Nevěra

Erland Josephson
Je jedním z nejznámějších švédských herců. Hrál ve filmech nejvýznamnějších světových režisérů jako jsou Theo Angelopoulos, Ingmar Bergman, Peter Greenaway, Philip Kaufman, Lizzani, Andrej Tarkovskij a István Szabó. Debutoval v Bergmanově snímku "Prší nám na lásku" z roku 1946. Poté se stal jedním z nejbližších Bergmanových spolupracovníků, účinkoval v mnoha jeho snímcích, včetně "Hodiny vlka", "Annině vášně", "Fanny a Alexander". Byl filmovým partnerem Liv Ullmannové v některých z Bergmanových neslavnějších filmů - např. "Šepoty a výkřiky", "Scény z manželského života", "Tváří v tvář"a "Podzimní sonáta". Poté účinkoval ve filmech "Sophie" a "Kristin Lavransdotter", které režírovala. Mezi jeho mezinárodní herecké triumfy patří Tarkovského "Obě´T ?" , Kaufamnova adaptace Kunderovy "Nesnesitelné lehkosti bytí", Greenawayovy "Prosperovy knihy", Szabóovo "Potkat Venuši - setkání s Venuší" a Angelopoulosově "Odysseově cestě nebo čem". Účinkoval také v televizi a mnoha představení v Královském dramatickém divadle (Dramaten) v režii Ingmara Bergmana. Je i autorem sedmi románů a pěti autoiografických knih. V šedesátých a semdesátých působil i jako režisér v Dramaten.

Lena Endreová
V roce 1978 začala v Královském dramatickém divadle ve Stockholmu (Dramaten), kde si získala velké renomé, také v režii Ingmara Bergmana. Účinkovala i v televizi. Mimojiné hrála ve filmech "Jerusalem" Bille Augusta, "Nedělňátka" a "Očekávání" Daniela Bergmana, "Běh pro tvůj život", "Oko", "Kde končí duha" a "Narozeniny" Richarda Hoberta, "Hedda Gablerová" Margaret Garpeové nebo v TV dramatu Ingmara Bergmana "V přítomnosti klauna". Kromě jiných ocenění získala i cenu pro nejlepší herečku na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary za svůj výkon ve snímku "Vánoční mše".

Thomas Hanzon
Hrát začal v divadelní skupině Teater Camelot, která působila ve Stockholmu do roku 1985. Poté hrál ve Stockholmském městském divadle. Od roku 1989 je členem Královského dramatického divadla (Dramaten). Hrál mimojiné Dancenyho v Nebezpečných vztazích, v představení Ingmara Bergmana Peer Gynt nebo Romea a Tybalta v Romeovi a Julii. Ve filmu debutoval hlavní rolí ve snímku Colina Nutleyho "Devátá společnost- companie". Hrál milence Anny, Bergmanovy matky v předchozím filmu "Soukromé zpovědi" Liv Ullmannové, rovnež podle scénáře Ingmara Bergmana. Účinkuje i v televizi¨.

Krister Henriksson
Začal hrát během vojenské služby a později vstoupil na dramatickou školu v Malmo ("). Byl přes 20 let členem Stockholmského městského divadle. Průlomovou se pro něj stala titulní role v představení Peer Gynt v roce 1973. Do Královského dramatického divadla (Dramaten) přišel v roce 1993, kde ztvárnil řadu dalších významných rolí, mimojiné titulní v Cyranovi z Bergeracu. Hrál ve filmech "Vánoční mše", "Pravdivé chvíle" a " Kouzlo silnější než život". Oceněn byl za roli ve snímku Lisy Olinové "Čekání na tenora". Účinkuje rovněž v televizi.

Liv Ullmannová (režisérka)
Narodila se v Tokiu norským rodičům. Studovala divadelní školu v Londýně. Na divadelních prknech debutovala v norském divadle Rogaland de Stavanger, první filmovou roli získala v roce 1957. Ingmar Bergman ji objevil v divadle a poté se stala jednou z jeho kmenových hereček (v originále fetiš). Ten natočil většinu jejích nejdůležitějších filmů, např. "Personu" (1966), "Šepoty a výkřiky" (1972), Scény z manželského života (1973), "Tváří v tvář" (1975) a "Podzimní sonátu" (1977).

Mimojiné byla několikrát nominována na Oscara v kategorii nejlepší herečky, čtyřikrát obdržela ocenění amerických filmových kritiků. Hrála rovněž v několika oceněných snímcích dalšího významného švédského režiséra Jana Troella. V roce 1992 napsala a režírovala svůj první celovečerní film "Sophie", který získal několik cen na Mezinárodním filmovém festivalu v Montrealu. V roce 1995 adaptovala a natočila slavný román "Kristin Lavransdotter" od Sigrid Undset. V roce 1996 začala spolupracovat se švédskou televizí SVT a natočila pro ně "Zpovědi" podle scénáře Ingmara Bergmana. V divadle hrála mnoho velkých rolí po celém světě, i na newyorské Broadwayi a v londýnském West Endu. Poslední roky ale opustila divadlo i film jako herečka, aby se věnovala psaní a realizaci filmů. Kromě toho je Ullmannová už dvacet let vyslankyní UNICEF a angažuje se i v dalších charitativních aktivitách, například v pomoci uprchlíkům. V roce 1976 vydala svou autobiografii "Proměny" a v roce 1984 vydala svou druhou knihu "Tide" (příliv a odliv, nebo čas, doba). Obě knihy byly přeloženy do více jazyků.

Liv Ullmannová o svém filmu:

"Žít cizoložně na začátku třetího tisíciletí je jednoduše způsob života, který si vybírá stále více a více lidí. Morální pravidla mizí. Dva muži a žena se rozhodnou "hrát dospělou hru" a řeknou si "milujme se trochu nebezpečně, buďme šťastní dohromady, zapomeňme na Dobro a Zlo". Potom najednou se všechno začne hroutit. To je drama. Všichni jsou někomu nevěrní. Pro mě je v tomto příběhu obětí dítě, dcera - dospělí ji využívají pro svoje vlastní hry. Sledujeme ty tři v jejich "milostném tanci" a vidíme dítě vprostřed toho všeho, které nedokáže pochopit svoji roli. Vidímíme rovněž zestárlého Bergmana, který kdysi býval vedoucí postavou v takovém milostném tanci, ale nyní se ve své studii užírá výčitkami svědomí, co udělal ženě, kterou miloval. "Nevěra" je příběh založený na skutečné události v živitě Ingmara Bergmana. Zkoušel o ní psát dlouhé roky, ale pevnou scénaristickou formu dala příběhu až postava a povaha herečky. Je to ona, která mu oživuje minulost a dává mu roli v tomto příběhu. Pro mě osobně je známka naděje v tomto příběhu v tom, že sice můžeme zapomenout hodiny plné utrpení, ale nikdy nesmíme zapomenout na to, co nás naučily."

Ingmar Bergman (scénárista)
Narodil se ve švédské Uppsale. Studoval historii umění a literaturu na Stockholmské univerzitě. Poté pracoval Královské opeře ve Stockholmu, než přijal práci v scenáristickém oddělení Svensk Filmindustri a napsal "Trápení" ? (1944). Jeho režijním debutem byl snímek Krize (1945). Mezinárodně uznávaným režisérem se stal snímky "Léto s Monikou (1952)" a "Noc kejklířů" (1953). Jeho renomé rostlo s dalšími snímky - "Úsměvy letní noci" (1955), "Sedmá pečeť" (1957) a "Lesní jahody" (1957).

Jeho studie temnější stránek lidské povahy ho zařadily mezi nejvýznamnější světové filmové tvůrce. Mezi jeho nejoceňovanější filmy patří "Pramen panny" z roku 1960 a "Jako v zrcadle" z roku 1961, které získaly Oscara a "Persona" z roku 1966. Spolupracoval s takovými kameramany jako Gunnarem Fisherem a později Svenem Nykvistem a zároveň si udržoval kolem sebe stálý herecký ansámbl - s Liv Ullmannovou, Erlandem Josephsonem , Maxem von Sydowem a Harriet Anderssonovou - a s nimi vytvořil sérii proslulých mistrovských děl. Rozsah jeho záběru zahrnuje tak odlišné snímky jako "Šepoty a výkřiky" (1972), "Kouzelná flétna" (1974) "Podzimní sonáta" (1978) s Ingrid Bergmanovou a Liv Ullmannovou a "Fanny a Alexander" z roku 1982, za který rovněž získal Oscara pro nejlepší cizojazyčný film společně s oceněním za celoživotní přínos světové kinematografii. Stále režíruje v Královském dramatickém divadle (Dramaten) ve Stockholmu a také pro švédskou televizi. Napsal i scénář k filmu Bille Augusta "Nejlepší úmysly" (1989), který získal hlavní cenu v Cannes a "Soukromým zpovědím" Liv Ullmannové.

Liv Ullmannová o scénáři Ingmara Bergmana:

"Měli jsme už velmi dobrý ohlas na "Soukromé zpovědi" v Cannes roku 1997. Nedá se ale říct, že by oba filmy měly stejné téma. "Soukromé zpovědi" jsou podle života rodičů Ingmara Bergmana a zpracovala jsem je jako kteroukoli jinou love story. Byl to také z odlišné doby, z přelomu století. "Nevěra" je temnější. Pro mě osobně, je jedním z hlavních témat "Nevěry" spisovatel, pokoušející si vybavovat a tvořit.

Na otázku, je-li "Nevěra" založená na skutečném příběhu odpovídá:

"Myslím, že některé prvky jsou z ze skutešných událsotí z Bergmanova života z období před mnoha lety, ale většina z toho se doopravdy nestala, tím jsem si jistá. Byla to epizoda jeho života, která ho dlouhý čas znepokojovala a stále ho pronásledovala." "Když Ingmar psal scénář, viděl jen jednu oběť - ženu. Pro něj totiž bylo neodpustitelné to, že jí milenec nedokázal víc lásky a starosti. Možná to bylo neodpustitelné, ale co to, co matka udělala dítěti ? Co je skutečně neodpusitelné , je to, co dělal vůči dítěti jeho otec, ale také matčin milenec. Při sledování filmu byste mělí začít přemýšlet o tom: "Budu zacházet s lidmi kolem sebe ohleduplněji. Budu myslet na důsledky mých osobních voleb - koho dalšího můžou zasáhnout..." Toto je poselství tohoto filmu."