fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

49% 65 hlasů
4.9 10 65
film / komedie, drama, Česká republika, , 93 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 24.3.2011 v SK 30.6.2011, DVD od 5.10.2011 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2011, Český Lev, Střih (J. Brožek), Scénář (V. Havel)


Ukázka
00:41



Filmová adaptace úspěšné divadelní hry Odcházení od Václava Havla z roku 2007.
Bývalý prezident a dramatik Václav Havel debutuje jako režisér filmovou verzí své celosvětově úspěšné hry Odcházení. Příběh filmu se odehrává ve zlomovém okamžiku života Dr. Viléma Riegera, který po dlouhá léta zastával funkci kancléře. O tu však v nedávné době přišel a ačkoliv se snaží nedat nic najevo, v podstatě se mu zhroutil svět. Musí se vystěhovat z vládní vily, která se už za ta léta stala jeho domovem. Zároveň - a hlavně - musí prožít rozklad svého okolí, svého "dvora", a uvědomit si, jak málo ho vlastně znal: z patolízalského tajemníka se vyklube zrádný had, z protivného byrokrata jediný věrný, starší Riegrova dcera zvolna ustupuje od svého původního úmyslu otce ubytovat u sebe, mladší dcera, která se zdála být jen jakousi ozdobou rodiny, je naopak jediná, kdo hledá reálné východisko. Z vyšších míst přichází Riegerovi nabídka, že by ve vile mohl zůstat, kdyby veřejně podpořil svého cynického protivníka. Tato výzva je navíc doprovázena vydíráním pomocí kompromitujících dopisů, které jsou Riegrovi nepřátelé připraveni nabídnout bulvárním plátkům. Dokáže zlomený Rieger odolat nebo ho čeká zoufalá a ponižující kapitulace?
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Bohužel neskutečný paskvil, kde se všichni mohli přetrhnout, aby se v díle Havla ukázali. Možná I jemu by pomohla pořádná kritika, takhle to bylo jak za bolševika v hlubokém předklonu k mocnému pánovi (nebo soudruhovi)
Všechny komentáře k filmu 24+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Odcházení

Střet odcházejícího politika, kancléře Riegra, s nově nastupující generací politiků, odehrávající se v zápletce kolem vystěhování z vládní vily, je ironickou parafrází dvojího způsobu vidění světa a pojetí hodnot, tradičně utopické a dnes poněkud vyprázdněné idealistické perspektivy s ryze pragmatickou a ekonomicky účelovou možností ovládat svět. Děj se odehrává na zahradě vládní vily, v níž žije bývalý kancléř Rieger, jenž se neumí se svou situací vyrovnat. I když se snaží nedat na sobě nic znát, jeho svět a vztahy se hroutí. Musí se vystěhovat z vládní vily a oddělit věci soukromé od věcí "eráru". Ve vile s Riegrem žije jeho dlouholetá přítelkyně, jeho matka, jeho mladší dcera a sluha. Rieger sleduje proměny svého okolí i proměny charakterů svých nejbližších spolupracovníků, aby nakonec přijal pokorně ponižující funkci poradce svého hlavního protivníka, bývalého náměstka Kleina, cynického představitele mladší generace politiků, který se samozřejmě navenek hlásí ke stejným ideálům, ale v praxi se jich vůbec nehodlá držet, vilu chce prodat a realizovat v ní jakési blíže neurčené "společenské centrum".


O filmu

obrazek
Konec člověka. Konec epochy. Konec lásky

Příběh filmu Odcházení je příběhem zlomového bodu v lidském životě. Dr. Vilém Rieger po dlouhá léta zastával funkci kancléře, nedávno však o ni přišel a zřejmě se s tím neumí vnitřně vyrovnat. I když se snaží to nedat najevo, v podstatě se mu zhroutil svět. Musí se vystěhovat z vládní vily, která se už za ta léta stala jeho domovem, a musí se účastnit nedůstojné procedury oddělování erárních věcí od věcí soukromých. Zároveň - a hlavně - musí prožít rozklad svého okolí, svého "dvora", a uvědomit si, jak málo ho vlastně znal: z patolízalského tajemníka se vyklube zrádný had, z protivného byrokrata jediný věrný, starší Riegrova dcera zvolna ustupuje od svého původního úmyslu otce ubytovat u sebe, mladší dcera, která se zdála být jen jakousi ozdobou rodiny, je naopak jediná, kdo hledá reálné východisko. Z vyšších míst přichází Riegerovi nabídka, že by ve vile mohl zůstat, kdyby veřejně podpořil svého cynického protivníka. Tato výzva je podepřena i vydíráním: jeho nepřátelé, jak se ukazuje, získali jakési kompromitující dopisy, které jsou připraveni nabídnout bulvárním novinám. Zlomený Rieger nakonec zcela kapituluje: přijme potupné místo poradce svého někdejšího tajemníka-zrádce a ještě tento svůj krok racionálně zdůvodní.

Ve filmu nejde jen o odcházení jednoho politika z funkce, ale obecněji o sám fenomén změny: každou vteřinu něco přichází a něco nenávratně odchází, nevíme odkud se všechno vynořuje a ještě méně víme, kam se to zanořuje. Vlastně jde o klasické téma dramatu, kterým je konec. Konec člověka. Konec epochy. Konec nějakého společenství. Konec lásky.

„Nápad zfilmovat Odcházení nevzešel původně z mé hlavy, nicméně, když se na to zpětně dívám, zdá se mi, že opravdu hrálo svou roli i to, že jde o moji poslední hru, k níž mám pochopitelně blíž než k těm napsaným před více než dvaceti lety,“ říká dramatik Václav Havel o tom, proč padla volba filmové adaptace právě na Odcházení.

A jaký vidí Václav Havel jako autor zásadní rozdíl mezi divadelní a filmovou verzí Odcházení? „Rozdílů mezi filmem a divadlem je mnoho. Například: divadlo vidíte pořád v celku, nanejvýš je některý herec chvilku blíž než jiný, zatímco ve filmu máte možnost, ba i nutnost střídat detailní záběry s pohledy na větší celky a skákat z jednoho herce na druhého, “ vysvětluje režisér. „U mne to je ztíženo ještě tím, že mé hry jsou založeny na jazyku, což film nemá moc rád. Jenomže, když se to v mém textu neodříká přesně tak, jak je to napsáno, v celé někdy až nesnesitelné délce, ztrácí to paradoxně smysl a začíná přerůstat v bezměrnou nudu. Je to divné, ale je tomu tak. Mé hry se hrají čtyřicet let a vím tudíž, o čem mluvím. Ve filmovém Odcházení jsou dialogy či delší promluvy pochopitelně zkráceny, i když ne příliš. Největším zásahem je zrušení autorského hlasu, který je ve hře a ve filmu nikoliv.“

Divadelní hra o pěti dějstvích Odcházení vznikla v roce 2007. Česká premiéra se konala 22. května 2008 v Divadle Archa v režii Davida Radoka, v hlavních rolích se představili Jan Tříska, Zuzana Stivínová, Vlasta Chramostová a další. V zahraničí byla poprvé uvedena téhož roku 20. září v Londýně, během posledních let se pak úspěšně hrála po celém světě, zatím poslední zahraniční inscenaci Odcházení uvedlo v květnu 2010 divadlo Wilma Theatre ve Filadelfii. Ovlivnila některá inscenace filmovou podobu Odcházení, inspirovaly třeba režiséra některé prvky v určitých divadelních pojetích?

„Ani bych neřekl,“ říká Václav Havel. „Ty inscenace byly velmi různé, vždy mne to ohromně zajímalo, ale na nějakou konkrétní inspiraci si nevzpomínám. Snad bych mohl zmínit jen to, že mne zaujala a možná i trochu ovlivnila tísnivá atmosféra, kterou vytvořil David Radok v závěrečné části své inscenace v Arše,“ vzpomíná autor a dodává: „Leccos mne ovšem inspirovalo tak říkajíc negativně, uvědomil jsem si například, jak snadno si člověk může plést navzájem postavy, když jde o podobné herecké typy, v podobných kostýmech a když ještě navíc samotné aranžmá to pletení podporuje. Nedivím se v takovém případě divákovi, který nic nechápe a na protest bručí. Bručení jsem sice u Odcházení nezažil, ale někdy se stalo, že jsem chtěl zabručet já.“

obrazek
Necháváme žít příběh

Natáčení probíhalo v červenci a srpnu 2010 v památkově chráněném objektu vily Čerych v České Skalici. „Jde o jeden z nejnáročnějších projektů, jaký jsem realizoval,“ říká jeden z nejzkušenějších domácích producentů Jaroslav Bouček. „Především proto, že rozpočet se podařilo zabezpečit v rekordně rychlé době, obvykle sháním finance tři roky, v tomto případě jsem na to měl tři měsíce. Celé natáčení nakonec proběhlo bez větších problémů. Obávali jsme se o zdraví pana prezidenta, ale zvládl to fantasticky a podrželo nás i počasí,“ dodává producent.

Odcházení je obsazeno skutečně výběrem nejlepších domácích herců- do jaké míry jim Václav Havel nechával při práci na place volnost a prostor k improvizaci a do jaké míry museli přesně dodržovat režisérovy představy?

„Někdy přinesl nápad či řešení ten, někdy onen, ale nevzpomínám si, že by byly nějaké spory kontroverze či principiální názorové rozdíly,“ charakterizuje spolupráci s domácí hereckou elitou režisér Václav Havel a dodává: „Já jsem ocenil, že herci, kteří musí nejednou odmítat i hlavní role, byli ochotni z přátelství přistoupit na praktický pokus, že není malých rolí, a přijmout i role vskutku mikroskopické.“

V hlavní roli kancléře Riegra se objeví Josef Abrhám. „Každý člověk je někdy vtipný, někdy dojemný a někdy směšný. Takový je život a tak chci svou roli hrát. Bez všech těchto poloh by byla pouhou karikaturou," řekl herec o postavě, kterou ztvárňuje na filmovém plátně.

„Můj hrdina zosobňuje svým způsobem modelový osud. Prožil významný, více či méně bohatý život, který v dosavadní podobě končí. Rieger v téhle fázi života neví, co bude dál. Má normální lidské vlastnosti a zároveň i povahu, která, řekněme, není úplně běžná. Zastával vysoký post, a když si na to člověk za dlouhou dobu zvykne, pak, když to najednou není, prožívá velkou změnu a na ni každý v životě reaguje různě. Ani on to nesnáší lehko, postupně se ale smiřuje s tím, že všechno kolem přestává fungovat jako dřív a skončí tím, že musí opustit přepychový dům a neví, kam vlastně jít… V určité míře zažije podobnou změnu každý z nás, jde o to, jak se s tím dokážeme vyrovnat, jak se dokážeme adaptovat,“ říká Josef Abrhám o postavě kancléře Riegra.

Není tajemstvím, že hlavní ženskou postavu - Riegrovu přítelkyni Irenu - připravoval autor již v divadelní verzi jako úlohu pro svou ženu, herečku Dagmar Havlovou. „Role Ireny byla psána pro mne, ale nikoliv o mně,“ připomíná představitelka filmové Ireny a doplňuje: „Byla jsem u vzniku hry, kdy ji Václav psal a četla jsem první rukopis, takže jsem měla možnost sledovat, jak se vyvíjela. Hrála jsem ji nesmírně ráda. Snažila jsem se v Ireně odkrýt nejniternější zákoutí své duše. A ta divadelní Irena, kterou jsem studovala a kvůli nemoci pak nemohla hrát, mi pomáhala ve znalosti textu, který jsem si ještě i po těch dvou letech pamatovala, ale ve filmu jsem začínala s čistým stolem. Každý režisér má jinou představu, a tak i každý herec uchopí pokaždé postavu z jiné strany.“

Riegrovým protihráčem je náměstek Klein, muž, který se brutálním způsobem dere na jeho místo. Ve filmu roli ztvárnil Jaroslav Dušek. „Postava je v textu jasně popsána, repliky jsou dané. Jediné, co jsme dolaďovali, byl kostým. Tam jsem dal několik podnětů a některé z nich pan režisér přijal. Výborně třeba rozvinul Kleinovu práci s polštářkem. Však uvidíte,“ slibuje herec.

Všichni účastníci natáčení se shodli na tom, že průběhu letních měsíců se na place v České Skalici vytvořila velmi tvůrčí a zároveň rodinná atmosféra. Celý štáb stmelovala vůle po co nejlepším výsledku.

„Pan režisér Václav Havel, natáčel svůj první celovečerní film a neustále opakoval, že vlastně netuší, jak se to dělá. Tím v každém ze zúčastněných vyvolal pocit, že je třeba mu pomoci,“ vzpomíná Jiří Macháček, který ve filmu hraje bezostyšného bulvárního novináře.  „ To bylo příčinou takové kolektivní snahy, takové vůle vyhovět režisérovi, jakou jsem na žádném jiném natáčení nezaznamenal. K tomu bylo vidět, že ho ta práce obšťastňuje a to nás motivovalo taky. Navíc jsme věděli, že další film už točit nebude, že to je jen jednou a dost, takže jsme se mohli přetrhnout, aby byl spokojen. A nemluvím jen o hercích. Viděl jsem to na celém štábu. Ještě jsem nepracoval s režisérem, který by dokázal prosadit svou vůli tak hluboce, a při tom tak nepostřehnutelně, jako režisér Havel.“

„Bylo to úžasné setkání,“ souhlasí herečka Eva Holubová. „Sešla se tam filmařská elita, ale na to, jak obrovské mají všichni zkušenosti, do toho dávali - možná díky Václavovi, tomu fluidu, které vyzařuje - takové to začátečnické nadšení. To znamená, že dělali víc, než museli, víc než se od nich očekávalo. Občas se mi až chtělo plakat dojetím. U Havla je výborné, že se neprožívá, mluví jasně, stručně a výstižně. Je velmi vědomý režisér se smyslem pro humor, ale ještě je tam něco nad tím. Dívá na svět z nadhledu,“ svěřuje se představitelka Moniky, nejlepší kamarádky Ireny.

„Vaškova režie spočívala v tom, že nám nechával naprostou svobodu, a když se mu něco nelíbilo, tak to velmi důrazně, ale klidně dal najevo a nakonec vždycky dosáhl svého,“ charakterizuje režisérův přístup Dagmar Havlová.

„Spolupráce s každým režisérem bývá odlišná, dokonce někdy je jiná spolupráce se stejným režisérem na jiném filmu,“ říká Jaroslav Dušek a pokračuje: „Setkání s Václavem Havlem jako režisérem bylo znamenité. Byl připraven, jako autor znal svůj text dokonale, věděl, co chce od herců, nekřičel, nerozčiloval se a dokonce se natáčením i bavil. Byla to radost. Neobvyklé bylo, že znal všechny repliky přesně zpaměti, takže každou naši nepřesnost ihned vlídně začistil.“

„Žádný stres, žádné napětí,“říká Josef Abrhám o atmosféře natáčení. „Václav Havel má mimořádný dar poznat, že je to dobře. Že je zbytečné něco dalšího zkoušet, jet další klapku. Řekl jen: To je dobré, to se mi líbí. Ono to tak většinou bývá, že vlastně jenom jedna klapka je povedená. Spojení autora Havla s režisérem Havlem bylo, myslím, v tomto případě šťastné. Nechávali jsme žít příběh, díky tomu jsme byli uvolnění.“ „Věřte mi, zažil jsem hodně natáčení, ale takovou pohodu, jaká byla ve Skalici, snad nikdy,“ svěřuje se i Stanislav Zindulka, představitel trochu popleteného Riegrova sluhy.

obrazek
Kruh se uzavírá

Každý režisér má v oblibě jinou fázi pracovního procesu - přípravu, zkoušení s herci, vlastní natáčení, práci ve střižně. Která fáze nejvíce bavila a uspokojovala režiséra Václava Havla? „Nejvíc mne asi bavilo to, co je koneckonců nejdůležitější, totiž samotné natáčení,“ přiznává Václav Havel. „U toho mne jen znervózňovala délka přípravy každého záběru. Byl jsem sice obklopen skvělými profesionály, kteří nepromarnili ani minutu, nicméně člověku, který na to není zvyklý, vadí trochu to neustálé čekání na okamžik, kdy bude vše připraveno k samotnému točení. Film přitom - aspoň u mne to tak bylo - člověka natolik pohlcuje, že si nemůže to čekání krátit například četbou nebo sledováním televize nebo debatami o jiných věcech. Také nebylo pro mne jako člověka až úzkostlivě odpovědného příjemné, že to stojí mnoho peněz a že je třeba kvůli tomu i kvůli mnoha jiným věcem, jako například kvůli smluvním závazkům herců, přesně dodržovat natáčecí plán. Byli jsme sice hotovi dřív, než bylo plánováno, ale ta nejistota, zda to stíháme, mne dost zneklidňovala.“

Štáb filmu Odcházení tvořily skutečně špičkové osobnosti ve svém oboru. Za kamerou stál Jan Malíř, o střih filmu se postaral sedminásobný držitel Českého lva Jiří Brožek, architektem filmu byl scénograf a architekt Ondřej Nekvasil, držitel řady mezinárodních ocenění v čele s cenou EMMY 2001 (outstanding art direction) za americkou minisérii Anne Frank: The Whole story.

K pohybové spolupráci přizval režisér i předního světového choreografa Jiřího Kyliána.  „Mít tu možnost spolupracovat s těmi nejnadanějšími herci, kteří se v České republice vyskytují, je něco úžasného!  Byl to pro mne velký svátek,“ říká Jiří Kylián a dodává: „Setkáni s Václavem Havlem a možnost být v jeho blízkosti, povídat si s ním o životě a umění, je jedním z největších zážitků mého života. Jeho režijní pokyny byly vždy velmi přesné, a já jsem se jenom snažil je co nejvěrohodněji realizovat.“

Václav Havel také na Kyliánovu adresu nešetří pochvalami. „Ta spolupráce byla skvělá. Věděl přesně, co chce, uměl to jasně a rychle sdělit, suverenita se u něj snoubila s laskavostí. Škoda jen, že jsme si nemohli té spolupráce užít víc.“

Přitom připravil světoznámému choreografovi k řešení situaci, kdy část ryze činohereckého ansámblu vystupuje i ve velké taneční scéně. „Snad je to trochu kuriózní, ale když mi bylo 19 let, tak jsem spolupracoval s herci "Činoherního Klubu" na hře "Na koho to slovo padne" v režii Jana Kačera. To byl tehdy pro mne také velký zážitek,“ vzpomíná Jiří Kylián. „Takže touto spoluprací s Václavem Havlem na jeho filmu Odcházení se vlastně tento kruh uzavírá….!“

Před natáčením Václav Havel řekl, že pokud se film nepovede, bude první, kdo to pozná a pak ho zavře do trezoru, vrátí sponzorům peníze a nedovolí jej uvést. Protože vše směřuje k premiéře, tento „krizový scénář“ určitě nehrozí. Řada režisérů se však přiznává k tomu, že mají tendenci do poslední chvíle film vylepšovat a ještě při premiéře by jej chtěli změnit.

Potýkáte se také s tímto pocitem nejistoty a nebo jste s konečným tvarem filmového Odcházení zcela spokojen?
„To s tím trezorem byla samozřejmě nadsázka nebo jakýsi položert. Ten film nezakážu, snad bych na to ani neměl právo, ale zvědavý na ohlasy pochopitelně budu. Budou-li příznivé, zaraduji se, že má veřejná kariéra nekončí a nevrcholí výbuchem, nebude-li to úspěšné a roztrhá-li to kritika, řeknu si, že lidi potkávají horší věci, než že se jim nepovedlo natočit dobrý film,“ říká Václav Havel.

Podobné filmy

Jak básníkům chutná život
Čerstvý doktor Pavel Kříž nastupuje v nemocnici ve svém rodném městě. Jenže se svými názor...
dnes 16.40
NAHRAT
ZDARMA
Nova
Co je doma, to se počítá, pánové...
Novákovi již přišli na to, jak se dostat bezpracně k penězům, a rodinu Bartáčkových navští...
dnes 16.55
NAHRAT
ZDARMA
Prima
Povídka o policajtovi
(Flic story) Zločinec bez zábran a neúnavný policejní inspektor jako jeho stín. Jean-Louis...
dnes 20.00
NAHRAT
ZDARMA
ČT2
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Neděle 21. 10. 2018 Svátek má Brigita
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz