Nesvatbovi

Dvojice suverénních elegánů Jeremy a John mají vlastní patent na to, kterak si zadarmo užívat prostopášného života v náručí stále nových dívek a ještě se při tom dosyta najíst a pobavit. Jako odborníkům na rozvodová řízení pro ně není obtížné zjistit časy a místa konání větších veselek ve městě. Pak už jen stačí vyštrachat pár rodinných informací a bez pozvánek se sebevědomě vmísit mezi svatební hosty. Na větších svatbách přece nikdo nezná všechny hosty a tak se dá navykládat cokoli. Ať už vystupují jako obchodníci z Bostonu, baseballisté nebo váleční veteráni od mariňáků, vždy dokážou zaujmout („Přišli jsme tam o mnoho dobrých mužů“) dojaté družičky a jiná půvabná děvčata natolik, aby se s nimi mohli vrhnout do víru vášní dle hesla „na svatbě si každá žena zaslouží prožít svatební noc“. Hlavní pravidlo nevázaných radovánek však velí nezaplétat se do ničeho vážného.  
 
Zlom pochopitelně nastává v situaci, kdy si jeden z třicátníků začíná uvědomovat i trochu méně povrchní city. Nakumulované lži však pronásledují Johna i Jeremyho neúprosně dál. Jde jen o to, jak daleko budou svou hru chtít zahrát, a zda si uvědomí, co vlastně v životě sami chtějí.  
 
Vynechám-li sporný český překlad názvu filmu Nesvatbovi, z anglického by se dalo vydedukovat cílení na náctileté publikum. Není tomu tak! Wedding Crashers dokáže zaujmout celou plejádu biografového diváctva a podobně jako Láska nebeská, či Jeho fotr, to je lotr lze film doporučit snad všem divákům, více pak těm mužského pokolení.  
 
Na situačních oplzlejších vtípcích totiž Nesvatbovi vůbec nestojí a třebaže lze zahlédnout nějaké to divoce odhalené ňadro, většina děje má mnohem solidnější základy s vybranějším slovním humorem. Závěr sice neskýtá toliká překvapení, příběh se musí držet vytyčených mezí romantické komedie, ale nápady nedocházejí a tak se od srdce zasmějeme třeba přeorientování na pohřby s Willem Ferrellem.  
 
Co na filmu Nesvatbových zamrzí? Na rozdíl od těžce intelektuálních komedií se zde spousta detailů zanedbává. Protagonisté by stěží mohli zvládat balamutit permanentně lid při tolika desítkách příležitostí bez vzbuzení sebemenšího podezření. Naopak způsob jejich odhalení je snad tím nejnepravděpodobnějším vzhledem k tomu, do jakých lží se museli předtím zaplétat. A pak si postesknu ještě například na postavu neučesaného Todda (Keir O'Donnell). Nejdřív působí dojmem uzavřeného nepochopeného chudáka, který si jen patlá své obrazy mimo realitu. Častými záběry naň divák začne tušit, že Toddova chvíle ještě přijde. Jenže když ten moment nastane, zoufalec se vyjeví ještě navíc jako homosexuál a jeho image se až do konce v ničem nevylepší, byť mu to jistě všichni přejeme.  
 
Film se oplatí shlédnout. Pokud nic jiného, tak vám garantuji, že se na svatební obřady a hostiny budete dívat zcela opačnou optikou, uzříte v nich nepřeberné příležitosti!  
 
Když už jsme u toho - nebudete se někdo ženit či vdávat?