Příběh mladé ukrajinky žijící v italském městě brzy odhalí její smutnou minulost plnou násilí a ponižování. Ve snaze dosáhnout svých snů se snaží za každou cenu dostat práci. Stane se domácí hospodyní v bohaté rodině a stále více se jí rodina stává bližší. Ale jednoho dne přichází někdo z její minulosti a přináší nové zlo a násilí.
Tornatoremu evidentně šestiletá přestávka od filmu prospěla a po Maleně se vrátil s dalším skvělým snímkem.Tentokrát nám známý italský režisér naservíroval syrový snímek ze současnosti o zotročování lidí,pošlapání lidské důstojnosti a pomstě. Současné události jsou prokládány střípky z minulosti hlavní hrdinky,tento styl se mi osobně hodně líbil.Ke kladům filmu patří i hudba E. Morriconeho,který s režisérem spolupracoval i na Maleně. Pro mě jedno z největších filmových překvapení tohoto roku.
Rozlehlé italské město. Neznámá, záhadná žena, Irena, přišla do Itálie již před několika lety z Ukrajiny a dnes tápe mezi duchy minulosti a hledáním budoucnosti: dvě časové roviny, které se proplétají, překrývají a tvoří zajímavou skládačku a napínavé vyprávění. Kdo je skutečně Irena? Kousek po kousku okrýváme její příběh. Tato dívka uprchla z východní Evropy, stejně jako řada dalších mladých žen, a po strastiplné cestě se stala snadnou kořistí bezcitných a bezohledných mužů. Byla podrobena neskutečné brutalitě a ponížení, tak stále otřesné vzpomínce, že se jí nemůže zbavit. Pouze jedna krásná vzpomínka jí dává naději - na melancholickou, ztracenou lásku.
Dnes je Irena pobledlou a záhadnou ženou, která navzdory všemu stále vyzařuje fascinující přitažlivost. Hluboko uvnitř zůstává její povaha nezměněná. Pod zdánlivě poddajným zevnějškem se skrývá přirozená hrdost a divoká, vzpurná síla. Irena hledá práci v jednom domě, kde bydlí i Adacherovi - rodina zlatníků s jejich malou dcerkou. Ačkoliv je Ireninou prací uklízet společné prostory této budovy, jejím skutečným cílem je přiblížit se k rodině. Irenu před jejím cílem nezastaví nic, ani vražda. Neznámá uspěje nejen při získání si jejich důvěry, ale také získá nad nimi určitou moc. Zvláště pak nad malou Teaou, která trpí syndromem sníženého pudu sebezáchovy.
Nicméně, toto křehké „pouto“ má jen krátké trvání. Nejen že Irenu trápí noční můry a vidiny, ale také ji vystopuje děsivá postava z její minulosti. Je to Muffa, její únosce a pronásledovatel, a sama Irena se stává obětí. Jako se pomalu zvedá mlha, tak se začno postupně odhalovat skutečné a domnělé pravdy, nové skutečnosti a hypotézy. Zvrat událostí je rychlý a doslova vás pohltí, pronikne vámi… stejně jako ta „Neznámá“.
Zákulisí Neznámé - Režisér o svém filmu
Do koprodukce Neznámé se zapojily společnosti Medusa a francouzská Babe s rozpočtem 8 mil. Euro (a minoritní účastí Fruili-Venezia Giulia Film Commission). Tornatore říká o Neznámé: „Zřejmě ji budou nazývat noir, ale jako obvykle, definice nikdy nesdělí skutečnou povahu filmu, spletitý střet pocitů a záhady, které mi odhalovaly svoji postatu kousek po kousku až během natáčení.“
Giuseppe Tornatore napsal námět k tomuto filmu v roce 1987, takže Neznámá je příběh starý již několik let, podobně jako Starman - Výrobce hvězd, kterého Tornatore napsal během studií na střední škole. „Toto je jeden z mnoha příběhů, které nosím s sebou, a občas se některý z nich stane filmem. Jednou za čas se rád podívám zpět.“ Hlavní ženskou roli v Neznámé hraje Xenia Rappoport, mladá divadelní herečka, která je známá pouze ve svém rodném Rusku, jinde ne. Dalšími obsazenými herci jsou Michele Placido a Claudia Gerini, Alessander Haber a Margherita Buy.
Děj Neznámá se odehrává ve městě na severu Itálie, kam se přestěhuje žena z východní Evropy po mnoha letech strávených na různých místech Itálie. Snaží se najít práci a začne pomalu pátrat po rodině obchodníků se zlatem a jejich čtyřleté dceři. Film se natáčel v kouzelném městě Terstu v prosinci 2005, jeden týden v lednu se točilo v Římě a vše se zakončilo v Umbrii mezi lednem a únorem. „Terst,“ uvádí Tornatore, „je neuvěřitelné město, plné kontrastů, skutečná filmová lokace: je tu zima, ale také je tu světlo, které jsem nikde dříve neviděl. Architektura je výjimečná.“ Pro filmovou hudbu si Tornatore opět vybral Ennia Morriconeho: „ta hudba,“ pokračuje režisér, „byla napsána společně se scénářem a byla pouštěna hercům během natáčení při vybraných scénách...“