Noc hrůzy

S ohledem na aktuální kulturní fascinaci upíry nastal v současné době ideální čas k natočení modernizované verze snímku Noc hrůzy z roku 1985, který se stal hororovou klasikou. „Hlídali jsme si práva k tomuhle filmu už několik let a když jsme zjistili, že budou k dispozici, okamžitě jsme se po nich vrhli,“ popisují producent Rosenzweig a vedoucí výroby Michael Gaeta, kteří jsou velkými fanoušky hororů, upírských filmů a tohoto konkrétního obzvlášť.

Společně pak své velké nadšení pro remake Noci hrůzy prezentovali vyhlášenému producentovi Michaelovi De Lucovi. Tento znalec žánru a zdatný producent ihned pochopil, jak zásadní film má v rukou.

De Luca, Gaeta a Rosenzweig pak svůj nápad předložili společnosti DreamWorks a projekt se zvolna přesouval do fáze realizace. „Lidé z DreamWorks na náš nápad reagovali velice dobře a kromě toho byli současně fanoušky původního filmu,“ popisuje De Luca.

Tento prominentní producent s pozoruhodným filmovým portfoliem na kontě se těší ve filmovém světě velmi dobré pověsti. „Podle mě neexistuje lepší producent než Michael De Luca,“ míní producent Rosenzweig. „Vyzná se v tomto žánru lépe než kdokoliv, s kým jsem se kdy setkal a má na vše, co s ním souvisí, takřka fotografickou paměť,“ svěřuje se dále. „Ohromně to respektuji. Byli jsme poctěni tím, že s námi chtěl spolupracovat a pochopitelně ho obdivujeme. Nejen, že je to skvělý producent, ale je to také úžasný člověk.“

Jedním z aspektů příběhu, který se produkčnímu filmu na snímku Noc hrůzy líbil, byl také ten, že se jedná o příběh o dospívání. „Nalezneme tu hodnoty, které dokáží oslovit naprosto každého,“ prohlašuje vedoucí výroby Michael Gaeta. „Charleyova pouť, na které dospívá, aby se stal skutečným mužem a hrdinou je něčím, co diváky dokáže oslovit, protože asi každý si podobným vývojem prošel. Je to studie toho, jak se chlapec nejen mění v muže, ale současně objevuje, kým je a kým chce být.“

„Charley je bývalý šprt, který popírá, že mezi šprty kdy patřil,“ souhlasí Rosenzweig s Gaetovým postřehem a hodnocením této postavy. „Straní se svých starých přátel a pokouší se zařadit mezi ty, kteří jsou opravdu populární. Stane se mužem až poté, co se postaví upírovi a musí se pokusit ho porazit.“

Období dospívání je pro všechny životní křižovatkou. Jedná se o dobu, kdy se začínáme rozhodovat o tom, kým budeme. „Charley má zmatek v rozhodování o věcech, které se týkají jeho přátel a vztahu s matkou a snaží se v nich najít nějaký smysl a řád,“ popisuje režisér Craig Gillespie. „Upír Charleymu kupodivu pomůže a zapříčiní, že si Charley uvědomí, co je v životě opravdu důležité.“

„Výzvou u každého upírského filmu - a v průběhu filmové historie jich už vznikla celá řada - je to, jak k němu přistoupit dostatečně originálně a jak se k tématu, které už existuje několik století v literatuře, vyjádřit po svém,“ zamýšlí se producent Michael De Luca. Odpovědí je samozřejmě kvalitní scénář.

Dobrý příběh bude vždy přitahovat scenáristy, kteří touží po tom, aby mohli uplatnit svou tvůrčí představivost. „Noc hrůzy je jedním z těch titulů, které jsou mezi fanoušky podobných filmů natolik známé, že se nám záhy ozvala řada velice dobrých scenáristů, toužících se na našem projektu podílet,“ vzpomíná Rosenzweig.

Mezi těmito talentovanými scenáristy se nacházela také Marti Noxon, která je pravděpodobně nejznámější díky svému obrovskému úspěchu coby producentka a scenáristka seriálu Buffy, přemožitelka upírů, ale i celé řady dalších seriálů a filmů.

„Agent Marti Noxon nám ji navrhl jako scenáristku a my si řekli, že to je sice skvělé, ale že už si přece jen upírské téma vyzkoušela s Buffy a že by tedy asi neměla příliš zájem,“ popisuje producent De Luca. „Naštěstí ale měla zájem velký. Marti nás navštívila a v podstatě nám prezentovala hotový příběh, který bychom natáčeli. Měla velice propracovaný návrh.“

Noxon si uvědomuje, že se v běžném životě objevují velice vážné situace, které mají sklony měnit se velice rychle v situace velice komické. Právě to byl styl, o který společně s režisérem a producenty usilovali. „Myslím, že až diváci uvidí produkt Martiiny představivosti, objeví v něm celou řadu vážných a temných věcí, ale také krásu a úžasné věci,“ míní vedoucí výroby Gaeta. „Měla dokonalou představu o tom, jak by celý příběh měl vyznívat a věděla, jak důležitý pro jeho vývoj jsou správně pojaté vztahy mezi jeho protagonisty. Dodala mu onu výjimečnou emoční hloubku, na kterou je skutečnou odbornicí. Její představa o podobě Noci hrůzy byla zkrátka skvělá.“

Tvůrci filmu od samého počátku věděli, že chtějí zachovat základní zápletku a jemnou rovnováhu mezi komedií a hororem, kterými disponoval původní film. To byly jedny z nejdůležitějších prvků, které se režisérovi Gillespieovi na scénáři líbily. „Jsou v něm chvíle, které jsou opravdu velice děsivé, ale také velice lidské okamžiky,“ popisuje Gillespie. „Nešlo o přímočarý žánrový film. Marti dokázala vybalancovat prvky thrilleru, humorné situace a horor.“

Hororové a thrillerové aspekty však příběhu jednoznačně nelze upřít. Upír, který se v něm objevuje, není zamilovaná, hloubavá osoba - je to neukojitelný a nezastavitelný dravec, podobný žralokovi z Čelistí. „V atmosféře, kdy jsou upíři součástí mainstreamové filmové a televizní produkce, se část jejich děsu a tajemnosti vytrácí,“ míní Marti Noxon. „Kultura je teď plná jakýchsi romantických upírů. Od toho jsme upustili. Velice věrně se držíme stylu původního filmu,“ prohlašuje.

„V tomhle filmu žádné romantické upíry nenajdete,“ dodává k tomu Colin Farrell. „Tenhle upír je prostě zabiják. Je mu přes čtyři sta let. Ve chvíli, kdy se s ním setkáváme, je už pravděpodobně trochu znuděný, ale krmí se. Prostě se jen krmí. Přežívá.“

Vzhledem k úspěchu svého celovečerního filmu Lars a jeho vážná známost a také televizního seriálu Tara a její svět, který vysílala stanice Showtime, bylo všem zcela jasné, že Craig Gillespie bude pro natočení remaku Noci hrůzy tím pravým režisérem. Poté, co si přečetl scénář od Marti Noxon, nedokázal Gillespie o filmu přestat přemýšlet a toužil se do projektu zcela ponořit. „Nešlo o to, že bych nezbytně nutně v té době toužil po natočení upírského filmu,“ popisuje svou nečekanou šanci. „Ale scénář byl tak skvěle napsaný, že jsem se od něj ani na vteřinu nedokázal odtrhnout.“

Colin Farrell, který ztvárnil roli upíra Jerryho, přiznává, že k nápadu předělat klasický film nejprve přistupoval velice skepticky, protože má originál velice rád. „Když jsem Noc hrůzy viděl poprvé, bylo mi jedenáct nebo dvanáct let,“ vzpomíná. „Nechci říkat, že je to nějaká modla, ale v jistém ohledu je a ten film je svým způsobem dokonalý. Takže jsem se po přečtení scénáře od Marti ocitl v nelehké situaci, protože se mi opravdu líbil a moc jsem se na tom filmu chtěl podílet! Stejně jako originál se pohybuje na tenkém rozhraní mezi hororem a jemné komedie.“

Seznam obsazených herců obecně připomíná doslova herecký tým snů, počínaje právě Farrellem, který byl pro roli Jerryho od samého počátku přáním samotných tvůrců filmu. „Byl jsem ohromně nadšený z toho, že tu roli nakonec vzal,“ popisuje režisér Gillespie svou reakci na obsazení náročné hlavní role. „Nedokázal jsem si představit nikoho, kdo by se do té role hodil víc. Ve scénáři má Jerry ohromně charismatickou osobnost, ale současně je v něm cosi zlověstného. Říkal jsem si, že Colin by se pro něco takového hodil skvěle.“

Colin Farrell, evidentně nadšený z možnosti odhalit na plátně upíří tesáky, k tomu říká: „Když jsem se s Craigem setkal, byl velice entuziastický a měl naprosto jasnou představu o tom, jak svůj příběh chce vyprávět. Mohu říci, že to nebylo těžké rozhodování. Vlastně to bylo velice snadné.“

Anton Yelchin, který má už na svém kontě hity jako Star Trek nebo Terminator Salvation, byl obsazen do klíčové role Charleyho, teenagera, který se musí postavit tváří v tvář zlu v podobě upíra, jenž se nastěhoval do vedlejšího domu.

Yelchin byl pro roli Charleyho primární volbou tvůrců filmu, protože je schopen dodat svým postavám požadovanou hloubku. Herec sám byl z takového přístupu k Charleymu nadšený. „Líbí se mi vztahy mezi postavami v tomhle příběhu,“ vysvětluje. „Charley a Jerry, Charley a jeho přítelkyně, Charley a jeho kamarád Ed, kterého odsunul do pozadí, to všechno jsou velice zajímavé prvky celé skládačky. Díky Craigovi Gillespieovi, který se ujal režie, jsme mohli prozkoumat jejich vzájemné vztahu do nejmenších detailů.“

Dalším důležitým vztahem je pro Charleyho vztah k jeho matce Jane. Roli získala na Oscara nominovaná herečka Toni Collette, která s režisérem Gillespiem spolupracovala na seriálu Tara a její svět.

„Moc ráda spolupracuji s Craigem Gillespiem,“ popisuje svou ochotu podílet se na filmu Noc hrůzy. „Kdyby mi tuhle roli někdo nabídl a film točil jiný režisér, nevím, zda bych ji vzala, ale jemu naprosto důvěřuji. Myslím, že v jeho podání bude film strašidelnější, protože vynaloží veškeré úsilí na to, aby byl realistický a upřímný. Ale přesto, nezahrála jsem si v něm upírku a ani mě žádný upír nesváděl.“

Mezi Collette a Gillespiem evidentně existuje oboustranný respekt, jelikož režisér o své dobré známé a kolegyni mluví podobně pochvalně. „Měl jsem velkou radost, že Toni tuhle roli vzala,“ říká. „Dokáže dokonale propojit humor a drama, což je velice nelehký úkol a jí to jde takřka samo. Navíc mezi Toni a Antonem ihned vnímáte jisté pouto, což mi mou práci ještě více usnadnilo.“

Role Petera Vincenta, lasvegaského mága a iluzionisty, na kterého se Charley obrátí s žádostí o pomoc se svým upírským problémem, připadla Davidovi Tennantovi, klasickému britskému herci, který se po celém světě proslavil rolí desátého Doktora v britském seriálu Doctor Who. „Bylo skvělé, že se nám do téhle role podařilo získat Davida Tennanta,“ míní režisér Gillespie. „Ve Spojených státech toho zatím mnoho nenatočil a tohle je pro něj skvělá příležitost. Má skvělé komediální načasování a současně je to výtečný dramatický herec.“

David Tennant soudí, že se jedná o klasický upírský film, natočený s vnímavostí jednadvacátého století. „Upíři v tomhle filmu jsou ti klasičtí, skuteční, co vám klidně urvou hlavu a s křikem před nimi prcháte. A to se mi líbí,“ svěřuje se.

„Moje postava je báječná,“ pochvaluje si dále. „Na jevišti je aktérem obrovské show, která je trochu absurdní a přesto naprosto vychází z věcí, které byste mohli vidět, kdybyste se na kouzelnickou show ve Vegas vypravili. Ale zatímco jeho život na jevišti je tak velkolepý a šílený, když si sundá paruku, je z něj ve skutečnosti jen nicotný, zahořklý, zakomplexovaný ubožák. Je skvělé mít možnost hrát postavu, která má takový záběr a dělá věci, které jsou poměrně extrémní a výjimečné.“

Najít tu pravou herečku pro roli Amy, Charleyovy krásné a populární přítelkyně, si vyžádalo jistý čas. Po dlouhém hledání tvůrci filmu konečně objevili dokonalou kombinaci mládí, krásy, jisté dávky nevinnosti a výjimečného hereckého nadání v britské herečce Imogen Poots.

„Když jsem si scénář poprvé přečetla, zaujal mě, protože jde o skutečnou kombinaci hororu a komedie,“ soudí Poots. „Nejde o čistě děsivý film. Má specifickou atmosféru. Amy má k Charleymu krásný vztah. A jak se příběh rozvíjí, vydávají se do celého toho dobrodružství společně. Ve skutečnosti tu jde o to, co se dozvídají jak jeden o druhém, tak i sami o sobě.“

„Imogen v první, lehkovážné a veselejší polovině filmu působí jako závan svěžesti a originality,“ dodává k tomu producent De Luca. „Ve druhé polovině pak bojuje po Charleyho boku a je mu skvělou partnerkou. Ani na okamžik z ní není klasická bezmocná ženská oběť, kterou je třeba zachraňovat.“

Ed je Charleyho kamarád z dětství, kterého Charley zradil a odkopl. Tato postava je pro fanoušky původního filmu tak ikonická, že tvůrci filmu cítili, že potřebují novou verzi, která se bude odkazovat na tu starou a současně dokáže fungovat sama za sebe. Do role si zvolili Christophera Mintz-Plasseho.

„Ačkoliv jde o remake velice populárního filmu, je to současně film zcela nový a úžasný, protože Craig, náš režisér, zachovává tajemnou, strašidelnou atmosféru původního filmu,“ obdivuje Mintz-Plasse. „A Marti Noxon, scenáristka, odvedla skvělou práci. Opravdu se do vztahů mezi postavami zcela ponořila. Na rozdíl od jiných současných upírských filmů, ve kterých máte padesát upírů, co se dokáží procházet na přímém slunci a místo aby shořeli, tak jemně pableskují, se v našem filmu objevuje upír jen jeden. Je to velice přímočaré: žádné odrazy v zrcadle, kříže mu ubližují, kůl do srdce a slunce ho zabijí. Je to skvělé.“

„Věděl jsem, že Christopher bude schopen zdůraznit humornou stránku své role,“ prohlašuje režisér Gillespie. „Co na mě ale udělalo největší dojem byl jeho působivý příběh jako postavy a to, jak se s ním v průběhu filmu vyrovnává. Právě proto mu celý film fandíte.“

Tvorba 3D filmů pokročila. Nejedná se už o pouhé vizuální triky. V dnešní době tato technologie dokáže diváka vtáhnout do děje filmu mnohem nenásilněji tím, že dodá příběhu další hloubku a pomůže navodit atmosféru. Ve filmu Noc hrůzy jsou diváci zcela vtaženi do jeho strašidelných scén.

„Hororové filmy staví na strachu a jeho gradaci,“ míní Michael De Luca, který již vyprodukoval několik 3D filmů. „Použití 3D ve filmu Noc hrůzy pomáhá divákům vžít se do děje a zažít strach, který pociťují postavy na plátně.“

Jednou z největších autorit na 3D technologie je Max Penner ze společnosti Paradise Effects, který s touto technologií začal pracovat již před téměř dvaceti lety. Nejen že je uznávaným průkopníkem moderního 3D filmu, ale je také nejvyhledávanějším 3D expertem ve filmovém průmyslu. Pro režiséra Gillespie a jeho Noc hrůzy neexistovala prakticky jiná volba.

Jakou přesně sehrává 3D technik při tvorbě 3D filmu roli? „Rozhoduji o tom, jakou hloubku 3D scéna má a kde se přesně nachází ve vztahu k rovině plátna,“ popisuje svou práci Penner. „Toho docilujeme pomocí speciálního zařízení, které v sobě kombinuje dvě kamery, dva senzory a odpovídající objektivy, s jejichž pomocí dokážeme sledovat obraz ze dvou různých míst, podobně jako v případě lidských očí.“

V těsné spolupráci s režisérem pak Penner využívá svých zkušeností k tomu, aby vytvořil 3D efekt, který je v jistých místech velice mírný, ale v případě intenzivních scén může rychle gradovat. „S pomocí dálkového ovládání jsem schopen měnit geometrii onoho 3D snímače tak, abych s jeho pomocí ovlivnil divákovo vnímání prostoru,“ vysvětluje Penner. „Dříve jsme tohle nedokázali. Ale protože se dnes filmy zpracovávají digitálně a kamery a kamerové vozíky lze motorizovat, dokážeme vytvořit dynamičtější a bezprostřednější 3D prostředí.“

V případě Noci hrůzy Penner a Gillespie pečlivě probrali režisérovu vizi celého snímku. „3D vás dokáže vtáhnout do světa, který sledujete,“ podotýká Gillespie. „Nám se podařilo diváka umístit přímo do děje. Nesnažíme se mu neustále připomínat, že sleduje 3D film, ale dodáváme obrazu hloubku.“

„Tvoříme nové technologie a nové způsoby využití 3D prostoru, které jsou velice zajímavé,“ soudí Penner a navazuje tak na režisérovy názory. „Úzce spolupracuji s režiséry a kameramany, abychom společně rozšířili možnosti tohoto nového tvůrčího a technického prostředku.“

„Tohle je skutečné 3D!“ dodává k tomu Christopher Mintz-Plasse. „Nejde tu o jeden z těch vyumělkovaných filmů, které jsou do 3D převedeny až po natočení. Takže ano, tady v tomhle 3D na vás cáká krev a létají kosti a další zábavné předměty.“

Kvalitní masky mají velký podíl na celkovém zážitku z filmu Noc hrůzy. Režisér Gillespie toužil nejen po velice rozsáhlém spektru masek, ale současně chtěl vzdát poctu původnímu filmu. Takový přístup potěšil zejména oscarový tým maskérů Howarda Bergera a Grega Nicotera ze společnosti KNB EFX Group, Inc. Byli pověřeni úkolem proměnit Colina Farrella ze svůdníka Jerryho v krutého a zákeřného upíra. Noc hrůzy by nemohla skončit v povolanějších rukách, protože oba zmínění maskéři jsou v tomto filmovém žánru legendami.

„Pro KNB to byla skvělá příležitost znovu se vrátit k filmu, který jsme s Gregem oba během dospívání zbožňovali,“ prozrazuje Berger. „Viděli jsme ho, když měl v osmdesátých letech premiéru, a stále ho máme velice rádi. Byli jsme postaveni před úkol inspirovat se kultovním filmem, který zbožňuje obrovská spousta lidí, zachovat to, proč je tak skvělý, a současně aktualizovat jeho podobu. Používali jsme kombinaci praktických masek, které jsme obohatili o počítačové efekty, abychom divákům nabídli něco, co v upírském příběhu dosud neviděli. Jde o dokonalou kombinaci obou technik a právě díky ní vznikají naše moderní filmová kouzla.“

Bergerovi a Nicoterovi šlo primárně o realistický základ, a proto používali prostetiku zhotovenou z průhledného silikonu. Chtěli upíří pleti dodat specifickou podobu. „Potřebovali jsme vidět do nitra jejich pokožky a vidět, jak jim v žilách před útokem se stále větší intenzitou koluje jejich černá krev,“ vysvětluje Nicotero.

„Craig Gillespie nám dal obrovskou volnost, ale přitom se stoprocentně podílel na každém rozhodnutí, které jsme museli učinit,“ dodává Berger. „Původní film velice respektuje a toužil zachovat jeho ducha a neodchýlit se příliš od podoby světa, který vidíme ve verzi z osmdesátých let. Pracovalo se nám s ním skvěle. Má spoustu energie a dokonalou vizi. Je to úžasný vypravěč. Přišel s něčím ojedinělým, co jiné filmy nemají - cit pro lidství.“

Kvůli 3D procesům museli Berger s Nicoterem celou řadu věcí dělat jinak, než jak by je dělali v případě klasického 2D filmu. „Tým z Paradise Effects nám vše usnadnil,“ pochvaluje si Berger. „Museli jsme si dávat velký pozor na to, jak přesně makeup nanášíme - ve vysokém rozlišení a ve 3D je vidět naprosto všechno, takže například na vlasech jsme museli pracovat ručně pramínek po pramínku, protože paruky a umělá obočí jsou na plátně poznat. Celé hodiny jsme strávili výrobou obočí, která Colin s Christopherem nosili každý den od rána do večera.“

Co se Farrellova upírského vzhledu týče, navrhli Berger s Nicoterem šest stupňů makeupu: kontaktní čočky, zuby, uši, ruce a obličejové masky. „Craig Gillespie nám dal opravdu velkou volnost, takže to byla pro nás skvělá zábava.“

Tvůrci filmu toužili po tom, aby se Jerry proměňoval na základě aktuální situace. Jak narůstá jeho hněv, mění se ve stále démoničtějšího tvora. Zpočátku je vše velice nenápadné, ale v průběhu filmu se jeho proměny stupňují.

„Bylo skvělé spolupracovat s Howardem a Gregem, kteří mají s filmovými maskami dlouholeté zkušenosti,“ říká režisér Gillespie. „Jednalo se o mou první podobnou zkušenost, takže jsem si jimi nechal v mnohém poradit. Když jsme se pouštěli do díla, bavili jsme se o tom, proč se Jerry proměňuje a do čeho a jakou to má souvislost s jeho zvířeckým adrenalinem. Takže jsme zpočátku šli na celou věc silně filozoficky.“

Dvojice maskérů přiznává, že vytvořit masky pro Colina Farrella nebylo jednoduché. „V případě herce, jako je Colin, to není snadné, protože máte k dispozici jednoho z nejpohlednějších herců na světě a musíte ho proměnit v odporného, ale přesto svůdného zabijáka,“ svěřuje se Nicotero. „Věděli jsme, že jeho vzhled bude mít řadu variant a všechny musely vypadat skvěle, ale současně to musel stále být Colin. Noc hrůzy je jednou z nejlepších hororových komedií vůbec, takže jsme museli diváka ukolébat falešným pocitem bezpečí a teprve poté vše pořádně vystupňovat.“

Farrell se zmíněným šesti úrovním makeupu rozhodně nijak nebránil. „To je v případě herců poměrně neobvyklé,“ přiznává Berger. „Ale Colin se jen tak něčeho nelekne a myslím, že si připadal, jako by byl každý den Halloween. Je rozhodně jedním z mých nejoblíbenějších herců, pro které jsem dělal masky, a kromě toho je také skvělý člověk.“

Odlišné úrovně Jerryho proměny si Farrell dokonce nepokrytě užíval, zejména kvůli vysoké kvalitě práce maskérského týmu. „Odvedli skvělou práci,“ pochvaluje si herec. „Mají za masky Oscara a sledovat je při práci bylo úžasné. Trvalo to dlouho, ale stálo to za to od začátku až do konce.“

„Spolupráce s herci na tomto filmu byla učiněná radost,“ přizvukuje mu Berger. „Colin Farrell byl nejlepší z nejlepších. Poslední natáčecí den jsem byl vážně smutný, protože jsem netušil, kdy se s ním zase uvidím, každý den v jeho společnosti byl ohromně zábavný. Christopher Mintz-Plasse byl skvělý a našim maskám zlého Eda vdechl život. Využil všeho, co měl k dispozici. Je ohromující!“

Craig Gillespie film pojal v obecném smyslu tak, aby z něj diváci vycítili potřebnou autenticitu. Například bylo důležité, aby diváci vnímali, jaké to je žít v komunitě na pouštních okrajích Las Vegas, ale také to, jaké byste se asi mohli cítit při návštěvě sídla děsivého upíra.

Tato tvůrčí role byla nabídnuta vyhlášenému výtvarníkovi Richardovi Bridglandovi Fitzgeraldovi, který uvítal možnost vytvořit nápaditý svět nové verze filmu Noc hrůzy.

Pro Fitzgeralda bylo důležité, aby ve svých návrzích využil jak hororových, tak komediálních prvků filmu. „Na výtvarném návrhu tohoto filmu je zajímavé to, že jsme nechtěli, aby kulisy působily jako z čistě akčního snímku nebo z klasické komedie,“ popisuje Fitzgerald. „Spousta humoru v tomhle filmu je velice decentní - jak tomu říkám já, lidská komedie - neuplatňuje rozmáchlé gagy. Takže všechno, co jsme v tomhle předměstském světě stvořili, muselo tak trochu ustupovat do pozadí. Ale když se vydáme do Las Vegas a navštívíme jeviště iluzionisty Petera Vincenta, tehdy máme možnost vytvořit něco opravdu výrazného, ať už jde o jeho show samotnou či o jeho úžasné střešní apartmá v hotelu, ve kterém svou show předvádí.“

„Peter Vincent je ve filmu odborníkem na upíry,“ poukazuje režisér Gillespie. „Je to kouzelník ve Vegas, který se zabývá spoustou upírských legend, a tak trochu jde o sebedestruktivní osobu, která sama sebe dost nenávidí.“

Fitzgerald postavu Petera Vincenta pojal jako někoho, kdo byl možná před patnácti lety ve Vegas obrovským hitem. Ale pak se jeho kariéra zvolna zpomalovala a nyní už je skoro u konce. Míval spoustu peněz, ale pravděpodobně je utratil za svůj ohromující byt. „Navrhl jsem ty prostory v dost retro stylu,“ říká Fitzgerald o muzeu, ve které se Vincentův byt proměnil. „Myslím, že mu jeho show pronikla do soukromého života natolik, že si prostě byt vyzdobil tak, jako by se jednalo jen o další část jeviště.“

Dalšími prostorami, které byly pro Fitzgeralda při návrhu výzvou a současně mu umožnily popustit uzdu své kreativity, bylo Jerryho upíří doupě ve sklepě jeho domu na předměstí. Je to jeho krypta i jídelna a také soukromé útočiště, kde ukrývá své oběti. Fitzgerald si vzpomíná na to, jak o věci diskutoval s režisérem Gillespiem a navrhoval, že by těmto prostorám mohli dodat jistou osobitost a demonstrovat tu, jak je Jerry starý. „Vytvořil jsem víko Jerryho hrobky ve středověkém stylu,“ popisuje. „Když jde ve dne spát, přetahuje ho přes hrobku samotnou, a pochopitelně si ho bere s sebou pokaždé, když se někam stěhuje.“

Protože je původní Noc hrůzy pro fanoušky filmových hororů po celém světě tak zásadním a zbožňovaným filmem, chtěl tomuto filmu režisér Gillespie vzdát poctu. Mimo jiných způsobů, kterými na film z roku 1985 odkazují, do svého filmu doplnil několik vizuálních odkazů, které jistě pozornému fanouškovi neuniknou.

Jedním takovým odkazem je scéna, kdy Jerry otevře ústa natolik, že si vykloubí čelist a divák současně spatří několik řad téměř žraločích zubů. Režisér Gillespie dodává, že do filmu také zařadil scénu, v níž Jerry jí jablko, která byla v původním filmu velice památná. „Objevuje se tu také několik rekvizit a možná se ve filmu mihne i někdo, kdo hrál v původní Noci hrůzy.“

Pomůcky, které Charley a Amy povýší na své hlavní zbraně v boji s Jerrym v muzeu Petera Vincenta, ve skutečnosti vyrobil výtvarník Fitzgerald společně s rekvizitářem Benem Lowneym. „Ben se celé měsíce věnoval pečlivé výrobě všemožných kolíků,“ obdivuje Fitzgerald. „Kolík svatého Michala vyřezal ze dřeva a kosti a ozdobil ho kovovými doplňky. Víceméně jsme se tak trochu inspirovali nápady ze starého katolického relikviáře a upřímně řečeno se jedná o hotová umělecká díla.“

Jeden z nejžádanějších rekvizitářů v Hollywoodu Ben Lowney říká, že ho práce na Noci hrůzy obzvláště bavila, protože mu umožnila uplatnit jeho vášeň pro sochařství, klenotnictví a kovářství, stojící za vznikem celé řady hlavních rekvizit. Jednalo se o práci, která byla podle něj fascinující i zábavná současně.

Lowney připouští, že kostěný kolík se stal jednou z jeho nejoblíbenějších rekvizit, které kdy vyrobil - byť možná nejzákeřnější. „Nejodpornější na něm byl zápach, který vznikl, když jsem kost seřezával. Byl tak příšerný, že jsem se chystal z dílny uprchnout.“

Naštěstí Lowney tento zážitek přečkal ve zdraví a současně objevil způsob, jak této rekvizitě dodat další význam. Vysvětluje, že do kovové horní části vyryl nápisy ve starověké řečtině a latině. „Je tam zaklínadlo pro štěstí,“ vysvětluje. „Jeho přesné znění tajím a víceméně chci počkat, jestli se najde někdo, kdo si film při přehrávání zastaví a zjistí, co jsem napsal.“

Lowney také zodpovídal za vznik hřebu z kříže, který postava Davida Tennanta vytáhne z jedné z vitrín a pokouší se s ním zastavit zlého Eda. „Musel vypadat staře, takže jsem ho vykoval a potom ho týden namáčel v kyselině. Když jsem byl hotov, vypadal tak dokonale jako římské hřeby v Britském muzeu.“

Oddělení rekvizit se nakonec muselo na Lowneyho obrátit i s žádostí o výrobu klíčových krucifixů. „Věřte tomu nebo ne, ale jednou z nejtěžších věcí po stránce rekvizit bylo najít pěkné dřevěné krucifixy,“ podivuje se Lowney. „Hledal jsem velice vytrvale, ale dnes se všechny dělají z plastů či sádry a nejsou kdovíjak estetické.“

Když proti upírům selže kolík do srdce, cákanec svěcené vody nebo žhavý krucifix, nebude mít ani kulka z revolveru pravděpodobně požadovaný efekt. Neříkejte to ale Charleyho přítelkyni Amy. Rekvizitu její pistole Lowney vyrobil ze starého revolveru, který doplnil o perleťové výložky a proměnil ho v repliku osobní zbraně hrdiny druhé světové války, generála George S. Pattona.

„Upírský film nemůžete natočit bez kolíků a rakví a podobného náčiní a myslím, že tenhle film je stran zbraní proti upírům docela odvážný - objevují se tu pistole, z nichž létají kolíky, velmi propracované kolíky, komplikované křížky a kuše - a je to skvělé,“ shrnuje dokonale Anton Yelchin. „Dostat všechny tyhle hračky do ruky je ohromná zábava.“

Kostymérka Susan Matheson, která už dlouhou dobu toužila po spolupráci s režisérem Craigem Gillespiem, pokud by k ní měla možnost, byla nadšená z pozvání, aby společně prodiskutovali snímek Noc hrůzy. „Craig má natolik ojedinělý styl, že ačkoliv jsem tou dobou dostala nabídku i na další, jiný film, jediný, který mě v danou chvíli zajímal, byla Noc hrůzy,“ přiznává.

Matheson, pověřená úkolem vytvořit svěží podobu nové verze Noci hrůzy, ale současně respektovat odkaz původního filmu a styl jeho postav, si vzpomíná na to, že pro ni i pro režiséra bylo velice důležité, aby postava Amy v druhé polovině filmu měla na sobě ony smetanové šaty, které se objevily v původním snímku. „Jednalo se pro nás o naprosto zásadní součást původní Noci hrůzy,“ říká. „Šaty měly původně být něčím, co by na sobě mohl mít středoškolák, ale současně se měly ve finále filmu proměnit v něco snového a nadpozemského. Vyrobila jsem jich několik verzí, abych měla možnost dotáhnout jejich návrh a proporce k dokonalosti.“

Matheson se také s diváky dělí o jedno tajemství, ze kterého budou filmoví fanoušci nadšeni. Pokud budou sledovat film pozorně, všimnou si, že se Amyiny šaty v jeho průběhu mění. „Výstřih se postupem času prohlubuje a současně se šaty zkracují,“ přiznává Matheson.

Nemalou zábavu jí poskytla také práce na kostýmech, které nosí David Tennant coby Peter Vincent. Vytvořila mu osobité kostýmy, které by se nejlépe daly popsat jako „kombinace Felliniho a Vegas“, mezi které patří například kožený oblek pro Petera či fantastické černé šaty pro jeho nymfy.

„Ze všech kostýmů pro Noc hrůzy byly tyhle mými nejoblíbenějšími,“ svěřuje se nadšeně Matheson. „David Tennant je hodně štíhlý, takže jsem mu chtěla pro jeho show vytvořit kostým, který by jeho tělesné proporce zdůrazňoval a současně byl dostatečně působivý pro potřeby show v Las Vegas.“

Navrhla mu proto klasický hábit s výrazným límcem, to vše z kůže. „Plášť samotný jsem pak velmi zdůraznila, takže když kráčí po jevišti, dramaticky za ním vlaje. Dala jsem mu na prsty celou řadu prstenů a jeho oděv doplnila o velice těsné kožené kalhoty a boty. Když k tomu přidáte Davidovy skvělé herecké schopnosti, celý kostým doslova ožije,“ pochvaluje si.

Zatímco Jerry žije ve svém podzemním světě pod zdánlivě obyčejným domem na předměstí, kde si vykopal ve sklepě jeskyni, v níž ukládá své oběti a kde se nachází jeho hrobka, Peter Vincent žije ve střešním bytě na vrcholku hotelu v Las Vegas.

„Když je ve svém bytě, nosí hedvábný oděv, a pro finále filmu jsem ho oblékla do dalšího dlouhého koženého pláště, který se hodí pro boj s upíry. Působí trochu ve stylu osmdesátých let a patři k němu tričko, džíny a sportovní boty.“

Jakmile se v kinosálech setmí, je takřka jisté, že se Noc hrůzy ve 3D coby nápadité znovuzpracování kultovní klasiky, které v sobě dokonalým způsobem kombinuje horor a komedii, zakousne do hrdla nejednoho hororového fanouška z generace, která původní předlohu neměla možnost v kinech poznat.

„Noc hrůzy je skvělým obohacením žánru upírských filmů,“ shrnuje režisér Gillespie. „Některé scény budou pro diváky těžko stravitelné v tom nejlepším slova smyslu, ale současně tu narazíte na velice upřímné, vřelé okamžiky, a také na nepokrytě humorné scény. Bude to divoká, děsivá i zábavná podívaná.“