Lidé se odnepaměti rádi báli, a proto se stal horror velmi oblíbeným filmovým žánrem, který každoročně chrlí nové a nové děsivé příběhy. Možná i proto je poslední dobou tak těžké přijít s něčím novým, nebo objevným, jak nám dokazuje i novinka režiséra Davida S. Goyera „Nenarození“.  
 
Casey Beldon (Odette Yustman) si jako běžná americká dívka přivydělává hlídáním dětí v sousedství. Jeden z takových poklidných večerů je však narušen zlověstným snem, následovaným podivným chováním chlapce Mattyho (Atticus Shaffer), kterého má Casey na starosti. Život teenagerky rychle nabírá nový směr, vrací se jí vzpomínky na matku, která před lety spáchala sebevraždu, barva jejích očí se pozvolna mění, a začíná vídat v zrcadlech přízrak děsivého chlapce (Ethan Cutkosky), jenž se jí snaží ublížit. Hledání příčiny problému však může být nebezpečné nejen pro Casey, ale i pro jejího přítele Marka (Cam Gigandet), kamarádku Romy (Meagan Good), či starou paní Kozmu (Jane Alexander), která přežila holocaust. Jednou z nadějí by mohl být rabín Sendak (Gary Oldman), který snad bude umět zoufalé dívce pomoci.  
 
Producent, scénárista, režisér – to jsou hlavní profese, kterými se může David S. Goyer právem pyšnit. Hollywoodem zahýbal například svou prací na scénáři k trilogii „Blade“ (jehož poslední díl i sám režíroval), pokračování legendární „Vrány“, nebo k novodobým Batmanům (vychvalovaného „Temného rytíře“ nevyjímaje). Po dvou letech se tento všestranný rodák z Michiganu vrátil i do režisérského křesla, aby převedl na filmová plátna svůj scénář „Nenarození“. Je ovšem škoda, že tahle novinka už továrnu na sny ani nerozechvěje.  
 
Příběh obsahuje spoustu klasických hororových atributů, smíchaných do sebe. Překombinovaná směs zahrnuje (již trochu vyčpělé) přísady jako jsou nacisti, dvojčata, duchové, mytologie, sebevraždy, kabala, monstra či exorcismus. Tyto prvky se však ve výsledku vzájemně vyruší a nezanechají po sobě téměř nic (těžko říct, zda by se někomu jinému podařilo tímto způsobem pracovat lépe). Duchařská zápletka se prolíná s okultními až mysteriózními momenty, jejichž společnou (potenciálně funkční) atmosféru zde narušují téměř Bčková monstra, která jako by ze stolu genetických inženýrů společnosti Umbrella corporation utekla (a to zdaleka neplatí jen pro psíčka, který neví, kde mu hlava stojí). Škoda, právě tyto bestie jsou nejslabším článkem řetězu, shazujícím duchařské napětí a posouvajícím snímek do končin „teenage“ horroru.  
 
V čem ovšem „Nenarození“ zůstávají podobní ostatním snímkům, je typická gradace lekaček, které sice běžným divákem mohou trhnout, s ostříleným fandou horrorů však pravděpodobně ani nehnou. Totéž platí i u „nečekaného rozuzlení“, které bude výše zmíněným příznivcům filmového děsu jasné nejpozději od začátku druhé třetiny snímku. „Nenarození“ rovněž plnými hrstmi rozhazují odkazy na nejrůznější duchařské a mysteriózní počiny, a řadí se tak k zástupu typických, lehoučce nadprůměrných reprezentantů hororového žánru, marně těžících z odkazů starších a silnějších předků. Ale abychom jen nehanili - přiznejme, že brouk ukrytý ve vajíčkách pobaví, malé dítě házející prasátka na nemluvně působí opravdu zlověstně, a těch pár těch leknutí se taky najde.  
 
Z hlediska filmařského určitě zaslouží pochválit efekty, masky (dybuka Bartoa by doma nechtěla ani ta nejobětavější maminka), střih a příjemná kamera, občerstvovaná leteckými záběry a hezkým vizuálním zpracováním závěrečných titulků. Jako u každého horroru i zde hraje podstatnou roli hudba a zvukové efekty, které atmosféru „Nenarozených“ v mnoha ohledech zachraňují. Dobrá práce, Ramine Djawadi (jeho práci jste mohli ocenit například ve třetím díle Bladea, nebo seriálu Prison Break)!  
 
A teď k hercům. I když spousta cyniků bude tvrdit, že nejzajímavější na Odette Yustman jsou přiléhavé kalhotky, není to naštěstí tak zlé. Ne, že by byl její herecký výkon zrovna na Oscara, ale svoje si v mezích průměru odehraje. Ostatně jako většina herců, z nichž nikdo v "Nenarozených" tuto hranici nepřekračuje - bohužel ani jinak spolehlivý Gary Oldman, který ve filmu nedostal dostatečný prostor. Nejsilnějšími herci tak zůstávají děti, a to jak Ethan Cutkosky, tak malý vrah Atticus Shaffer.  
 
Z výše uvedených odstavců jasně vyplývá, že zatím poslední příspěvek do režisérského portfolia Davida. S. Goyera se vyznačuje průměrným příběhem, lehce nadprůměrným zpracováním (kamera, masky, zvuk, hudba), a podobným hereckým obsazením, které vizuálně zachraňuje sličná Odette Yustman a herecky dvojice mladých chlapců. Proto si přes nejlepší vůli "Nenarození" lepší hodnocení zkrátka nezaslouží.