Pangových něco...

Mají svůj vlastní styl, který mi trochu připomíná spaghetti western se Sergio Leonem od Clinta Eastwooda. Tyto filmy v podstatě objevily v Clintovi uprostřed jeho herecké kariéry naprosto nové schopnosti a tak jsem si řekl, že by bylo zajímavé pracovat s bratry Pangovými.

Jak jste se dostal k filmování s nimi?

Oni mi tu práci sami nabídli...tento film již jednou natočili, ale chtěli ho natočit ještě jednou, trochu jinak, a hlavně s mezinárodním obsazením. Vlastně chtěli mít v hlavní roli Američana, proto mě oslovili. A já jsem měl pocit, že bych tuto roli mohl hrát, že bych mohl dobře vystihnout pocity izolace bělocha v Asii. Moje postava je pak naprosto svedena a uchvácena mystikou Thajska nebo ještě lépe jeho exotickou krásou. To samé se mi stalo ve skutečném životě, ale nebudu zabíhat do detailů.

A to se vám přihodilo jak?

Moje žena je Asiatka a tak je naše rodina dost multikulturní, což často obnáší velkou dávku pochopení pro potřeby druhých a také notnou dávku harmonického cítění tak, abychom spolu mohli existovat. I proto mám rád role, ve kterých mohu vyjádřit něco ze sebe a z mého života. To mi pomáhá při práci, kdy mi moje vnitřní pocity pomáhají se vyjádřit bez toho, abych ”jen” přehrával.

Působíte jako člověk, který je zavalen prací, natáčíte téměř nonstop a na vašem seznamu nadcházejících filmů již čeká celá řádka projektů. Po kom jste zdědil tak vysoké pracovní nasazení?

Myslím, že po matce. Pokaždé se hovoří spíše o druhé rodinné linii Coppolových, ale myslím, že by bylo správné zmínit, že i z matčiny strany jsem podědil určité geny. Moji prarodiče opravdu velmi tvrdě pracovali, v podstatě práce byla to jediné, co celý svůj život dělali, ale na druhou stranu kdykoliv jsme potřebovali, tak byli ochotni nám pomoci. Takže si myslím, že moje vysoké pracovní nasazení má hodně co dělat i s jejich geny.

Ohlédneme-li se k počátkům vaší herecké dráhy k filmům jako Dravé ryby nebo Leaving Las Vegas, myslíte si, že jsou vaše současné herecké schopnosti lepší než tenkrát?

Každopádně mám za sebou více zkušeností, což se musí odrazit i na mojí práci. Ale na druhou stranu si myslím, že výkony v mých prvních filmech měly a stále mají neoddiskutovatelné kouzlo. Musím ale přiznat, že jsem je už hrozně dlouho neviděl, protože nemám tendence se ohlížet zpátky.

Pojďme ale zpět k Nebezpečnému cíli a Thajsku. Byla pro vás tato země nějak zvláště přitažlivá?

Před natáčením jsem nějakou zvláštní přitažlivost necítil, ale musím říci, že po mém příjezdu mě Thajsko a zvláště pak Thajci okouzlili. V jejich kultuře je tolik zdvořilosti a důstojnosti, kterou jsem nikde jinde na světě neviděl. Oni se vám při pozdravu dívají přímo do očí, sepnou ruce a ukloní se. A to dělají naprosto ke každému bez ohledu na třídu nebo postavení. Poprvé jsem také pracoval v zemi, kde vládne král, který je navíc ještě velmi milován a respektován. Natáčeli jsme zrovna v době vojenského převratu a já dostal z královské kanceláře tričko s královým odznakem a tak jsem ho v době převratu nosil, protože nikdo z Thajců by nevztáhl ruku na někoho s královskými znaky.

Musel to pro vás být šok...

Nikdo jsme netušili, že v době našeho natáčení dojde k pokusu o vojenský převrat. Byla jedna ráno, když za mnou kdosi ze štábu přišel a oznámil mi to. První myšlenky vedly k mé rodině, protože byla v tu dobu na natáčení se mnou, a tak jsem přemýšlel, že je musím dostat pryč ze země. Bratři Pangové mi pak říkali: “Tohle je ten pravý Bangkok Dangerous!” (směje se) ale já jim ani neodpověděl a odjel jsem do hotelu, kde jsem všechny vzbudil a odvezl je na letiště. Sednul jsem s nimi na letadlo a doletěl s nimi do Soulu, kde jsem je nechal a vrátil se do Thajska na natáčení. Každopádně to byla zkušenost, kterou jsem nikdy předtím nezažil.

Pokračovali jste v natáčení?

Ano, ale nikdo z nás nevěděl, co se může každou minutu stát. Každou chvíli mohlo dojít ke krveprolití na ulicích a být tam jako cizinec nebylo příjemné, protože se mohlo stát cokoliv. My v USA žijeme v jakési izolované bublině, ale ta bublina je stále tenčí a tenčí a zbytek světa žije v podobných obavách po dlouhá staletí. Každopádně natáčet film uprostřed toho všeho bylo tak zvláštně radostné.

Označil byste zkušenosti z Thajska jako ovlivňující vaše názory?

Určitě ano. V té době jsem četl hodně filozofických knih a nacházel jsem se v takové soukromé životní krizi, o které vám tady nemůžu vyprávět, takže mě tyto události hodně zasáhly a ovlivnily. Nasměrovaly mě někam, ale nejsem schopen vám popsat, kam (směje se).

Co pro vás na tomto filmu bylo největší výzvou?

Pokaždé je velkou výzvou, když se snažíte naplnit režisérovu vizi, zvláště pak v případě, kdy hrají velkou roli i jazykové bariéry. Ale myslím, že jsme se s tím dobře vypořádali.

Považujete tento film z vašeho pohledu spíše za thajský nebo americký?

Já bych ho nazval filmem asijským. Režiséři byli Číňané, štáb byl thajský, stejně jako ve spaghetti westernech, kde v italských filmech hráli americké hvězdy. Chtěl bych ale zdůraznit, že já tento film nevnímám jako akční. Má sice akční elementy, ale nejsou nosnou konstrukcí filmu. Pro mě je na tomto filmu nejpodstatnější vztah mezi Joe, Shahkitovou a Youngové postavami. Rád to tedy uvádím na pravou míru, abychom nemystifikovali diváky, kteří prahnou po klasickém akčním dobrodružství, protože toho se v našem filmu nedočkají.

Co plánujete do budoucna?

Dalším filmem, který by měl jít do kin, je film blízký mému srdci a sice Knowing. Bez zacházení do detailů mohu říci, že to je opravdu něco v co věřím, proto bych řekl, že byl tento film pro mě osobně velmi důležitý a jsem rád, že byl natočen.

Když se ohlédnete zpátky, cítíte určité uspokojení nad tím, co jste doposud udělal?

Nemám moc rád tento způsob ohlížení se a hodnocení. A kromě toho ani nevím, čeho bych si měl tolik cenit. Něco bylo dobré, něco bylo špatné....všechno má souvislost se vším a já se snažím naslouchat a dělat mé kroky na základě toho, co slyším.