fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Fotky    

73% 170 hlasů
7.3 10 170
drama, Finsko/Švédsko/Německo, , 92 min., od 12 let
The Happiest Day in the Life of Olli Mäki
Kinopremiéra v ČR 16.3.2017 v SK 18.5.2017 s titulky

Režie:
Herci: , , , , , více...





Zamilovat se před životním zápasem není nejlepší nápad.
Léto 1962. Olli Mäki je velkou nadějí finského boxu a právě se chystá na životní zápas o titul mistra světa. Z poklidného venkova se dostává do víru velkoměsta, kde je vystaven tlaku médií, trenérů a sponzorů. Skromný Olli má na dosah všechnu slávu a bohatství a snaží se dělat to, co se od něj očekává. Je v tom ale jeden háček - Olli se totiž zamiloval do Raiji, dívky ze své rodné vesnice.
Uprav informace o filmu

+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

obrazek
Režisérův komentář

Prvotní atmosféra Nejšťastnějšího dne v životě Olliho Mäkiho je odlehčená. I když je zde líčen příběh o existenční krizi a hledání sebe sama, je podstatné, že vyprávění se neutápí v bahně, ale vznáší se a pluje jako létající drak. Úspěch mého absolventského filmu Prodejci obrazů mě dostal do stresující situace. Když jsem vyhrál první místo v sekci Cinéfondation na filmovém festivalu v Cannes, součástí ceny byl i příslib, že můj první celovečerní film bude mít premiéru v oficiálním výběru také na tomto festivalu. Všichni se na mě dívali jako na toho mladého slibného režiséra z Finska. Pamatuji si, jak sedím u psacího stolu, mumlám si a přemýšlím, komu a co přesně jsem slíbil. Samozřejmě že mi to i lichotilo, ale postupem času jsem začal být čím dál nervóznější z toho, že tam někde jsou lidé - lidé, které jsem ani neznal -, kteří ode mě očekávají věci, na něž jsem vůbec nebyl připravený. Sám jsem si naložil břímě zodpovědnosti za to, že musím tato očekávání naplnit. A ten pocit se mi začal zažírat pod kůži. Racionálně jsem věděl, že jsem si to břemeno vytvořil jen já sám ve své hlavě, ale ve skutečnosti má kreativita a schopnost se z filmování těšit klesla pod bod mrazu. Nápad na Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho přišel v této těžké situaci jako útěcha. Film je inspirován skutečným příběhem a Olli Mäki je stále známým finským boxerem. Na úplném začátku kariéry dostal Olli příležitost zápasit s úřadujícím světovým šampiónem v muší váze, Američanem Daveym Moorem. A pak před nabitým stadionem utrpěl v druhém kole potupnou porážku. Později o tom Olli Mäki ale mluvil jako o nejlepším dni svého života.

Biografie Olliho Mäkiho

Olli Mäki se narodil v roce 1936 ve finském městě Kokkola. Svou amatérskou zápasnickou kariéru v lehké váhové kategorii zahájil v roce 1953 a dařilo se mu navzdory faktu, že své soupeře nerad knokautoval. Už o čtyři roky později se „pekař z Kokkoly“, jak mu bylo přezdíváno, ve svých dvaceti letech zúčastnil svého prvního mistrovství Evropy, které se konalo v Praze. Mezi 149 účastníky z 21 zemí byli tehdy také tři českoslovenští reprezentanti, všichni ovšem v jiných váhových kategoriích. Po finálové prohře s polským šampionem Kazimierzem Paździorem získal Olli stříbro. Po úspěchu v Praze následoval titul mistra Evropy z mistrovství v roce 1959 v Lucernu, kdy zvítězil nad Bulharem Demitarem Velinovem. Po vyřazení z olympijského týmu se v roce 1960 stal profesionálem a o dva roky později přišel jeho zásadní zápas proti mnohem zkušenějšímu Američanovi Daveymu Moorovi na Mistrovství světa v boxu v Helsinkách. Zápas tehdy sledovalo na helsinském olympijském stadionu téměř 24 000 diváků a právě na pozadí tohoto mače se odehrává film Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho. V roce 1964 k seznamu vyhraných šampionátů přibyl ještě titul Evropské boxerské unie, který získal už ve vyšší váhové kategorii, lehké velterové - do 63,5 kg. Po ukončení kariéry se uchýlil k práci trenéra a manažera.

Juho Kuosmanen (rozhovor)
obrazek
Kdy jste se dozvěděl o příběhu Olliho Mäkiho, o jeho milostném vztahu k Raije, který začal právě v době, kdy se připravoval na mistrovský šampionát? Co vás přimělo k tomu, že jste se o tom rozhodl natočit film?

Bylo to v roce 2011, tehdy jsem potkal Olliho a Raiju v Kokkole. Olli má Alzheimera v pokročilém stadiu, ale stále si pamatuje staré události. Vyprávěl mi o tom zápase na mistrovství v roce 1962, a když mi na konci příběhu řekl: „Byl to ten nejšťastnější den mého života,“ a usmíval se při tom, musel jsem se nevěřícně zeptat: „Jak to?“ A on mi vyprávěl, že v ten samý den si s Raijou koupili snubní prstýnky. Hezký příběh, pomyslel jsem si, ale trochu moc klasický na to, aby ho někdo znovu převyprávěl. Ale jak šel čas, Olliho příběh mi nešel z hlavy. Proč koupil ty prstýnky ve stejný den? O boxu jsem toho moc nevěděl, ale i tak mi bylo jasné, že když se připravujete na mistrovství světa, měl byste se zápasu věnovat na sto procent. Koupit si svatební prstýnky ve stejný den by podle mě mělo být naprosté tabu. A tak jsem se začal v Olliho příběhu šťourat víc do hloubky a zjistil jsem, že je plný krásných detailů a že je natolik komplexní, že se nakonec svou jedinečností vymyká běžným příběhům. Říká se, že umění spočívá v detailu. Brzy jsem si uvědomil, že Olliho příběh není jen o smůle v boji a štěstí v lásce. Vlastně vůbec nešlo o štěstí ani smůlu, výhru nebo prohru. Šlo o hledání a nalezení vlastní cesty ke štěstí bez ohledu na očekávání okolí. Zápas a Olliho účast na něm byly jakýsi střet světonázorů - komunista z malého finského města, který je pod tlakem, aby se stal hvězdou mašinérie amerického showbyznysu.

Jak běžní lidé na Olliho Mäkiho vzpomínají? Jako na národního hrdinu, nebo na packala?

Pokud ne přímo jako na národního hrdinu, tak aspoň jako na hrdinu pracující třídy. Obecně je rozhodně považován za jednoho z nejlepších boxerů, který kdy z Finska vzešel. Po porážce s Daveym Moorem boxoval Olli Mäki až do roku 1973, vyhrál mistrovství Evropy v roce 1964, takže předvedl i řadu dobrých zápasů a zanechal po sobě odkaz, který v národním povědomí částečně překryl vzpomínku na onu porážku v roce 1962. Někteří lidé tvrdí, že Olli Mäki nebyl dost ambiciózní a neměl tu správnou povahu, aby se kdy stal významným boxerem, že byl moc hodný a moc velký dobrák. K té pověsti přispíval mimo jiné i fakt, že Olli nikdy nechtěl své protivníky knokautovat. Měl pocit, že to není třeba, když už to vypadalo, že má zápas vyhraný. Okolnosti, které z vás dělají dobrého člověka, vás tedy někdy nevynesou až na vrchol ve vašem sportu.

Jaký je nyní váš vztah se skutečným Ollim Mäkim a podílel se nějak na filmu i on sám?

Několikrát jsem se od té doby s Ollim a Raijou potkal. Olli je ale bohužel natolik nemocný, že o filmu pořádně ani neví. Raija je nádherná osoba a hodně nám pomohla. Párkrát se přišli podívat na natáčení a vlastně jsou ve filmu i vidět - v úplně posledním záběru. Skutečný Olli a Raija míjejí naše postavy a ta filmová Raija se ptá: „Myslíš, že taky jednou budeme jako oni?“ „Myslíš staří“? „Ano, a šťastní.“ „Jasně, že budeme,“ odpoví Olli v podání Jarrka Lahtiho.

Jak jste dával dohromady herce a používal jste na place nějaké zvláštní techniky?

Výběr herců je podle mě základ režisérovy práce. Na tento film jsme dělali obrovský casting, ale v případě tří hlavních postav jsme nakonec skončili u herců, na které jsem myslel od samého začátku. Zdá se mi, že tato skupinka má stejnou dynamiku jako postavy ve filmu. Přinejmenším bylo zřejmé, že mezi nimi rychle vznikne. Eero Milonoff je známý finský herec. Osobně jsem ho před natáčením tohoto filmu neznal, ale jsem moc šťastný, že jsme spolu mohli pracovat. Pochází z Helsinek a je zkušenější než Oona a Jarkko, kteří hrají Raiju a Olliho. Eero je neuvěřitelně zapálený herec. Volal mi asi tak dvakrát denně, aby se mnou probral různé věci. A když jsme finišovali s hledáním lokací, byl při tom celou dobu s námi. Eero je natolik chytrý, že chápe, že čas strávený se štábem mu pomůže později při práci. Nejde jen o to nazkoušet vlastní roli. Postupně taky zjistíš, jaký humor a názory na věci panují za kamerou, a když to víš, je pak snadnější na to reagovat. Oona Airola se zde poprvé objevuje ve filmové roli. Má úžasný smysl pro humor a je velmi charismatická herečka. Předtím prodávala lístky v divadelní pokladně a řekl bych, že byla mnohem zajímavější než hry, které tam dávali. Oona odvedla spoustu práce, aby působila, jako že vlastně vůbec nehraje. Ve filmových recenzích se často mluví o mužských výkonech jako o výsledku tvrdé práce a nasazení, zatímco ženské výkony jsou považovány za přirozený talent, že ženy nic nedělají, že zkrátka jen dobře působí. Ale mohu vás ujistit, že Oonina role vznikla díky inteligenci a tvrdé práci. Nebylo pro ni jako pro nováčka snadné, aby působila tak přirozeně, ale odvedla úžasnou práci. Jarkko Lahti hrál hodně v divadle, ale tohle je jeho první velká role v hraném filmu. Jarkko je z Kokkoly, ze stejného místa jako Olli Mäki. Stejně jako Oona a Eero je i on velmi svědomitým hercem. Začal boxovat, jakmile jsem mu řekl, že uvažuji o natáčení filmu o Ollim Mäkim a že by v něm mohl hrát.

Krom toho se zúčastnil dvou amatérských zápasů a během natáčení hodně zhubnul. Samozřejmě že když se připravujete na takovouto fyzickou roli, je velmi důležité získat tyto zkušenosti, ale myslím, že stejně důležité jako zhubnout je dokázat zbavit se ochranného štítu, který je mezi vámi a kamerou. Když jste na jevišti, vaše postavení herce je jiné - můžete mít celé jeviště pod kontrolou. Ale ve filmu je to přesně naopak. Jarkko měl k tomuto filmu již několikaletou přípravu a řekl bych, že byl připravený perfektně. Jarkko a já jsme ze stejné ulice a chodívali jsme společně do školy. Jednou jsem po něm hodil sněhovou kouli a on mě za to praštil do hlavy kovovou pumpičkou na kolo. O dvacet let později jsem ho požádal, aby hrál v mém krátkém filmu Občané. Byla tam i scéna, kde se měl poprat s mnohem větším chlapem, než byl on. A za dalších pár let jsem za ním přišel, aby hrál boxera, který dostane pořádnou nakládačku. Myslím, že už jsme si kvit.

Proč a kdy jste se rozhodl, že natočíte film, který se odehrává v roce 1962, černobíle na 16 mm?

Dva měsíce před natáčením. Zkoušeli jsme hodně různých materiálů, film i digitál, ale nakonec se ukázalo, že správnou texturu má právě Kodak Tri-X. Je to černobílý inverzní film, velmi specifický materiál. Nešlo jen o to, jak vypadá, ale i jaký z něj máte pocit. Cokoli na něj natočíte, dostane nádech šedesátých let. Když jsme si prohlédli výsledky testů, bylo to snadné rozhodování. Cítili jsme, že s tímhle materiálem se diváci přenesou do šedesátých let a nebudeme muset podtrhávat dobovou atmosféru záběry na předměty, auta nebo účesy typické pro toto období. Museli jsme objednat všechny zásoby, co byly v Evropě, a pak všechno, co měli ve Státech, a pak nám ještě Kodak musel něco vyrobit. Myslím, že to není filmový materiál určený na celovečerní film. Používal se pro novinové spoty v šedesátých a sedmdesátých letech.

Jarkko Lahti (rozhovor)
obrazek
Viděl film už i sám Olli Mäki?

Ano. Olli a Raija viděli film na tiskové projekci, to byla pro mě ta nejvíce uklidňující zpětná vazba - moc se jim to oběma líbilo, Ollimu, Raije i Pekkovi, jejich synovi, který byl zároveň mým trenérem. Jejich reakce jsem se nejvíce bál.

Příprava na roli boxera musela být časově náročná. Jak dlouho jste měl před začátkem natáčení možnost trénovat?

E-mail od Juha, v němž psal, že pokud filmový projekt vyjde, tak mě chce pro hlavní roli, jsem dostal v lednu roku 2011. Takže jsem začal chodit do tělocvičny a docela aktivně trénovat, protože ta role to vyžadovala. Že jsem ale měl ten luxus a věděl o roli s takovým předstihem, to je velice vzácné. Tak jsem toho patřičně využil a udělal jsem maximum pro to, abych se posléze nemusel cítit nedostatečně připravený.

Změnila příprava nějak váš každodenní život?

Můj životní styl to obrátilo vzhůru nohama, ale ten sport jsem dobře znal. Nemám sice boxerské zázemí a nikdy jsem sám neboxoval, ale vždy jsem byl velkým fanouškem boxu a aktivně jsem ho sledoval. Během těch let, které jsem věnoval přípravě, jsem si více dával pozor na to, co jím, a během posledního roku a půl jsem nepil žádný alkohol. Zkusil jsem si tak každodenní život boxera, což posléze zůstalo v mém těle a hlavě, takže když jsme začali natáčet, nemusel jsem před kamerou panikařit a snažit se až moc hrát.

Zůstává box vaším aktivním koníčkem i po filmu?

Určitě ano. Je to nádherný sport se skvělou komunitou kolem něj, určitě se toho světa jen tak nevzdám. Samozřejmě se mu nebudu věnovat v takové míře, ale zůstane mým koníčkem. Rozhodně se však nebudu snažit soutěžit.

Jak moc jste znal Olliho Mäkiho před vznikem filmu?

Olli Mäki byl pro mě už v dětství skoro jako mytický hrdina, vždy jsem dychtivě poslouchal dospělé, jak o něm mluví, takže jsem ho velmi dobře znal.

Jak moc se postavy Olliho a Raiji zakládají na skutečnosti? Kolik jste se o nich naučili předem a jakou část jste dodali vy sami?

Na začátku je zásadní nastudovat si co nejvíce informací. To nemůžete ošidit, máte velkou zodpovědnost, protože existuje skutečný člověk, kterého máte zahrát a se kterým budete srovnáván. Ale když už máte vše nastudováno a začíná ta pravá herecká práce, tak je prakticky jedno, jestli máte ztvárnit reálně žijícího člověka, nebo ne. Už na ty věci nemyslíte, máte je uložené v hlavě a ta samotná práce je vlastně zobrazování vaší vlastní představy té postavy.

Máte nějaký obzvlášť silný zážitek z natáčení?

Ta rekonstrukce slavného zápasu na říjnovém Mistrovství světa na olympijském stadionu, to bylo neskutečné. Na natáčení byli samotní Olli, Raija i Pekka. Měli jsme obrovské množství komparzu, a když jsem vycházel ze šatny, tak si všichni ti lidé stoupli a začali tleskat a jásat. Z takového množství lidí jsem měl opravdu husí kůži, když jsem procházel uličkou směrem k ringu. Říkal jsem si, jaké to asi muselo být, když tam takhle dvacet pět tisíc lidí skandovalo jméno chlapíka, který vážil 57 kilo… úžasné. Box byl v té době oproti dnešku opravdu velkým sportem.

O čem podle vás film je?

Myslím, že to není boxerský film, je to romantický film. Krásný, laskavý a vtipný, taková romantická komedie, která se shodou okolností odehrává ve světě profesionálního boxu. Takže se nemusíte bát, že jsme vytvořili žánrový film o boxu, to není ten případ.

Oona Airolaová (rozhovor)
obrazek
Jak moc se postavy Olliho a Raiji zakládají na skutečnosti? Kolik jste se o nich naučili předem a jakou část jste dodali vy sami?

Postavy se hodně vážou na scénář, který je postaven na zákulisních rešerších Juha a Mykka. Ale ano, museli jsme se poznat s Ollim a Raijou a probírali jsme všechno možné - jaký byl život v době jejich mládí a tak. Byla to pro nás velice důležitá a cenná zkušenost.

Byla práce na dobovém filmu v něčem specifická?

Je velmi těžké všechny ty moderní věci v Helsinkách nechat zmizet, při natáčení nás pořád pronásledovaly. Takže tam bylo pár těžších úkolů, například když jedete starou tramvají a máte hrát dobovou scénu a přitom zároveň předstírat, že nevidíte ty neonové poutače různých fastfoodů v pozadí… Obraz té doby je hodně postaven na černobílém ztvárnění filmu, na kostýmech a scénografii, takže herci se na to nemusí tolik soustředit a spíš se snaží o vzájemné propojení.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 24. 10. 2017 Svátek má Nina
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz