fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

68% 29 hlasů
6.8 10 29
biografický / drama / hudební, Itálie/Belgie, , 93 min., od 15 let
Kinopremiéra v ČR 5.4.2018 v SK 4.10.2018 s titulky

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka



Sex, drogy a rock'n'roll v melancholické biografii ženské hudební ikony.
Nico, 1988 je road movie věnovanou posledním letům života Christy Päffgenové známé pod uměleckým jménem Nico. Film odehrávající se mezi Paříží, Prahou, Norimberkem a Manchestrem popisuje sólovou uměleckou dráhu hudební ikony, Warholovy múzy, zpěvačky Velvet Underground a legendárně krásné ženy. Jedná se o příběh posledních turné Nico a její kapely, která ji doprovázela po Evropě v osmdesátých letech minulého století. Během těchto let tato "kněžka temnoty" znovu našla samu sebe, zbavila se tíhy svojí krásy a našla cestu ke svému zapomenutému synovi. Jedná se o příběh znovuzrození umělkyně, matky i ženy.
Uprav informace o filmu

+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Nico, 1988

obrazek
Komentář režisérky Susanny Nicchiarelliové

Hudba, kterou Nico hrála, byla posluchačsky náročná, ale jednalo se o  jednu z  nekompromisních a  nejzají- mavějších hudebních produkcí té doby. Nico vytvořila jedinečný styl kombinující osobní hloubku s  provokativními experimentálními řešeními a  ironií, přičemž se nikdy nestarala o  komerční úspěch. Zatímco ve světě explodovala disco vlna, Nico se tvrdohlavě držela svých ponurých a znepokojujících kompozicí, které radikálně ovlivnily styl gothic, New Wave i většinu undergroundové produkce 80. let.

Tato její zásadní role v dějinách moderní hudby se bohužel nikde nezmiňuje. Nico je nejčastěji spojována se slavnými muži, s  nimiž se vyspala, případně v  souvislosti s  jejím Factory-Warhol-Velvet Underground angažmá. Andy Warhol o ní jednou prohlásil: „Stala se z ní tlustá feťačka a pak se vypařila,“ ale toto je tvrzení je absolutně nepravdivé. Sama jsem se do Nico zamilovala i  pro její důvtip a ironii a snažila jsem se vyprávět její příběh se zdravým odstupem a  s  absencí dramatického sentimentalismu - způsobem, jakým by ten příběh podala ona sama.

Během psaní scénáře i  natáčení filmu jsem se snažila držet si správný odstup a respekt - tyto dvě složky jsou podle mě klíčové v  případě, že vyprávíte „true story“. Život Nico je příběhem nekompromisní umělkyně, která našla uspokojení ve svém díle až poté, co ztratila většinu svých fanoušků. Také jde o příběh jedné z nejkrásnějších žen na světě, která byla šťastná, až když se zbavila své krásy. A o tomto je můj film: o ženě, která se skrývá za ikonickým statusem a mediálním obrazem Nico, o ženě jménem Christa. A  jejím příběhem jsem chtěla zároveň vyprávět příběh mnoha jiných žen, protože „bajka o Nico“ nám v extrémní podobě sděluje pravdu o těžkostech mnoha žen, umělkyň a  matek během jejich cesty k opravdové dospělosti.

Klíčovým člověkem je herečka Trine Dyrholmová, jejíž přínos pro můj film a mě samotnou je obrovský: Trine dala mojí Nico energii a vitalitu a pomohla mi, abych nevytvořila biografii, jež bude příliš imitovat nebo oslavovat hlavní postavu. Podpořila film přesnou porcí energie, která byla potřeba. Společně jsme objevily ženu stojící ve stínu hvězdy, a to prostřednictvím hudby - Trine je sama hudebnice a zpěvačka - a také slov a činů samotné Nico. S Trine jsem sdílela svůj rozsáhlý biografický výzkum, všechny materiály a rozhovory s přímými svědky: výsledkem byla postava, která je v mnoha ohledech náročná a nepříjemná, ale v co největší míře odpovídá dobovým materiálům. K dalšímu prokreslení postavy Nico jsem použila vedlejší postavy filmu, které se všechny vztahují primárně k ní.

Snažila jsem se vytvořit atmosféru bandy loserů během cesty po Evropě v osmdesátých letech a využít absurdní situace související s  diletantsky zorganizovanou šňůrou a zpěvačkou jako padlou hvězdou pro obohacení příběhu o ironii. Příběh Nico tak osciluje mezi dramatem a fraškou, což není nic neobvyklého, protože mezi těmito dvěma póly se zmítají i naše životy.

Písně Nico jsme nahráli s  jednou extrémně talentovanou italskou skupinou jménem Gatto Ciliega contro il Grande Freddo, která jinak hraje velmi experimentální a  melancholickou elektronickou hudbu. Jejich vzestup patří k tomu nejzajímavějšímu, co se v posledních deseti letech v Itálii na poli moderní hudby událo, a tato skupina dokázala, společně s  Trine, přistoupit k  písním Nico s respektem, který si zaslouží, i s odvahou reinterpretace. Základním cílem filmu bylo znovu interpretovat, znovu prožít a  znovu zpracovat všechny prvky příběhu Nico a učinit jej tak současným a univerzálním.

Za kameramanku jsem si zvolila Crystel Fournierovou, známou především díky spolupráci s  mladou francouzskou režisérkou Célinne Sciammaovou. Společně jsme se snažily vytvořit vizuální styl evokující druhou polovinu osmdesátých let: specifičnost tehdejších videí, čtvercový formát, barvu světel užívaných v této době a lo-fi analogovou estetiku.

Susanna Nicchiarelliová (Rozhovor)
obrazek
Co váš přivedlo k tomuto projektu?

Byla to hudba Nico: odvážně nekompromisní, bolestně výjimečná a zároveň tak fascinující a důležitá pro všechny, kteří přišli po ní, pro styl i  atmosféru… Překvapilo mě, jak málo se ví o této její hudební etapě, jak málo se ví o jejím životě v sedmdesátých a osmdesátých letech. A nejvíc mě překvapilo, jak to bylo jí samotné jedno, jak málo se starala o to, že je najednou daleko méně známou než v šedesátých letech. Netrpěla žádnou nostalgií po minulých časech a první části své hudební kariéry. A prá- vě proto mě tolik fascinovala její osobnost v posledních letech života: čtyřicetiletá žena, tak ironická a silná. Její syn mi jednou řekl, že se mu zdála být nezničitelná.

Z jakých zdrojů jste čerpala a jak jste dostupné dokumenty využila pro svůj scénář?

Postavila jsem svůj film především na dlouhém pařížském rozhovoru se synem Nico, Arim. Také jsem se setkala s Alanem Wisem, což byl její tehdejší manažer, a hodně mi pomohli promotéři jejích koncertů z Itálie a České republiky, kteří mi popsali množství detailů o její tour. Dále jsem se opakovaně setkala s italským zpěvákem Domenicem Petrosinem, který byl dobrým kamarádem Nico a který se jako Domenico objevuje i ve filmu. Všechny tyto primární zdroje mi poskytly materiál, se kterým jsem dále pracovala, a také jsem samozřejmě prováděla rešerše velkého množství dokumentů týkajících se samotné Nico. A z toho všeho jsem si vytvořila vlastní Nico a následně i postavy kolem ní, z nichž některé jsou stoprocentně fiktivní. A když do projektu následně vstoupila Trine, společně jsme finalizovaly postavu Nico dalšími prvky - tady jsme se už nedržely dokumentů a snažily se vytvořit postavu ne historickou, ale univerzální.

Vztah Nico s jejím synem a její poslední tour jsou, zdá se, základními prvky narativu filmu. Proč jste se soustředila zrovna na tohle?

Soustředila jsem se na poslední tour, protože si myslím, že problémem většiny biografických filmů je snaha odvyprávět celý příběh, od začátku do konce. A kompletní pří- běhy jsou často nudné a předvídatelné. Mám ráda filmy vyprávějící pouze část příběhu, kdy vybraná část jasně reprezentuje celek. Poslední dva roky života Nico pro mě byly dostatečné na to, abych vyjádřila, jakou osobností byla. A  v  těchto posledních dvou letech Nico znovuvytvořila svůj vztah se synem. Alan Wise mi jednou říkal, že v jejím životě nebyl moment, kdy by na syna nemyslela. Její syn byl stálým objektem jejích myšlenek a  stálým zdrojem jejího žalu.

Jak jste se dostala k materiálu natočenému Jonasem Mekasem ve zlatém období Factory?

Rozhodla jsem se, že pro flashbacky ikonické Nico ze šedesátých let využiji pouze Mekasův materiál, neboť je natočen a strukturován jako vzpomínka. Je svým způsobem zmatený, zrychlený a  perfektně reprezentuje fenomén domácího videa tehdejší doby. Nico se v  Mekasových filmech objevuje pouze sporadicky a tento fakt mě také fascinoval: je jako stín, odraz tváře objevující se jen na pár filmových políčcích. Jeden z těchto obrazů jsem se svým střihačem objevila úplně náhodou a jednalo se o zlomek vteřiny… přesně jako letmá vzpomínka nebo možná jako něco, co už bylo vlastně zapomenuto. Byl to skvělý způsob jak představit Nico jako ikonu a její vlastní vzpomínky na tuto dobu - jako něco zapomenutého, co se vždy znovu bez optání vynoří.

Česká stopa
obrazek
Za dvěma legendárními koncerty německé herečky a zpěvačky Nico v Brně a v Praze v říjnu roku 1985 stála promotérka Lenka Zogatová a autor poslechových pořadů a konferenciér Miloš Čuřík. Milenka Jima Morrisona se skupinou Faction koncertovala v  hospodském sále v  Kníničkách, kde zbyla výzdoba po hasičském plese. „Koncert Nico v tehdejším Československu zařídil Miloš Čuřík. Dělal poslechové pořady Labyrint, uměl anglicky, komunikoval s nezávislými zahraničními vydavatelstvími a zprostředkovával i další neoficiální vystoupení zahranič- ních hudebníků v zemi,“ vzpomínala hlavní organizátorka koncertu Nico v Brně Lenka Zogatová.

„Ani v Brně nebyl v první půli osmdesátých let život neoficiální hudební scény umrtven. Různé rockové skupiny zde koncertovaly na takzvaných valných hromadách, které tehdy organizoval zvukař Petr Werner,“ přiblížila scénu výzkumná pracovnice Centra orální historie Akademie věd Hana Zimmerhaklová. „Koncerty, které Lenka Zogatová nemohla skrýt pod hlavičku oficiálního pořadatele, směřovala do různých vesnických sálů a hospod - například v Bratčicích, Líšni, Žebětíně, Kníničkách a  podobně. Pořádala i  neoficiální koncerty zahraničních souborů a  interpretů,“ popsala Zimmerhaklová obrozeneckou činnost Lenky Zogatové. „Dala zde prostor k vystoupení různým undergroundovým a alternativním hudebním formacím.“ Jednu z posledních takových produkcí, koncert newyorské punkové skupiny Swans, se podařilo uskutečnit v září 1988 v klubu OKVS na brněnské „Šelepce“, tedy Šelepově ulici.

Třetího října 1985 odpadlo Nico při turné po Evropě jedno vystoupení v  Maďarsku, takže se vracela do Německa s určitým časovým předstihem. „Její manažer Nick Hobs kontaktoval Miloše Čuříka, s nímž už dříve spolupracoval, a nabídl mu dva koncerty v Československu,“ uvedla Hana Zimmerhaklová. Čuřík neváhal, na koho se v Brně obrátit. A  Lenka Zogatová zvolila místo v  hospodském sále na předměstí Brna v Kníničkách, kde místnímu provoznímu sdělila, že tady bude hrát kapela z Jihlavy, jejíž zpěvačka má ovšem texty v angličtině.

„Do posledního dne jsem v podstatě tajila, kde to bude, protože by mě mrzelo, kdyby se to profláklo,“ vzpomínala Zogatová. „Kde se utajovaná akce odehraje, vyšlo najevo opravdu až příslovečně za pět dvanáct,“ doplnila Hana Zimmerhaklová. „Od organizátorů se nejprve rozšířila informace o místě srazu, ze kterého se mělo na koncert dále pokračovat. Sraz na koncert se konal v podvečer 3. října na Mendlově náměstí v Brně,“ dodala. Tam na účastníky čekali studenti z klubu Topas brněnské stavební fakulty. „Vybírali asi čtyřicet nebo šedesát korun,“ vzpomínala Zogatová. „Ale bylo v tom pivo, guláš a vstupné na koncert Nico. A odsud se jelo normálně městskou dopravou do Kníniček,“ popsala organizátorka dokonale fungující konspiraci.

„Cestou na Mendlovo náměstí jsem se vyptával, kam jedeme. No, na Nico přece, řekl kdosi. Aha, asi nějaký pořad o Velvet Underground, poslechovka nebo tak něco, říkal jsem si v duchu,“ vylíčil Martin Knor, tou dobou začínající hudebník a  kytarista skupiny Mňága a  Žďorp. „Dorazili jsme na Mendlák a tam to vypadalo jako na celostátním srazu mániček. Koukám jako blázen a navíc mi někdo vrazí do ruky lísteček s číslem a nápisem občerstvení a chce po mně padesát korun,“ řekl Knor. „Autobus nás zavezl někam za Brno. Ze zastávky jsme šli kus pěšky, až jsme se ocitli před nějakou vesnickou hospodou se sálem, v němž už byla aparatura. Nikdo ale nevěděl, zda Nico skutečně dorazí,“ popsal hudebník.

Před koncertem se Lenka Zogatová a překladatel Ondřej Hrab sešli s Nico v hotelu Slovan na Lidické, kde zpěvač- ku s kapelou ubytovali. „Bylo hodně těžké Nico a kapele vysvětlit, že je lepší udělat koncert načerno,“ vybavila si Lenka Zogatová údiv muzikantů, kteří mohli v Maďarsku oficiálně koncertovat a  nechápali, proč by to nešlo i v Československu. „První, co Nico řekla, bylo, že potřebuje dope - dávku drogy,“ zavzpomínal Ondřej Hrab. Organizátoři nakonec splašili alespoň marihuanu a Zogatová i krajáč mléka, který si Nico také přála. V  hospodském sále vyzdobeném krepovými girlandami po nějakém hasičském plese, do kterého se napěchovalo asi dvě stě lidí, se nakonec uskutečnil ničím nerušený koncert. „Nico vypadala velmi znaveně, měla pekelné kruhy pod očima,“ vybavil si Martin Knor. „Když ale začala zpívat, ozval se ten nezaměnitelný hlas, který jsme znali z desek. Běhal mi mráz po zádech. Nico zpívala písně z poslední desky i starší skladby a my jsme jen nevěřícně zírali na legendu vzdálenou několik metrů a uvědomovali si výjimečnost okamžiku. Když v závěru svého vystoupení zazpívala The End od Doors, asi třicetiletý kluk sedící vedle mě se rozplakal. Přidala jedinou píseň Femme Fatale z první desky Velvet Underground a v refrénu jí publikum nahradilo Lou Reeda, když jako jeden muž zpívalo odpovědi mužského hlasu,“ dokreslil koncert hudebník.

„Asi tam i nějaký fízl mezi lidmi byl, ale rozhodně nezavolal zásahovou jednotku. Bylo tam cítit obrovské napětí, ale na druhou stranu i obrovská radost, že se to povedlo,“ zhodnotila událost Lenka Zogatová.

Druhý koncert Čuřík zajistil v  Kulturním středisku na pražském Opatově, kde mu s tím pomohl hudební publicista Vojtěch Lindaur, který zde v té době pracoval jako dramaturg. Jelikož zde se jednalo o  větší kulturní dům, na rozdíl od Brna, kde hrála Nico v hospodě, muselo se zde zajistit oficiální povolení. Čuřík v té době provozoval poslechový program nazvaný Labyrint a oficiálně se tedy i zde mělo jednat o poslech hudby Velvet Underground se speciálním hostem, což bylo povoleno. Během koncertu bylo zjištěno, že jsou v sále příslušníci StB, kteří Lindaura a později i Čuříka zatkli. Oba dva byli okamžitě vyhozeni z práce. Nico s kapelou však koncert dohrála do konce a následně z Československa odjela. Záznam z brněnské- ho koncertu vyšel v roce 2012 na LP desce.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pátek 20. 7. 2018 Svátek má Ilja
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz