fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Celý film zdarma    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

64% 66 hlasů
6.4 10 66
film / thriller, drama, Česká republika, , 95 min., od 15 let
Kinopremiéra v ČR 26.3.2009 v SK 1.10.2009, DVD od 23.11.2009 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...


Celý film zdarma
01:35:00
Ukázka
01:36



Příběh legendárního sériového vraha.
Thriller Normal je natočený podle skutečného případu sériových vražd, které ve 30. letech minulého století otřásly celou Evropou. Výpravný dobový film zachycuje vražedné řádění i dramatický střet uvězněného vraha a jeho obhájce. Šílený a geniální vrah totiž i po uvěznění rozehrává svůj další smrtící scénář a příběh spěje ke strhujícímu finále. V roli "českého Hannibala" se na plátna kin vrací Milan Kňažko, protivníkem mu je mladý talent českého herectví Pavel Gajdoš v roli ambiciózního obhájce. Hlavní trojici postav doplňuje svým návratem na stříbrné plátno Dagmar Havlová jako tajemná vrahova manželka. Od února 1929 do října 1931 připravil Petr Kurten o život 8 lidí a bezpočet dalších napadl. Zabíjel ženy, muže, zvířata. Vše, co mu přišlo do cesty. Způsobil stejnou paniku jako kdysi v Londýně Jack Rozparovač. Nyní se tento legendární vrah vzdal policii. Obhajoby se ujímá ambiciózní mladý právník, který je přesvědčen, že Kurten je psychicky vyšinutý. Aby to dokázal, ponoří se do vrahovy šokující minulosti a poznává pozadí nelítostných činů. V průběhu pátrání potkává další velmi tajemnou postavu, atraktivní Kurtenovu ženu. S přibývajícími důkazy je stále jasnější, že šílený vrah ještě neřekl své poslední slovo. Proč se nepolapitelný a výjimečně inteligentní zločinec odmítá nechat prohlásit za choromyslného? Je to opravdu on, kdo vraždil? Jakou roli v případu hraje jeho žena a jaká je skutečná role mladého obhájce? Tři dramatické osudy ve složité pavučině konce jednoho věku. Obhájce zjišťuje, že bude muset bojovat, aby vyvázl živý. Legendární sériový vrah Petr Kurten působil na území Německa a České republiky mezi lety 1903 a 1931. Scénář filmu Normal vznikl na základě jeho případu a poznámek Kurtenova osobního psychiatra. Normal je dobový film, který v sobě spojuje šokující a napínavý příběh s elegancí 30. let minulého století. Normal patří mezi nejočekávanější filmy roku 2009.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Vizuální orgamus se časem rozpouští v nudě a plochosti "děje". Škoda, stačilo málo a mohlo to být prakticky dokonalé.
Všechny komentáře k filmu 17+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Recenze

Pokud jste v raných letech po Sametové revoluci vnímali média, nemohli jste jméno Milana Kňažka minout, zejména v souvislosti s politickou scénou. Poradce prezidenta ČSFR, dále místopředseda vlády SR, ministr zahraničí i kultury našich sousedů, který následně působil jako generální ředitel TV Joj a v dalších funkcích, však nezapomněl ani své původní, tedy herecké, řemeslo. Už díky němu stojí druhý celovečerní film režiséra Julia Ševčíka „Normal“ za návštěvu kina.    Evropa na počátku třicátých let dvacátého století prožívá ekonomickou krizi, a jen málokdo tuší, že válka na sebe nedá dlouho čekat. Německo má však aktuálně jiného nepřítele – sériového vraha Petra Kurtena (Milan Kňažko), který brutálně zbavil života osm lidí (včetně žen a dětí, které nezřídka znásilnil) a bezpočet jich napadl. Poté, co je „düsseldorfský Jack Rozparovač“ konečně dopaden policií, se jeho případu ujímá mladý právník Justus Wehner (Pavel Gajdoš), který se pokusí zachránit Kurtena před popravou proká... Celá recenze
Tma, 7 z 10

Popis filmu Normal

Sériový vrah Petr Kurten připravil v Německu ve 20. a 30. letech o život osm lidí. Bezpočet dalších, kteří se zachránili jenom zázrakem, napadl. Policie po něm několik let bezradně pátrala, nakonec ho po udání jeho ženy dopadla. Kurtenovi je přidělen mladý právník Justus, který nemá mnoho zkušeností. Policisté mu dávají najevo, že od něj očekávají rychlé uzavření případu, a prokurátor mu vysvětlí, že veřejnost žádá trest smrti. Jiný rozsudek není možný - advokát s tím nesmí dělat drahoty a musí to umožnit, jinak může ohrozit vlastní kariéru. Justus ale nesouhlasí a chce dosáhnout prohlášení o nepříčetnosti, aby byl Kurten jen doživotně vězněn a léčen. Kurten si mladíka oblíbí a vypráví mu svůj životní příběh... Kurten jako mladík nejprve zkoušel zabíjet psy a další zvířata. Pak zavraždil malou holčičku Kristýnu, kterou si zamiloval, a to v něm probudilo vášeň pro zabíjení lidí. Justus se setká s Kristýninými rodiči a konfrontuje je s nepříjemnými vzpomínkami na minulost. Později ho otec dívky napadne před vězením a poperou se, když zjistí, že Justus mu lhal a chce Kurtenovi zachránit život. Justus se dál noří hloub a hloub do vrahovy šokující minulosti a poznává pozadí jeho nelítostných činů. Kurten je muž plný skryté vášně a v pozadí jeho jednání se neustále objevuje jeho osudová žena - manželka Marie Kurtenová. Justus jí zařídí návštěvu ve vězení. Zdá se, že Kurten souhlasí s tím, aby se obhajoba uhrála na nepříčetnost. Když ale další den přijde Justus do cely, najde tam Kurtena s prokurátorem a policistou, jak se ke všem svým činům chladnokrevně přiznává... Thriller Normal je natočený podle skutečného případu masových vražd, které ve 30. letech minulého století otřásly celou Evropou. Šílený a geniální vrah totiž i po uvěznění rozehrává svůj další smrtící scénář a příběh spěje ke strhujícímu finále. V roli "českého Hannibala" se na plátna kin vrací Milan Kňažko, protivníkem mu je mladý talent českého herectví Pavel Gajdoš v roli ambiciózního obhájce. Hlavní trojici postav doplňuje svým návratem na stříbrné plátno Dagmar Havlová jako tajemná vrahova manželka.


O filmu

obrazek
Sériový vrah Petr Kurten, přezdívaný düsseldorfský netvor nebo satanův sluha, se narodil 26. května 1883 do rodiny se třinácti dětmi, žijící v krušných podmínkách. Jak se později ukázalo, vraždil Kurten už v chlapeckém věku jako devítiletý na třídním výletě. Byl několikrát zatčen za loupeže a žhářství, poprvé seděl ve svých patnácti. Později se přestěhoval do Düsseldorfu, kde po nějaký čas sekal latinu a oženil se, ale v únoru r. 1929 tu propuklo jeho vražedné běsnění.

„Už když člověk začte do prvních řádků Kurtenova krutého příběhu, je beznadějně vtažený,“ říká režisér Julius Ševčík. „Věděl jsem, že z tohoto osudu chci udělat biják. A Kurtenův osud je důležitý i v historickém kontextu. Nedlouho po Kurtenovi popravě se přece k moci dostal Adolf Hitler! Normal je tak nejen o Petru Kurtenovi, ale má také přesah - je nadčasovým přiběhem o moci společenských sil a hranici normálnosti a šílenství. Hranicí, která je bohužel tak snadno překročitelná."“

Düsseldorfský děs odstartoval přepadením padesátileté ženy, které Kurten zasadil 24 bodných ran malými nůžkami. Oběť zachránil náhodný kolemjdoucí. Jen o pár dní později bylo nedaleko od místa prvního útoku nalezeno zohavené (a podpálené) tělo malého děvčátka. Další útok mířil vzápětí na pětačtyřicetiletého opilého muže...

„Jak se mi hrálo monstrum tohoto druhu? No, chtělo to dávku odvahy,“ tvrdí představitel maniaka Kurtena Milan Kňažko. Ale hned vzápětí s velkou mírou nadsázky dodává: „Nejtežší na mé roli byly vraždy samotné. Já jsem také pěkné monstrum, ale přece jenom - na potkání nevraždím.“

Dobový tisk rozpoutal svými divokými spekulacemi hotové šílenství, které rozdmýchal další útoky, mezi nimi škrcení šestnáctileté dívky, útok nožem na mladou vdanou ženu, pobodání mileneckého páru na lavičce a další. Žádná z obětí (některé přežily) však nebyla schopná policii útočníka popsat. Do 15. října 1929 policie evidovala už 46 pokusů o vraždu. Na služebny chodily tisíce udání, pátralo se v Německu, Československu, Holandsku i Polsku. Policii přišlo celkem 2650 udání a na 130 000 dopisů.

Až v květnu 1930 vše rozetnula jednadvacetiletá Češka Marie Budlichová, kterou Kurten přepadl a ona unikla. Její informace případ rozhodly. Výjimečně inteligentní vrah byl nakonec obžalován z 48 zločinů, z toho devíti vražd dokonaných, patnácti pokusů o vraždu a dalších deliktů. Na konci monstrózního procesu byl Kurten odsouzen k devítinásobnému trestu smrti! Ještě před popravou vrah opakovaně žádal o masáže a manikérku.

Petr Kurten: „v dobré (filmové) společnosti“

Petr Kurten se svými činy ocitá v obklopení řady svých krajanů, např. Karla Denkeho, který má na svědomí asi 30 lidí, Gescheho Gottfrieda, který v 19. století otrávil asi 15 lidí v Brémách a Hannoveru, Norberta Poehlkeho, sériového vraha, který byl v civilu zaměstnán u policie nebo Joachima Krolla a Volkera Eckerta, kteří také vícenásobně překročili počet 10 vražd. Kurtenův případ ale vyniká v kontextu doby - jako by byl v r. 1931 předzvěstí věcí příštích nejen svou nelidskostí, ale i celkovou odezvou společnosti, zachvácenou světovou hospodářskou krizí.

Film Normal uvádí Petra Kurtena mezi řadu existujících i neexistujích vrahů z filmového plátna. Ačkoliv rozhodující byla inspirace přímými svědectvími, je potřeba uvést například následující filmový kontext: Hannibal Lecter v podání Anthonyho Hopkinse (především Mlčení jehňátek), kreace Davida Finchera Sedm a Zodiac, Američanku Aileen Wuornosovou z filmu Zrůda a některých dalších snímků (i dokumentů), kultovní noirový film Noc lovce s Robertem Mitchumem, který měl na prstech vytetovaná písmena L.O.V.E. a H.A.T.E., díky německým souvislostem a expresivitě filmového výrazu také Kabinet dr. Caligariho, těžko průhledného Antona Chigurha s nesmiřitelným výrazem Javiera Bardema v Tahle země není pro starý nebo i Hitchcockovu Zběsilost.

obrazek
O stylu filmu a vizuálních efektech:

Thriller Normal je chytrá, dynamická a efektní podívaná, odehrávající se ve stylových 30. letech 20. století. Velký podíl na tom mají kostýmy Ivany Axmanové, filmová architektura výtvarníka Antonína M.S. a kamera Mexičana Antonia Riestry, který jako své zdroje uvání např. Wonga Kar Waie i Juraje Herze. Práce na dotvoření atmosféry a švihu filmu pokračovala i po konci samotného natáčení - při postprodukci. Speciální efekty měl na starosti Michal Křeček, který pracoval například na efektech ve filmu Parfém: Příběh vraha. Pod jeho vedením se na nich podílelo celkem 9 lidí po dobu více jak dva a půl měsíce. Ve filmu se objeví průlet kamery animovanou lidskou tkání, neexistující velkoměsto i výbuchy a jiná „digitální pyrotechnika“. Celkem je ve filmu 60 záběrů se speciálními efekty...

„Efekty v Normalu jsou všeho druhu,“ říká Michal Křeček „Od těch, co ilustrují a znovuvytváří dobu 30. let až po malé detaily a drobnosti, které přispívají k perfektnímu obrazu. Pracovalo se např. také na multiplikaci lidí v masových scénách, zvláště ve scéně procesu, kterou si Julius přivezl z Makedonie.“

Jednou z největších kompozic, vytvořených za pomoci speciálních efektů, je pohled z ptačí perspektivy na velkoměsto a Kurtenovu věznici. „Zdálo se nám, že reálné věznice jsou příliš známé a výtvarně problematické, a tak jsme natočili velký celek na bránu na pražském Vyšehradě,“ vysvětluje režisér Ševčík. Tu jsme při postprodukci zmenšili a za ní dokreslili celou stavbu věznice s kouřovými efekty. Düsseldorf coby hlavní působiště vraha Kurtena představuje ve snímku Normal i stará Praha. Štáb natočil architektonicky dotvořené ulice na Starém Městě a specialisté při postprodukci dokreslili domy, velkoplošné neony a průhledy do okolních ulic tak, aby celkem malá pražská ulice vypadala jako naprosto věrohodný velkoměstský bulvár ze 30. let.

Ve filmu je také efekt průletu kamery animovanou lidskou tkání, atraktivní zpomalovačky a drobná vylepšení jako například 3D úlomky letící po výbuchu auta směrem ke kameře,“ dodává Michal Křeček.

O natáčení

obrazek
Natáčení filmu Normal se neodehrávalo jen v Česku (v historickém centru Prahy i v ateliérech Gatteo v Hostivaři) - na konci srpna 2008 se přesunulo také do Makedonie, která je podle zkušeností producentky Karly Stojákové z Axman Production neobjeveným filmařským rájem. Natáčelo se týden v makedonské Bitole - městě sevřeném majestátnými horami v údolí Pelagonia, které je křižovatkou kultur a u jezera Prespa.

Právě v Bitole vznikly jedny z nejintenzivnějších scén celého filmu o střetu tří osobností: mnohonásobného vraha Petra Kurtena, jeho obhájce a jeho ženy. „Úvodní scéna vrahova zatčení byla taky ta nejnebezpečnější, a to díky honičce historických aut v úzkých uličkách starého města,“ podotýká režisér Julius Ševčík. Makedonie byla svědkem i romantických scén ze života vraha Petra Kurtena a jeho ženy Marie. Natáčela se také největší scéna monstrózního procesu na hlavním náměstí ve středu města se stovkami místních komparzistů. „Makedonský komparz byl báječný - žádné stydlivé postávání - Makedonci byli akční, nadšení a schopní všeho. Scéna tak vyústila ve velkou rvačku lidí, kteří se snaží na poslední chvíli do procesu zasáhnout.“

Film získal makedonskou spoluúčastí další mezinárodní rozměr, kromě partnera filmu společnosti Svet Filma se tak na filmu ve výsledku podílí umělci nejen z Čech, Velké Británie, Finska, Slovenska, Mexika, ale také z Makedonie - z hereckých představitelů budou diváci moci na plátně vidět např. Meta Jovanovského, velkou hereckou hvězdu Makedonie.

Statistiky natáčení (vážně i nevážně):

Kolik hodin celkem trvalo natáčení? 700 (v 50 dnech)

Kolik různých kostýmů si herci oblékli? Hlavní herci měl asi 25 kostýmů (Dagmar Havlová měla v podstatě pro každou scénu nový kostým), Pavel Gajdoš měl jen jeden, ale ve třech variantách pro různé scény. Komparziste snad celkem přes 1000. V Makedonii štáb využil fundusy VŠECH divadel ve státě, které se svezly do Bitoly na natáčení...

Kolik komparzistů se sešlo v jedné scéně? 350 lidí hrálo v největší scéně v procesu, při postprodukci jich pak ješte 100 procent přibylo :-). Na hlavní ulici filmu jich bylo myslím 150, jinak průměrný počet na komparzní scénu byl kolem 40, většinou šlo o vojáky a prostitutky.

Kolik obědů se na place snědlo? 4000 (režisér ale nesnědl více než 4 v průběhu celého celého natáčení, takže za to číslo může asi ten multiplikovaný kompars...)

Kolik klapek bylo nejvíc potřeba na jeden záběr? 22 (jeden záběr z filmu se točil ve dvou světelných variantách a ve dvou dnech: první den 17 klapek, druhý den 5 (ty byly ty spravné)

Kolik dní zabrala nejnáročnější scéna ve střižně? 4 dny - scéna procesu měla přes 5 variant

Kolik lidí na filmu spolupracovalo? asi 700

Kolik záběrů z jeřábu bylo natočeno? minimálně 70

Kolik dní se stavěla cela pro Petra Kurtena? 2,5 týdne, další týden trvaly úpravy

Kolik řečí na place zaznělo? Hlavním jazykem byla angličtina, čeština pro členy štábu, francouzština mezi kameramanem a kurtenem, dále němčina, španělština, slovenština, makedonština... a také 2x hebrejština (asi 2 slova)

Kolik hodin zabrala práce na postprodukci? Přes 6 měsíců, hodiny ale raději nebudeme počítat, střihač by totiž mohl chtít dostat přidáno za přesčasy...

Kolik sprostých slov při natáčení padlo? Štáb jsou samí slušní lidé, takže maximálně jedno za sekundu, za 700 hodin to může spočítat každý sám :-)

Julius Ševčík (rozhovor)
obrazek
Jak jste objevil námět pro svůj nový film?

Námět filmu Normal jsem od svého dramaturga Dana Přibyla dostal v 8 hodin večer 12. prosince 2006 a v 10 hodin večer jsem věděl, že to je to, co již déle než rok hledám. Silný příběh podle skutečné události, ze kterého může vzniknout velký biják. Od té doby se práce na scénáři a filmu nezastavila.

Z jakých zdrojů jste vycházel?

Scénář filmu vznikl na základě dvou předloh. První byla kniha Sadista, kterou v roce 1931 napsal německý psychiatr Karl Berg - ten vyšetřoval skutečného sériového vraha Petra Kurtena. Víc než rok s Kurtenem ve vězení rozmlouval a snažil se pochopit mysl a motivace sadistického vraha. Z knihy je patrné, že Petr Kurten byl na jedné straně sadista, šílenec a sériový vrah, který nedokázal kontrolovat své pudy, na druhé straně ale také výjimečně inteligentní, pedantický a precizní člověk, který si velmi zakládal na svém zevnějšku a na svém vystupování. Kniha Sadista popisuje život legendárního vraha do největších podrobností a stala se velmi důležitou inspirací při stavbě děje a také práci s jednotlivými téměř neuvěřitelnými detaily Kurtenova případu. Dalším zdrojem byla výtečná literární předloha, kterou napsal Anthony Neilson, poněkud kontroverzní londýnský autor, který se specializuje na vyhrocené příběhy postav na prahu šílenství. Scénář filmu, který vznikal téměř dva roky, je tak kombinací mé fantazie, anglické předlohy a skutečného případu Petra Kurtena.

O čem Normal je? Jak byste ho charakterizoval?

Normal je především podívaná. Dramatický a rychlý film, který diváka ihned vtahne a až do konce nepustí. Je to přesně ten typ filmu, který spojuje silný skutečný příběh, inteligentní scénář a také diváckou atraktivitu. Je to chytré a přitom je to zábava. Myslím, že pro každého režiséra je radost pracovat právě na takovém filmu. Normal je příběh legendárního sériového vraha. Vypráví o střetu vraha, jeho mladého obhájce a vrahovy manželky. Osudy těchto postav se proplétají do složité pavučiny, ze které je těžké vyváznout živý. To vše na pozadí skutečného případu sériových vražd z třicátých let minulého století - v předvečer druhé světové války. Normal je strhující film.

K jakým filmům byste Normal přirovnal?

Každý film je unikát. Nicméně, pokud bych měl určit filmy, které mi byly inspirací, určitě bych uvedl film Manhunter od Michaela Manna nebo Spalovač Mrtvol Juraje Herze. Tyto filmy jsou strhující, vizuálně působivé thrillery o sériových vrazích. Kromě toho, že jsou zábavné, nesou i vlastní originální poselství a zároveň oslovují široké množství diváků. Normal je film, který rozhodně jde vlastní cestou, ale pokud jde o inspiraci, kráčí zhruba stejným směrem jako filmy, které jsem uvedl.

Inspiroval jste se i slavnou filmovou postavou Hannibalem Lecterem?

Jak jsem již uvedl, inspiroval jsem se především skutečným Petrem Kurtenem. Normal je thriller podle skutečné události, a to je zásadní. Zatímco Hannibal je ryze fiktivní filmovou postavou, i když samozřejmě skvělou, Petr Kurten je opravdový. Jeho život je bizarní, možná bizarnější než ten, který byl vytvořen kolem Hannibala. Právě fakt, že Petr Kurten skutečně žil, podtrhuje atraktivitu filmu Normal. Situace, které můžete ve filmu spatřit, jsou šokující, ale jsou to situace, které se skutečně staly. Pokud jako režisér točíte film s vědomím, že se daná situace skutečně odehrála, točíte jinak. Točíte pečlivěji, pokorněji a odpovědněji. Zjistíte, že život může být děsivější, než si umíte představit.

obrazek
Jak se vám podařilo dosáhnout tak exkluzivní herecké sestavy?

Jsem přesvědčen, že herci jsou skutečně hlavní předností filmu Normal. Od začátku mi bylo jasné, že nemůžeme ani uvažovat o natočení filmu, pokud nenajdeme silné a přesvědčivé, dokonalé herce. Proto jsme s producentkou Karlou Stojákovou začali film obsazovat dávno předtím, než byl hotový scénář. Při obsazování filmu jsme nejprve dlouho přemýšleli a pak rovnou oslovili jen herce, kteří nám pro roli přišli naprosto perfektní. Měli jsme obrovské štěstí.

Podle čeho jste postupoval při výběru herců?

Milan Kňažko je ideálním představitelem Petra Kurtena. Jeho herectví je velmi přesné, promyšlené a naprosto přesvědčivé. Dagmar Havlová je herečka, kterou jsem vždy toužil mít v tomto filmu a v momentu, kdy jsem poprvé vstupoval do její kanceláře, jsem si zakázal připustit, že by roli mohla odmítnout. Marie Kurtenová je postava neustále balancující na hranici šílenství a v jedinečném podání Dagmar Havlové je tato postava naprosto uhrančivá. Trio hlavních postav uzavírá postava mladého právníka, kterou hraje Pavel Gajdoš. Pavla jsem obsadil především proto, že je podle mě takový jako postava, kterou hraje. Je mladý, nevinný a přitom skrývá nějakou agresi, která, za jistých okolností může vytrysknout napovrch.

Přizpůsoboval jste roli Dagmar Havlové na míru? Spolupracovala na tom?

Samozřejmě. Pokud se vám podaří obsadit tak výraznou osobnost, jakou je Dagmar Havlová, nemůžete jí roli nepřizpůsobit. Dagmar Havlová je nesmírně precizní herečka, která se musí se svou postavou plně sžít. Její herectví je tak silné, že ani neexistuje možnost, že by svou roli jakkoli podcenila. Na scénáři jsme dlouho pracovali, měnili dialogy i celé situace tak, abychom si byli jisti, že postava je celistvá a že jí oba věříme. Dokonce i během natáčení nás napadaly nové obrazy, které jsme mimo natáčecí plán další den točili. To bylo možná trochu stresující pro produkci, které se tímto omlouvám, nicméně pro roli Marie Kurtenové a celý film to bylo naprosto zásadní. Pro každého režiséra je krásné sledovat, jak herci tvoří a dotvářejí postavy, které napsal. Naše spolupráce byla jedinečná, jsem šťastný, že Dagmar Havlová hraje ve filmu Normal hlavní ženskou postavu.

Jak jste se rozhodl pro „shooting star“ Pavla Gajdoše? Bylo to při jediné návštěvě Divadla Petra Bezruče (jeho tehdejšího působiště), nebo při několika kolech castingu?

Obecně nemám příliš rád castingy. Je to velmi stresující jak pro herce, tak pro režiséra. Hledal jsem nový obličej. Chtěl jsem herce, který je - tak jako postava, kterou hraje - na pomezí mezi mladým mužem plným iluzí a mužem, který již iluze ztrácí a v tom smyslu dospívá. Pavel Gajdoš je energií nabitý herec, který působí dojmem beránka, ale může být i nebezpečný. Tato dvojakost mě velmi baví. Pavel je individualista, solitér, který si žije svůj život a tak trochu kašle na slávu, a proto je i herecky velmi svobodný. Práce s ním je přínosná v tom, že nikdy přesně nevíte, co udělá. Navíc v sobě skrývá i agresi a temnou stránku, která může za jistých okolností vytrysknout na povrch. Pro postavu mladého právníka, který ztrácí všechny iluze a pouští se na tenký led hry se smrtí, byl Pavel naprosto ideální.

V souvislosti s Milanem Kňažkem se hovoří o Anthony Hopkinsovi. Mluvili jste o něm někdy na place?

Co se týče podoby s jinými herci, s Milanem Kňažkem jsme se tomu občas smáli - z téhle strany vypadám jak ten, z druhé jako onen. Nakonec jsme došli k tomu, že pokud se podobě budeme chtít vyhnout, nezbude nám než točit Petra Kurtena jen zezadu. To se nám ale zdálo pro takový biják, jakým je Normal, trochu škoda, tak jsme se na podobu vykašlali. Milan je dokonalý herec a trvá na tom, aby každá věta a každý pohyb, který udělá, měly smysl. V tomto ohledu jsme na postavě Petra Kurtena pracovali velmi tvrdě. Kromě dialogu a jednání jsme i trochu upravili Milanovu fyzickou podobu tak, aby působil dojmem nevyzpytatelného člověka. Také jsme spolu prošli spoustu materiálů o skutečném Kurtenovi, nikoli abychom jej kopírovali, ale abychom věděli, že jednání je přesvědčivé. Někdy bylo opravdu těžké uvěřit, že tak šílený čin, kterého byl Kurten schopen, je možný… Věřím, že Petr Kurten v podání Milana Kňažka vstoupí do dějin českého filmu.

A Pavel Gajdoš je zase přirovnáván k Adrienu Brodymu. Jak jste ho na roli připravoval?

Pavel Gajdoš je individualista a ta skrytá agresivita, o které jsem mluvil, ho možná trochu k Adrienu Brodymu připodobňuje. Pavel je člověk, který žije spíš mimo velkoměsto, mimo politiku a společenské dění. Pro postavu právníka bylo nutné jej trochu změnit a „zapojit do systému“. Pavel je člověk, který zásadně odmítá túry po televizních seriálech, na přípravu role mladého právníka měl díky tomu adekvátní množství času. Pavel například trval na tom, že bude několik měsíců před natáčením stále nosit oblek a kravatu, který byl pro dobu třicátých let, v kterých se film odehrává, naprosto přirozený. Také chodil na hodiny trestního práva a v průběhu příprav na film se z něj stal příležitostný soudní přísedící. Na svou roli se připravoval tak pečlivě asi také proto, že věděl, že stane po boku dvou velkých hvězd. V tomto smyslu ve své roli obstál a stal se kvalitním spoluhráčem.

obrazek
Nezdráhal se Milan Kňažko „vraždit“?

Můj první dojem z Milana Kňažka při našem prvním setkání byl, že se nebojí ničeho. Roli Petra Kurtena přijal a bylo mu jasné, že žádný čajíček to nebude. Trval jsem na tom, že první scény, které natočíme, budou právě scény brutálních vražd. Chtěl jsem, aby si Milan řekněme „odvraždil“ před tím, než přejdeme k dialogům. Milan Kňažko se ke každé brutální scéně stavěl naprosto profesionálně a s velkou dávkou humoru, který napětí při natáčení velmi uvolňoval. První situace, kterou jsme točili, byla scéna, kdy Petr Kurten brutálně napadne mladou ženu, škrtí jí v prachu zapadlé špinavé uličky, oddělen pouze tenkým plotem od klece se vzteklým rotvajlerem. Byla to velmi divoká scéna. Milanův návrat na filmové plátno tak začínal záběrem, v kterém uštědří mladé ženě silnou ránu pěstí.

Podobně jako v případě vašeho debutu Restart máte kameramana cizince, tentokrát Mexičana Antonia Riestru. Proč?

Rád pracuji s kameramany, kteří neznají místní prostředí. Jejich pohled na události, herce, lokace i scénář tak není zatížen stereotypem či předsudky. Vstupují do projektu s čistým štítem, svobodně a bez zábran. Čeští kameramani jsou samozřejmě také skvělí, ale Normal je film, který u nás již dlouho nevznikl a jako takový potřeboval kromě nových hereckých tváří i nové oko za kamerou.

Jak se s ním spolupracovalo?

Antonio je velmi pečlivý kameraman, který dbá na absolutní přípravu. Společně jsme na filmu skoro rok denně pracovali. Každou scénu jsme precizně rozkreslili, věděli jsme přesně, jakou barvu kostýmu máme dát k jaké barvě zdi a proč. V průběhu příprav se nám vizuální podoba filmu dostala tak hluboko pod kůži, že ve chvíli, kdy jsme šli scénu točit, jsme celou přípravu mohli zahodit a jet takřka zpaměti. Byla to skvělá spolupráce.

Jaké bylo natáčení v Makedonii?

Makedonie byla jízda. Je to krásná a magická země. Na druhou stranu také země drsná a velmi divoká. V Čechách bylo vše do posledního detailu vymyšlené a naplánované, vše bylo pod kontrolou. V Makedonii jsme ale byli „ve válce“. Scény jsme točili v reálu se stovkami komparzistů, historickými auty přivezenými z okolních zemí, s reálnými policisty v dobových kostýmech, v pětačtyřicetistupňovém vedru. V průběhu natáčení scény procesu přišla bouře a obrovský jeřáb, na kterém visela svítící rampa, která osvěcovala masu lidí pod sebou, se začal v silném větru kymácet a hrozit zřícením. Natáčení v Makedonii bylo možná právě pro tuto svou divokost zároveň velmi tvůrčí. Napadaly nás nové obrazy, které jsme realizovali. Ve střižně jsme také posléze zjistili, že materiál dovezený z Makedonie má v sobě jistou nevysvětlitelnou sílu a agresi, tvrdost a drsnost. Právě takovou, jakou thriller potřebuje.

Co je pro vás nejdůležitější na atmosféře 30. let, v nichž se příběh odehrává? Jak je vidíte?

Třicátá léta patří mezi má nejoblíbenější období. Na jednu stranu jde o období krásných rób, zdvořilých džentlmenů a krásných dam. Na druhou stranu jde o období dekadence v době hospodářské krize a o předvečer druhé světové války. Je to období velmi dramatické a plné kontrastů. Období, které tvoří zásadní pozadí skutečného příběhu sériového vraha. Jde také o období, které je filmařsky velmi vděčné, dobové automobily, kostýmy a hudba přímo svádí k filmovému zpracování. Jsem rád, že jsme měli produkční podmínky na to, abychom období třicátých let ve filmu Normal mohli znovu vzkřísit a přetvořit tak, aby se stalo dramatickým pozadím temného a napínavého příběhu.

Atmosféru filmu velmi dokresluje hudba. Jaký soundtrack jste zvolil?

Ten nejlepší (smích). Film Normal je dobový snímek, nicméně je zpracován velmi moderně. Hudební soundtrack tak míchá všechny možné polohy a žánry. Filmovou hudbu složil Jan P. Muchow, který znovu dokázal, že u nás patří k naprosté špičce. Jeho hudba je dramatická i teskná. Zrovna včera jsme ji nahrávali se stočlenným orchestrem, aby měla tu správnou hloubku a velikost. Bál jsem se i plakal. Honza je skutečně všestranný autor a ve filmu Normal předvedl něco skutečně nového a na světové úrovni.

Kdo další se na hudbě podílel?

Jeho hudbu doplňuji dále o dobové písně a také o moderní hudbu od dánských Blue Foundation, jejichž Sweep se objevil na soundtracku skvělého Mannova filmu Miami Vice. Mám rád, když je filmová hudba různorodá. Film jsou emoce a emoce nelze vyjádřit jedním tématem. Soundtrack filmu Normal je pestrobarevnou směsicí témat, která se váží k jednotlivým postavám a motivům. Je agresivní, energicky, hrozivý i teskný. Přesně takový, jaký jsem si ho přál.

Čím je Kurtenův příběh důležitý pro dnešek?

Příběh Petra Kurtena je pro mě absolutně nadčasový. Film vypráví kromě skutečných událostí o hranici mezi normálností a šílenstvím. Tato hranice je za určitých okolností velmi snadno překročitelná. Vezměme v úvahu, že Petr Kurten byl v roce 1931 považován za šílené vraždící monstrum, a to oprávněně. Nicméně jen několik let po něm se ve stejných ulicích, kterými předtím chodil obávaný Kurten, proháněl v autě Adolf Hitler, největší masový vrah všech dob. A byl opěvován a oslavován. A to stejnými lidmi, kteří posílali ty statisíce udání na Petra Kurtena. Hranice mezi šílenstvím a normálností je tenká a každý je schopen jí překročit - ať ve třicátých letech v Německu, v padesátých letech u nás či dnes v Palestině či Súdánu. I šílenství se může za jistých okolností stát normálním. Téma filmu Normal je bohužel, obávám se, věčné.

Antonio Riestra (rozhovor)
obrazek
Co Vás na Normalu nejdřív zaujalo?

Od chvíle, kdy jsem si přečetl scénář, jsem cítil velký potenciál zvláštní atmosféry Normalu, která jenom čekala, až bude ztvárněná na plátně. Navíc způsob, jakým k natáčení přistupovali Karla Stojáková a Julius Ševčík, dával jasně najevo, že chtějí natočit film s maximálním nasazením. A Antonín M.S. rozkresloval každou scénu, což bylo dalším velkým inspiračním zdrojem pro mou obraznost. Pak už se dával štáb dohromady a bylo jasné, že vzniká silný film... Teď je hotový!!!

Jak se liší práce Julia Ševčíka od toho, co jste zažil při natáčení Amorres Perros nebo Fridy?

Oba velké mexické filmy jsem snímal jako kameraman 2. štábu a na Normalu jsem měl mnohem více prostoru pro vlastní kreativní vyjádření. V Juliovi jsem našel velkého tvůrčího přítele. Má opravdový talent pro vyprávění a pro to, aby se věci kolem něj stále hýbaly. Před natáčením jsme strávili hodiny přípravami, což nám na place ohromně usnadnilo práci. Komunikace se všemy členy štábu byla po celou dobu bezvadná, což hrozně prospělo tomu, na co jsme všichni upnuli síly - vyprávění.

Takže jste si natáčení užil?

Bylo to nejlepší natáčení, které jsem zažil. Bylo zřejmé, že se sešel velmi výkonný a schopný tým, který navíc fungoval i lidsky. Vždycky, když jsme s něčím narazili, tak jsme si našli cestičku. Budu na natáčení mít krásné vzpomínky.

Co byly u Normalu vaše hlavní inspirační zdroje?

V mém případě to byli Gabriel Figueroa [mexický kameraman, který natáčel v Hollywoodu i v Mexiku - pozn.], Josef Koudelka, Won Kar Wai, Michael Mann, Antonín M.S., Juraj Herz a také Praha, kterou vidím jako velmi zvláštní místo s mimořádnou tvůrčí atmosférou. Nechybí jí záhadnost.

Milan Kňažko (rozhovor)
Proč jste se rozhodl po letech natáčecí pauzy přijmout nabídku hrát právě v Normalu? Jak jste se dal dohromady s Juliem Ševčíkem?

Věděl jsem, že jde o hodně dramatickou podívanou a že tedy přišla ta správná nabídka. A Julius Ševčík se byl podívat na Picassa, divadelní hru, v níž jsem si vymyslel takový gag, že hajluju a kvíkám jako prase, což mi mimochodem výborně jde. Jsem asi talentované prase. :-) Po představení za mnou Julius přišel a hrozně se smál. Do scénáře Normalu totiž doslova napsal, že „ve vězení zhasne světlo a Kurten začne kvičet jako prase...“ Tuhle roli jsem přece musel vzít, když už umím tak pěkně kvičet, ne?

Kdo je Petr Kurten?

Petr Kurten je sériový vrah. Člověk, který po rodičích nezdědil žádné slitování a vraždil už v mládí, na školním výletě. Ale zvláštní je, že to byl mimořádně chytrý člověk a že se necítil vinen. On byl přesvědčený, že dělal jen to, co měl, podle svých slov dokonce jen to, co musel! Něco jsem o Kurtenovi přečetl, ale scénář není úplně jen jeho příběh, není to rekonstrukce jeho života, takže to nám dávalo víc volnosti.

Na některých fotografiích připomínáte Hannibala Lectera. Pracovali jste s touto podobností nějak na place? Mluvili jste o ní s režisérem?

Neměl jsem při natáčení žádnou masku. Je to asi jen podobná fyziognomie. Dospěli jsme s Juliem Ševčíkem k tomu, že vyhýbat se podobnosti s Hopkinsem nemá cenu, museli bychom pak Kurtena celého zahalit do tmy nebo zobrazit jen zezadu. A hlavně, když se podíváte na dobové fotografie, zjistíte, že jsem minimálně stejně podobný skutečnému Petru Kurtenovi!!! Tuhle podobnost jsme nehledali, ale ze srovnání záběrů a fotek ze 30. let jednoducho vyplývá.

Hrál jste někdy v minulosti roli vraha?

Ano. Hrál jsem už Eichmanna, kdysi také tady v jsem českém filmu kata Mydláře... Ale Kurten, to je ve svém oboru opravdu „třída“. Kdo se vyděsil už u traileru, toho film rozhodně nenechá v klidu. Dámy, kapesníky a opěrné rámě s sebou!

Jaké bylo natáčení?

Měl jsem pocit, že tento mezinárodní štáb chce dosáhnout maxima, věřili tomu, na čem tak intenzivně pracují. Režisér Ševčík, který má neobvyklou autoritu, herci, mexický kameraman Riestra, makedonský komparz... Velmi mi vyhovovalo i barevné ladění scén, svícení, dobové kostýmy a spolupráce s maskérkami. Na filmu bude celá tahle vizuální péče vidět! A výborně se mi také spolupracovalo s mladíkem Pavlem Gajdošem, kterého si troufám prohlásit za jednu z budoucích důležitých tváří dobrých českých filmů nebo divadelních představení. Scény z vězení překypují smrtící chladnokrevností, ale my jsme se při natáčení někdy i výborně bavili.

A Marii Kurtenovou hraje Dagmar Havlová, jak se vám spolupracovalo?

S Dagmar Havlovou byla spolupráce velice profesionální, ona byla připravená po každé stránce, soustředěná a vnímavá. Hodně s režisérem o své roli dopředu diskutovala, takže to nám práci hodně ulehčovalo.

Pavel Gajdoš (rozhovor)
obrazek
Jaké bylo první setkání s Juliem Ševčíkem?

Bylo to příjemné. Od první chvíle jsem tušil že Julius je člověk, který přesně ví, co chce, a to mě uklidnilo. Taktně mě vpravil do světa filmu, je to moje první velka filmová zkušenost. Zbavil mě strachu, i když jsme se se hodně bavili o herecké zodpovědnosti. Řekl mi jasně, že potřebuje postavu, která příběh potáhne. Úkol nesnadný, ale od začátku hodně přitažlivý.

V čem byla speciální vaše příprava na roli?

Snažím se k práci přistupovat docela zodpovědně. Na roli obhájce jsem se začal připravovat na přednáškách z trestního práva na Masarykově univerzitě v Brně - ale ani tak mě nezajímal přednášející, jako spíš mladí kluci co ta práva studují, jak se chovají, co nosí za oblečení. Další krok byl pořízení obleku, ve kterém jsem pak strávil takřka 2 měsíce v kuse. Koupil jsem si oblek, ve kterém jsem prostě chodil mezi lidi a snažil se ho přijmout za svůj a cítit se v něm uvolněně. Začal jsem v té době dokonce kouřit, přestože jsem nekuřák. Teda - byl jsem. Julius mě myslím v tomto směru velmi dobře vedl. Řekl mi, že první natáčecí den musí na plac přijít obhájce a ne Pavel Gajdoš. To se povedlo.

Jaký byl vstup do natáčení?

Velmi pozvolný, mám pocit, že mě produkce nechtěla zezačátku vyděsit náročnými scénami, takže jsme první dva dny prochodili s Paní Dagmar Havlovou po hotelových chodbách. Pak mi pomalu nakládali a nakládali. Pak jsem teprve pocítil, do jak velké věci jsem se namočil.

Jakou část natáčení jste si nejvíc užil?

Vlastně to byly dvě části. Ta první byla „výrazná scéna“ s úžasnou herečkou Zuzanou Kajnarovou, při které jsme si vybudovali velmi silný přátelský vztah. Bylo to lehce erotické a nezapomenutelné. Ta druhá část bylo letní natáčení v Makedonii, jel jsem na velmi pilné prázdniny ke krásným makedonsko-albánským jezerům, kde jsem navázal další neobvyklé přátelské vztahy s takřka všemi členy štábu.

Může mít mladý herec se zálibou v horolezectví něco společného s právníkem ze 30. let?

Jistě. Vlastně se naše životy neuvěřitelně propojily. Jednak můj koníček Julia zaujal natolik, že se ve filmu lezení objeví, není to však lezení po skalách, ale po tyči. A pak, když jsem stál v Makedonii na náměstí a svou řečí měl před 500 komparzisty obhajovat svého klienta, říkal jsem si: jaký je vlastně rozdíl mezi mnou a chlapcem, který to samé dělal před 80 lety? Na jeho obhajobu upínalo zrak celé Německo, na můj výkon upírá zrak celý štáb. V každém případě jsme byli minimálně stejně nervózní.

Co jste dal J. Wehnerovi ze sebe? Kdo to vlastně je?

Mám pocit, že to proběhlo zcela naopak, Justus dal spoustu věcí mě. Svůj životní příběh, který jsem si ve své fantazii a před kamerou mohl prožít. Vlastně nevím, kdo přesně je nebo byl Justus Wehner, ale bylo mi ctí se s ním těch několik měsíců každý den potkávat.

Jakým přerodem projde J. Wehner během děje?

Řekl bych že ten přerod je výrazný, tím pádem velmi dramatický. Justus Wehner byl podle mě namyšlený synáček z právnické rodiny. Což je pro dramatický vývoj velmi výhodná pozice. Každé setkání s Kurtenem ho od začátku příběhu do konce devastuje. Myslím, že se během těch pár týdnů, kdy výslechy probíhají, zestárne tak o deset let. Je to jeho první případ. Ve škole byl Justus premiant, nadprůměrně inteligentní chlapec, který vše řešil s přehledem. Avšak v praxi zjišťuje, že obor, který si zvolil, není práce s lejstry a věcmi, ale práce s lidmi, do kterých se může velmi rychle zamilovat, nebo je začít nenávidět.

Co jste se naučil od dvou hereckých hvězd, se kterými jste hrál? Jaké bylo natáčení z pohledu hereckého ansámblu?

Od každého jsem se naučil něco. Paní Dagmar Havlová je velmi otevřený a příjemný člověk, připadal jsem si vedle ní uvolněně. Před každým natáčením jsme si několikrát zopakovali dialogy, takže z nás spadla nervozita a práce byla zábavná. Natáčení s ní šlo s úžasnou lehkostí. Od pana Knažka jsem se naučil především koncentrovat. Je to nebezpečně vtipný člověk a dokázal říct vtip, ze kterého se složíte pod stůl, půl minuty před klapkou, takže vám nakonec nezbývá nic jiného, než se maximálně zkoncentrovat a točit. S oběma bych se rád zase potkal. K veškeré pohodě přispívali lidé z produkce Axman Production, s nimiž je radost spolupracovat.

Jaký z důvodů byste divákům vybral pro to, že tentokrát opravdu mají přijít do kina?

Za poslední dobu jsem neviděl český film, na který bych se měl chuť podívat podruhé. Točíme plytké rodinné komedie, na které si druhý den u snídaně ani nevzpomeneme. Divákům, kteří přijdou na Normal, zaručuji strhující, silný příběh, ze kterého se jim podlomí kolena.

Jan P. Muchow (rozhovor)
obrazek
Jaké byly hlavní režisérovy požadavky na hudbu?

Požadavky Julia velmi zjednodušeně vyjadřuje jeho sms, kterou mi poslal poté co musel odejít z nahrávání: „Jen ať do toho řežou a nebojej se“. Prostě emoce na plný plyn.

Jaké pocity jste měl z obrazu?

Byl jsem absolutně nadšený. Kamera Antonia Riestry je fantastická. A hercům věřím každé mrknutí oka. Byl to velmi inspirativní materiál.

Skládal jste někdy „pro vraha“? Navíc sériového? :-)

Ne, zatím ne. Ale ve scénách s Peterem Kurtenem hrajeme vetšinou emoce lidí okolo něj, takže jsem vlastně hudbu pro vraha stále ještě neskládal.

Kdo hudbu nahrával?

Hudbu jsme nahrávali v cca 60členném obsazení FILMharmonic Orchestra pod vedením dirigenta Adama Klemense v hudebním studiu Smečky. Krásný zážitek.

Karla Stojáková (rozhovor)
Už od počátku muselo být díky námětu a obsazení zřejmé, že půjde o výjimečný film. Vyžádal si v něčem specifický přístup?

Normal je film noir ze 30. let minulého století, film vypráví o skutečné postavě sériového vraha, který řádil v Evropě. Takže jsme dělali temný dobový film, žadná sladkobolná komedie ze současnosti, pro kterou se nabízí product placement a ví se, že rozpočet nemusí přesánout 20 milionů. Nám se nakonec podařilo film udělat za asi 40 milionů korun, ale musím říct, že nebýt vstřícnosti štábu a našich partnerů, tak by se nedal zrealizovat. Bylo ale strašně důležité neslevit z nároků, které byly kladeny na vizuální zpracování, s Juliem to cítíme stejně - chceme, aby film byl dělaný pro velké plátno, aby si ho diváci mohli v kině vychutnat, užít si krásný obraz, herecké výkony našich hvězd a nasát atmosféru.

Jak se dávalo dohromady obsazení?

S režisérem jsme věděli, že bude potřeba obsadit hvězdy, ale Julius si pro své filmy vybírá i neznámé herce, které objeví na divadle, prostě si dá práci a divadla po celé České republice objede, a tak se mu podařilo najít i našeho filmového právníka Pavla Gajdoše. Obsazení paní Havlové a pana Kňažka bylo velice příjemné, oba se pro film nadchli a byli velmi vstřícní.

Pracujete ráda s mezinárodními štáby? O Normalu to platí na 100 %...

Myslím si, že v dneším světě si nemusíme dávat žádné hranice nebo mantinely pro spolupráci s filmaři ze zahraničí, svět je otevřený, a tak se naší filmařské fantazii meze nekladou. Na našem filmu spolupracoval finský dramaturg, mexický kameraman, zvukařka z Finska, scénář byl napsán podle původní anglické předlohy, ve filmu hraje jednu z hlavních rolí herec ze Slovenska, částečne jsme film natáčeli v Makedonii s makedonským štábem i s makedonskymi herci. Je to prostě skvělý pocit, že můžete ke spolupráci oslovit kohokoliv na světě, a pokud máte pěkný projekt a sednete si i lidsky, tak vznikne spolupráce, která může přinést nové podněty celému projektu.

Jaké největší obtíže jste musela překonat k tomu, abyste film dovedla úspěšně do českých kin?

Nejtěžší je vždy film financovat. Prošli jsme si nelehkou cestu co se koproducentů týče. Problém je, že náš filmový fond nepodporuje minoritní koprodukce, a tak oslovovat partnery v zahraničí je stále težší, neboť když oni podpoří náš český film z jejich pěněz, očekávají že my na oplátku podpoříme jejich projekty zase u nás, tak by to mělo fungovat. Já opravdu doufám, že se s touto situací něco bude dít a že čeští producenti budou mít možnosti dělat velkofilmy se vším všudy. Je nutné, aby v kinech běžely evropské filmy, které se točily primárně pro kina a tím pádem jsou vizuální. Problém Evropy je, že se v kinech hrají národní a americké filmy, ale distribuce evropských filmů skoro není vidět, nebo běží jen v artových kinech ze 3 kopií.

Jaké si s Normalem kladete cíle? Proč se bude v zahraniční distribuci jmenovat Angels Gone? Ve kterých regionech sklízí film v zahraničí největší zájem?

Název filmu pro zahraničí jsem vymysleli poté, co jsme zjistili, že film s anglickým názvem Normal již existuje. Veliký zájem máme od distributorů z Asie a od nezávislých distributorů z Ameriky, samozřejmě bychom náš film měli rádi na velkém „áčkovém“ festivalu a festivalová cesta je pro nás velice důležitá.

Dagmar Veškrnová - Havlová (rozhovor)
obrazek
Jaké to bylo vrátit se před kameru po tolika letech?

Poslední film, který jsem točila, byl s Pertem Weiglem „Jak se dělá opera“ - Benjamina Brittena, v roce 1996, což znamená, že se vracím zhruba po 12 letech. Pochopitelně jsem z toho měla strach, protože jsem nevěděla, jestli po 12 letech, co jsem se filmu nevěnovala, můžu vstoupit do stejné řeky. A zjistilo se, že v podstatě žádnou hereckou pauzu necítím. Potřebuji pouze kolem sebe dobrý štáb, který mi umožní profesionální přípravu, a to jsem dostala.

Jak jste se seznámila s režisérem?

V kanceláři nadace jsem mezi jinou poštou našla dopis od producentky Karly Stojákové a režiséra Julia Ševčíka. Jsou to mladí lidé a já jsem je do té doby neznala. Co mě ale zaujalo, byl styl toho dopisu. Zvedla jsem tedy telefon, zavolala jim a dali jsme si schůzku. Na ní oba nesmírně zaujatě a fundovaně mluvili o svém projektu. Tak jsem si přečetla scénář, který se mi velmi líbil. A když jsem pak shlédla i Juliův předchozí film Restart, byla jsem naprosto nadšená a řekla jsem, že u Normalu nesmím chybět.

Kdo je Marie Kurtenová?

Postava Marie Kurtenové patří do ranku žen s tragickým osudem. Objeví, že člověk, se kterým žila, je masový vrah. Ta postava je něco naprosto odlišného, než co jsem doposud hrála a velmi jsem potřebovala poctivě se na ni připravit. Bylo krásné, když jsme s režisérem pracovali na tématech, která jsem navrhla, že by se v té postavě ještě měly objevit. Přicházela jsem s různými nápady a některé z nich Julius do scénáře zapracoval.

Jak se pracovalo se štábem Normalu? Třeba s mexickým kameramanem Riestrou?

Nikdy jsem se nesetkala s kameramanem tak rychlým, tichým a s takovou úžasnou obrazotvorností, se kterou vytváří záběry. Vím, že několikrát jsem vůbec nepátrala po tom, kde kamera stojí, což je neuvěřitelné. Julius Ševčík zase někdy jen řekl: „Tuhle scénu si představuju jako tango.“ A bylo hned jasné, co má na mysli. Myslím, že si velmi rozumíme. Stalo se například, že jsem si po některé scéně říkala, že bych měla třeba zvednout nohu dříve a potom teprve pootočit hlavu, abych zvýšila napětí. A vtom Julius říká: „Zvedni tu nohu dřív a teprve potom pootoč hlavou! Rozfázuj si to!“ Máme podobný typ myšlení. Antonio a Julius mají také úžasnou schopnost se dorozumívat nejen slovy, je to takové vícesmyslové vnímání. Štáb jsou samí zapálení lidé.

Byly nároky režiséra Ševčíka v něčem speciální?

Už když jsem viděla Restart, tak jsem si všimla Juliova až artificielního vidění. Bylo mi jasné, že dialog nebude to hlavní, na co se budeme soustředit. Gestem se dá vyjádřit víc emocí než slovem, tak to prostě je. Nejkrásnější momenty byly, když Julius vymyslel scénu, která není ve scénáři a improvizovalo se. Pro herečku je zajímavé zapojit fantazii a oddat se s důvěrou režisérovi. Julia si totiž vážím nejenom jako umělce, ale také jako člověka - je například neuvěřitelné pozorovat autoritu, kterou na natáčení má. A uměle ji nevytváří - prostě ji zcela přirozeně má.

Jak se spolupracovalo s Pavlem Gajdošem a Milanem Kňažkem?

Oba dva jsou nesmírně vnímaví, citliví a inteligentní, což jsou tři základní a důležité předpoklady třeba kromě talentu, píle a charismatu, k tomu, aby se spolupracovalo dobře. Navíc jsou to gentlemani.

Jakými slovy byste pozvala diváky do kina?

Divákům bych ráda vzkázala, ať do kina určitě přijdou. Tento film bude krásný, ojedinělý, umělecký, přitažlivý a diváci se nebudou ani chvíli nudit. Štáb okolo mě dobře věděl, že dělá na dobrém filmu, bylo to ze všech cítit, že pracují na něčem, co má smysl, co bude mít výsledky. Všechny do kina zvu.

Podobné filmy

Znovu sedmnáctiletý
(17 Again) Když Mikova přítelkyně otěhotní, musí sedmnáctiletý mladík nechat školy i baske...
dnes 16.40
Nova Cinema
Zachraňte vojína Ryana
(Saving Private Ryan) Americké jednotky pod vedením kapitána Toma Hankse mají za úkol pron...
dnes 20.00
Nova Cinema
Krvavý příliv
(Crimson Tide) Gene Hackman, kapitán americké jaderné ponorky je drsný voják. Jeho zástupc...
zítra 20.00
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pondělí 20. 11. 2017 Svátek má Nikola
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz