Nevědomé víly / Falešné vztahy

Informace Komentáře Obsazení Hodnocení Fotky

Nevědomé víly / Falešné vztahy Po stopách tajného života! 75% 391

75%	391 hlasů

Další fotky 9

foto

Drama, Francie/Itálie, 2001, 106 min., od 13 let
Le Fate ignoranti / His Secret Life / The Ignorant Fairies / Tableau de famille
Kinopremiéra v ČR 28.11.2002 s titulky

Sdílet

Po stopách tajného života!
Antonia, úspěšná a pohledná mladá Italka, která pracuje s pacienty nemocnými AIDS, přichází o svého manžela, kterého hluboce milovala. A to hned dvakrát. Nejdříve tragicky zahyne při přecházení vozovky a aby toho nebylo málo, vzápětí se Antonia dozvídá, že jí byl už sedm let nevěrný. Život citově zraněné a podvedené Antonie se otřásl v základech a ona podvědomě cítí, že cestu zpátky jí pomůže najít jedině odpověď na otázku: S kým a proč ji Massimo podváděl? Při svém pátrání po dívce či ženě jménem Mariani se dostává až do bizarní komunity přistěhovalců, homosexuálů a transsexuálů, v níž se jen těžce orientuje. Překvapením však zdaleka není konec - onou manželovou milenkou byl totiž ve skutečnosti muž, gay jménem Michele.
Uprav informace o filmu

Režie: Ferzan Ozpetek
Herci: Margherita Buyová, Stefano Accorsi, Serra Yilmazová, Gabriel Garko, Erika Blancová, více...

Komentář k filmu . „Co není správné? Lhát těm, které milujeme? Ale co když jim řekneš pravdu a oni tě milovat přestanou? “ Ještě v noci žije Antonie bezproblémový a spokojený život vedle báječného muže a druhý den je vdovou. A než se stihne vzpamatovat z prvotního šoku zjišťuje, že její manželství nebylo zdaleka tak ideální, jak se domnívala. S někým se sedm let dělila o lásku svého muže. Bolest vystřídá rozhořčení. S kým, je další překvapení. „ Musím vědět, co mezi vámi bylo. Musím to pochopit“. Při hledání odpovědí nalézá Antonie zvláštní souznění ve společnosti, kde se cítil šťastný i její manžel. Nemůžu si pomoct, ale příběh mi přišel, alespoň z mého pohledu, tak málo pravděpodobný a k tomu tolik vzletných vět (obzvlášť druhá polovina), že víc než 3 * nedám.
Všechny komentáře k filmu 2 + Napiš komentář k filmu a získej DVD ZDARMA

Web: IMDB, Titulky Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Nevědomé víly / Falešné vztahy

Psychologické drama ženy, která patnáct let života strávila ve stínu svého milovaného manžela a teď - po jeho tragické smrti - prožívá nečekané citové probuzení, natočil Ferzan Özpetek - třiačtyřicetiletý scenárista a režisér tureckého původu, který už téměř pětadvacet let žije a pracuje v Itálii. Od chvíle, kdy roku 1978 přišel do Říma, aby zde studoval filmovou historii, bydlí Özpetek na stejné adreseve čtvrti Ostiense, která hraje velmi důležitou rolii v jeho nejnovějším filmu Falešné vztahy. Právě sem přichází hrdinka vyprávění, atraktivní Antonie, aby zjistila pravdu o své minulosti a aby našla svou budoucnost. Zkušenou lékařku, pro kterou není problém mluvit se svým HIV pozitivním pacientem o jeho smrti, paralyzuje zpráva o tom, že jejího manžela Massima porazilo auto. Elegantní žena zjišťuje, že dosud obývala - v zaměstnání i v luxusní vile se zahradou na předměstí - sterilní svět, který byl založen na lži.

Z hlubokého zoufalství nad manželovou ztrátou ji totiž vyburcuje zjištění, že ji Massimo podváděl s kýmsi, kdo se jmenuje Michele. Antoniina bezpečně vyhlížející existence se zbortí hned dvakrát: poprvé, když zjistí, že její manželství bylo celých sedm let založeno na lži, podruhé, když objeví, že jí Massino nebyl nevěrný se ženou, ale s mužem. Antonie podnikne téměř detektivní pátrání, které ji zavádí do Ostiense - do velkého bytu v oprýskaném činžáku. Přichází sem rozhořčená a zoufalá - a ke svému vlastnímu údivu se sem začíná vracet, aby zde hledala nový smysl života. Ostiense je čtvrť ohraničená Tiberem na jedné a veřejnými zahradami na druhé straně, kde lidé spíš žijí, než aby se tam přizpůsobovali turistům. Ti se sem z nedalekého centra zatoulají, aby viděli tržiště a Piramide di Ciao Cestio nebo aby nasedli na vlak do Ostie směrem k moři.

Živé úzké ulice této čtvrti kypící dopravním ruchem, činžáky s terasami a dvorky zabydlenými ve dne i v noci lidmi, kteří mají vždycky čas na přátelské posezení či vybraně divokou hádku - to vše pro režiséra Ferzana Özpeteka zosobňuje typicky italské prostředí. Tady se přirozeně prolíná stará architektura s moderní výstavbou a vedle sebe tu žijí dělníci i příslušníci vyšší třídy, do jaké patří i Antonie. "Ve filmu Falešné vztahy jsem chtěl porozumět tomu, kdo jsem a jak vidím současnou Itálii, prostřednictvím Říma a čtvrti Ostiense, ve které bydlím.

A především prostřednictvím energických, citlivých a upřímných lidí žijících mezi zdejším plynojemem a tržištěm," potvrzuje autor. Protože prostředí, do kterého Antonie přichází hledat samu sebe, hraje ve filmu tak důležitou roli, požádal režisér o spolupráci zkušeného výtvarníka a architekta Bruna Cesariho, který získal v roce 1987 Oscara za Posledního císaře režiséra Bernarda Bertolucciho a nedávno i oscarovou nominaci za snímek Talentovaný pan Ripley.

Podíl na výsledné podobě Falešných vztahů má i Gianni Romoli, který na filmu (stejně jako na předchozím Özpetekově snímku Harem suare) pracoval jako spoluproducent a spoluscenárista. Romoli je známý především jako scenárista televizního dobrodružství Princezna Fantaghiro, na jehož čtyřech dílech se podílel v letech 1991-94 a jež znají i naši televizní diváci. Už dva předchozí, divácky i kriticky úspěšné filmy režiséra Ferzana Özpeteka vyprávěly o vztazích mezi Východem a Západem. Svůj celovečerní debut Il bagno turco tento autor směřoval k ohledávání vlastních tureckých kořenů "čerstvým italským pohledem". Následující snímek Harem suare byl jakýmsi loučením s rodným Tureckem a pátráním po podstatě nové, italské kultury.

Svůj třetí snímek - Falešné vztahy - považuje Ferzan Özpetek po emocionální stránce za svůj první opravdu italský film. Přesto se v něm znovu prosazujeproblém dvojice odlišných světů. Prvním je elegantní, měšťácký svět Antonie, který je uzavřený do sebe a nepřátelský ke všem překvapením a změnám. Ten zosobňuje luxusní vila, již Antonie po manželově smrti obývá jen s matkou, ke které teprve teď nachází cestu, a s věčně nedochvilnou služkou, jejíž rasová odlišnost a zvyky ji dosud jen dráždily.

Druhým ze světů, které režisér ve svém filmu ukazuje a kterému navzdory jeho bizarnosti dává přednost, je hlučná rodina mladého obchodníka Michela Marianiho a její přátelé - imigranti z nejrůznějších koutů světa, homosexuálové, transvestité. Jsou to lidé, kteří považují svůj domov, sexuální identitu a partnerské vztahy za proměnlivou záležitost, kterou mohou neustále ovlivňovat. Během posezení na terase, kde je vždycky dost židlí, jídla i zábavy pro každého příchozího, i během důvěrných rozhovorů s jednotlivými členy domácnosti, Antonie překvapeně zjišťuje, nakolik byla její představy o světě zatěžkány měšťáckými předsudky a lží. Lékařka, která si vždycky připadala emancipovaná, teprve teď nachází cestu ke skutečné citové a myšlenkové samostatnosti. Začíná chápat, že existuje svět, který se nestydí za své lásky, nenávisti a slzy, za výstřední názory ani za své chyby. Zároveň si ovšem uvědomuje nebezpečí, která jsou s takovým svobodným způsobem života svázána. Poprvé na vlastní kůži například pocítí, co to je mít strach z AIDS.

A zároveň si bolestně uvědomuje, že ani Michelův svět nemůže být nikdy úplně jejím světem: nastal čas rozloučit se s dosavadním způsobem existence. Antonie je připravena začít znovu žít - a možná i znovu milovat. Ve filmu režisér spojil tři prvky, které považuje ve svém životě za nejdůležitější - lásku, rodinu a přátelství. "Tento film je mým pohledem na to, jak se tyhle tři prvky navzájem mísí a jak z jejich spojení vzniká nový smysl a nové modely sociálního a citového chování." Antonie zprvu tvoří se svým manželem Massimem rodinu v tradičním smyslu, ta však nečekaně podlehne destrukci a hrdinčin svět se pod náporem nových skutečností bortí.

Na jeho místě však nutně musí vzniknout nový svět v novém prostoru, s jinými přáteli i s jinými hodnotami a preferencemi. Možná je méně vypočitatelný a bezpečný, než byl ten předchozí, rozhodně je však otevřenější a pravdivější. Předchozí život byl prázdnou fasádou postavenou na falešných konvencích, předstíraných citech a vazbách. Zjištění, že na světě existují lidé, kteří mluví jinými jazyky a mají kulturu i morálku zcela odlišnou od té, kterou dosud vyznávala, je pro Antonii nové. Je však natolik citlivá a chce být sama k sobě natolik poctivá, aby se před těmito skutečnostmi neuzavřela. Naopak se rozhodne se tomuto světu otevřít a přijmout jej.

Má štěstí, že v tomto světě nachází právě Michela - homosexuála, který celé roky přitahoval jejího manžela a teď začíná přitahovat i ji. Důležité je ovšem i to, že na jedné straně Antonie poznává Michelův svět a na druhé naopak mladý muž právě díky Antonii přehodnocuje svůj dosavadní, příliš nezávazný vztah k životu. I on tváří v tvář sympatické vetřelkyni do svého života zjišťuje, že některé jeho dosavadní jistoty jsou falešné - například jeho jednoznačná homosexuální orientace. Pro role Antonie a Michela - hrdinů, kteří se při svém prvním setkání od sebe liší snad úplně ve všem, si režisér vybral dvojici zkušených italských profesionálů: známou televizní a filmovou herečku Margheritu Buyovou a jejího o jedenáct let mladšího kolegu Stefana Accorsiho. Přestože se na stříbrném plátně dosud nesešli, vytvořili ve filmu dvojici, mezi kterou to okamžitě zajiskří. Rozvíjet další vztahy mezi Antonií a Michelem bylo potom už snadné, zvlášť když jim znamenitě přihrávali další herečtí představitelé - Gabriel Darko jako těžce nemocný Ernesto, Koray Candemir jako turecký mladík Emir, který se do Antonie zamiluje, či Serra Yilmazová coby sympatická Serra.

O hercích

Margherita Buyová
Výrazná herečka střední generace se narodila v roce 1962 v Římě. Svou úspěšnou hereckou kariéru zahájila v roce 1985 na divadle, ke kterému se čas od času vrací. Na stříbrném plátně debutovala v roce 1988 hned ve dvou filmech zároveň. V našich kinech jsme však neviděli žádný z dvaceti osmi titulů její filmografie. Její hereckou dráhu utvářejí především dva režiséři: Daniele Luchetti a Giuseppe Piccioni (s každým z nich natočila tři filmy). Má však za sebou i spolupráci s klasikem italského filmu Mariem Monicellim (Facciamo paradiso, 1995).

Během své herecké kariéry získala řadu cen. V roce 1990 se stala držitelkou Stříbrné mušle na MFF v San Sebastianu za snímek La settimana della sfinga. Italský národní syndikát filmových novinářů jí v roce 1991 udělil cenu Nastri d'argento za film La stazione (1990). Podruhé toto ocenění získala loni za roli Antonie ve Falešných vztazích a potřetí letos za snímek Il piú bel giorno della mia vita. Za Falešné vztahy byla rovněž nominována na Donatellova Davida, kterého předtím už dvakrát získala (za filmy La stazione - 1990 a Fuori dal mondo - 1999).

Stefano Accorsi
Rodák z italské Boloně (1971) se ve filmu poprvé objevil v roce 1990, kdy si ho Pupi Avati vybral do svého filmu Fratelli e sorelle, v němž se debutant bez hereckých zkušeností objevil po boku Franca Nera. To tehdy devatenáctiletého mladíka inspirovalo ke studiu divadelního herectví. Nejdřív se uplatnil v divadle, úspěch si však zajistil až účinkováním ve filmu. Dnes má za sebou dvacet rolí, naposled titulní part v televizním životopisu slavného milovníka Il Giovane Casanova (2002). My si ho pamatujeme jako Tommasa z vysoce ceněného dramatu Naniho Morettiho Synův pokoj. Za film režiséra Luciana Ligabueho Radiofreccia v roce 1999 získal Donatellova Davida a za filmy Ormai é fatta (2000) a L'ultimo bacio (2001) na ni byl nominován. Za snímek Un viaggio chiamato amore získal v letošním roce Volpiho pohár na MFF v Benátkách a Italský národní syndikát filmových novinářů mu udělil cenu Nastri d'argento pásku za hlavní mužskou roli ve filmu Falešné vztahy.

O tvůrcích

Ferzan Özpetek (režisér)
Rodák z tureckého Istanbulu v roce 1978 přesídlil do Itálie, aby tam studoval filmovou historii na římské Universitá La Sapienza. Své vzdělání rozšiřoval také v kursech umění a dějin kostymérství na Navona Academy a na Akademii dramatických umění studoval filmovou režii. Pracoval s Julianem Beckem a Living Theater a potom se uplatnil u filmu jako asistent režie mj. u takových režisérů, jako je Massimo Troisi, Maurizio Ponzi, Sergio Citti nebo Marco Risi. Risi společně s Mauriziem Tedescem produkoval jeho celovečerní režijní debut - snímek Il bagno turco, který byl uveden na MFF v Cannes 1997 v sekci Quinzaine des réalisateurs a který si získal divákou i kritickou pozornost při uvedení v italských i zahraničních kinech (včetně Japonska a dokonce USA). Na MFF v Cannes 1999 uvedl v sekci Un certain regard svůj druhý film - Harem suare, který se dočkal pozornosti i na řadě jiných mezinárodních festivalů (mj. v Torontu, Palm Springs a Londýně). Také tento snímek se setkal s vřelým přijetím u diváků i odborné veřejnosti a byl prodán do třiceti zemí světa.

Kultura 365dni

Humor Email Aktuality Soutěže Slovníky Počasí Práce/brigády Horoskopy

Vyhrávej v casino.cz Ušetři na UkažSlevy.cz Prodávej s Plať-Mobilem.cz Úterý 29. 5. 2012 Svátek má Maxmilián