fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

62% 963 hlasů
6.2 10 963
film / komedie, drama, USA, , 97 min., od 12 let
Somewhere
Kinopremiéra v ČR 14.4.2011 v SK 18.11.2010, DVD od 21.9.2011 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
01:46



Určitě jste o něm četli v bulváru. Hollywoodské zlatíčko Johnny bydlí v proslulém hollywoodském hotelu Chateau Marmont. Jeho okolí brázdí v nadupaném Ferrari, a když je zrovna doma, bývá tam s ním dostatek krásných dívek nebo uklidňujících prášků, které mu pomáhají tenhle sladký život zvládnout. Z ničeho nic se jednoho dne přede dveřmi jeho apartmá objeví jedenáctiletá dcera Cleo, jediný úspěch jeho jinak velmi nevydařeného manželství. Jejich setkání donutí Johnnyho, aby se ohlédl za svým dosavadním životem a upřímně si odpověděl na otázku, ke které dříve či později dospěje každý. Nešel jsem náhodou po špatné životní cestě?
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Jó herec, ten ten tvrdej chleba má.... Ne, vážně - ten, kdo má trochu povědomí o losangeleském Chateau Marmont, přechodném, ale i trvalém bydlišti hollywoodských hvězd, kde život je jedna velká párty plná kokainu, kde si dávají pilulky na uklidnění, povzbuzení a na spaní s takovou rutinou, jako my ranní kávu, kde stačí letmý pohled k tomu, aby se ráno co ráno vedle sebe probouzeli neznámí cizinci a kde se nezřídka hotelové lůžko stane smrtelnou postelí lidí, kteří na ni mají nárok jen prožitkově, rozhodně ne věkově... Je s podivem, jak Sofia Coppola dovedla zachytit prázdnotu v plnosti událostí - v autentickém prostředí, známého z bulvárních fotografií jen terasou s proutěným nábytkem, kde si herecká elita dává drink před oscarovým ceremoniálem, se nám, lačným po odlesku třpytu hvězd, poodhaluje i domácká recepce, chladné chodby a neosobní apartmá. Přesto musí být v porovnání s tichostí limuzíny, letištní halou, promo akcemi, festivaly, skvostnými hotely a další spoustou neznámých lidí okolo sladkým domovem v pauzách mezi natáčením. Jenže stále přetrvává pocit osamění, zbytečnosti a promarněného života, které nezaplní ani pohled na bulváry průhledem z Ferarri (stejně si myslím, že se pro něj za chvilku vrátil :-)) Pro mě přínosná sonda do ubíjejícího osamění těch, co nám rozdávají smích, slzy i štěstí.
Všechny komentáře k filmu 5+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Odnikud někam

Život hollywoodské hvězdy, Johnnyho Marca, je jeden velký mejdan. Součástí jeho každodenního života je ale také alkohol a antidepresiva. Přestože má řadu přátel a známých, tak se cítí osamělý. Jeho manželství dlouho nevydrželo a se svou jedenáctiletou dcerou Cleo se v podstatě ani nezná. Jednoho dne se ale Cleo nečekaně objeví u dveří a říká mu, že její matka chce mít nějaký čas sama pro sebe, a tak ji svěřuje do jeho péče. Ubytují se v luxusním hotelu, Cleo je z výletu do Itálie i z apartmá s vlastním bazénem přímo uchvácena. Nadšení ji však opouští v okamžiku, kdy s nimi začne hotelový pokoj sdílet jedna z otcových milenek. Po návratu z Itálie Johnnymu dochází, že v přítomnosti Cleo si dává pozor na své chování, nepije, je ohleduplnější a znovu se začal smát. Krátce poté se musí Johny s Cleou rozloučit. Cleo odjíždí na letní tábor, cestou se svěřuje otci se svým trápením, máma odjela a neřekla, kdy se vrátí. Johnny ve svém pustém hotelovém apartmá opět upadá do deprese. Po sblížení s dcerou se jen těžko vyrovnává se svou samotou. Po několika bezesných nocích učiní zásadní rozhodnutí - je na čase začít nový život.


O natáčení

obrazek
Zkušený producent G. Mac Brown, zvyklý na projekty s rozpočty několika miliónů dolarů, ocenil, že Odnikud někam jako malý, intimní film lehce umožnil soustředit se na jádro příběhu, kterým je vztah mezi otcem a dcerou.

Bratr režisérky Roman Coppola poznamenává, že úmyslně vynechali postavy navíc, které by mohli narušit film. “Sofia dělala tento film v intimním, evropském stylu a svým osobitým způsobem, který je jednoduchý a smysluplný. Jedním z mých úkolů bylo připomínat, že méně je víc. Bylo důležité šetřit penězi, ale ještě větší důraz jsme kladli na vytvoření dějové intimity.”

Producent Brown dodává: “Říká se, že nejdražší slova ve filmovém byznysu jsou ´co když´, což znamená spoustu vybavení a lidí, abyste byli připraveni na jakoukoliv situaci. My jsme se pokusili tato slova z našeho slovníku vymazat. Sofie má naprosto jasnou představu, co chce. Já jsem si uvědomil, co je pro natočení filmu skutečně důležité.”

Všichni, kdo byli k natáčení přizváni, pochopili, že budou součástí něčeho výjimečného, co se velmi liší od čehokoliv, co kdy dělali. Představitel hlavní role Stephen Dorff říká: “Po třiceti filmech jsem dostal roli, která je jako dar. Odnikud někam je výjimečný - poetický, okouzlující a plně v Sofiině stylu”.

“Příležitost přišla z ničeho nic. Sofia, se kterou se znám dlouhá léta, ale nějakou dobu jsem s ní nemluvil, mi zavolala a zeptala se, zda by mi mohla poslat scénář k novému filmu. Po přečtení jsem jí hned volal, jestli bych za ní mohl přijet do Paříže a promluvit si s ní o tom. Poslední večer, než jsem z Paříže odjížděl, mi Sofia zavolala, že tu roli dostanu. Začal jsem brečet, protože ten den to bylo právě rok, co zemřela moje matka, a já cítil, že se tam nahoře usmívá. To byla role, kterou pro mne vždycky chtěla. Ve chvíli, kdy jsem položil sluchátko, rozsvítila se Eiffelovka.”

Herec říká, že si uměl představit, jaký život jeho postava Johnny Marco vedl. “Také jsem míval období, kdy to se mnou šlo z kopce. Když Johnnyho potkáme, vede monotónní, dekadentní život. Je to milý chlapík, ale dost pije a polyká spoustu prášků. Ani na filmy, které natočil, není moc hrdý. Ještě nenašel to svoje správné místo. Pak se objeví jeho malá holčička, a i když si nejprve myslí, že to nemůže zvládnout, tráví s ní víc a víc času, víc než když byla malinká.

Dorff přiznává, že před začátkem natáčení je vždy trochu nervózní. U tohoto ale od samého začátku věděl, co má dělat. “Moje matka vždycky chtěla, abych hrál postavu typu Steva McQueena. Řekla by, že bude mít svoje mouchy, ale bude mít srdce. Tak jsem viděl Johnnyho já.”

Dorff točil kamerové zkoušky s hlavní adeptkou na roli filmové dcery s Elle Fanning. V rámci zmiňovaných minimalistických nákladů probíhala zkouška následovně: Producent Roman Coppola měl na starost kamery, G. Mac Brown držel mikrofony a Sofia Coppola dávala hercům instrukce a zároveň je fotila. Jediným dalším členem štábu byl kadeřník, který spustil klapku a pak odešel.

obrazek
Režisérka kladla důraz na to, aby vztah filmového otce a dcery působil co nejpřirozeněji, proto se snažila, aby Dorff a Fanning spolu trávili čas ještě před začátkem natáčení. Elle Fanning říká, “Stephen a já máme mnoho společného. Chodil do stejné školy jako já. Oba si koušeme nehty. Oba pocházíme z Georgie a oba máme rádi, když je jídlo hodně opečené. Vztah otec-dcera teď máme i mimo plátno.”

Ačkoliv představitelce Cley Elle Fanning bylo v době natáčení teprve jedenáct, natáčí přibližně od let, kdy se naučila chodit.

Stejně jako Stephen Dorff, i Elle Fanning je před začátkem natáčení nejistá, jak to půjde. Ale v případě tohoto filmu “nikdy nebyla nervózní, nikdy nebyla pod tlakem. Když nás něco napadlo, vždycky jsme to řekli Sofii a ona naslouchala. Je jedním z nejhodnějších lidí, jaké jsem potkala. Dělá věci v klidu, aniž by potřebovala někoho stresovat.”

Kvůli scéně na zimním stadiónu chodila Elle Fanning každé ráno od sedmi šest týdnů bruslit. Dnes s úsměvem říká, že je tak dobrá, že se může předvádět před kamarády.

Dorff vděčí vztahu se svými mladšími sestrami za to, že se mu podařilo uchopit vztah se svojí filmovou dcerou. “Vzhledem k tomu, že žádné děti nemám, hrát a být s dítětem pro mne byla veliká změna. Nejvíc jsem si to uvědomil v autě, když jsem Elle někam vezl. Normálně při řízení kouřím a nadávám ostatním řidičům - protože v L.A. máme nejhorší řidiče - ale s ní jsem musel přestat. Místo toho to bylo ´Zapnout pásy!´.”

Johnnyho kamaráda Sammyho hraje Chris Pontius. (televizní show Jackass a dobrodružná reality show Wildboyz). Pontius zjistil, že mají se Stephenem Dorffem společné přátele, “takže jsme měli o zábavu postaráno. Byla to sranda, ať jsme natáčeli nebo ne, nebyl v tom moc rozdíl.”

Provokativní scény s Johnnym hrají modelky z Playboye, dvojčata Kristina a Karissa Shannon. Jako milovnice tance byly nadšené, že “taneční” role dostaly. Čekala je ale tvrdá práce, v rámci příprav trénovaly tři týdny každý den tři hodiny tance u tyče.

Jak již bylo zmíněno, film se natáčel v legendárním losangeleském hotelu “The Chateau Marmont”. Mnoho produkcí chce na tomto místě natáčet, ale většinou je jim umožněno je pár scén, obvykle natáčených v noci. To nebyl případ Odnikud někam. Sofia Coppola oslovila přímo majitele hotelu Andrého Balazse a ten k ní získal důvěru, že ukáže jeho hotel v mimořádném světle. “Sofia si pamatuje našeho legendárního Romula Lakiho, který zde pracuje přes třicet let a proslul jako “zpívající číšník”. Tuto jedinečnost zapracovala do scénáře, díky čemuž se náš hotel divákům ukáže jako výjimečné místo s domáckou atmosférou.

Stephen Dorff v hotelu kdysi několik měsíců žil, oslavil zde své 21. narozeniny. Na přání režisérky, aby znovu nasál hotelovou atmosféru, se sem opět přestěhoval. “Tím, že jsem zde opět bydlel, jsem zažíval pocity podobné mojí filmové postavě. Lidé mě na chodbách a poznávali, proto jsem často rozmýšlel - mám jít ven, mám jít do kina nebo si nechám přinést jídlo na postel, abych mohl být v klidu sám?”

Požadavek režisérky na vzhled Johnnyho byl, aby připomínal hereckého idola Marlona Brandona. Proto nosí klasické oblečení, klasická trička, ošoupané džíny a pohorky.

Většina filmu je natočena v hotelu, pár scén pochází z L.A. či jeho okolí, jeden den strávila produkce v Las Vegas a nakonec celý štáb odletěl na pár dní do Itálie, resp. Milána.

To, že jde o malý film v komorním duchu, svědčí např. nezvyklý moment, na který vzpomínají všichni ze štábu. Stephen Dorff vysvětluje, “V určitých chvílích Sofia chtěla, aby čas na plátně byl stejně dlouhý jako ve skutečnosti. Ve filmech jsem kouřil i dřív, ale nikdy jsem před kamerou nevykouřil celou cigaretu. Seděl jsem několik minut v pokoji, v klidu kouřil a ačkoliv tam byl celý štáb, měl jsem pocit, že jsem tam jen já se svými myšlenkami.”

Sofia Coppolaová (rozhovor)
obrazek
Dokážete vysvětlit četnost hotelů ve vaší práci?

Ó, ano - Versailles v Marii Antoinettě byl svým způsobem také hotel.

Spadá to až do doby povídky “Life without Zoe”, na které jste se podílela.

Ano. Když jsem psala Odnikud někam, říkala jsem si, “Aha, zase jsem v hotelu”. Jako dítě jsem v hotelích strávila hodně času, s otcem [Francis Ford Coppola], který natáčel na různých místech, jsme hodně cestovali. Jako dítě mě bavilo pozorovat lidi, kteří v hotelích bydleli a samotnou mě tam bavilo být. Hotely mají svůj vlastní svět.

Jak moc se místo vztahuje a jak moc ovlivňuje postavu, kterou vytváříte. Ve filmu Odnikud někam je hotel Chateau možné identifikovat s Johnnyho pocitem, že je v pasti, navíc neschopný dospět.

Při psaní obvykle začínám s postavou, prostředí následuje později, úzce napojené na hlavního hrdinu. Které město, který hotel? Tak se to utváří. Před lety jsem pracovala na scénáři o upírech. V příběhu se objevil hollywoodský herec. Později se mi opakovaně vracel v myšlenkách a dožadoval se pozornosti, tak jsem došla k závěru, že si zaslouží vlastní film. A tak jsem vymyslela postavu Johnnyho Marca. Říkala jsem si ´Bydlí v Chateau Marmont´, protože to vypadá, že každý herec, se kterým jsem mluvila, má k tomto hotelu svůj příběh. ´Jojo, bydlel jsem tam rok´nebo ´V Chateau jsem pár měsíců bydlel´.

Tato úvaha má možná kořeny v 60. A 70. Letech, v době slávy sousedícího boulevardu Sunset Strip...

Vždy měl dekadentní nádech. Byla jsem tam jako dítě, před jeho posledním obnovením. V devadesátých letech kolovaly historky o rockových hvězdách, které zde pustošily hotelové pokoje. Tyto útržky se staly součástí scénáře, kde jsem je propojila s postavou Johnnyho Marca.

Řeknete nám o novém filmu trochu víc?

Je to vtipné; Odnikud někam byl původně dočasný název, ale zůstalo u něj. Chtěla jsem natočit něco jako symfonickou píseň o určité fázi života tohoto muže, která má ukázat, že on sám ví, že potřebuje někam jít - jen ještě přesně neví kam. Film je zasazen do prostředí moderního Hollywoodu, ale vůbec to není o filmovém byznysu. Jde o univerzální téma rodiny a osobní krize, se kterým se může ztotožnit každý.

obrazek
Když mluvíme o místě, své filmy jste natáčela všude možně po světě, ale ještě nikdy v L.A. Váš první popis nového filmu byl, že je to “intimní příběh odehrávající se v současném Los Angeles”. Měla jste pocit, že už nastal čas toto město prozkoumat?

Když jsem tady v Kalifornii žila, psala jsem o vzdálených místech. Po narození dcery jsem žila v Paříži a možná ta vzdálenost nebo i stesk po domově mě přivedly k touze psát o Kalifornii.

Vždycky jsem ale měla ráda klasické filmy o L.A. jako Šampón a Americký gigolo, a nemůžu si vzpomenout na žádný z posledních let, který by zachytil náladu dnešního L.A. Když jsem začala postavu vymýšlet, myslela jsem na současnou americkou pop kulturu, její fascinaci slávou a vším, co s tím souvisí.

Hlavní hrdinové filmů, které jste před chvílí zmínila, jsou mužští, sebevědomí protagonisté, kteří mají takříkajíc vše, a které s postupujícím příběhem ochromí různé důvody.

Ano, neměla jsem ale na mysli přímo ty hrdiny, spíš je to o atmosféře filmu. Myslela jsem na slavné filmové hvězdy, které zemřely nebo spáchaly sebevraždu. Říkala jsem si - když žijete naplno život plný večírků, dívek a drog, jaká jsou pak ta rána? Přemýšlíte o tom chvíli, když jste sami se sebou?

Máte pocit, že se L.A. v 21. století změnilo?

Žila jsem zde na začátku devadesátých let... nechci říct, že bylo “víc nevinné”, ale bylo to před dobou bulváru, reklamy a večírků plných celebrit. Mělo to jiný nádech. Hotel Chateau Marmont neobléhali paparazzi a neexistovaly reality show. Dnes je těchto show příliš a vypadá to, jako kdyby do Chateau chodily hvězdy, jen aby je tu někdo vyfotil. Chateau Marmont bývával více svět sám pro sebe, nyní se stal součástí pop kultury.

Je to veřejné tajemství. “Zde v hotelu je to soukromé “

“Ale já tu chci být vyfocen.”

Co se logistiky týče, po vašem předchozím filmu Marie Antoinetta by měl být tento mnohem jednodušší. Není to ale obtížné natáčet v současné době v L.A.?

Mně to tak nepřišlo. Nebylo o nás slyšet a neměli jsme super hvězdy, takže jsme mohli v klidu dělat naše věci. Po Marie Antoinettě, která měla tolik herců a kostýmů, bylo osvobozující mít menší štáb a být blíže zkušenosti se snímkem Lost in Translation. Tentokrát to bylo nejméně stresující a nejpříjemnější natáčení, jaké jsem zažila.

Byl to zajímavý experiment, soustředit se jen na dvě postavy a jejich osobní příběh a také s nimi strávit hodně času. Nechtěla jsem, aby si kdokoliv při sledování tohoto filmu uvědomoval natáčení. Chtěla jsem, aby tam prostě byli s hlavní postavou.

obrazek
Takže podstatou bylo ukázat příběh tak, jak jste ho psala?

Přesně tak - jaké to bylo, když byl Stephen v hotelu sám, ten moment, kdy se na sebe musel podívat, což je strašidelné pro každého. V moderním životě je spoustu rozptýlení, v show byznyse obzvlášť. Můžete se rozptylovat do nekonečna, co když ale vše odložíte a skutečně se na sebe podíváte? Záměrem bylo udělat si čas být sám s Johnnym v pokoji, scénář byl velmi minimální.

Měla jste plán B, kdyby Chateau s natáčením nesouhlasil? Byl v záloze jiný hotel?

Ne. Musel to být jedině Chateau - to byl klíčový bod, třetí hlavní postava filmu. Velmi často nemívám plán B, prostě musím najít způsob, aby ten první plán fungoval. Nebo pak vymyslet celou věc úplně znovu a jinak.

Naštěstí majitel André Balazs a hlavní manažer Philip Pavel byli velmi laskaví a pustili nás dovnitř.

A nemuseli jste žádat o posunutí nebo zbourání žádných zdí?

Ne. Harris Savides (kameraman) je neuvěřitelný, neboť dokáže natáčet kdekoliv. Vždy je pro. Myslela jsem si, že pro scénu s dvojčaty budeme potřebovat větší místnost, ale podařilo se nám přesunout věci tak, abychom se vešli.

Jak jste se dala dohromady s Harrisem Savidesem?

Má kamarádka a naše filmová architektka Anne Ross s ním pracovala. Před lety jsem se s ním setkala, vždycky se mi líbila jeho práce. Dohromady nás dala Anne. Nakonec jsme spolu rok před Odnikud někam natáčeli reklamu. Pracuje se nám spolu dobře. Už při té reklamě jsem pracovala na scénáři k tomuto filmu a rozhovory s ním o filmech a natáčení mě inspirovaly, abych zkusila tento více minimalistický styl.

Líbí se nám podobný styl obrazu a záběrů. Pojal kameru minimalisticky a záběry přirozené. Nebyli jsme zatíženi dlouhými přípravami a množstvím vybavení, takže jsme měli velkou svobodu, jak k natáčení přistoupíme. Líbí se mi, že použil přirozené světlo. Nejsem z těch, kdo mají vše na storyboardech, pečlivě rozplánované. Ráda zkouším nové věci a Harris je tomuto způsobu práce otevřený.

Film vypadá, že je natočen klasickým způsobem, na 34-milimetrový film a ne digitálně v HD.

Vždy točím na film. Můj otec má HD rád, ale líbí se mu, že já a bratr Roman jsme takoví obhájci skutečného filmu. Má to jedinečnou kvalitu. Doufám, že budeme ještě nějakou dobu natáčet takto.

Čočky, které jsme použili při natáčení Odnikud někam jsou ty, které použil můj otec při filmování Dravých ryb (1983). Přišel s tím Roman, že je máme a Harris je chtěl vyzkoušet. Ten film je můj oblíbený, tak jsem si říkala, že je použijeme. Byli uklizené ve skladu, tak jsme je museli celé dát do pořádku. Jsou to čočky Zeiss, které jsou jemnější. Dnes jsme zvyklí na super ostré HD, ale já chtěla v tomto případě docílit určité romantiky.

obrazek
Ve filmu není klasická romance jako taková, ale spíš velká láska otce a dcery. Jak blízká vám je postava Cley?

Postava Cley je inspirovaná dcerou mých kamarádů, kteří oba pracují v show byznyse a také tím, že mám vlivného otce, v jehož blízkosti vždy chtělo být hodně lidí, a který vždy dělal věci vymykající se průměru. Není to o mně, ale je zde pár věcí z mého dětství.

Veškerá práce, kterou dělám, má propojení s mým soukromím. Životní zkušenosti říkají o čem budete psát. Kromě Lost in Translation je toto jediný původní (realizovaný) scénář. Takové filmy jsou podle mne více osobní než filmy podle knih nebo něčeho jiného. Naplníte je osobními prožitky a myšlenkami. Líbí se mi osobní natáčení, filmy, které pramení z jedinečného pohledu konkrétní osoby. To je to, co zkouším dělat. Zkouším točit osobní filmy.

Ale pořád jste přístupná adaptacím?

Ano, proces adaptace mě baví. Líbila se mi kniha Smrt panen a chtěla jsem podle toho natočit filmovou verzi. Zábavné je přijít na to, jak budete adaptovat. Je to méně děsivé než původní scénář, kde se nemáte čeho chytit. Psaní původních scénářů vás může donutit dělat věci, o kterých jste ani nevěděli, že vás zajímají.

Většinou se svými postavami sympatizujete, spíše než byste je soudila nebo naznačovala, že jste lepší než oni.

Chci vyprávět jejich příběh, ukázat, jaké to je, když jsou v určitém bodě jejich života. U Odnikud někam jsem chtěla být v Johnnyho hlavě. Vzhledem k tomu, že zde je hlavní postava muž a ostatní moje filmy byly více o ženách, kladla jsem Stepehnovi hodně otázek. Uměla jsem si ale Johnnyho pocity představit podle toho, co mi říkají jiní lidé.

Zkoušíte ukázat pohled, který by jiní jinak možná neviděli. Viděla jsem “vyvolené světy”; a když v něm nejste, můžete mít pocit, že přesně to by se vám líbilo a naplňovalo by vás, nemusí to ale nutně být pravda.

Každý častý návštěvník kina má svého Johnnyho Marca - herce nebo herečku, kterému fandíme, který ale nevyužil svůj potenciál na sto procent.

Existují herci, které máte rádi, za které byste kopali. Můžou to být divoši, kteří se buď rozhodli, že trochu vyrostou a budou mít rodinu, nebo se rozhodnou zůstat špatným hochem z večírků, který se nikdy nezmění. Chtěla jsem, aby se Johnny v tomto okamžiku, kdy se musel rozhodovat, kým vlastně chce být, rozhodl správně.

Johnny je mix lidí, které znám a příběhů, které jsem slyšela. Někteří lidé z mého okolí se v Johnnym poznávají.

Jaké byly vaše hovory se Stephenem?

Spoléhala jsem, že bude chtít spolupracovat. Vždy jsem si myslela, že je talentovaný. Chvíli ho znám, chtěla jsem, aby natočil něco, co ještě nedělal, něco, co diváci ještě neviděli. Když jsem mu poslala scénář, říkal “Je mi to jasné, úplně se s ním dokážu ztotožnit”. Stephen má reputaci, že má rád dívky, ale také má malou sestru ve věku Cley, se kterou si je velmi blízký.

obrazek
Měla jste Stephena v hlavě, když jste psala scénář?

Když mi přišla do hlavy tato postava, od začátku jsem v ní viděla Stephena. Později mi navrhovali další herce, ale vrátila jsem se zpět ke své první volbě.

Jak jste pro roli Cley přišla na Elle Fanning?

Měla jsem schůzku s výkonným producentem Fredem Roosem a ten říkal, že viděl Elle na promítání Podivuhodného případu Benjamina Buttona, kde hraje, a že v reálu v sobě má něco mimořádného, a že bychom ji měli vidět. Říkala jsem si, “To bude to profesionální hollywoodské dítě, ne to, které mám v hlavě.” Chtěla jsem dítě, které bude úplně normální, v kontrastu ke světu showbyznysu.

Setkali jsme se s ní a byli jsme uneseni. Bylo přesně ve věku, jaký jsem chtěla. Fred chtěl, abychom viděli i všechny ostatní herečky, což se stalo, ale pořád jsem se při porovnávání vracela k Elle. Na Elle se chcete dívat, vybočuje z řady, má jiskru, je plná života a do Odnikud někam přinesla velmi mnoho. Moc jsem se nevměšovala do toho co dělá, protože je velmi dobrá a používá dobré instinkty.

Zkoušeli jste, zda jim to půjde se Stephenem dohromady?

Chvíli ano, včetně nějakých improvizací. Šlo jim to spolu, měla jsem radost. Šla jsem s nimi a dalším hereckým kolegou Chrisem Pontiusem na bowling, tak jsem požádala Stephena, aby Elle vyzvedl ze školy. Zašli ještě do výtvarného studia, tak měli společné zážitky. Byl se také podívat, jak hraje volejbal a zašli na oběd spolu s Lalou Sloatman, která hraje Cley matku (Johnnyho ex-manželku).

Když jsem viděla, jak se poznávají, vzpomněla jsem si na můj oblíbený film Papírový měsíc. Řekla jsem Stephenovi, ať se na to také podívá.

Cleo se ve filmu představuje v krasobruslařské scéně. Jak jste na tento nenásilný zlomový bod v příběhu - s písní Qwen Stefani [“Cool”] přišla?

Celý příběh začíná pochmurně a Cleo ho sama o sobě rozjasní. Potřebovala jsem, aby Johnny na začátku udělal nějakou věc jako rodič, tak přišlo na hodiny krasobruslení. Její snové poletování na ledě, její čistota jsou v kontrastu se striptérkami, se kterými před tím Johnnyho vidíme. K té scéně na ledu jsem chtěla píseň, o které uvěříte, že by na ni mohlo jedenáctileté děvče krasobruslit.

Chtěla jsem ukázat, že Clea je ve fázi, kdy se z dítěte stává teenagerem. To, jak to Johnny má s ženami, mu dělá těžké vidět, že z jeho dcery začíná růst žena. O tom je pro mne tato scéna.

Diváci to vnímají jako krásný moment. Sami postavy to tak možná nevidí, my diváci ano a vy za kamerou zcela jistě.

Ano, i v životě vnímám tyto okamžiky, i když se odehrají na obyčejnějších místech. Jsou to magické momenty, jsou ale skutečné a jsou kolem nás - když je chcete vidět. Když se zpětně podíváte na okamžiky, které ve vás zůstaly, nemusely se udát v dramatických chvílích. Nemusí být výjimečné, naopak úplně obyčejné.

obrazek
Zmínila jste ženy, které jsme před tím s Johnnym viděli - striptérky dvojčata. Scény s nimi jsou také v doprovodu s hudbou. Jsou písně, které slyší diváci, stejné jako ty, na které dívky tančí?

Znovu, chtěla jsem, aby byla hudba uvěřitelná a dodávala správný nádech, je to hudba, kterou by si samy přinesly, nic obskurního. Takže ano. První píseň je od Foo Fighters’ “My Hero,” což mi připadalo vtipné, protože Johnny si zlomil ruku a ony mu tančí, aby ho rozveselily. Druhá píseň doprovázející jejich tenisový trénink je od Amerie “1 Thing,”. Dodává tu správnou náladu.

Dostala jsem nápad, že dvojčata budou k Johnnymu chodit pořád, jako pokojová služba. Viděla jsem mraky dvojčat, ale sestry Shannonovy byly nejlepší - plné elánu a potřebné roztomilosti. Když vešly, rozzářily místnost.

Museli jsme za nimi jít, když zkoušely v Playboyi. Personál nás informoval, že holky právě natáčí televizní reality show [The Girls Next Door], takže pokud je chceme vidět, musíme do záběru. Nechtěla jsem nutně v té show být, ale bylo zábavné navštívit jejich pracoviště a vidět je v akci.

Ne každý zná Chrise Pontiuse, který hraje Sammyho, Johnnyho kamaráda.

Znám ho z televizního seriálu Jackass. Jeden z našich společných kamarádů má dceru ve věku Cley a Chris s ní pořád blbne. Umí to s dětmi, to mě přivedlo na myšlenku, že by byl dobrý jako Johnnyho kámoš (co si hraje s Cleou). Mým záměrem bylo, že Sammy je Johnnyho kamarád z dětství nebo bratranec. Chris je moc milý a zábavný, tipovala jsem, že bude umět s Elle dobře improvizovat.

Dovolila jste mu, aby si před kamerou dělal, co chtěl?

Některé věci jsme naplánovali. Požádala jsem ho, aby začal s některými historkami a my mohli natočit opravdové reakce ostatních.

Elle někdy vypadá šokovaně až naštvaně ..

Ano, líbilo se mi, když se jí zeptal, jestli její učitelka je alkoholik - ten pohled na její obličej! Pak jsme ale točili i jiné verze a ty nechaly Elle chladnou. Zůstala skvěle přirozená a zároveň se svojí postavou.

Jak se vám pracovalo v Itálii?

Práce v cizí zemi má svá úskalí. Každý má svůj styl práce. Ale dávám přednost opravdovým místům, raději než postavit Miláno v L.A. Ale ani tam jsme například kompars postavili ze skutečných lidí.

Ano, při předávání filmových cen Telegatto, máte ve scéně režiséra Maurizia Nichettiho...

Díky nim je to autentičtější, platí to hlavně pro diváky v Itálii. Na zmiňované předávání filmových cen jsem šla před roky s rodinou. Italská televizní kultura je velmi specifická a velmi jiná než naše. Je mimořádná. Pobyt v zahraničí posílil pouto mezi Johnnym a Cleou.

obrazek
Co se post produkce týče, toto je třetí film v řadě, na kterém pracujete se střihačkou Sarah Flack. Přistoupily jste k tomuto filmu jinak než tomu bylo dříve na jiných projektech?

Dříve jsme hodně zkoušely pracovat se změnou pořadí, přesouvaly jsme pořád dokola. U Odnikud někam jsme měly pocit, že bychom pořadí měnit neměly. Nakonec jsme nechaly scény v tak, jak byly natočeny.

Padlo hodně klapek, co se hereckých výkonů týče?

Je normální, že se neposunete, dokud nemáte pocit, že to máte. S Elle a Stephenem jsme měli spoustu dobrého materiálu, který šlo použít.

S pokračujícím dějem jsme svědky, že do příběhu není přidané žádné umělé drama jako boj o opatrovnictví nebo výlet na pohotovost...

Někdo mi něco takového nabízel, ale já jsem přesvědčená, že tak se ty věci v životě nedějou. Nemusí se dít nic velkého a dramatického, můžeme zpozornět díky malým věcem. Lépe strávený čas se svojí dcerou má na Johnnyho vliv a já cítím, že film končí nadějí a pozitivně.

Podobné filmy

Policejní akademie 2: Jejich první nasazení
(Police Academy 2: Their First Assignment) Čerstvé absolventy akademie čeká první nasazení...
dnes 12.50
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Když Burian prášil
Vlasta Burian dbá na morálku, nikdy nelže a všechny levobočky má pečlivě zapsané v notesu!...
dnes 13.45
NAHRAT
ZDARMA
Nova
Medvídek
Tři kamarádi, kteří se znají už od školních let, se vzájemně se svými rodinami navštěvují ...
dnes 15.55
NAHRAT
ZDARMA
Nova
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Neděle 21. 7. 2019 Svátek má Vítězslav
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz