fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Fotky    

78% 1206 hlasů
7.8 10 1206
akční / animovaný / dobrodružný / fantasy / hudební / komedie / rodinný, USA, , 103 min.
Moana
Kinopremiéra v ČR 24.11.2016 v SK 1.12.2016 dabováno, DVD a Blu-Ray od 19.4.2017 Magic Box

Film v kinech
kina  
JihlavaDukla 15:00


Režie: , , , více...
Herci: , , , , , více...




Dálky volají.
Před třemi tisíci lety se po nekonečných vodách Tichého oceánu plavili prastaří mořeplavci a objevovali ostrovy Oceánie. Pak ale na celé tisíciletí jejich plavby ustaly. A nikdo neví proč. Animovaný film Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa je o nebojácné dospívající dívce, která se vydává na nebezpečnou cestu, aby zachránila svůj lid. Cestou potkává Vaiana kdysi mocného poloboha Mauiho, který jí pomůže stát se zkušenou mořeplavkyní. Společně se plaví přes širý oceán a zažívají nebezpečná a úžasná dobrodružství, například setkání s obřími mořskými monstry, ze kterých leckdy uniknou jen o vlásek. Na konci cesty Vaiana splní úkol svých předků a najde to, co vždycky hledala: sama sebe.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Příběh animované pohádky "Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa" není příliš silný, je to spíš rozjásaný videoklip, který se snaží poslepovat různé střípky legend a domorodých zvyklostí.. Ale právě ty písničky mne kupodivu bavily.. Byly velmi chytlavé a dokázaly skvěle pokreslit danou atmosféru konkrétních scén.. Charaktery hlavních postav Moany/Vaiany a poloboha Mauiho byly skvěle domyšlené.. Z tetování dodnes nemůžu.. Sama jsem překvapená, ale mám děsnou chuť si to pustit hned znovu :-)
Všechny komentáře k filmu 10+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa

obrazek
„Vaiana je šestnáctiletá dcera náčelníka Motunui,“ vysvětluje režisér Ron Clements. „Je odvážná, rozhodná, soucitná a neuvěřitelně inteligentní. Nikdy se nevzdává a má velmi silný vztah k oceánu.“

„Velice ji proto trápí, že se její lid po moři nevydává za hranice korálového útesu, který jejich ostrov obklopuje,“ dodává režisér John Musker. „Zůstávají na tomto území a Vaiana tak docela nechápe proč, zejména vzhledem k tomu, že ji moře celý život láká a přitahuje.“

Příběh filmu se zčásti inspiruje lidovými příběhy obyvatel Oceánie, kam se tvůrci filmu vydali, aby se o toho o zdejších kulturách dozvěděli co nejvíce. Po celá staletí se tito nejlepší mořeplavci světa vydávali na cesty nedozírným Pacifikem a objevovali zde nesčetné ostrovy Oceánie. Ale poté, zhruba před třemi tisíci let, jejich výpravy znenadání na tisíc let přestaly - a ačkoliv existují různé teorie, nikdo vlastně přesně neví proč. „Námořní navigace je klíčovou součástí tichomořské kultury,“ říká Musker. „Dávní Polynésané se na moři skvěle orientovali a cestovali od ostrova k ostrovu bez použití moderních přístrojů - uplatňovali jen své znalosti přírody, hvězd, moře a proudů v něm.“

„Mnohokrát jsme od lidí, s nimiž jsme se při našich cestách na ostrovy v Pacifiku setkali, slyšeli, že oceán ostrovy v něm nerozděluje, ale naopak spojuje,“ dodává Clements. „Obyvatelé těchto ostrovů jsou na své mořeplavecké zkušenosti velice hrdí, jedná se o součást jejich identity. Jednalo se a stále jedná o jedny z největších objevitelů světa. Jejich smysl pro navigaci není pouze velice dobrý, je skutečně zázračný.“

„Mnozí z těch, se kterými se Ron s Johnem setkali, jim vysvětlovali, že tato víra vychází z hluboké úcty, v níž obyvatelé tichomořských ostrovů chovají své předky, kteří byli nejlepšími mořeplavci a navigátory, jací kdy na Zemi žili,“ popisuje vedoucí výroby John Lasseter. „Tato úcta ke kulturním tradicím a pocit spojení s oceánem se staly pro příběh filmu naprosto klíčovými.“

Existuje sice řada teorií, ale nikdo přesně neví, proč byly výpravy tichomořských mořeplavců na tisíc let přerušeny, aby posléze před zhruba dvěma tisíci lety znovu pokračovaly a došlo během nich k objevení ostrovů Tahiti, Hawai'i a Aotearoa (Nový Zéland). Tato skutečnost - a její možná vysvětlení - tvůrce filmu velice zaujala. „Naše hrdinka Vaiana se ve filmu ocitá v samém středu dění, které má za následek obnovení mořeplaveckých výprav,“ říká Musker.

Úvod filmu je věnován oslavě vypravěčské kultury lidu pacifických ostrovů. Bábi Tala, matka náčelníka Tui, ke které má Vaiana velice blízký vztah, vypráví příběh Te Fiti, matky ostrovů. „V jejím srdci se ukrývala ta nejcennější schopnost na světě: dokázala stvořit život,“ vypráví Vaianě Tala. „A Te Fiti se o něj podělila s celým světem.“

Vyprávění bábi Taly vrcholí podrobnostmi o příhodách Mauiho, poloboha větru a moře, který ukradne srdce Te Fiti a vyvolá tak strašlivou temnotu, která ohrožuje životy i domov všech ostrovanů. Maui se utká s Te Ká, démonem země a ohně, a srdce Te Fiti během jejich souboje spadne do moře.

Film divákům představuje také něco, co ve Vaianině životě hraje velice výjimečnou roli: samotný oceán - který Vaianu pověří úkolem najít Mauiho a srdce Te Fiti, aby těmito činy zachránila svůj ostrov i lid před temnotou, která ho začíná pohlcovat. Jediný problém tkví v tom, že náčelník Tui, Vaianin otec, zakázal všem obyvatelům ostrova opustit bezpečné útočiště za korálovým útesem, který se nachází jen nedaleko od ostrovních břehů. Tui byl svědkem příliš mnoha výprav za hranice útesu - z nichž se nikdy nikdo nevrátil - a z lásky ke svému lidu proto takové výpravy zakázal. Vaiana tak při snaze splnit úkoly, ke kterým byla vyvolena, musí porušit zákony, které nastolil její vlastní otec.

Mocný polobůh Maui, který je ve filmu velice charismatický, se inspiroval nejrůznějšími příběhy a legendami, které se o něm na nejrůznějších místech Tichého oceánu vyprávějí. „Fascinovaly nás příběhy, které jsme si přečetli a které nám vyprávěli obyvatelé ostrovů,“ prohlašuje Musker. „Ve většině případů je Maui okázalý hrdina a šibal, který umí měnit podobu. Svým rybářským hákem dokázal z moře vylovit celé ostrovy. Měl schopnost zpomalit slunce. Je to neuvěřitelná postava.“

Maui, který se ocitá na vlastní pouti za sebepoznáním, se navzdory jistým výhradám rozhodne pomoci Vaianě v jejím úsilí stát se mořeplavkyní a zachránit vlastní lid. Společně se vydají napříč nekonečným oceánem na dobrodružnou plavbu, během které se setkávají s obrovskými příšerami a čelí nepředstavitelným hrozbám. Vaiana během těchto dobrodružství objevuje to, co se vždy pokoušela najít: svou vlastní identitu.

„Jedná se o příběh, který se odehrává před mnoha staletími, ale působí velice současně,“ míní producentka Osnat Shurer. „Jakožto tvůrci tohoto filmu doufáme, že se nám podařilo vytvořit příběh, který dokáže oslovit diváky po celém světě a který je současně poctou úžasnému lidu tichomořských ostrovů, jenž nás při práci na filmu neustále inspiroval.“

Když režiséři Ron Clements a John Musker poprvé přemýšleli o animovaném filmu z prostředí krásných tichomořských ostrovů, vzpomínali na mládí, kdy četli své oblíbené romány, které se v tomto prostředí odehrávaly, a obdivovali obrazy těchto míst. Jakmile se ale začali před několika lety aktivněji věnovat polynéské mytologii, uvědomili si, že se do ní budou muset ponořit nesrovnatelně hlouběji. Věděli, že se budou muset přímo do Pacifiku vydat, aby ona místa viděli na vlastní oči a aby si měli možnost s místními obyvateli promluvit.

Mezi spoustou nejrůznějších setkání je podle Clementse památné zejména jedno z nich. „Starý muž na ostrově Mo'orea se nás zeptal na věc tak prostou a současně tak všeříkající: 'Celé roky nás ze všech stran obklopuje vaše kultura,' řekl mi. 'Mohli byste se protentokrát nechat pohltit vy tou naší?'“

obrazek
Tichý oceán je domovem tisíců ostrovů a ostrovních národů, které celé generace znají pod souhrnnými názvy Polynésie, Mikronésie a Melanésie. Jak ale tvůrci filmu zjistili, celá řada obyvatel místních ostrovů nevnímá zdejší oblast jako rozdělenou na jednotlivé regiony, ale jako jedinou společnou Oceánii. A ačkoliv se ostrovy samotné liší svou velikostí, jejich obyvatelé považují moře mezi nimi za součást svého světa - světa, který má rozlohu několikanásobně větší než Spojené státy. Na tvůrce filmu udělali ostrované velký dojem, stejně jako i kultury, které vyznávají a historie a tradice, jež si předávají z generace na generaci.

Clements s Muskerem se proto společně se skupinou výtvarníků ze společnosti Walt Disney Animation Studios vypravili do jižní části Oceánie. Jejich cílem bylo poznat ostrovy nikoliv jako turisté, ale jako pozorovatelé, výzkumníci a studenti - zkrátka jim naslouchat. „Z těchto cest jsme si přivezli nejenom spoustu nápadů, fotografií a námětů pro náš příběh, ale také ještě silnější touhu vytvořit něco, co by dokázali ocenit lidé, s nimiž jsme se tam setkali,“ vypráví Musker. „Samozřejmě nenatáčíme dokumentární film - jedná se o fiktivní animovaný příběh. Ale naše zážitky dokázaly ovlivnit naši představivost způsobem, jaký jsme rozhodně neočekávali.“

Clements, Musker a několik dalších členů tvůrčího týmu se společně nejprve vypravili na Fidži, na ostrov Samoa a na Tahiti. „Chtěli jsme se co možná nejvíce vyhnout obvyklým turistickým zážitkům,“ popisuje Clements. „Chtěli jsme se setkat s lidmi, kteří na těch ostrovech vyrostli. Toužili jsme naslouchat jim a zjistit, čím je kultura tichomořských ostrovů tak pozoruhodná.“

Tvůrci filmu strávili jistý čas v místních komunitách, kde se setkávali s nejstarší generací obyvatel, s náčelníky a jejich rodinami, ale také s učiteli, řemeslníky, farmáři, rybáři a navigátory, aby s nimi všichni tito lidé sdíleli příběhy i pokrmy. Konzultovali odborníky z oblasti archeologie, anthropologie, historie, kultury, hudby, tance, řezbářství a dalších oborů.

Musker s Clementsem také nosili lavalavu - pestrobarevné oděvy uvázané v pase - a navštívili komunitu Korova v malé vesnici na jižním pobřeží Viti Levu, největšího ostrova souostroví Fidži. Předložili náčelníkům a starcům sevusevu - tradiční dar, který návštěvník předává svému hostiteli - který v jejich případě představovaly kořeny pepřovníku. „Jedná se o hlavní přísadu kavy,“ vysvětluje Clements, „což je obvyklý obřadní nápoj. Kavy jsme vypili skutečně hodně.“

Zúčastnili se také kavového obřadu, během kterého naslouchali příběhům a písním, sledovali, jaké jsou vzájemné vztahy mezi jednotlivými členy rodin, a vychutnali si také pokrmy jako palusami, vařené ryby, kolokávii, čaj a sušenky. O několik dní později byli náčelníkem a zkušeným mořeplavcem Jiujiuou „Andělem“ Berou přizvání na vyjížďku na lodi, během které jim vysvětlil podstatu vztahu Fidžijců k moři. „Řekl nám, že musí k oceánu 'láskyplně promlouvat',“ popisuje Clements. „Vnímají oceán jako živou a mocnou bytost. Všichni obyvatelé téhle části světa oceán velice respektují a obdivují. Plavili jsme se s ním na camakau, tradiční fidžijské plachetnici.“

Tým dostal také pozvánku k návštěvě národního parku Sigatoka Sand Dunes na Fidži v doprovodu místních archeologů, kde měli jeho členové možnost prohlédnout si střepy lapitské keramiky, roztroušené po plážích. Celá řada z artefaktů objevených v Sigatoce se nachází ve Fidžijském muzeu. Měli také možnost sledovat vystoupení taneční skupiny Oceania Dance Theatre Troupe, vydali se na archeologické naleziště Bourewa a popíjeli s domorodci kavu ve Vusamě, tradiční fidžijské vesnici.

Na Samoji získali informace o samojské kultuře včetně místních legend, hudby a tradičních postupů vaření. Byli zde přivítáni obřadem 'ava - který se podle vedoucí tvůrčího oddělení Jessicy Julius v mnohém podobal tomu, který už předtím podstoupili na Fidži, ačkoliv na Samoji je tento obřad vyhrazen pouze pro výjimečné příležitosti. „Bylo nám řečeno, že na Samoji si v rámci obřadu 'ava musíte poté, co vám je nabídnut šálek, trochu nápoje nalít, poděkovat za něj se slovy 'manuia!' a následně vše na ex vypít.“

Tvůrci filmu si povšimli také velmi tmavé noční oblohy poseté hvězdami a ve dne naopak vlahé tyrkysové vody. Na celý den se vydali na Savai'i, největší ze samojských ostrovů, kde si prohlédli tradiční fale - příbytek s klenutým stropem a obvodovými podpůrnými trámy - a nechali se řádně pokropit vodou z mořských „gejzírů“ - podvodních jeskynních tunelů na pobřeží, které vlivem příboje chrlí vodu do mnohametrové výšky. „Bylo to ohromující,“ vzpomíná Julius.

Tvůrčí tým se také setkal se skupinou akademiků z Centra pro samojské studie na Národní univerzitě Samoje. Nadšeně s nimi diskutovali o stereotypech i jejich negativnějších stránkách, ale také o námětech a hodnotách mýtů a legend.

Došlo také na setkání s tatérem Su'a Peterem Sulu'apem, který jim vysvětlil, že tetování jsou na Samoji jakousi zkouškou z dospělosti: Samoánci si musejí právo na tradiční tetování zasloužit. Umění tetování je zde předáváno z generace na generaci a symboly samotné obvykle mají velice specifický význam včetně velmi zásadních věcí jako síla, jednota, rodina či duchovno. Někdy ale prostě jen oslavují přírodu.

Na Tahiti tvůrčí skupina navštívila marae a dozvěděla se podrobnosti o historických tradicích - od vztahu k bohům přes umění námořní navigace až po vztah místních k oceánu. „Čas, který jsme tam strávili a znalosti, které nám přítomní tak velkoryse poskytli, pro nás byly opravdu výtečným začátkem celé návštěvy na Tahiti,“ říká Clements.

Hinano Murphy, prezident asociace Te Pu Atitia, svolal k rozhovorům s filmaři skupinu členů této asociace. Ti tvůrcům filmu kladli na srdce, aby do svého snímku zapracovali odkazy na dávnou kulturu Oceánie, ale vyvarovali se přílišných detailů. Murphy pak také požádal o to, aby byl film přeložen do tahitštiny a následně organizoval jak překlad samotný, tak i dabing. „V dnešní moderní době se ze světa jazyky jako tahitština vytrácejí a je pro nás důležité, abychom objevovali nové způsoby, jak komunity, staré i mladé lidi a také děti motivovat k zájmu o náš jazyk,“ popisuje Murphy. „Protože se jedná o příběh o Polynésanech, je pro nás také důležité, aby vznikla alespoň jedna verze tohoto filmu, která by byla nadabovaná do některého z původních polynéských jazyků a obohatila tak jak jazyk samotný, tak i naši kulturu. Doufáme, že půjde o motivaci i pro ostatní obyvatele Polynésie, aby hledali originální způsoby, jak k výuce svých rodných jazyků přistupovat.“

obrazek
Na Tahiti si tvůrci filmu prohlédli také černé lávové proudy a setkali se s místními náčelníky. Na kánoích se projeli podél slavného příboje na Teahupo‘o a vykoupali se a prošli na místech, která později měla ovlivnit výslednou podobu filmu. Byly jim vyprávěny pozoruhodné příběhy, vyzkoušeli si tkaní z palmových listů a byli také pozváni na hodinu výuky tahitských tanců pro místní děti. Dozvěděli se, jak se vyrábí látka tapa a které stromy se používají pro dosažení které barvy: banánovník má čokoládově hnědou barvu, zatímco morušovník je bílý.

Při dalších návštěvách se do těchto míst znovu vraceli. Připojili se také k trojici umělců zodpovědných za hudbu k filmu Lin-Manuelovi Mirandovi, Marku Mancinovi a Opetaiovi Foa'i během jejich účasti na festivalu Pasifika v Aucklandu na Novém Zélandu. „Vůbec poprvé se tato trojice setkala nejen vzájemně, ale také s námi,“ vzpomíná producentka Osnat Shurer. „Festival byl skvělou příležitostí zažít na vlastní kůži rozmanitost a nadšení z hudby a tance mnoha tichomořských kultur.“

„Všechny tyto zážitky tvůrčí tým zcela změnily,“ míní Shurer. „Studijní výlety nám otevřely oči. Věděli jsme, že pokud máme vytvořit náš fiktivní příběh, odehrávající se před dvěma tisíci lety, musíme odborníky, se kterými jsme se na našich cestách setkali, přizvat k tomu, aby se na vzniku filmu podíleli. Inspirovat se studijními cestami byla jedna věc, ale my chtěli zajít ještě dál. Chtěli jsme, aby svými názory mohli film přímo ovlivnit - ať už jeho příběh, vzhled prostředí, ve kterém se odehrává, či například postavy. Na všechno - od vzhledu Vaianiny kánoe či využití různých rostlin na ostrovech až například po materiály, ze kterých si ostrované vyráběli oblečení - měli velmi zásadní vliv naši poradci.“

Tvůrčí tým, který byl velmi výrazně ovlivněn svými studijními cestami na tichomořské ostrovy, sestavil skupinu poradců, které přezdívali Rada příběhu z Oceánie. Rada sestávala z anthropologů, učitelů, lingvistů, špičkových tatérů, choreografů, odborníků na haka, špičkových námořních navigátorů a kulturních poradců, kteří s tvůrčím týmem společnosti Disney spolupracovali. „Rada velice významně ovlivnila podobu i atmosféru našeho filmu,“ svěřuje se Shurer. „Bez jejich vedení by rozhodně nebyl tím, čím nyní je.“

Rodačka z Havaje Kalikolehua Hurley byla pověřena úkolem na veškerou práci Rady dohlížet a koordinovat ji. „Úroveň vzájemné spolupráce mezi našimi konzultanty z Rady příběhu z Oceánie a všemi tvůrčími týmy, které na filmu pracovaly, byla dle mého názoru zcela revoluční,“ soudí Hurley. „Členové štábu se mi často svěřovali s tím, jak výjimečný pro ně tento projekt je, ať už proto, že se dozvěděli velké množství informací o zcela nové části světa, či například proto, že měli možnost navázat přímý vztah s lidmi z tichomořských ostrovů - s naší Radou, s herci a dalšími komunitami - a vnímat tak hlubší zodpovědnost za obsah filmu a snažit se o to více zajistit, aby náš film byl skutečnou oslavou tichomořských kultur.“

Rada, složená z dvanácti členů, pracovala s plným nasazením po celou dobu tvorby filmu. „Setkali jsme se osobně, jak tady na Samoji, tak i v Los Angeles,“ popisuje Dionne Fonoti, vizuální anthropoložka na Národní univerzitě Samoje a členka Rady. „Se scenáristy, režiséry a producentkou jsem si vyměňovala maily a hovořila jsem s nimi po telefonu. Oni se pak pustili do práce, něco vytvořili a poté se mnou konzultovali nejrůznější nápady.“

Podle doktora Paula Geraghtyho, asistenta lingvistiky na Univerzitě Jižního Pacifiku na Fidži, pomohla tvůrcům filmu Rada najít ten správný poměr mezi různými polynéskými kulturami a fiktivní povahou příběhu. „Tvůrci filmu nechtěli být příliš konkrétní, což dává smysl, protože se celý film odehrává v období před dvěma tisíci lety a to, co je dnes specifické pro samojskou, fidžijskou či havajskou společnost tehdy ještě neexistovalo, takže jsme se v maximální možné míře pokoušeli o to, aby film zobrazoval jakousi univerzální polynéskou společnost.“

„Myslím, že Ron s Johnem zcela jednoznačně toužili po tom, aby ve filmu zachytili moc a krásu tichomořských kultur,“ míní Fonoti. „Podle mne chtěli, aby příběh odrážel to, co sami vnímali, když tu byli. Ta zkušenost je velice intenzivně oslovila a protože jsou to vypravěči, chtěli se o ni podělit s ostatními. Chtěli, aby jejich pocity vnímali i diváci.“


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Čtvrtek 27. 4. 2017 Svátek má Jaroslav
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz